Pád českého zemědělství

Vytváři se nesmirně zajimavá situace,,kdy opavdu stači vzit rozum do hrsti a bude mazec jak byk!Neomarxisté vedeni zelenými okurkani,
a premierem kterého jeho šéfové piráti prý označuji za někoho,kdo vyhrál svoje tituly v tombole a ukazuje se,že je a bude rozbijen na maras

POZOR, POZOR se prý v jeho prdlamentu už snad vyjád4il,že m nervy v kýblu a prýho to pestává bavit("SERE HO TO").tak vzniká a bude vznikat nová a pro SV tj společnost voličů velice výhodná situace.
Plni se sen pirátisek,huculisek pochodem institucemi robit společnost na sračku!Babiše odstavili svou "solidaritou"do kouta a on tam bude klečt bezmocně na hrachu.
Neexistuje ani žádný doprovod ,kterMý by ho v této pozici utěšsoval!I s jeho pomoci se mu podažilo rozvalit KSČM,která dodnes vaři z vody CSSD je dalši mrtvola a tak slepenec moci bude kličkovat pod načimi puškami pravdy a nasazovat jen nástroj CENZURY a dopadne jako v 89 komunisti ,kteri měli biliony a nedokázali probudit jejich nejlepšiho agittora toho pana Lenina,kterého vycpali a ukazuji ho pry za poplate? v mausoleu.
I když komunisté platili plné mzdy ,ale vypláceli taky na ruku jen třetinu,el vývar mohutného prmyslu a zemdělstvi do našich kapes ve formě vytečných cen tovaru,nizkých nájmu ,zdravotnictvi a vzděláni zdarma,stavěly se dalnice metro,přehrady a hafo kvartýru,armáwda měela ve skladech niliony tanků,letadel samopalů různých velikosti kdovi ceho ještě.
Kdekdo nám dlužil a stavěly se vily z ukradených cihel a betonu.
Ted taky dostvate tretinu mezd ,ale 500a 300 miliard je ukradeno a pesunto do daňovych rájů a vlada nas zadlužuje ne ,aby ty zloděje zdanila nejméně 90 % když to nebudou investovat doma.
VEDOU nas TROTTLI(škrtiči)a pan Babiš si pry zas nevi rady .
Přitom je tu dokonce PNZ program zachrany velikýy jak swia a vy troli ho nechcete,protoe nerozumite co jeho svaté postuláty obsahuji a znamenaji.
Kde jsi BABIšU nespi a pocem k nám,mme tu pro tebe teplo a eletricke svtlo misto stedoveku neomarxist,kdy se bude nutno připravit na bidu,utrpeni,zlo a jejita na hřbetech policejniho státu který jsi i ty ,doufáme omylem odhajlova v parlamentu do vadných zkon a Ustavy o které nikdo nevi,zda plati,nebot nebyla odsouhlasena dnes bitmi domorodci v referendu1
No ni a fčil mudrujte,ale ne zbytečně!

na nápad sestavit jako zkušený konstrukter v oboru možná i počitadel dalši podobný web jako je tady i v připadné spolupráci se zdejšim adminem.
Toho totiž brzy budou TROTTLI čili škrtiči brzy dusit dusit a tak by jste mohli sice jen choptět,ale publikum by to ocenilo jako bezva streo.

Mél by jste zajem o stavbu Nové OK republiky a nebojte se ničceho, AA team SV čili sila možných členů té nic moc 8 275 752 ,brzy pěkně dopálených dušiček by vám mohla krýt záda.
Kdovi,když si ta masa uvědomi,že boj ostrými myslenkami mezi sebou sice dá plno jejich krve,ale když prijdou domů zjisti,že jim TROTTLI, které si zvolili vybrali kapsy až na plech a tak zažiji onu bidu kapitalismu bez přivlastkků,která jim byla nakredencována,aby tleskali jako pominuti ,co?
No mám kdesi o tom celoveerni film KAPITALISMUS S LASKOU .neviděli jste ho někdo?
Začiná scenami jak se vylupuje banka!

K textu nade mnou: A takto, milé děti, dopadá inkluzivní školství.

Na trh se chrlí obrovské množství čokolád, u kterých se chutě dosahuje v chemických laboratořích, zatímco je spotřebitel hypnotizován televizní reklamou o vysmátých cukrářích s bílými čepičkami a prémiové kvalitě. Spotřebitelům se podsouvá lež o tom, že čím je čokoláda tmavší, tím lépe.

