Do slovanských kasáren v Plzni jsem přijel odpoledne a na ubikaci mne čekalo jedno překvapení za druhým. Z pohledu mladého vojáka jsem se zděsil, že budu i další půlrok služebně nejmladším, protože tato jednotka se doplňovala téměř výhradně přivelením půlročáků z jiných útvarů.
Dále byl poněkud problém s mou vycepovaností ze školy. První dva dny jsem nemohl pochopit, že si vojáci prvního ročníku dovolí usednout či dokonce lehnout na postel před večerkou. A jelikož mne nikdo nebuzeroval s úklidem rajónů mimo dobu k tomu určenou, prostál jsem předpisově oblečen a obut všechen volný čas u své postele. Rovněž jsem nechápal, že se po kasárnách vojáci nepřemísťují pouze v pochodovém tvaru pořadovým krokem, případně poklusem. Také jsem nerozuměl, skutečnosti, že nikdo po nikom neustále neřve.
Naopak v jídelně se na mne chodili dívat i vojáci z jiných útvarů jako na exotické zvíře, neboť nedokázali pochopit, že za pět až sedm minut po odfasování stravy stojím v pozoru před jídelnou a čekám na ostatní, přičemž dojídám zbytky odebrané stravy. Železná košile půlročního drilu totiž velela zastrčit maso a suchou část přílohy do kapes, mokrou část přílohy ve dvou minutách zbagrovat a nakonec vypít, pokud možno bleskově, polévku z misky. Trvalo mi týden, než jsem se odvážil sníst „v klidu“ celý oběd u stolu.
Další šok utrpěli moji spolubydlící třetí den po mém příjezdu. Byla sobota – parkohospodářský den, neboli úklid všeho a všude. Dostal jsem za úkol uklidit naši světnici, kde se kromě pěti patrových lůžek a desíti skříněk vešla už jenom kamna.
Ve třináct hodin přišli spolubydlící vojáci z autoparku a divili se, že ještě nemám převlečených všech deset postelí a spacáků, protože před dveřmi našeho pokoje chyběla kupa špinavého ložního prádla. Po vstupu do místnosti se podivili podruhé, neboť jsem od čtvrt na devět stihl vydrátkovat, natřít hydrovoskem a na závěr napastovat parketovou podlahu, jakož i dvakrát vybílit stěny a strop, nemluvě o umytém okně. A kupa špinavého povlečení už byla pochopitelně dávno odevzdána ve výstrojním skladu. Služebně nejstarší svobodník si mne posadil na postel a klidně mi vysvětlil, abych už nikdy nic takového nedělal, neb Plzeň není Hlohovec. Rovněž mi zkontroloval skříňku a vyplísnil mne za perfektní uložení oblečení, kteréžto bylo složeno a vyztuženo papundekly a dřevěnými lištami do tzv. komínků.
Nicméně ani drezúra z Pé eŠky mne neochránila před dalšími životními facičkami. Týden po příjezdu už jsem dostal podmínečně týden basy za to, že jsem jel po kasárnách autem bez velitele vozu. Četař absolvent, který měl onoho velitele dělat, zavelel, abych auto přivezl z autoparku před ubikaci sám a v polovině trasy už na mne čekal soudruh podpraporčík z Tankové a automobilní inspekce. Tehdy jsem začal tušit, že zde panují poněkud jiné pořádky, než by oficiálně měly.
Taktika nižších důstojníků přidělených k velitelské rotě štábu divize, byla jednoduchá. Čím více vojáků s podmínečným trestem vězení, tím menší pravděpodobnost, že by si někdo dovolil jakkoli porušovat Zákl. ř. 1-4, což bylo označení vojenského řádu, kterým se řídil náš život. Postačila jedna výtka (například za ustrojenost, špinavé boty nebo špatný úklid) a vojcl šel do báně. Následně po odpykání několikadenního trestu byl nucen páchat „hrdinské činy“, aby tyto odsezené dny nemusel nadsluhovat a trest vězení mu byl vymazán, což se stávalo až v den vydání rozkazu k odchodu do civilu.
Zda byl takový postup vojáků z povolání pro chod jednotky přínosem, to si nedovolím posuzovat. Je ovšem skutečností, že vojáci nemohli nastoupit trest, pokud byli vedeni ve stavu nemocných, tudíž jejich dalším logickým krokem bylo sebepoškozování, aby po třicet dnů od vydání rozkazu k nástupu do posádkové věznice nebyli schopni nastoupit. Proto byly celkem běžné úrazy popálením, opařením, poleptáním, pohmožděniny, zlomeniny, řezné rány a podobné události, a to vždy v den předcházející nástupu do věznice.
O přístupu vojáků k plnění výcvikových úkolů v této atmosféře strachu si pak zřejmě každý dokáže udělat úsudek bez dalších rozvleklých popisů.
Dále je pak nutno zmínit, že potlačením tzv. mazáctví výše popsaným způsobem došlo ke snížení respektu služebně mladších vojáků vůči starším, potažmo k poddůstojníkům a dozorčím vůbec, což mělo rovněž neblahé důsledky.
Extrémní případ - když jsem jako voják druhého ročníku vykonával službu dozorčího autoparku v zimě, bylo nutné povolat pohotovostní družstvo k odklizení sněhu. Vzdálil jsem se tedy na rotu a vyslal družstvo určené denním rozkazem velitele roty k odklízení sněhu. Když jsem se za dvě hodiny vrátil, abych vystřídal svého pomocníka, zjistil jsem, že se takřka všichni služebně mladší vojáci opili a namísto odklízení sněhu se věnují trénování smyků s pohotovostním vozidlem P-V3S, zatímco starší vojáci se odebrali do tepla rotního baráku. Nechal jsem dva nejméně opilé vojáky spolu s pomocníkem shrnovat sníh a ostatní jsem poslal na ubikaci. Tam jsem zvolil namísto předpisového informování operačního důstojníka mazácké řešení. Zalil jsem cca 60 metrů dlouhou chodbu vodou a rozlil na ni pětilitrovou pikslu jaru s tím, že po vykartáčování a vytření provedu kontrolu čistoty bílým prostěradlem. Po půlhodině mi volal do autoparku dozorčí roty, že vojáci vodu pouze vytlačili do umývárny, dlažbu nevydrhli a pokračují v konzumaci alkoholu na pokoji. Když jsem se vrátil na barák, došlo při kontrole pokojů k napadení mé osoby i dozorčího roty opilými vojáky, z nichž jeden na mne zaútočil sekyrou. Následně došlo k hromadné rvačce s vyvrácenými postelemi a skříňkami, s rozbitým oknem a vyraženými dveřmi.
Ráno v šest se mi přišli zástupci opilců omluvit do autoparku se žádostí, abych tento incident neuvedl v ranním hlášení. To jsem jim slíbil, nicméně naše vztahy už byly narušeny a do konce mé vojenské služby se nenormalizovaly.
