Moji dlouholetí čtenáři vědí, že prakticky vůbec nepíšu o sportu. Toto téma mě celoživotně míjí. Sám jsem nikdy sportovní typ nebyl a Olympijské hry jsou pro mě hlavně připomínkou vyspělosti starých Řeků, kteří kvůli těmto hrám přerušili své války a dodržovali posvátný mír. My jsme nejprve kvůli válkám přerušovali Olympiády a pak už jsme se s tím nezdržovali, hráli jsme si na sportovní hodnoty a zároveň i házeli bomby. Do svých článků sport nedávám, protože ho nemám ani nakoukaný ani načtený a o sportovcích vím jen to, co dělali mimo svou disciplínu.

Co se změnilo volbami? Střízlivě vzato, nic moc. Ano, máme novou vládu, ano, ta se hlásí k Trumpovi, ale to přece dělal Fiala také. Pamatujete, jak se chlubil tím, že mu Trump zavolal? A jaké pěkné fotky z toho dával na fejsbůk? Všichni libtardi mu tenkrát tleskali a předháněli se ve chvále svého skvělého hodnotového premiéra. O rok později se telefonátem s Trumpem pochlubil Babiš a všichni libtardi mu nadávali a považovali to za jasný důkaz proruského směřování.

Takhle to začalo i posledně, ne? Přišla průmyslová revoluce, která přinesla bezprecedentní možnosti i bezprecedentní bohatství. Stroje nahradily lidskou práci. Už nebylo zapotřebí čeledínů a devadesát procent lidí nemuselo pracovat na poli. Lidé se mohli pohybovat rychleji než kůň, dálkový obchod už se neorientoval jen na luxusní a vzácné zboží. Ovšem, pokrok nejprve bere a pak teprve dává. Kapitalismus nezačínal sociálním státem, ale dickensovskou dravostí a nelítostností. Kapitál se nenakumuloval sám, ale tím, že masy lidí neměly prakticky nic.

Tak nám vystoupení Petra Macinky s Killary Clintonovou nasdílel přímo Donald Trump. Našeho ministra zahraničí pochválil, čímž udělal pěknou tečku za libtardím kvičením o ostudě, kterou Macinka naší zemi udělal. Minimálně americký prezident si to nemyslí… Česká republika je najednou v USA populární a jestli to takhle půjde dál, dočká se Macinka (s Turkem) i svých ovací vestoje v Kongresu. To oni Američani tak dělají, když jim jdete na ruku. Havlovi také tleskali za to, že pomohl rozpustit Varšavskou smlouvu a rozprodal republiku pod cenou, ale na rozpuštění NATO netrval…

Tak se nám v Ženevě sešli Američané s Íránci a také Ukrajinci s Rusy. O jednáních s Íránem řekl americký viceprezident J.D.Vance, že Íránci odmítli pochopit americké červené linie, které nastavil Doald Trump a následně oznámil Izraeli, že jednání zkrachovala. Od té doby je vzdušný prostor kolem Perského zálivu jako včelí úl. Stahují se tam další a další vojenská letadla. Z Karibiku také plnou parou pluje další americká letadlová loď.

Kdo by to byl řekl, že? Macinka si jen tak mýrnyx týrnyx ukončí klimatickou krizi a najednou máme zimu, jakou pamatujeme z dětství se sněhem i mrazem. Zimní srážky bez problémů doplnily deficit loňského spíše suchého roku. Projekt Intersucho má zase smůlu, může se klidně rozpustit, a přestat sosat peníze ze státního rozpočtu… ale kdyby to páni aktivisté bez státního cecíku nezvládli, mohou se spojit s Milionem chvilek a začít plnohodnotně podporovat Petra Pavla.

Asi sledujete aktuální výrony našich pravdomluvných mééédií, kterak nám Macinka udělal ostudu, protože si dovolil nesouhlasit s Hillary Clintonovou a poslal ji několikrát do háje. Ona už totiž není posvátná kráva, ale jen kráva. Naše opozice řvala jak píchlé prase, ale ve světě to sklidilo pobavené uznání a náš ministr zahraničí měl svoji hvězdnou hodinku, protože se dostal do světového tisku. To se knedlíčkovi Lipánkovi nikdy nepodařilo a tak se nedivte, že byl na svém fejsbůku celý víkend pěkně mrzutý.

Sledujete alespoň poočku Mnichovskou bezpečnoastní konferenci? To je ta, jak tam loni americký viceprezident (a vidlák) J.D. Vance řekl, že Spojené státy nemohou pro Evropu nic udělat, když zdejší vlády chtějí cenzurovat a omezovat vlastní obyvatelstvo. Letos tam vystoupil Trumpův ministr zahraničí Marco Rubio a pronesl podstatně smířlivější projev, po kterém si (alespoň podle majnstrýmových intervjuků) Evropa poněkud oddechla. Ale na druhou stranu se Rubio nesešel s Merzem a Macronem, ale naopak se sešel s Orbánem.

Dnes naposledy budu pesimistický a nedělám to proto, že bych se hroutil a vzdával se, ale abych ilustroval, jak moc se situace od voleb změnila i přesto, že přišla nová a asi o tisíc procent lepší vláda, než byla ta Fialova. V předchozích textech tohoto týdne jsem se snažil ukázat, že Merkelová měla vlastně pravdu, když říkala, že nejsou alternativy. Globální mašinérie je prostě tak velká a tak silná, že ani čtyřikrát zvolená kancléřka země, která byla na špici světového vývoje, se neodvážila se s ní pustit do křížku.