Záliby v Mississippi

Mou první verneovkou byl Tajuplný ostrov, bylo to vydání z roku 1965 nebo 1966 (Státní pedagogické nakladatelství). Kniha měla malý formát, cca A5, a byly v ní pouze dva maličké obrázky. Dodnes ji uchovávám, bohužel bez přebalu. Později jsem objevil místní lidovou knihovnu a na dlouhá léta se stal jejím inventářem. S knihovníkem jsme čas od času vzali ruksaky a zajeli do okresní lidové knihovny, tam už pro nás měli připravené předem objednané zásoby, ale mohli jsme se pohrabat i v "depozitářích".
Troskův Zápas s nebem jsem přečetl na posezení, šel jsem spát asi ve tři ráno. Také si vzpomínám, jak mne mrazilo při čtení Bezhlavého jezdce od Thomase Mayne Reida (https://cs.wikipedia.org/wiki/Bezhlav%C3%BD_jezdec). Děj s detektivní zápletkou se odehrává v Texasu nedlouho po jeho zabrání Spojenými státy a mj. zajímavě popisuje tehdejší reálie, třeba otrokářství. "Hej, negře, kde máš pána?" "Kerýho myslíte pane Stump, mladýho nebo starýho?" - takto je vylíčen příchod starého lovce Zebulona Stumpa do haciendy p. Poindextera. Tohle by asi dnes neprošlo.

Já miloval jako dítě všechny Ransomovky - mám po otci snad všechna poválečná vydání, ty větší (formátem) s ilustracemi Z. Buriana. Nakladatelství Hokr.

Do detailu aktivity Demokratů nesleduju, protože bych si uhnala žaludeční vředy. Ale je pravda, že Biden podniká různé kroky pro zastavení těžby. Děsí mě, kam se země posunula - a to ještě není ani celý rok, co je Biden ve funkci. Jak to bude vypadat za další 3 roky? Ach jo.

se musela stahnout ze Syrie, takze v USA vyschnul zdroj bridlicoveho plynu.
S ekologii to nema nic spolecneho ...

Když moje příbuzná v městečku Prague (Oklahoma) seděla před krbem, tak na ni při lokálním "zemětřasu" o síle 5,6 Richtera spadnul komín a vážně ji poškodil nohy. Načež se namíchla a zažalovala firmu New Dominion, Spess Oil a 25 dalších firem, s odůvodněním, že díky těžbě břidlicového plynu v Oklahomě vzrostl a zesílil počet lokálních otřesů. V roce 2015 povolil Nejvyšší soud soud projednávat žalobu u soudu v okrese postižené, protože tento soud předtím přijetí žaloby odmítnul s odůvodněním, že patří k soudu místně příslušnému žalované firmě. Četl jsem nějaký posudek, kde se statisticky prokazovalo, že skutečně po zahájení těžby plynů počet otřesů narostl. Paní Sandra byla chvíli na vozejku, ale teď už je zase v cajku. Jestli vysoudila nějaký prachy, nevím.
Je tedy možné, že "krakováním" jsou skutečně ohroženy nejen budoucí generace, ale i ty současné. Co když jsou to špendlíčky, které popichují toho chlapáka v Yellowstone?

To s tou většinově negramotnou populací ve švýcarských či rakouských horských vesnicích - jsou myšlena 80. léta 19. nebo 20. století? Speciálně v Rakousku bych řekl, že to tam bylo historicky stejné jako u nás - školu (dnes často bývalou) člověk pozná na první pohled.

a nebyl jste zdaleka sám. Byly nás desetitisíce - soudím dle nákladů uvedených knih.

Ano: Morálka byla zrušena, současní spisovatelé (Viewegh, Patrik Hartl ...) - to je jen plané plácání, většina lidí už ani nejsou lidé. Možná že v žilách už ani nemají krev ...