Co se týká šikany od služebně starších vojáků, v podstatě se omezovala na občasný záskok na čištění rajónů a obstarání chleba a čaje z kuchyně, což nebyl problém, protože každý den šel z naší jednotky někdo do služby v kuchyni. Potíže nastaly, když si někteří prominentní mazáci, kteří nespadali do honičky za podmíněným trestem, začali vynucovat krádeže masa. Za krádež tohoto druhu byl týden vězení a nikdo z mladých vojáků neměl odvahu říct, že k tomu byl nucen. Já jsem na služby do kuchyně nechodil, nicméně jednou se stalo, že tři vojáci se vrátili z vycházky a požadovali ode mne, abych jim udělal jídlo s tím, že to nebudou obligátní hnusné topinky smažené na pokrmovém tuku zn. Sana. Jelikož byli dosti agresivní, převlékl jsem se z pyžama do služebního stejnokroje vz. 63 a odešel jsem z baráku, abych vybudil zdání, že jdu shánět někam jídlo. Poté jsem přes plot vlezl do autoparku a na noc jsem si ustlal v přiděleném autě. Jelikož v něm byl i peřový spacák důstojníka, který se mnou jezdil při vyhlášeném poplachu, nebyl problém se dobře vyspat. Mazáci mne pochopitelně po dvou hodinách začali hledat. Když jsem nebyl na rotě ani ráno, nastala krize a šikanující trojice se pohádala s dozorčím roty a porvala mezi sebou. Přišel jsem až po snídani na ranní na rozvod do zaměstnání a tvářil se, že je vše v pořádku. Na dotaz jednoho z mazáků, kde jsem strávil noc, jsem reagoval slovy, že jsem celou dobu přemýšlel, kterému veliteli je mám naprášit. Tím skončily mazácké pokusy o můj výcvik na obstarávání stravy.
Jelikož jsem nehodlal ani umývat jiná auta, než to svoje, ani chodit přes plot s várnicí pro pivo do nejbližší hospody, stal jsem se cílem fyzického napadení a několika pokusů o šikanu „podle vojenských řádů“ ze strany poddůstojníků. Situace vyvrcholila rvačkou na rozcvičce s velícím mazákem – četařem a nedobrovolnou společnou koupelí s mazákem - svobodníkem v cvičném ženijním příkopu, resp. několika drobnými potyčkami s vojáky druhého ročníku. Po zjištění, že se nebojím jít i do opakovaného fyzického střetu, šikanovací elán mazáků zvolna vyšuměl. Někteří z nich naopak ocenili, že jsem jim dobrovolně pomáhal v rámci denního zaměstnání s opravami a údržbou aut, i když jsem nemusel.
Postupem doby se situace na rotě pozvolna zostřovala. Důstojníci vydali rozkaz zamykání šatních skříněk a prováděli v nich kontroly tím způsobem, že z nich vyhazovali šatstvo a hledali jídlo, které následně zabavovali, při čemž vyhrožovali posádkovou věznicí. Situace vygradovala, když jsem po příjezdu z tzv. opušťáku rozšířil šeptandu, že jsem přivezl balík s domácími klobásami a do své skřínky jsem nainstaloval tuhé výkaly, kterými si následně potřísnil velitel roty ruku při hledání těchto uzenin.
Dále je nutno zmínit existenci vojáků, kteří absolvovali při vysoké škole dvouletý vojenský kurz, jež nahrazoval poddůstojnickou školu a rok klasické prezenční služby. Tito „absové“, neboli „špagáti“ měli v budově roty svůj pokoj a byli drženi od mužstva poněkud stranou. U nás se dělili na polopaka, neboli skoro normální lidi, se kterými se dalo jakýmsi způsobem komunikovat, a na vypatlance. Vypatlanci byli dva, velmi záhy byli povýšeni na podporučíky a byli velmi nebezpeční, protože neustále donášeli, neboli bonzovali. Vyvrcholením jejich činnosti bylo, když vpustili oknem ve svém pokoji délesloužícího vojáka - rotmistra na barák v době, kdy jsme sledovali program německé televize „Formel eins“, což byla jakási hitparáda pop-music. „Soudruh z povolání“ našel před telkou pochopitelně celou rotu, až na všechny špagáty, kteří se jindy chodili dívat taky, a na pomocníka dozorčího roty, který hlídal u okénka v hajzlu, jestli se neblíží nějaký důstojník ke dveřím našeho baráku, aby včas vyhlásil poplach.
Je nutno dodat, že televize byla plombována, aby nebylo možno ladit zahraniční kanály, nicméně jeden voják, v civilu televizní opravář, telku přizpůsobil na připojení externího kanálového voliče, za což mu soudruzi následně vyhrožovali prokurátorem.
Po této zdařilé akci byli vojáci z povolání již zcela bez zábran a opravdu si dělali, co je napadlo. Vyvrcholení nastalo, když se jeden svobodník nechal zfackovat nadporučíkem při kontrole skřínky, v níž byl nepovoleně držen proviant, čemuž předcházela nehoda v autoparku, kdy tentýž důstojník značně poničil motorku, na jejíž řízení neměl oprávnění, jakož ani nebyl podepsán příkaz k jízdě s tímto vozidlem.
Když se nám podařilo naprášit fackovací storku na štábu divize, vypuklo vyšetřování důstojníků a odvetné hromadné zavírání vojáků ZPS do posádkového vězení. Špagáti dostali povolení se zamykat na pokoji, protože dostali dvakrát deku a několikrát jim byl vytopen pokoj. Následně ještě dostali pár facek, když požadovali, aby jim mladí vojáci odstranili z pokoje vodu a uhelný prach. Dále kontroly zjistily, že ze zaplombovaných přívěsů v autoparku se záhadně ztratil takřka veškerý zásobní materiál, určený k potřebám při poplachových výjezdech, zejména pak masové konzervy. Bylo zjištěno velké manko v zásobách benzínu i nafty.
Když nastal den odchodu do civilu, bylo mi řečeno, že budu nadsluhovat i všechny dny strávené v posádkové věznici. Důvod byl prozaický, soudruzi „zapomněli“ poslat někoho na řidičský kurz, takže na autobus neměl nikdo řidičák. Na to jsem písemně zažádal o předvedení k náčelníkovi štábu a revizi všech dokladů, protože jsem byl ze všech trestů propuštěn předčasně, což znamenalo jejich zahlazení, resp. nezapsání do ZOT (záznam odměn a trestů). Tyto záznamy se neshodovaly s denními rozkazy a mým ZOT. Z toho důvodu se velitel roty vzdálil na nemocenskou. Oficiálním důvodem bylo zranění ruky a hlavy, kterýžto utrpěl při návratu z odvozu vojáků propuštěných do civilu. Jako velitel vozu seděl v autobuse na předním sedadle, a když se na chvíli pustil madla, zrovna jsem náhodou musel zatočit volantem a šlápnout na brzdu, takže soudruh spadl po hlavě na schody. Stane se. Když jsem dojel k baráku, opatrně jsem překročil soudruha na schodech a šel se zneschopnit, načež jsem zavolal na Tankovou a automobilovou inspekci, že autobus bude pravděpodobně odvážet do autoparku nějaká osoba bez platného řidičského oprávnění.
Soudruzi velitelé šuměli.
Následně nás nadsluhující chtěli soudruzi zapojit do zácviku příchozích půlročáků z jiných útvarů, nicméně když kdokoli, včetně důstojníků, otevřel dveře místnosti, v níž jsme byli ubytování (byla to učebna), byl okamžitě zasypán sprškou kanad. Rovněž k ostatním důstojníkům z jiných jednotek jsme se chovali poněkud agresívně, takže velitelství bylo zahrnuto stížnostmi na naše chování. Jakmile důstojníci zjistili, že na prvním nácviku poplachu s nově příchozími vojáky nevyjelo ani jedno auto z důvodu záhadně vybitých akumulátorů, přišli nám vyhrožovat prokurátorem. Na to se všichni nadsluhovači odešli nechat zneschopnit k lékaři.
