Brus

kroupy nesnáším.
Jinak lituju zájemce, kteří chtějí točit klikou a brousit. Já brousím nože na "werkové" brusce udělané z vyřazeného vibrátoru určeného nikoli k potěše zážitkůchtivých dam, nýbrž k dusání pískových forem v nedaleké slévárně. Točí 2800 otáček a já u toho brblám, jak mi to jde pomalu.
Nožík nejdřív sjedu na kotouči určeném pro broušení soustružnických nožů, pak jde žabikuch do vody i s pískovcovou ocílkou, na které pak strhám otřepy a dohladím ho. Když to chci udělat pořádně a mám tuponě se zuby na ostří, trvá to klíďo i půl hodiny.
Sekyry brousím jinak, ty nejdřív seberu tvrdým kotoučem na brusce, anebo jde holka do svěráku a já na ni naběhnu s pilníkem určeným k broušení zubů na řetězech motorové pily. Když je tvar a profil ostří podle mých fantazijních představ, ojede se to opět na měkkém kotouči v brusce, pak voda a ocílka.
Sekyry občas dokonce i sekají.
Jestli nože brousím správně, vůbec netuším. Mě zajímá, aby krájely.

Já, kavárenský povaleč, nic takového nemám, i když mám jinak plný byt nepotřebných starých krámů - třeba starý kufříkový psací stroj :-) .
S těmi dětmi bacha. Říznou se do prstu a máte na krku žalobu. Myslete na pojištění, taková je doba (blbá).
Jinak záměr úctyhodný. Děti do určitého věku mají touhu pomáhat (třeba s pečením vánočního cukroví) a umějí přitom roztomile překážet, říká moje Labuť.

Tuhle jsem koupil brúsek z Číny. Páč u nás v rodině ani širším okolí nikdo nebrousil ani na kotouči ani na poctivých kamenech. Kosu ručním brouskem a nůž na bourání masa, zvící malé mačety, také. Ten se pak ještě obtáhl ocílkou. S ozdobnou dřevěnou rukojetí s mosaznými konci a očkem na upevnění na opasku. Starožitný to kousek z dob posledních roků RU.
Brousil jsem titěrné rybářské háčky na svráčku brouskem k tomu určeným, ale to je něco jiného...
Ten Číňan stal pakatel proti kvalitnímu finskému Fiskars, který stejně vydržel jen 3 roky a pak byl zbroušený. Asi moc brousím. Číňan má 3 v jednom, jeden brousí, druhý vyhlazuje ostří a třetí je na keramiku. Dobře se drží a stačí chvilka, funguje to. Na nože z Ikey ideální. Značkový Mikov z tvrdé oceli je však nad jeho síly. Pak je tu ešče rodinná šablička, asi ztupená v boju ;), ešče tvrdší jak tén Mikov, ale ta je zase nad mé síly.

Dobře činíš, bratře Vidláku.
Nabídl jsem tuhle pěti svým kamarádům spolužákům, nevidlákům ověnčeným, že každému nůž vyrobím, osobní, i s futrálem jako dárek a poděkování. Zírali na to jako na fotrákovo další podivínství. Na co nůž?!
Jinak ten ruční pohon pískovce je jistota, že mládež nezničí jó dobrou kudlu, kdyby jim ji hospodyně nedopatřením svěřila.

Pamatuju si, že takový brus měl soused, chodili jsme k němu brousit všichni kluci ze širokého okolí. No, tenkrát ještě měli kluci nůž.
Dneska brousím na takové levné brusce, co je v každém krámě, nadávám, protože oba kotouče jsou dost hrubé. Jako se vším, zlatý komunisti a za první republiky to bylo nejlepší … :-)

v soklu a brousím naplacato, čili nic.

https://www.sbazar.cz/stepantomas40/detail/79941062-brusne-kameny

420 604 684 331

Pane Vidlák.
Také Vás nepotěším,vím o co se jedná,měli jsme to doma,ale kam to potom dal bratr nevím.
Jako kluk jsme na tom brousili často,táta jako kovář,když potáhl sekeru,motyku,tak se to ostřilo ještě na brusu.
Také byly nůžky kované a ty se brousili také tak.Ono toho bylo více na kliku,když nebyl všude elektrický proud.
Možná si někdo vzpomene i na drtič-mačkaš ovsa pro koně.

musela bych mrknout na půdu, jenže manžel by ho nedal a jak ho znám, nejspíš ani nepůjčil....

úplně nejkaždější cenu, možná bych vyštrachal adresu firmy ze severních Čech, která dělá krásné věci z pískovce. Vytočit kotouč by pro ně neměl být problém.
Ostatně jak se dívám na net a výsledky hledání z hesla "Výrobky z pískovce", neměl by být problém nechat kotouč udělat.
Ale rozumím tvému počinu. Nejde ani tak o ty prachy, jako spíš znovu rozchodit něco, co už tady bylo a fungovalo...