V mládí jsem četl tak, že i rodiče ze mě byli občas na mrtvici.
Vyháněli mě ven s tím, že "furt ležíš v těch knížkách a kluci lítají po venku s balónem, běž za nima". No fakt je, že různé venkovní hry, fotbal a na podzim/v zimě hokej, bruslení na potoce a rybníce, nebo sáňkování/lyžování, mě moc nebralo. Sice jsem to všecko vybavení měl a jakžtakž s tím uměl - nicméně, nebavilo mě to tolik, co technické knížky. Co mě bavilo až neskutečně, bylo často hodně nebezpečné šmejdění po půdách a sklepích starých baráků.
K tomu čtení a knížkám mě přivedl táta. Původně sice špičkový strojař-nástrojař, prošlý Baťovou školou práce a vyučený s maturitou tamtéž, ale jinak to byl, zřejmě po dědovi naprostý všeuměl-samouk. Dařilo a povedlo se mu snad všecko, nač kdy sáhnul. Od železa, přes dřevo až po elektriku.
Ale sám můj táta, za jeho odpočinutí věčné, prosím tebe Pane, mi vždycky říkal :
"Já jsem se všecko, co mně neukázal můj tata, tvůj děda, musel naučit sám. Chodil jsem očumovat, na rozumy a rady ke starším a známým, zbytečně moc věcí jsem potom dělal stylem pokus/omyl - a to je hrozná ztráta času, který nevrátíš. Za naší školy a potom hlavně za války, nebyly na knížky nikdy peníze. Moc jich ani netiskli a tehdy by nebylo ani času, ležat v knížkách a něco študovat. A co bylo potřeba ke škole, bylo ve škole, řídící to uměl zařídit, aby bylo pro všecky. Doma bylo hospodářství - byl jsem nejstarší a aj ve čtyřech děckách jsme všeci měli na nevelikém gruntě furt co dělat. Dneska? Máš knížky v knihovně skorem zadarmo a v těch knížkách máš úplně všecko, co potřebuješ, co tě zajímá, nebo co tě potom bude živit - tak čti a uč se, to všecko se ti bude pozděj hodit".
Měl pravdu. Rodiče ji mají vždycky, třebaže se nám to mnohdy příčilo.
Já se do toho čtení zažral až tolik, že v extrémech, někdy okolo 10-12 let věku, už knížky, časopisy a moje osobní "poznámkové čtenářské deníky" začaly žrát i celkem velké peníze. Od rodičů jsem si vyprosil příspěvek na předplatné takových časopisů (poradil hlavně fyzikář), o kterých moji vrstevníci tehdy neměli ani tušení..:D
O něco málo později, asi od pololetí 7. třídy, jsme spolu se třemi, pak už celoživotními kamarády, vydělávali na tuzemské i zahraniční čtení, současně i na všelijaký materiál a součástky (RC i prosté modely, bicykly, radiotechnika, elektronika a pak i kozí dechy) svozem odpadového papíru a kartonáže ze dvou místních sámošek a několika menších, samostatných obchodů.
Na dvoukoláku, s důkladně nabouchanými gumami 2,75x23, novými a namazanými ložisky - to aby nejel těžko. Na dvoukolák s provizorními "sajtnami", tenkými lany a auto-gumicuky, vešlo klidně i 150kg šikovně složených a vhodně do vozu seskládaných kartonů.
A za jedno sobotní dopoledne jsme to "otočili" vždy nejméně 4x až 5x, rekord byl tuším osm otoček - v sobotu od 05.00 ráno do 12.00, kdy Sběrné suroviny zavíraly. Pak jsme začali, hlavně o prázdninách, část navážet už v pátek - jako stálí "dodavatelé" jsme dostali klíč od ohrady Sběrných surovin, neboť ty tehdy fungovaly jen v sobotu.
A přestože za čistou, nezamaštěnou kartonáž (tehdy to byl ještě poměrně kvalitní papír) tehdy dávali ve státních Sběrných surovinách rovnou korunu za kilo (oproti padoši za noviny a časopisy), tak touhle "podřadnou činností" většina našich tehdejších vrstevníků a spolužáků pohrdala.
Zajímavé je, že kromě děvčat - vrstevnic. Ta se nám nepošklebovala a neposmívala nikdy. Naopak, jedna hodná Beruška, o kterou jsme se v osmičce málem servali (vida, co se z ní vylouplo), tak ta nám už od pololetí sedmičky chodila pomáhat - pečlivě skládat krabice a nakládat tak, aby se jich vešlo co nejvíc. Bydlela kousek u jedné sámošky, viděla na nás z okna. Ale do sběru s námi nikdy nejela. Asi taky z obavy, že by se jí vrstevnice posmívaly, nebo vymýšlely teorie, že po některém z nás "jede".
Zpočátku se nám čtyřem, lopotícím se po sobotách, v zimě v létě s dvoukoláky, vrstevníci skutečně smáli, všelijak peprně pošklebovali, že to bylo občas i na přesdržku, zvlášť ve škole. Vyřídilo se to na hajzlu a byl chvíli klid.
Pošklebovali se ale jenom do momentu, než si zjistili, kolik nám ta vysmívaná činnost vlastně vynáší. Než zjistili, že někteří z nás čtyř, kupují svým holkám (to už byl závěr osmé třídy) i docela drahé pozornosti, co často ani nebyly kupované v obyčejných obchodech (táta jednoho z party byl řidič TIR) - a chtěli se zapojit taky. :D Bez šance, samozřejmě, i přes kvanta podrazů a žalování jsme to ustáli.
Totiž my čtyři, my už jsme byli přes rok a půl dobře zavedená, naprosto spolehlivá parta. Byli jsme schopni vedoucím dotyčných sámošek, či vedoucím menších obchodů na 100% zaručit, že v pondělí ráno budou prostory pod nakládacími rampami, nebo sklady odpadu menších obchodů (elektra, drogerka, železářství, fotokino) perfektně vyčištěné od krabic, kartonů a papíru, budou prázdné a tak nachystané na ukládání na celý další týden.
Za jedno běžné, sobotní dopoledne, při deštivém počasí se náklad přikryl nepromokavou celtou, bylo možno při "trošce dřiny s dvoukolákem" vydělat 400-500,-Kčs. Každý z nás čtyř.