Když jsem se po pěti kalendářních dnech nedočkal raportu u náčelníka štábu, zavolal jsem mu telefonem, kdy dojde k mému předvedení. On o ničem nevěděl a po několika dotazech stanovil naše setkání na následující den. Odpoledne ovšem vyšel v denním rozkaze rozkaz zastupujícího velitele čety k našemu propuštění do civilu. Následujícího rána jsem si před seřazenými důstojníky odchrchlal, odplivnul a opustil v civilním oděvu trolejbusem Slovany. Loučení to bylo smutné, protože většina kamarádů už byla doma. A zůstala neuvěřitelná pachuť, která přetrvává dodnes.
_______________________________________
K několika tvrzením z předešlé diskuze.
V 80. letech žila ČSLA z jakési podstaty. Na nic nebyly peníze, omezoval se výcvik jízdy a střelby, jakož i jiných bojových činností napříč útvary a zbraněmi. Z toho důvodu vznikala časová okna, kdy bylo nutno vojákům zadávat náhradní a často nesmyslná zaměstnání. Vojáci z povolání měli ze všeho nejvíce dbát na eliminaci úrazů a úmrtí vojáků ZS z důvodu velmi špatné pověsti ČSLA v obecném povědomí civilistů. I přesto došlo během mé služby k několika těžkým zraněním a úmrtím, mimo jiné i v důsledku zanedbání bezpečnostních předpisů, týkajících se kontroly zbraní a munice, a v neposlední řadě i dopravních nehod. Nemá smysl je zde vypisovat a rozebírat příčiny.
Otázkou zůstává, jestli neměla být daleko dříve provedena redukce stavu vojska prostým zkrácením základní služby minimálně u některých zbraní, když na pořádný výcvik nebyly peníze a vlastně ani kádrové obsazení potřebných velitelských pozic.
Co se týká výhrad k vojákům maďarské národnosti, je nutné při posuzování vzít v úvahu naprostou nekompatibilitu maďarštiny s oficiálními jazyky ČSSR s dovětkem pro neznalé, že vzdělávání těchto vojáků probíhalo v maďarštině a slovenštinu měli ve škole pouze jako doplňkový předmět. Navíc skladba obyvatelstva na Slovensku byla taková, že v mnohých městech a vesnicích nebyli nuceni obyvatelé slovenštinu vůbec používat. Z toho pak plynuly značné problémy při komunikaci mezi vojáky, zejména v emočně vypjatých okamžicích. Taktéž z toho vyplývala silná soudržnost těchto vojáků vůči ostatním neformálním skupinám v kolektivech.
- Log in to post comments
Komentáře
Rozhodli se sami
v Kyjevě na náměstí.
Vzali si buchtičku od Viktorie Nuland.
Nevěděli, že to budou nejdražší buchtičky v jejich životech.
Neznalost neomlouvá - byli a jsou dospělí.
Vrací se nám tím i otázka volby menšího zla v dobách, kdy neexistuje dobro.
Oni se rozhodli, že už nebudou volit menší zlo - patří přece na západ.
Přestali myslet hlavou a začali se řídit ušlechtilými pocity.
https://www.kyivpost.com/wp-content/uploads/2014/01/11/p18dvcvtshda1170…
tak nějak už té "vojny" bylo dost, takže přítomnost
či budoucnost
https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/zboril-simon-panek-prezident…
By mě celkem zajímalo
co tady, v diskusi o mužných věcech, pohledává nějaká ema.
Se zakecá a ještě se jí připálí rajská na plotně.
Když tak si napište
svůj článek o vyšívání a my, muži, páni tvorstva, vám do toho taky kecat nebudeme.
je to sice záb avné, ale holt bejvávalo. včil začíná jít do tuhé
https://www.arfa.cz/miliardovy-clovek-v-tisni-pankova-armada-politickyc…
Jestli se bude švejkovat jak na vojně tak to projedeme ad absolutno. Nebo myslíte, že tím švejkováním to stopnete. Dáváte jim de fakto návod jak na nás.a oni toho....
emo, já s vámi vlastně souhlasím,
ale jsou v životě lidském okamžiky, kdy řeší problémy a pak i okamžiky, kdy se pouze baví.
Pokud i v těch druhých chvílích si do nich budete tahat problémy, bude to ještě hezký život?
A za ty machistické kecy výš se vám omlouvám. Já to zle nemyslel, pouze někdy rád provokuji.
njn, když Vy vlastně zapomínáte, že jste "válčiki"
v době, když byl díky pevně rozdělenému světu poměrně, tedy v našich končinách klid. Proto jste mohli válčit jak uvádíte. Nemyslím, že by ti co byli na vojně v padesátkách měli , když lítali od nynějších kamarádů ty balony , přes hranice sem lezli různí "pomocníci" a tak porůznu, že by s Vámi souhlasili. Třeba by mohli jsou-li někteří pamětníci té doby taky pustit"zábavné historky" z dob kdy se na hranicích střílelo ostrými. Asi b y to bylo "hóoodně" zíbavné.
Nemáte pravdu.
Letadla ve vzduchu byla skutečná a pod křídly mohla nést řízené střely (třeba s jadernou hlavicí), občas jim to v německu spadlo (ta podvěšená raketa). Naše systémy byly v plné bopo a stačil 1 povel k odpálení střel. Napětí bylo stupňováno hlavně o vánocích a při cvičeních. Každý (imitovaný) start rakety byl dokumentován 3x - start, sblížení, rozprask. Vím to, protože jsem ty obrazovky fotil, film vyvolával a ještě mokré fotky jely gazíkem na armádní štáb.
...
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0imon_P%C3%A1nek
ZVS
U leteckého pluku byly disciplína z více důvodů,ten hlavní,neohrozit život letce.
Za mé služby,jsem zaznamenal,jeden mrtvý letec MIG-15 a jeden mechanik.
Jinak.Pane Targus,nemá to s Vámi lehké ani Jahoda.
Ono těch mrtvých pilotů bylo víc, ......
....... jen se s tím moc nechodilo na veřejnost. Třeba v Plzni - Líních velitel pluku ing. Šebek při cvičném letu s L 39 Albatros. Jeho syn Karel byl můj spolužák na průmyslovce, byl jsem u toho, když mu to do školy přijeli oznámit. Rok cca 1971 nebo tak nějak (?).
Targusovi
Snesl jste tady spoustu báchorek, které jste si patrně z části vymyslel, zčásti vyslechl v hospodě a zbytek možná prožil a poupravil. Částečně pravdivé mohou být pouze poznatky z poddůstojnicke školy, tu jsem ve zkrácené lhůtě absolvoval v Jaroměři. Jo, tam byli velitelé a poddůstojníci trochu exoti. Sloužil jsem u bojoveho tankového pluku prvního sledu. Jakékoli mazáctví tam končilo před prvními ostrými střelbami.
Re: Aldo Možná jste si
toho nevšiml, ale já jsem o tankového útvaru nikdy nesloužil.
Tudíž jsem nemohl mít stejné zážitkyy, jako vy.
Asi proto, že nikoho nenapadlo namontovat na autobus tankovou věž.
Spěte dál.
Ale
nějakou násilnou karmu mít budete,tyhle historky.
Něco takového se
mohlo stávat jedině Targusovi
Takhle to není.
