Zpětná vazba

Krátký Mississipský úvodník: 

Ozvala se mi včera na mail paní Petra, která žije v USA a včerejší článek komentovala takto: 

Váš návrh, aby lidé měli možnost podnikat v malém podporuji. Žijeme s manželem v Mississippi a máme malé hospodáříčko - slepice, křepelky, ovocné stromy, včely, pár zeleninových záhonů. Tady je pár postřehů, které by se vám třeba mohly hodit při vypilovávání svého programu.

V Mississippi existuje síť certifikovaných farmářských trhů. Roční členský příspěvek dělá 25 dolarů. Členství vás opravňuje prodávat domácí výpěstky, vajíčka, pečivo. Zisk se do nějaké dost vysoké částky, které jsme nikdy nedosáhli, nedaní. Vedle běžného prodeje existují i programy pro nemajetné a pro seniory organizované vládou. Ti dostávají na začátku sezóny kupóny, za které mohou nakupovat zeleninu a ovoce (vajíčka, pečivo, buráky, med se na kupóny prodávat nesmí). Nevýhodou toho programu je, že spousta prodejců prodává na kupóny za dost vysoké ceny a příjemcům kupónů je to jedno, protože když to neutratí, tak to stejně propadne.

A ještě jeden tip, co by se vám mohl hodit. Veškeré osivo a sazenice prodávané v Mississippi se prodávají bez daně.

Zdraví, Petra

Jak vidno, nejsem sám kdo přemýšlí tímto směrem. Jinak jsem dostal asi 500 mailů reagujících na včerejší text. V drtivé většině souhlasné, ale také s otázkami a výhradami.  Pokusím se postupně všem odpovědět, ale bude to trvat. Měl jsem včera pocit jako bych byl Ringo Starr. Co minutu mi pípla nová zpráva. V noci jsem si musel vypnout telefon, jak to pořád upozorňovalo.  

A teď už dnešní článek: 

Včera jsem dostal z Břeclavi nějakou tu zpětnou vazbu na mé vystoupení. Urgoval jsem po nich totiž ten záznam z mého vystoupení... Nakonec jsem dostal jen mail s obšírnějším výkladem toho, co všechno bylo špatně.  Pro organizátory to totiž bylo zklamání. Je proto pravděpodobné, že záznam nakonec vůbec nebude zveřejněn.  Nebudu mluvit o tom, co řekli na přednášku Petra Hampla, ale maličko se rozepíšu, co říkali o mně. 

Čekali totiž něco úplně jiného.

Mysleli si, že jim budu povídat o politice a Vidláckém pohledu z vesnice na politiku a já jim povídal o bramborách a ještě jsem pak následně drze tvrdil, že brambory jsou důležitější než politika -  být alespoň částečně zajištěn, je v dnešní době důležitější než být správně politicky zakotven. 

Je vidět, že rostoucí ceny zboží a rostoucí ceny energií ještě nehrají žádnou velkou roli. Ještě stále si většina lidí nepřipouští, že se něco děje a žádný politik to nemá pod kontrolou.  

Mysleli si, že jim představím vizi, která by se dala zvolit ve volbách a já místo toho mluvil o práci po práci a ještě jsem následně drze tvrdil, že bez ní to nepůjde.

Je vidět, že většina lidí si stále ještě myslí, že v budoucnu budou mít dost volného času na relaxaci, na věnování se dětem, na cestování, na poznávání světa  a ještě si nedovedou představit, kolik práce museli vynaložit jejich předci, aby pokrok šel dopředu. 

Mysleli si, že budu mít nějaké řešení či nějakou vizi pro ten dnešní obrovský svět plný obrovských firem, obrovských přeprav a obrovských peněz a já místo toho mluvil o verpáncích, zahrádkách a domácích zabijačkách a ještě jsem pak drze tvrdil, že ten velký svět stejně není pro ně, protože posledních třicet let z něj nic moc neměli a teď už mají pro velký svět jen jeden úkol - obětovat pro globalizaci svůj majetek, své rodiny, své děti, svou vlast a vlastně celou svojí budoucnost. Za to dostanou stále mlhavější příslib budoucího štěstí a stále tvrdší rozkazy, co je pro to nezbytné udělat. 

Je vidět, že si většina lidí pořád myslí, že se to celé dá zachránit. Že postačí to jen trochu poladit. Támhle přitáhnout, támhle uvolnit, tyhle zatknout a odsoudit a všechno zase bude fungovat a doba blahobytu se navrátí. Nepřipouštějí si, že jsou na mnohem kratší straně páky, že na jejich tužby i plány velký kapitál kašle, že velkému světu i velkému byznysu je  už dávno úplně jedno, že uvrhnou nějakým rozhodnutím lidi do bídy. Nepřipouštějí si, že blahobyt tu není pro ně, ale oni jsou tu pro blahobyt.  A vlastně skoro nikomu nevadí, že se zdání tohoto blahobytu udržuje kupříkladu i tím, že se lidi dobrovolně vzdají své reprodukce a nepořídí si děti. 

Mysleli, že si spolu s nimi zanadávám na stav školství a já je místo toho vybízel, aby si děti doučili sami a drze tvrdil, že tvorba nějakých materiálů pro učitele, aby lépe učili dějepis, je naprosto zbytečné, protože učitelé dneska učí přesně to, co se po nich chce a kdo to nepochopí, ten dlouho učitelem nebude. 

Je vidět, že je pořád výrazná tendence vidět problémy v tom, že selhávají jednotlivci. Nechtějí si připustit, že nejde o žádné selhání, ale o trend, který jednotlivci vlastně ani nemají šanci ovlivnit. 

Zkrátka a dobře, v Břeclavi jsem se minul cílem. Mluvil jsem o úplně jiných věcech, než kvůli kterým mě pozvali. Kdyby tedy ještě někdo chtěl, abych veřejně vystoupil, měl by předem vědět že: 

Neumím nabídnout žádné lepší řešení než práci, práci a práci.

Neumím nabídnout žádný lepší úděl než rodinu a děti.

Neumím poradit jak mít všechno, umím jen dát pár rad jak o všechno nepřijít.  

 Nebudu nikomu radit, koho má volit, mohu jen říct, jak budu volit já. 

I když o politice často píšu, není pro mě nijak zvlášť důležitá. Politická preference nehraje žádnou roli v mých přátelstvích a jen malou roli v mé budoucnosti. 

Nevěřím že se v nejbližší budoucnosti vše v dobré obrátí. Hybatelem věcí příštích nebude blahobyt, ale bída.