Donald Trump v úterý večer prodloužil příměří s Íránem. Co se stalo? Přišel nějaký nový návrh z Teheránu? Zrušil Írán blokádu Perského zálivu? Odsouhlasil předání obohaceného uranu do Ruska nebo Číny? Souhlasil s omezením svého zbrojního programu? Nic takového. Írán prostě oznámil, že žádnou delegaci do Islámábádu nepošle, protože s Američany se nedá jednat a dokud budou blokovat íránské přístavy, nemají s nimi o čem bavit.

To měla být jedna z velkých Trumpových předností – schopnost vyjednávat. Existují stovky analýz, které popisují jeho agresivní styl, nejednoznačnost a nečitelnost. Nikdo neví, co udělá v příští chvíli, nikdo neví, jaké jsou jeho skutečné požadavky a díky tomu vysaje svého soupeře jak jesenku. Začíná přemrštěnými požadavky, nastoluje šílenou agendu, haraší při tom zbraněmi, penězi, cly, obchodními dohodami, ale také sankcemi a nebo v poslední době i koncem jedné civilizace.

Na válce v Perském zálivu vlastně není ani tak zajímavé, že Írán dokáže vzdorovat Spojeným státům. Přece jenom, je to skoro stomilionová země, skoro třikárt větší než Ukrajina. Země, která se posledních čtyřicet let připravovala právě na tuto válku a která byla dlouhodobě pomocí sankcí „šlechtěna“ k odolnosti.

V Islámábádu se chystá další kolo mírových rozhovorů mezi USA a Íránem. Místní novináři si všímají, že tentokrát jsou bezpečnostní opatření násobně přísnější než minule a vyvozují z toho, že přiletí samotný americký prezident, aby osobně podepsal dohodu. Ať bude jakákoliv, je to rozhodně lepší než zničený Perský záliv a globální krize a budu ten poslední, kdo by se Donaldovi smál za to, že nakonec raději americkou vojenskou přítomnost v oblasti ukončil, než že eskaloval do třetí světové války.

Po maďarských volbách se opět dostávají do popředí zájmu události v Perském zálivu, kde je už víc jak týden podivné příměří, kdy nelétají ani americká letadla, ani íránské rakety, ale lodě plují stále jen sporadicky, protože Donald Trump se Hormuz rozhodl odblokovat tak, že ho zablokoval ještě jednou. Jestliže Írán nepouštěl tam ani zpět americké lodě, USA zase zastavovaly íránské lodě. Obě blokády se projevovaly především v mééédiích. Ve skutečnosti procházelo Hormuzem zhruba stejně (málo) lodí, jako předtím a provoz se ani zdaleka neblížil předválečné době.

Krátký perskozálivní úvodník:

Zdá se, že dohoda mezi USA a Íránem je skutečně na spadnutí. Írán otevřel Hormuzský průliv, Donald Trump slíbil, že Izrael už nebude bombardovat Libanon, seřval spojence v NATO, že teď už je tuplem nepotřebuje a zdá se, že se nějaká dohoda upekla a brzy se bude podepisovat. Írán uhájil svou suverenitu, jeho režim uhájil svou existenci. Hizballáh rovněž není zničen.

V příštích dnech uvidíme, jaký je nový status quo.

A teď už dnešní text:

Sledovali jste v uplynulých dnech tu legraci s rozhovorem našeho prezidentčíka, který s ním udělala ta hezká vojanda a který se pak „nesměl“ odvysílat? Bylo z toho docela haló, všichni morální majáci začali unisono řvát? „Zůno octup,“ intervjuci mluvili o cenzůře a na sociálních sítích se otevřel peklu chřtán. Jak si mohl někdo dovolit umlčet našeho milovaného prezidenta?

Dnes se mělo v Islámábádu konat další kolo jednání mezi Spojenými státy a Íránem. Mezitím Donald vyřešil odblokování Hormuzu tím, že ho zablokoval také, aby se dovnitř ani ven opravdu nedostala ani myš. Čína už ohlásila, že si z toho nebude nic dělat a jeden ruský tanker už dokonce do Perského zálivu vplul, takže je možné, že Donald prostě zase jen dělá politické gesto.

Jo, jo, už se osmělili. Sudetoněmecký Landsmanšaft si chce udělat zasedání u nás. V Brně! Pozvala ho tam neziskova Meeting Brno a zamaskovalo se to jako multižánrový festival. Skoro nikdo není proti. Jen pár posledních demonstrantů, kteří chodí na zasedání brněnského zastupitelstva, aby se tam dozvěděli, že zastupitelstvo s tím nemůže nic dělat. Může to jedině vzít na vědomí, protože na hlasování o nějakém negativním stanovisku tam nikdo nemá odvahu.

Evropské elity mají jednu obrovskou výhodu, kterou my nikdy mít nebudeme. Rozhodují o obrovských penězích a nikdy pro ně nebude problém, aby část z nich nasměrovaly zcela legálně a v souladu se všemi evropskými hodnotami do politických neziskovek. Tím pádem mají všude v Evropě vybudovaný zaplacený kádr lidí, kteří budou kdykoliv připraveni zbořit svůj vlastní stát ve prospěch evropanství. Těchto lidí je navíc poměrně hodně a denně zkoušejí, jak se dostat na kobylku všem těm Orbánům, Babišům, Kaczinským, Melloniovým a dalším.