Psychopati a deprivanti v útvarech uplatňovali svou moc nad slabšími kusy (slabšími fyzicky, duševně). Kdo se nedal, měl klid. Kdo se zastal slabšího, byl cílem hromadného útoku, musel být dost silný na to, aby ho ustál nebo připravit hromadnou obranu. To ale bylo snad jen na velkých útvarech, velikosti brigády. Já to vypozoroval jen v přijímači, kde bylo milion lidí. Na bojovém útvaru byli mazáci i zobáci promíchaní v obsluze zbraní i ve službách a deprivant měl utrum, srovnal ho první lampasák, protože chtěl mít klid.
Tankáni byli největší magoři.
Sloužil jsem celé 2 roky v ČB, v Žižkových kasárnách, přes Žižkovu ulici naproti, sídlilo divizní velitelství s celým zázemím. Kdykoli jsme museli služebně, kvůli nějakým opravám jet k tamějšímu, budějovickému tankovému útvaru, byl z toho takřka vždy průser. Zaražený zavčasu jen moudrostí mého velitele, který jednak sám nechtěl mít průser, jednak nechtěl přijít o mě, jakožto nedocenitelnou výhodu.
U tankového útvaru sloužili podle mého mínění ti největší magoři z celé ČSLA, naprostá většina Slováků a opravářů zemědělských strojů odtamtud. Nikdy předtím, ale už ani potom jsem neviděl například tankovou R-129 i s příslušenstvím, prokazatelně rozmlácenou velkým kladivem a podobný nahodilý "závady".
To potom měl můj velitel divizní spojovací dílny, sakra velký dilema, jak to "šikovně" sepsat, co kam nahlásit a co kde nafasovat, aby nejen za takovou škodu, ale hlavně za papírové "ohrožení bojeschopnosti", někdo od těch tankánů nešel nadlouho do báně.
Nebyl to jediný případ, poškození téhle techniky (oproti hrubé tankové) bylo u tankánů naprosto běžné, aby se s tím "nemuseli otravovat". Naprostá většina velitelů tanků a jejich osádek, co jsem osobně při té práci poznal, sotva uměla psát a podat někomu česky hlášení, natož tak v tanku umět udržet v pořádku radiostanici. Pro ty vymaštěný magory to byla jen otrava navíc, montovat někam nějaké pruty a někým se domlouvat. Jim stačilo, aby občas fungovaly interkomy, aby se v těch obludách navzájem nějak domluvili jinak, než řvaním. Zbytek byl z jejich pohledu oser a naprd..
Celá souprava R-129 se tak několikrát musela odepsat jako celek, v tehdejší vojenské hodnotě okolo 150.000,-Kčs, v druhé polovině 70.let. Jednotlivé soupravy nebyly navzájem plně kompatibilní, protože i když byly označeny stejně, procházely nějakým generačním vývojem a např. bloky koncových stupňů z nejnovější generace nebyly ani vzdáleně podobné blokům z předchozích generací, zde běžela generační obměna podstatně rychleji, nežli např. u spalovacích motorů, kde byla stále většina podstatných dílů plně záměnná z jakékoli verze.
Vymaštění, prakticky věčně ožralí tankáni, se prostě nechtěli s radiostanicemi kamarádit. Takové věci, jako konektory na kuklách, či jejich kolíky, anténní články, modulátory z interkomů a podobný věci, to jim bylo naprosto cizí, tak to prostě podle potřeby a úrovně opilosti rozmlátili kladivem a nahlásili jako porouchaný k výměně.
Já sám, jsem se za ty dva roky hodně naučil, nejen v komunikační technice, ale hlavně ohledně lidí. Díky nadporučíkovi, veliteli divizní spojovací dílny, jsem druhým rokem vojenské služby na "fuškách" pro budějické lampasáky a jejich paničky vydělával o dost víc, než potom v civilu po nástupu do plánovaného zaměstnání. A jenom hrůza, prožitá například u těch tankánů mi bránila v tom, abych všecky vydělaný peníze neprochlastal, jako to často dělalo moje okolí, až na pár čestných výjimek, se kterými jsem pracoval. To byli kluci, co pochopili, že přes chlast cesta přes ty dva roky nevede, že jim nic neulehčí, ale přesně naopak.
A tak se stalo, že za prakticky rok a půl služby v ČB (mimo ten půlrok nezbytné PŠ) jsme i s doživotními kamarády, strávili mimo kasárna a v druhém roce jsme tam často už nechodili ani přespávat. Stačilo pak jen nahlásil hodnost a jméno, plus hodnost a jméno důstojníka, který podepsal rozkaz Uazem mimo kasárna - a nikdo se už na nic neptal. Bylo jenom málo okamžiků, kdy jsme museli být přítomni a denní rozkaz mezi ně rozhodně nepatřil, co si pamatuju, tak šlo jen o prověrky, nebo mimořádky a těch nebylo mnoho.
Docela príma strávené dva roky, ze žádného hlediska jsem na nich škodný nebyl a z vojny si toho hodně přivezl :D
jo jo
" Sloužil jsem u bojoveho tankového pluku prvního sledu. Jakékoli mazáctví tam končilo před prvními ostrými střelbami."
Také jsem sloužil u jednotek prvního sledu. Dokonce si troufám tvrdit, že náš sled byl prvnější, než ten váš. Jelikož, pokud by nás nepřítel napadl, tak je velmi pravděpodobné, že první útok by byl veden vzduchem, což je nejrychlejší. Pokud by náš bojový sled tu chamraď na obloze nesestřelil, patrně vaše bojové tanky by dostaly dost na prdel a z vašeho tankového pluku by se stal šrotový pluk prvního sledu.
Ohledně druhé věty, s tou souhlasím. Před našimi ostrými střelbami sice mazáctví uplně nevymizelo, ale bylo upozaděno, aby se pak po střelbách zase vše vrátilo do starých kolejí.
Nazdar první slede!
.
"Ukrajinské mlékárny následují pekaře a cukráře a zastavují výrobu kvůli cenám plynu," uvedl Svaz mlékárenských společností Ukrajiny.
Svaz mlékárenských podniků Ukrajiny uvedl, že kvůli rostoucím cenám plynu může být zastavena činnost mlékárenského průmyslu.
Odbory ve svém prohlášení uvedly.
"Rychlý nárůst cen plynu od 1. ledna 2022 hrozí zastavením nejen jednotlivých producentů mléka, ale celého mlékárenského průmyslu," uvedla.
V dopise Svazu Zelenskému se uvádí, že v lednu letošního roku činila cena 1 000 metrů krychlových plynu 4,9 tisíce hřiven, zatímco v návrzích dodavatelů energie je cena na leden příštího roku 59 až 62 tisíc hřiven.
Podle prohlášení nejsou mlékárny schopny pokrýt "kosmickou" cenu plynu zvýšením prodejních cen vlastních výrobků. To vše se vysvětluje tím, že kupní síla obyvatelstva je nízká.
Obchodní řetězce navíc odmítají znovu podepsat nové smlouvy, které předpokládají výrazné zvýšení cen mléčných výrobků.
Jediným východiskem je tedy v tomto případě snížení výroby.
Rovněž se poukazuje na to, že řada mlékáren již omezila nákup syrového mléka od zemědělských podniků. Energetická krize tak zasahuje celý řetězec mlékárenského průmyslu - od výroby mléka až po jeho zpracování.
Producenti mléka také přijdou o očekávané zisky a budou muset vylít zbytky mléka a snížit prodejní ceny.