Alkalizace se nejčastěji provádí pomocí uhličitanu draselného, což je silně zásaditá látka. Díky němu dojde k potlačení kyselosti a neutralizaci. Sníží se i hořkost, takže chuť se zvýrazní a vyhladí. Proto alkalizované čokolády vesměs chutnají všechny stejně.

Kraviny jsou bez krav, ale mléka máme víc než spotřebujeme.

Česko je země zázraků.

k tématu doporučuju následující knihu:
Dr. ČENĚK ZÍBRT: Česká kuchyně za dob nedostatku před sto lety. V Praze 1917.
Zemědělské knihkupectví A. NEUBERT.
Za K 1,60.
NYNĚJŠÍM HOSPODYŇKÁM NA VYBRANOU
Například
Mouka ze dřeva (březového).
J. baron Autenrieth, dokazoval ve zvláštní knize, že rodina jeho jídá kaši, knedlíky, koláče, upravené prý z mouky dřevěné, bez žaludkových nesnází. I chléb, že jídají, upečený ze tří částí této mouky a z jedné části mouky pravé.
U nás pokusil se o to M. Kalina z Jäthensteina, podle vzoru Autenriethova. Chválí mouku, pokrmy z mouky, upravené ze dřeva, zejména březového, ale u lidí prý se tato výživa neosvědčila, jen u skotu. Kalina líčí tu s nadšením a uvádí osvědčené prý zkušenosti při tomto krmení „moukou" březovou ve zvláštním díle o krmení dobytka moukou ze dřeva vůbec a z břízy zvláště. Vymyká se obšírné jeho líčení z rámce naší knihy, kde jde pouze o tehdejší úpravu výživy pro člověka. Zasluhuje však zapomenutý, zajímavý a časový dnes Kalinův spisek povšimnutí odborníků i s připojeným chemickým rozborem od professora chemie na pražské universitě, Dra. Ad. Mart. Pleischla, jenž rovněž krmení toto doporučuje.
Nechceme pochybovati o pravdivosti Kalinova tvrzení, ale proti němu svědčí svědek vážný, jehož tvrzení zase vzbuzuje nedůvěru tím, že se jako farář rozešel rozhněvaně se svým patronem, Kalinou, spisovatelem knížky o krmení moukou dřevěnou.
Vypravuje tento bývalý farář na patronátu Kalinově, ctihodný vlastenec Václav Krolmus, farář ve Zvíkovci na panství Mat. Kaliny z Jäthensteina (Kronika všech povodní, suchých a mokrých, ourodných a neourodných let v království českém, v Praze, 1845, str. 15) doslova:
Hospodářové, když v létě suchém píce, sena a jetele neměli, ze stromů lupenatých a listnatých, z lip, habrů, buků, dubů, klenek, vrb, volší atd. listy škubali, větvičky lámajíce, sušili, a ze střech došky čili snopky trhali, z nichžto prach vymlátili, rozřezali a jimi krmili.
Na Zvíkovci p. Mat. Kalina z Jäthensteina, toho času (1834 — 1835) v suchém roce, na svém dvoře břízovým dřívím, jež na špalíčky vrátnému Řeháčkovi rozřezati a v Kalinovsi u mé přítomnosti ve mlýně u Řečka Matěje rozdrtiti a rozemleti kázal, pilinami březovými krávu krmil, zkoušel při tomto nedostatku (když prý divoká zvěř, jako jeleni, srnci a prasata na lesích větvemi zelenými, kůrami mladistvými i kořínky se v zimě živí) krávu krmiti, ale, tuším, dle udání p. Ant. Schönbergra (Krásnohorského), bývalého kontribučního, jenž dozorství nad krmením vedl, kráva, kterouž vrátná Řeháčková 6 neděl 2 mírkami zemčaty a 2 1/2 mírkou pilinami nařezanými krmila (nevědomím p. dozorce často otrubami promíchajíc), na jedno pokrmení podávala, po čemž kráva kašel dostala, (jehož prý před tímto krmením neměla) a na jaře po otelení, když zelenou píci požírati počala, na dvoře Hamouzském i s teletem zcepeněla!
Mouka z obilí napršeného prý z oblak („mouka nebeská").
Nesíti, nežiti a skliditi hned hotová zrnka obilní na chutné pečivo, bez práce jisti koláče — jaké smělejší přání a jaká vábivější touha mohla napínati zvědavost našich předků, když čítali o hustých mračnech, z nichž místo deště sršelo a pršelo obilíčko, zrnka jedlá, chutná, jako stvořená na bílý chléb! Není tedy divu, jak byli r. 1571 Čechové překvapeni, když veřejně prodávali na trzích noviny, v tehdejším smyslu, letáky, s hrubým neumělým dřevorytem, jaký podivný déšť zázrakem obohatil některé krajiny slezské a polské.