Do knížek a časopisů (dnes už ve vazbách) jsem tehdy i dlouho potom, navalil fakt velké peníze, kterých jsem ale nikdy nelitoval.
Víte, to je tak s tou technickou literaturou:
V knížkách z 50. až 80. let bylo popsáno, znázorněno, nakresleno i nafotografováno naprosto všecko. Nikdo tehdy nemusel tajit žádné "knowhow", jako se to dělá v knížkách dnes, že je to jen snůška obecných žvástů okolo a o ničem - ale co a jak v praxi udělat, to tam už zásadně nenajdete. Za to si příslušný autor, obvykle na svém webu, nechá velmi dobře zaplatit.
Pravděpodobně nejvíc toho bylo v knížkách z poloviny 50.let, které jsem kupoval v tehdy řídkých antikvariátech, protože to byla doba budování republiky a jakékoli zatajování znalostí a informací, bylo naprosto nežádoucí - to trvalo fakticky až do Pražského jara, ale ani potom odborná úroveň technické literatury nepoklesla - možná až naopak.
V době "tání", tj. zhruba od roku 1965-1966, se v knížkách i časopisech objevovaly překlady, přetisky v původních jazycích i recenze tehdy soudobých technických řešení ze Západu.
Za všechny bych asi uvedl hudební a HiFi měsíčník Hudba a Zvuk, který díky úsilí nadšenců a podpoře reformistů, vycházel v letech 1967 až 1971. Než ho bolševici stalinistického ražení, údajně kvůli "převážně kapitalistické technické náplni" bez náhrady zařízli tak nečekaně, až se tajil dech. Mnohým ten název měsíčníku asi nic neřekne, náklad byl odhadem asi 15-20.000 výtisků a výhradně jen pro předplatitele, tedy vážné zájemce, to na stánku koupit nešlo. To nebyla Vlasta, Květy, Svět motorů či Tvorba...
Omlouvám se za délku i přesto, že scroll kolečko na myši máme všeci.