Účinný zásah vlády může takové hrozbě zabránit. Může být například zaveden preferenční tarif ve výši 32 tisíc hřiven za 1 tisíc metrů krychlových plynu.
Již dříve ukrajinské pekárny uvedly, že kvůli vyšším cenám plynu a nemožnosti zvýšit cenu chleba pracují se ztrátou, a varovaly před zastavením výroby a přerušením dodávek produktu do regionů.
Den předtím navíc cukrářské společnosti, které jsou členy sdružení Ukrkondprom, uvedly, že kvůli vysokým cenám plynu plánují zcela nebo částečně zastavit výrobu cukrovinek.
O hrozbě uměle vyvolaných nedostatků...
...jsem psal již na začátku covidové hypnosy.
Ovšem takovýto rozsah jsem nepředpokládal, určitě jsem nesouhlasil s Michlovou (ano, to je ten, který spolurozhoduje o " naší" měně) teorií láhve s kečupem, nicméně zastavování výrob v důsledku naprostého odtržení cen od koupěschopné poptávky - to mě nenapadlo ani jako.
Přitom je ta otázka tak jednoduchá : Proč mají takové ceny plynu, když sousedí se zemí, která má plynu dostatek, ba má ho tolik, že je schopna ho ve velkém vyvážet ?
Odpověď také : Stačí postupně či naráz odstraňovat ty překážky, které brání tomu, aby byl plyn z této země dovážen v dostatečném množství a za přijatelné ceny.
Protoze
si chtějí zachovat rovnou páteř
Kdo ?
Porošenko, Jaceňuk, Tymošenková. Turčynov, Tahnybok, Zelinovskij a spol. ?
Ti asi ano, ti si to můžou dovolit, ti klidně zaplatí i tisíce hřiven za kubík plynu......no a chleba si nechají poslat třeba z Berlína a mlíko z Brusellaises....
A když by bylo nejhůř, tak prostě utečou. Např. na Taiwan, pane Vystrčil ?
Jako ironie skvělé....
.... ovšem už to zavání cynismem. To chválím, drsné fóry mám rád....
Rusko řeklo dost, dál už ne.
Napsal uživatel Homer (neověřeno) dne St, 29. 12. 2021, 11:16
Rusko řeklo dost, dál už ne. A Ukrajina nemá co jíst. Milan Syruček o krátkozrakosti Zelenského země
30.05.2021 11:38 | Komentář
Nové ruské zbraně proti Ukrajině jsou pohanka a boršč.
To pro ParlamentníListy.cz pro mnohé překvapivě uvádí znalec tamních poměrů, novinářský nestor a autor desítek publikací literatury faktu, PhDr. Milan Syruček: „Pro Ukrajince je pohanka právě tak populární, jako jsou pro nás brambory.“
V květnu se na internetových stránkách vlády Ruské federace objevil výnos o zákazu vývozu pohanky za hranice země.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Rusko-reklo-dost-dal-uz-n…
Re: Josef původní
Clanek z PL o stavu ukrajinskeho zemedelstvi, jako by popisoval pocatek ukrajinskeho hladomoru,ze by se historie opakovala ?
Motivace
Napsal uživatel Homer (neověřeno) dne St, 29. 12. 2021, 14:41
Třeba zaseješ, možná i sklidíš…
„Jejich produktivitu práce jsem dostatečně poznal, když jsem na Ukrajině žil a navštěvoval řadu kolchozů a sovchozů,“ vzpomíná dále Milan Syruček.
Také jejich sdružení Vasilkovo, kterému předsedal můj přítel a snažil se mi vysvětlit, jak to v praxi chodí.
Na jaře, když bylo krásné počasí, ideální pro setbu, však většina zemědělců mávla rukou: Je hezky, jde se na rybalku, tedy rybolov...
To nebyla jediná výmluva, proč se na polích pracovalo tak špatně – v té době tam podnikali s tímto agrárním sdružením Holanďané, kteří si najali milion hektarů a chtěli místním ukázat, co vše se dá na jejich černozemi vypěstovat.
Dovezli nejen svoji sadbu, ale především odborníky, kteří přísně kontrolovali dodržování technologických postupů a hlavně pracovní kázeň.
Tak dokázali dosáhnout například u pšenice výnosu z hektaru až devadesát metráků, ačkoliv u místních to bylo tak dvaadvacet.
Pět let tam podnikali s těmito výsledky a za dohodu, že jejich bude veškerá úroda, která přesáhne šedesát metráků z hektaru – a vydělávali na tom.
Po pěti letech odešli a další rok klesla produkce na 48 metráků z hektaru a další rok se už vrátila do starých kolejí.“
.
Cukráři jsou v krizi naprosto zbytná výroba.
To je ostatně vidět po zákrocích bolševické chřipečky i u nás, v ČR. Návštěvnost cukráren na třetině i méně, páč lidi na blbosti nemají peníze..
Ne že by mě to nějak obzvláště zajímalo....
...ale .....
.....na té mazácké straně nikdo z vás nikdy nestál, tedy - že by nejen byl šikanován, ale později i sám šikanoval ? A jaký jste měli při tom pocit ? Nebo jste to dělali pouze automaticky, indiferentně , strojově, " proto, že se to tak dělá" ?
Chápu ale, že lidé chtějí před svými bližními vypadat hezky, třeba jako hrdinové, nebo jako oběti zvůle.
Tedy pokud nikdo neodpoví, nevadí - je to lidské.
-------------------
Jedna z interpretací toho, proč vlastně Ehje Ašer Ehje zničil Sodomu a její obyvatelstvo, je, že se sodomští chovali neurvale k cizincům, nechtěli se s nima podělit o svůj blahobyt. Tedy porušovali jedno ze základních pravidel Zákona, dokonce snad to nejdůležitější (chovej se k jinému tak, jak chceš, aby se on choval k tobě). Tedy žádné sexualní výstřelky a pod. neřesti, toto je zřejmě už jen folklor, pohádka....který však přerostla do memu.
Srovnej : ".....I řekl יהוה: Křik proti Sodomě a Gomoře je tak velký a jejich hřích tak přetěžký, že musím sestoupit a podívat se, zdali jednají zcela podle toho křiku, který se ke mně donesl. A jestli ne, zjistím to. Muži se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, ale Abraham ještě stál před יהוה. Abraham přistoupil a řekl: Cožpak s ničemou vyhladíš i spravedlivého?..........................Dříve nežli ulehli, muži města, muži Sodomy, mládenci i starci, všechen lid bez výjimky, obklíčili dům, pokřikovali na Lota a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě v noci přišli? Vyveď je k nám, ať je poznáme! Lot k nim vyšel ke vchodu, zavřel za sebou dveře a řekl: Prosím, moji bratři, nepáchejte takové zlo. Podívejte, mám dvě dcery, které nepoznaly muže, nyní vám je vyvedu a učiňte s nimi, co vám bude libo. Jenom nic nedělejte těmto mužům, vždyť proto vešli do stínu mého přístřeší. Odpověděli: Kliď se! A říkali: Sám tu zůstává jako host a troufá si nás soudit! Tak s tebou naložíme hůř než s nimi! ...."
Zdá se, že ty báchorky o zvrhlé sexualitě, prostopášnictví , obžerství atd. je jen nános, jakési bahno, které zaplavilo původní studnu poznání, sdělení.
Se vší opatrností ve vztahu ke zkreslením v překladech. To už by byl vyšší level, to je úkolem biskupů a spol. , za to by jim lidé měli dávat almužny.