Spisek časový a záhy oblíbený měl název: „Div veliký, od Pána Boha ukázaný, kterýž se stal v knížetství slezském při městech těchto jmenovaných, totiž Lemberku, Hiršperku a při městě Lublinu, kterážto města náležejí ke koruně české. Při kterýchžto městech pršelo obilí všelijaké a na pohledění velmi divné, z kteréhož obilí Jeho Milost Císařská s některými pány ráčil jest jisti chléb, a to se stalo léta Páně 1571. Vytištěno s povolením pana arcibiskupa Pražského, v Starém Městě Pražském, 1571."
Dlouze a široce popisuje skladatel knížky, jak lidé vybíhali z chalup, spínali ruce k nebi, očím nevěřili, sbírali napadaná prý zrnka, jak mlynáři semleli napršené obilí a jak lahodná krmička to byla, když upekli chléb a húsce pletenice. Donesla se zvěst o tomto nebeském zrní i do měst, na zámky. Ba vyslovil přání i panovník, že by rád okusil, jakou má chuť prapodivný chléb z tohoto obilí z oblak. Přisvědčil, že se vyrovná pecnům, vymíseným z mouky obyčejné.
Vypravuje podobně roku 1548 Jenston a Thuanus v knihách o zjevech přírodních, jak v okolí Celovce a Běláku napršelo za dvě hodiny tolik obilí, že tam sklízeli jako roční úrodu. Líčí Fimelius v knize o divech, že r. 1550 v Durynsku napršelo z oblak obilí na prst zvýší a jak z něho upekli záživný chlebíček. Fundius r. 1570 popisuje obilní déšť v Horním Bavorsku, z něhož urobili výbornou, bílou mouku. Pohl v letopisech slezských r. 1571 rozpovídal se o dešti zrnek obilních ve Vratislavi.
Ve století XVIII. pozorovali znalci přírody, hlavně ve Slezsku, podivný tento zjev a pokoušeli se přirozeně jej vysvětlovati. R. 1736 sepsal učenou úvahu J. G. Böhm. Zkoumal zrnka, napadaná prý z mraků mezi Těšínem a Opavou. Došel přesvědčení, že jsou to obyčejná semena některých bylin, semena jedlá, záživná. Obšírně se dále v týž rozum o tom rozhovořil Matuška v díle o květeně slezské. Upozorňuje na rostliny, které na jaře nebo v zimě bývají deštěm vyplaveny a silným větrem roznášeny a padají pak zdánlivě z oblak v jiném kraji jako zrnka, obilí jedlé.
Muschenbrok v knize o filosofii přírodní podobně vykládá původ domnělých zrnek pšeničných, kdesi napršelých, stejně jako známý přírodozpytec Jaquin r. 1803 v listě, poslaném Klaprothovi do Berlína. Dokazuje přesvědčivě, že „obilí", spadlé k údivu prostého lidu v Horních Rakousích, jest pouze směs výhonků, přírůstků na kořenech bylin. Stejné jsou výzkumy Gűntherovi r. 1805 o dešti obilí v Krkonoších. Nejdůkladnější pak jest rozprava H. Gopperta o pršení obilí v časopise Schles. Provinz. Blätter, svazek 93, 1831 a studie Henschelova, tamtéž, svazek 86, 1827.
Podrobný výzkum vědecký těchto zrnek „obilních", deštěm prý spadlých, dovedl ku přesvědčení, že jsou to výrůstky u kořene byliny známé, zvané orsej (ranunculus ficaria). Již staré herbáře české popisují, že má orsej (nazývali jej staří Čechové roupové, neštovičné koření nebo krtičník) koření bílé, hlávkovaté, z něhož některé bývá obdloužné, jako zrna ječná, obyčejně tři aneb čtyři pospolu vedle sebe. Herbáře staročeské ovšem ještě neznají přirozeného výkladu, že lid tato zrnka mohl považovati za obilí, spadlé deštěm.