Asi to bylo jak kde. Za mne (po roce 1970) se foglarovky v naší místní lidové knihovně vyskytovaly úplně normálně (nikoliv fyzicky, neustále obíhaly). Dokonce tam byly i knihy z první republiky (třeba červená knihovna, tu milovala moje maminka - byly to knihy jejího mládí), ale i i s křesťanskou tématikou. Vzpomínám si na jakousi povídku, kde nehodní spolužáci odlákávali spolužáka od poctivé práce k bezduché zábavě. Ponoukali jej, aby místo na pole si šel s nimi zahrát fotbal. Odpověděl jim rázně: "jen vůl nebo osel kope nohou, člověk kope motykou."

Foglar i Batlička mne hodně zklamali, a nemyslím, že to bylo (mým) věkem. Batlička mne vždycky nudil a Foglar mi připadal děsně "papírový", že se normální kluci nikdy takhle chovat a vyjadřovat prostě nemohli.

Ale uznávám, že co do mravních hodnot oba autoři měli a mají co říct.

Když jsem byla na rizikovém těhotenství, ze zoufalství jsem přelouskala Tichý Don a byla jsem překvapená, že to vůbec komunisté pustili.

...tak mě spíše zajímaly okolnosti týkající se toho produktu ve vztahu k postavě jménem Basil Zaharoff (systém Zaharoff je stále plně funkční...asi i bude..).

Slovo " expert" by se také nemělo nadužívat.
Nicméně možná že expertem na propagaci vakcinace byste mohl být...za nějaký čas....tak asi v obdobh masových aplikací 8 - 9 dávky, v prostředí , kdy nařizování vpichu testovaných vakcín do organismů jinak zdravých lidí, bude považováno masami za žádoucí....
Toasiano.
------------
Vlastně je docela možné i to, že systém Zaharoff byl použit i v případě covidového masového šílenství....
Ale to asi nebudeme také vědět nikdy přesně, nezpochybnitelně.

Jednou jsem cestou do práce u popelnic viděl svázané časopisy Film a divadlo, muselo jich být aspoň 20 - 30 ročníků. Vycházely od 50. let až do plyšáku, tak byli ti komunisté odporní - jistě chtěli indoktrinovat masy! Bohužel jsem neměl jak je pobrat :-(.

strejda: Proč jste si ty knihy nenechal? Třeba v krabici u kamaráda? Do sběru mohlo jít něco jiného.
***
(Pokud je otázka na mne), tak proto, že jak popisuje p. Leoš, money, money za sběr:-) Pochopitelně, to byl literární brak, kde rudí vždycky zvítězili, protože byli vítězové, že...:-) Svět a ani literatura v tomto neutrpěla a ani dnes, a ani jindy, by to nemělo žádnou hodnotu, ani bibliografickou:-)

Pane J.Chlorků.
Kolem dluhopisů,by to chtělo více popsat.Uvedu jen toto,už to tady bylo napsáno,největším držitelem USA dluhopisů je Japonsko.Z papírků nic nepostavíte,tyto peníze pak chybí v doma na investice,cokoliv jiného.

ano, věkem se vztah ke knihám mění, můj tedy rozhodně. Od jistého věku mne vůbec nezajímá beletrie; čtu už jedině literaturu faktu.

že jsem po promoci při stěhování vyhodil tlustou Sbírku řešených úloh z vysokoškolské matematiky. Jak se všechno věkem mění.