To máte tak, Jožinku
To se vzal 18-19 klučina a zavřel se do do té doby mu neznámému prostředí. Tam ho maminka ochránit nedokázala a nikdo se s ním moc nesral. V tomto věku přijde 40. letý člověk těm chlapcům jako starý a pomalu, aby si kopal jámu. Dva roky před sebou mu připadá strašně hodně.
Může se vzpírat, ale systém je silnější. Pokud chce v tomto prosperovat, tak: "kdo chce s vlky žíti, musí s nimi víti". Nebo taky nemusí, ale pak s ním budou dost zametat.
Po roce bude stále vzpomínat na dobu v civilu a bude se těšit, až za rok se do něj vrátí. Ale prostředí ho změní. Už v něm bude fungovat, znát ho a pokud si bude chtít vydobít lepší pozici, musí být silnější, než ostatní.
Potíž tohoto systému byla v tom, že i ten slabý, když mu přijdou mladí, tak má najednou moc.
Silný jí zneužívat nemusí, jelikož svou sílu cítí a respekt si dokáže udržet sám.
Ten, který před tím nikdy v životě nezažil, co je to mít respekt, protože na to nikdy neměl, ho najednou má. Pouze z pozice, že už tam je rok. A pak to některým vleze do hlavy a začnou této své pozice zneužívat.
Mají vedle sebe jiného chlapce, kterému by se v civilu nedokázali zpříma podívat do očí, který by se tam pohyboval ve společnosti krásných slečen, a on to s nimi neumí a ony nejeví o něj zájem.
Takže hochovi, kterého by se v civilu bál, nařídí ať mu jde vyčistit kanady a má moc s ním provádět i horší věci. Ne proto, že by byl lepší, nebo silnější, ale proto, že ho chrání ten systém, ve kterém je odpor k mazákovi ten největší zločin.
Furt je to sráč, ale sráč chráněný systémem.
Proto jsem ho zde, ten systém, včera kritizoval. Sám jsem se v něm naučil fungovat, ale přísahám na svou smrt, nikdy jsem mladého neuhodil. Jo, když něco posral, tak si střihnul 50 kliků.
Jasně, že jsem využíval výhod mazáka, do kuchyně už mě pak nepsali jako směnu, ale dělal jsem dozorčího. Do stráže jsem nešel jako strážný, ale jako závodčí, který za 24 hodin ani jednou strážnici neopustil. Tak to prostě bylo, Jožinku. Já tam nebyl proto, abych tam systém měnil, já tam potřeboval ty dva roky co pro mě nejvýhodněji přežít.Ale zároveň ho přežít tak, abych pak neměl pocit, že jsem se tam choval jako sráč.
Souhlas. První co je potřeba…
Souhlas. První co je potřeba si upřesnit kde končí mazáctví a začíná šikana hrubého rázu..pro každého je to ta hranice jinde, záleží na psychické odolnosti daného jedince.
Ani ne tak moc na fyzické síle ale na tom jak dokážeš zapadnout do společnosti.
.
Mám v tomto směru naprosto čistý svědomí, nikoli ovšem plně svou zásluhou.
Přesto, že jsem sám byl na PŠ občas obětí ne přímo šikany, ale řekněme nadstandardního nuceného posluhování, tak v druhém roce vojny, sám už mazákem, jako bych nebyl. Až to občas vyvolávalo poznámky stejně starých vojáků "jseš na ně moc měkkej". Neměl jsem na pičoviny jednak chuť (po vlastní zkušenosti) a ani čas. Sloužil jsem sruhým rokem s mladými vojáky z PŠ, kteří měli sami dost vzdělání a rozumu na to, aby sami udělali, co bylo potřeba. Nebylo nutné na nikoho řvát, někoho šikanovat a po někom chtít bufet či saharu. Vydělával jsem dost na to, abych si pro Sparty mohl zajít mimo kasárna sám, pivo v ledničce na dílně bylo vždycky, stačilo mladším vojákům nechat na ledničce pod popelníkem stokorunu a na druhý den se pivo samo objevilo v ledničce.
Nebylo nutný dělat nic z toho, co blíže, či vzdáleně popisuje Targus. Svoji vojenskou službu bych krátce popsal jako silně výdělečnou Havaj, krom toho prvního půlroku, který prostě BYLO NUTNO jakkoli přežít. Měl jsem se ostatně docela dobře i na PŠ, protože už 2 měsíce po přísaze zjistil velitel naší spojovací PŠ, jakou výhodu má přítomnost mé maličkosti na spojovací dílně.
Pomohla tomu náhoda, jako skoro vždycky. Poprvé tehdy, když jsem s pár stejně starými vojáky přihlížel, jak se dva naprosto neschopní (spíš ale hloupí) starší vojáci, snaží přinutit k chodu ostře stávkující, tyristorový nabíječ, který měl už od pohledu, i bez měření, signifikantní závadu (fest mokro okolo vývodů komutačního kondenzátoru).
Začalo to celé, takovým až skoro obligátním "A můžu se na to podívat já?", načež následovaly také skoro obligátní, nejprve pohrdavé blbé kecy, co za okamžik ustaly, vystřídány dost udivenými pohledy. A pak už to frčelo, snad hnedka na další den, ještě na té péešce.
Ta příhoda okolo toho tyristorového nabíječe, kde zobák si dovolil spravit cosi, nač znalostmi nestačili ani starší vojáci, ani velitel spojovací dílny, se -bohudíky- dost rychle rozkřikla.
"Vojíne - ano vy, běžte dole na dílnu. Máte se jít hned na něco podívat! Všecko potřebné vám tam dají, už tam na vás čekají, tak sebou mrskněte". A ano, uměl jsem této výhody po zbytek ZVS využívat. Využil by jí asi každý, kdo nemá v palici úplně nasráno.
No jak píšu, supr vojna. Velitel dílny byl sice odborně tak trochu blb, co mu nenakukali sami vojáci, to nevěděl, ale byl to fakt dobrý chlap.
.
Pamatuju si i některé nepodstatné detaily, jednoduše proto, že to ovlivnilo můj další život na ty dva roky. Možná i na víc, hodně jsem se tam naučil i k tomu, co jsem už uměl z civilu. Tak si to prostě zapamatujete, jak to vlastně začalo. Profesionální kasař si taky pamatuje svou první káču, to jse skoro stejný :D
Śikaně se mi (ovšem i…
Śikaně se mi (ovšem i souhrou náhod a okolností, vůbec nešlo o univerzální stav) podařilo probruslit, aniž bych ji na sobě kromě několika málo náznaků pocítil. Že jako myšák vytírám záchody a uklízím zvratky kolem baráku, jsem považoval tak nějak za normální. A za normální bych to považoval i po přehoupnutí se do role staršího, ale abych kvůli tomu šel z okna zvracet a močit na podlahu, to teda ne. A když už se stalo, že na mě nějaký podobně nepříjemný rajón přece jen spadl, udělal jsem si ho sám. Když mi starší řekl normálním způsobem o cigáro jako myšákovi, dal jsem mu ho bez řečí a měl jsem je právě pro tu příležitost. Sám jsem nekuřák. Přestali mi říkat. Když se staršímu nechtělo vstávat v neděli na snídani a řekl si normálně, neměl jsem problém mu ji přinést. Když tomu bylo naopak, normálně jsem řekl "Prosím" a také nebyl problém. Za celou vojnu jsem se plácnout nenechal a neviděl jsem jediný důvod, proč bych měl někoho buzerovat i kdybych plácnutý byl. A to i když to pak u některých byl fakt spíš jen symbolický rituál. Prostě z principu. (Ale uměl jsem si představit, že za jiné konstelace bych to musel řešit jinak).