Göppert rozvláčně dokazuje, jak orsej odkvétá začátkem května, listy uvadnou, nezbude nežli kořen, svazeček 6 20 zrnek, slabě přirostlých k sobě. Zrnka ta, brzy spočívají volně skoro na povrchu země. Stačí prudký lijavec, aby je vyplavil a roznášel proudem po zemi, oddělené i tam, kde bylina neroste, kde jí lid nezná a z neznalosti pak pokládá zrnka, jejichž původ přirozeně vysvětliti neumí, za obilí napršelé. Stejně vykládá Rittwitz, jak zkoušeli znalci toto „obilí", jeho klíčivost, a místo stébla a klasu ze zrnek „obilních" vyrostl — orsej! Lid nestaral se o učené výklady, zrnka orsejová sbíral v době nedostatku potravy před, sto lety, pekl si chléb ze zrnek a nebylo prý to pečivo chuti odporné.
Pojmenovali tato zrnka orsejová mezi lidem „mouka nebeská" a vítali tuto náhradu mouky pravé v dobách hladu a drahoty.
Lid český také jídal chléb z této „mouky nebeské". Z lidového podání českého čerpal zprávu o tom Jan Svatopluk Presl do svého Rostlinopisu (1. 1846, str. 15): „Rostlina (orsej) brzo dokonává svůj zrůst, takže pak v zemi kypré zůstanou jenom bambulinky, ježto pak deštěm se obnažují, takže prostý lid má za to, že jsou žito s nebe spadlé. Jsouce ale škrobnaté, mohou lidem za potravu sloužiti. Chléb z mouky jejich upečený jest dobrý a dokonce neškodlivý." Nechtěje se plésti do řemesla přírodozpytcům, prosil jsem za poučení p. prof. Dra. Bohumila Němce a poučil mne, že Preslovo mínění o neškodlivosti chleba orsejového neshoduje se s pravdou.
Podle dohadu L. Trevirana bývá „žito" z mračen ještě jiného původu, z rostliny rozrazil břečťanolistý (veronica heredaefolia). Roste na polích, zelništích. Vypravuje ve shodě s jinými znalci opět náš Presl (Rostlinopis 11., str. 1149), že rostlina zavdala v lidovém podání podnět k rozprávkám, že semeno její padá z nebe.
Přívalem dešťovým zaplavuje se její semeno do brázd a nakupí se v značném množství, což lid neumí sobě vyložiti a svádí divný tento zjev na vrub divu přírodního, obilního deště z oblak.
Ještě jiný názor vyslovil Willdenov, Snaží se dovozovati na základě zkoušek ze zrnek, „napršelých", že to může býti také semeno z rostliny černýš (melampyrum arvense). Roste mezi obilím, známá rostlina. Zrnka roznášejí se přívalem dešťovým. Prof. Dr. Boh. Němec upozornil, že semena černýšová roznášejí také mravenci, když je pokládají za mravenčí „vajíčka" a tahají je na místa, kde bylina neroste. Lid pak opět neuměje přirozeně vysvětliti podivná tato zrnka, nevěda, že jest to semeno černýšové, hájí pověry o oblačném původu tohoto obilí, z něhož staří v lékařství užívali mouky. Lid, jako tomu při orseji a rozrazilu, jak uvedeno, i z černýšových semen mlel mouku pro užitek a z mouky pekával pečivo poněkud trpké chuti.
Učené důkazy nevyvrátili z lidového podání pověry o pršení krve, síry, obilí, rybiček, žab, ohnivých kapek, sena, lnu, žita, ječmene atd. Napomíná marně v knize o pověrách r. 1827 Javornický: „Když se slunce nebo měsíc zastaví, proč bych nad tím lámal hlavy? Proto nás Bůh dobrý zkaziti nemíní, jakž pověrečník hloupý praví. Podobně že síra, žáby prší, s deštěm obilí z nebe na zem prší. Teď nám na to posvítili, jak jsme prvé hloupí byli!" —
Lid věřil ještě r. 1847, že napadala z nebe mana (jako bible vypravuje) pro úlevu hladovících rodin Vzpomíná plukovník Karel Zástěra (Český Lid XI. 131), jak prý jako chlapec sedmiletý ve společnosti dětí přeběhal zahrady a luka a ve trávě hledal „manu". Mnohému se poštěstilo nasbírati hrstě kuliček, velkých jako hrášek, hnědobarevných, měkkých zrnek. Byla prý to mana, kterou lidé vařili a jedli. Patrně byl to orsej, nebo rozrazil nebo černýš, „obilí", na které chtěl jsem touto statí upozorniti, jako na výživu v dobách bídy a neúrody.

:-D))))

I tak si myslím, že zemědělství dělají pole a dobytek. Dvorek jistě mnohé napoví, leč ten obilí nevyplodí. A bez obilí, Dagu Bedmene (snad to již píši správně) nic není a nebude.