O to víc fascinující mi přišlo, když se o nějaký pasovací rituál pokoušeli o čtyři roky později "starší studenti" na vejšce. Jako sorry, nejsem debil, abych se nechal plácnout na vejšce, když jsem se nenechal plácnout na vojně...
Takže abych to shrnul - za sebe: Číslo jsem vždy respektoval. Ale jen dokud se vše odehrávalo v mezích elementárního respektu k lidské důstojnosti.A když už jsme u toho - nedočetl jsem včerejší diskusi celou - vy jste na vojně byl, že jste teď taková morální autorita?
(A ano, já očkovaný byl již třetí dávkou). ;) Ale odpovídat nemusíte, i to je lidské. A jak naznačujete sám, také to o člověku vypovídá.
Jako zobák jsem nikomu obuv…
Jako zobák jsem nikomu obuv vz.60 čistit nemusel, tak nevím proč bych to měl vyžadovat po jinejch.
A působit jako kretén se mi nechtělo. S tímhle postojem jsem nebyl sám.
Kreténi se ovšem nějací našli, obvykle ti, co jako mladí sami nic, nikde a v ničem nestíhali.
Ti co škemrali v dopisech dom o peníze.
Ti co chtěli jet domů na dovolenku hned jak to jen šlo (myslím, že nejprve po třech měsících).
V současnosti jezdívám na měření do jednoho vězení. A to tamní osazenstvo, to co nesmí ven, mi v mnohém připomíná ty stejné typy z vojny.
Sebelítost, neschopnost si cokoliv odříct, a tupost, se kterou zkoušejí co jim ještě projde.
A stejně jako Laco, jsem si na vojně vydělával. Sice až v druhém roce, zato legálně a pravidelně.
Nebylo, ta ani nějakou mou zásluhou, spíš neschopností ostatních potencionálních adeptů, vše vlastně byla docela šťastná náhoda.
Ostatní si nechávali před civilem poslat hadry z doma, já si je koupil na vycházcce.
Na „vojnu" se vzpomíná jako…
Na „vojnu" se vzpomíná jako na dva roky poflakování mezi zelenými mozky, s nimiž se nedalo rozumně domluvit. Výcvik to byl spíš naoko…
Povinnou vojenskou službu za normalizace zdiskreditoval minulý režim. Její délka, poměry v armádě včetně hojné šikany a také nikoli nepochopitelný odpor mnohých vykonávat službu pro stát, který byl fakticky znásilněn sovětskou okupací vedly ke všeobecné úlevě z jejího zrušení. K těmto vnitropolitickým důvodům lze přičíst ještě i změny ve způsobu vedení ozbrojených konfliktů, stále více založených na složitých technologiích vyžadujících specializované útvary, a tedy i zvláštní výcvik říkalo se tomu profesionalizace armády. A tedy i důvody obecně vojenské.
Dnes je situace jiná?
Dnes je Česko součástí bezpečnostních struktur NATO, kde existuje určitá dělba specializací. Naše země tak nepotřebuje pokrýt z vlastních zdrojů náklady na všechny specializované útvary a vystačí jen s některými, např. s chemiky, ale nejsou jediní. Je to velká finanční úspora a také to zvyšuje efektivitu naší případné účasti v mezinárodních konfliktech.
Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/dva-pohledy-povinna-vojna-branit-se-prece…
Otázkou však je, zda je "naše" armáda skutečně naše.
Zda nejde jen o pomocné prapory cizích vojsk. Financované sice převážně z domácích zdrojů - ale tržby jdou zase hlavně do ciziny.
jde jen o pomocne prapory
nemaji vlastni tezke zbrane, jen americke
dohromady mohou branit jedno mesto, ale zadne hranice s nasimi sousedy
mohou mobilizovat ? koho ?
kdyz povolaji nevycvicene civilisty, jak dlouho bude trvat jejich vycviceni ? rok ? maji pro ne aspon obleceni/zbrane ?
my proste uz nemame zadnou armadu
To je zajimavé, že KSČ…
To je zajimavé, že KSČ zvládlo ZVS zdiskreditovat tak (to je sarkazmus, abych tady nebyl zase potahovanej jak včera s Vietnamem), že ji zrušili
-v Belgii v r. 1994
-ve Francii a Španělsku v r. 2001
-v Itálii v r. 2005
-v NSR v r. 2011
a ve Skandinávii je pořád
V Izraeli
i ženský.
Ono je to o tom, že když si připadáte moc v bezpečí a pak dostanete šumivku do ksichtu, které se nedokážete ubránit, tak už je většinou pozdě.
ZVS na dva roky byla kravina. Ale je fakt, že bych celkem chtěl dostat ty dnešní mladé chlapce do ruky.
Na půl roku. Zahodil bych jim mobily a abych je ušetřil depresí ze ztráty signálu, naučil bych je se plazit v bahně, střílet, pořadovku atd.
Mezi námi, za půlrok z nikoho neuděláte přeborníka v plazení bahnem, nebo ostrostřelce, ale můžete jim natlouct do hlavy, že existuje něco na světě, co se jmenuje disciplina. A kolektivní zodpovědnost. Pokud někdo v jednotce udělá chybu a ty ne, dostaneš na prdel taky. Tak si ho hlídej.
Mně se líbí....
..... švýcarský systém.
hmm čekala jsem kdy se někdo z Vašich s něčím podobným ozve.
Vám se docela hodí tohle vzpomínání zepár vrstevníků. v poměrně výjimečné době a docela je Vám zřejmě vhod, že si mladí , které jste odnaučili vnímat v dějích časovou posloupnost, tak to vztáhnout na celý nekonečný čas.Že si neuvědomí / nebo nedozví se/jak a kolikrát už nás nynější "kamaráden" podrazili, oškubali/naposledy vše co lidi vybudovali schlamstla modroftačí Klauzovic "privatizace". Jistě, stalo se to PŘED jejich narozením, čili po Vašemu se to nestalo....
Nebojte, emo
O roce 1968 a "o bratrské pomoci spřátelených vojsk" vědí určitě.
hlavní přece je , že nevědí nic o době o 30 let dřív, že?
Jste jako ti dva mlaďoši co onehdy na zastávce nahlas mudrovali a kritizovali. Když už toho bylo moc, tak jsem se jich je tak zeptala, jestli si myslí že všechno to co vidí kolem spadlo z nebe. že když já byla v jejich věku tak pamatuju jak zde i jinde v místě sídlišť byla jen pola a že za to všechno, že mají kde bydlet , vděčí generacím jejich rodičů a prarodičů. Lidi se začali chechtat nad těmi vyjevenými ksichty.....a ani nepípli... tož tak
Uznání
Já vím, že z některých komentářů je patrné, že tato vyprávění jsou trochu mimo běžný rámec těchto stránek, ale ať Targusovi nikdo neupírá vypravěčský talent a otevřenost.
Trochu mě překvapili ti absíci že dostali deku, ale dávám si to dohromady s těmi, co se o pár řádků výš chovali jako úplná hovada.
Tady je ten asi první popis deky v českém jazyce (povídka ve Vojenských listech z r. 1878):
"Po desáté hodině večer bylo v jednom pokoji kasáren úplné ticho. Vojáci spali. Hubáček si ulehnul a v duchu se ještě smál nehodě Zeleňáčkově. V tom však blížil se někdo k jeho posteli, přehodil přes něj deku a na zahvizdnutí přihrnuli se ve tmě rozličné postavy s dřevěnými „ládštoky“ a počali bušiti do deky i do obsahu který pod dekou vězel. Hubáček byl za několik okamžiků na modro zmalován. Na jeho křik dostavil se do pokoje dozorčí šikovatel se světlem a nalezl všecko v největším pořádku. Vojáci spali a chrápali při tom, jen což děláš. Ráno bylo vyšetřování, ale nikdo se nedověděl, kdo vlastně Hubáčka valchoval."
Cosi podobného (bez deky, pod rouškou tmy) jsem našel už v jedněch německých opozičních novinách (Grenzboten, vydávané v Lipsku a pojednávající o Rakousku) z r. 1844. Což ale samozřejmě jsou doby (někdy do konce 60. let), kdy se dala legálně dělat taková gumácká šikana (běhání uličkou, bůhví kolik desítek ran holí apod.), že toto v tom zanikalo.
Jinak jsem v Krajských listech četl články Iva Fencla o vojně v l. 1986-88, napřed PŠ Brezno a pak Benešov, půlka vyprávění je zabraná jakýmisi, ve finále stejnak platonickými, homoerotickými náznaky skoro jak v Anglii na internátní škole.
Vy píšete nějakou…
Vy píšete nějakou akademickou práci, přiznejte se! (A jestli už jste se přiznal jinde, tak prosím ještě jednou!) ;)
Co se týče těch pár střípků…
Co se týče těch pár střípků z doby před těmi +-200 lety, tak to se mi celkem pravidelně daří vkládat do seminárek, referátů a podobných drobných prací.
Ale něco na způsob diplomky bych na ZVS dělat nechtěl, protože by se ty závěry bily s hlavním proudem dnešní historiografie (v jednotném šiku za Pamětí národa a paní historičkou s husitskou trilogií apod.), což je to dost únavné obhajovat a vůbec je nejprve těžké, nutně pracovat i s těmito dnešními „také prameny“. Sice občas registruji určitý pozitivní posun k méně ideologicky fanatickému hodnocení, ale jde to pomalu.
Tak nějak mi to evokuje…
Tak nějak mi to evokuje diplomku, na kterou jsem tuhle narazil. Tématem bylo KSČ v období cca 1945-49 v jižních Čechách. Prameny byly jedny regionální noviny - OK, ale ty samy o sobě jsou dost málo - a literatura. Hezká. Dobová. Jen nebyla starší než 1970 a dotyčný si neuvědomil, že mezi tím proběhly prověrky... A někteří lidé tak z dějin strany... zmizeli.... (a přesunuli se na seznam exponentů imperialistického režimu).
Jestli tedy dobře chápu, ještě studujete. Smím se zeptat kterou alma mater? Ale pochopím, když to blíže specifikovat nebudete.
To je ještě zlaté. Podívejte…
To je ještě zlaté. Podívejte se na třeba na tuto tématickou práci: https://otik.zcu.cz/handle/11025/24527 Ne že by nebyl nějaký užitek alespoň v těch samotných rozhovorech, ale jinak ty zdroje, ta angličtina,... a samozřejmě rozmazávání sexuálních záležitostí na základě jednoho pochybného zdroje, to dnes nesmí chybět.
Ano studuji a za pochopení děkuji, je to veřejná (dřív by se řeklo státní, ale to jsou dnes již jen vojenské a policejní) VŠ v naší drahé vlasti. Stěžovat si nemohu v nejmenším, naopak to bylo od počátku obrovské zlidštění a zdůjstojnění oproti gymplu, spíš jsem tajnůstkař protože si tady trošku pouštím pusu na špacír. :)
pise lulina
bilancovani
-------
Blíží se konec roku, čas bilancování, čas novoročních poselství. To moje bude o tom, kam jsme v rozmezí let 1989 až 2021 došli.
Nejdříve rekapitulace výchozí situace, tedy konce 80. let minulého století. Měli jsme tou dobou za sebou 40 let budování socialismu a lidové demokracie, což byl honosný název pro levicový totalitní režim.
-------------
Jinými slovy, sotva jsme jedny bolševiky pracně vyhodili dveřma, jiný nám sem vlezli oknem. Neříkají si sice bolševici a dodnes se zaklínají kapitalismem, svobodou a demokracií, ale v podstatě to byli a jsou bolševici. A začali pochodovat našimi institucemi. Trvalo to, ale teď, na prahu roku 2022, mají už hotovo.
Výsledkem je taková podoba s Husákovým socialismem, že z toho mám depresi. Protože, když se rozhlídnu kolem sebe, co vidím?
Vidím stát, kde už zase reálně vládne jedna strana a jediná ideologie – že se vládnoucí strany jmenují různě a nazývají se demokratickými, je absolutně nepodstatné. Vidím daleko větší ideologickou, politickou a ekonomickou podřízenost země cizí mocnosti, než před rokem 1989. Vidím nízkou a stále se snižující míru osobní svobody jednotlivce a vysokou a stále se zvyšující závislost občana na státu.
Vidím tak rozvinuté sociální inženýrství, že si připadám jako laboratorní myš. Vidím konstantně se zvyšující snahu vlád ovládat všechny aspekty mého života. A skutečně nemohu přehlédnout, že za úplně všechno, co se tady u nás i na Západě sere, může Putin. A jeho vlastní i naši domácí agenti.
Vidím, že politická i společenská struktura Západu připomíná čím dál víc náboženství. Máme neomylné papeže, dogmata o kterých je zakázáno diskutovat, máme svaté a vesele a masivně upalujeme kacíře. Věřící už zase věří fanaticky a bez ohledu na fakta či realitu. Svobodná diskuse, především o ožehavých tématech, je nemožná a veřejné vyjádření nesprávného názoru má často fatální následky.
http://nonserviam.cz/zprava-o-stavu-republiky/
nebo taky
„Dělají to i jinde,“ vysvětluje ministr zdravotnictví záhadu, proč zakázal venkovní vánoční trhy a narvaná nákupní centra mu nevadí. Aha. Síla a vědeckost takového argumentu vás úplně posadí na prdel. Dělají to i jinde. Bože můj.
http://nonserviam.cz/medialni-hovinka-lvii/
OT- koronavirus a očkování
Blogy na Echo24, Karel Machala, referuje o poznatku německé vědkyně:
"nadúmrtnost stoupá s rostoucí proočkovaností".
Článek o tom zde: https://blog.echo24.cz/a/SPCCz/povinny-zanet-a-pokus-pani-poslankyne
Článek doporučuju přečíst, je zajímavý i z jiných souvisejících hledisek, ale to podstatné je ona korelace v uvozovkách výše. Jak je v kraji zvykem: včerejší dezinformace se stává dnešní pravdou.
Zajímavou konspirační teorii tu nastínil i Vlastimil: až bude celé populaci tzv. "očkováním" rozvrácena imunita a "přeočkování" každé 3-4 měsíce bude povinností/životní nutností, budou mít farmafirmy pohádkové žně. Tlak na 100% proočkovanost má ten důvod, že nebude-li k dispozici kontrolní skupina neočkovaných, nebude na čem prokazovat účelovou závadnost celé vakcinační operace.
Za jak dlouho se tato konspirační teorie stane skutečností?