Ovlivněný rozpočet

Vidlák se poněkud mýlí ohledně tisku peněz, tisk oběživa si sice může centrální banka povolit v libovolném množství, ale příliš mnoho oběživa spouští inflaci, a ta pak likviduje vklady nejbohatších a dluhy nejchudších. Takže jaksi z principu nemůže být inflace nikdy příliš vysoká (ti nejbohatší by se zlobili) a nemůže být tedy ani tisk peněz centrální bankou v jakékoliv množství, ale vždy jen v souvislosti s peněžními agregáty M1 až M5 (první 3 vysvětleny zde https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/metodicke-poznamk…, zbylé zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Pen%C4%9B%C5%BEn%C3%AD_z%C3%A1soba#M1).
A proč jsou státní rozpočty ve stále větších potížích? Je příliš mnoho lidí, kteří ze systému čerpají, oproti těm, kteří do systému přispívají. Zajímavé je, že u důchodů se hodně hlasitě diskutuje o poměru počtu důchodců vůči pracujícím, u státních výdajů už ne. Přitom je to stát, kdo vytváří místa státní úředníky.
A když je těch ze systému čerpajících příliš mnoho, zbylá část těch zaměstnaných zjišťuje, že pracovat se nevyplatí a je výhodnější zůstat doma, protože plat nestačí na pokrytí nákladů na život a dopravu do zaměstnání oproti sociální dávce. Nic proti, sociální dávka nebo důchod musí umožnit život bez obav, i když ne v luxusu. Ale cena práce je příliš nízká v poměru k životním nákladům. Máme sice světové ceny, ale žijeme za české platy nebo důchody. Příliš velký odliv zisku formou dividend (namátkou bankovní poplatky, předražená voda) pak způsobí, že není dostatečný přísun peněz do státního rozpočtu. Chvíli to lze řešit zadlužením, ale ne navždy. Jakmile se nastaví negativní trend, jednou se dojde k té hranici, která už způsobí fatální změny ve společnosti (např. měnovou reformu).

Nemá smysl se hádat o státní rozpočet, na to máme dostatek placených expertů a poslanců. Problémy státního rozpočtu lze řešit vyšším výběrem daní od těch, kdo do rozpočtu ještě přispívají. Jsou tři cesty. První je cesta trvalého zadlužování státu nebo zvyšování daní, druhá cesta je pomoci lidem a firmám, aby zaměstnanci měli vyšší platy, a tím pak více přispívali do státní kasy. Třetí cestou je osekat výdaje. Ministerstvo financí si vybralo první cestu a lehce cestu č. 3.
Přitom rozumná cesta je vytvořit firmám takové prostředí, aby mohly lépe prodávat své nápady a výrobky, místo aby utrácely energii a čas v plnění předpisů. Značné zeštíhlení státních zákonů a daní by výrazně pomohlo. Potom držet státní dluh na současné úrovni nebo jej postupně umazávat, a snižovat výdaje státu.
Máme, co máme, a musíme v tom žít. Vlády jiných zemí EU nepostupují jinak. Asi taky četly Švejka. To se nám to hoduje, když nám lidé půjčujou peníze!
Peníze na státní dluh se někde berou, nejsou jen ze vzduchu. Jedinou skupinou, která bude ten státní dluh platit, jsou ti, kdo mají prostředky v penzijních fondech.

Inflace likviduje vklady nejbohatších? Ale ti přece můžou svoje prostředky investovat do nemovitostí, průmyslu, lobbyingu a já nevím čeho ještě, ne?

Tak předně, stát je naše banka

A že je nám ukradená, tak vo tem se plká a jen plká. Stát nepotřebuje žádné daně, dělá to jen ukradenej stát. Náš stát by peníze přiděloval každému synovi a dcerce od naší mámy a z té čilé výměny byse měli dobře všichni. Ukradenej stát bankocetle znehodnocuje, lidi okrádá na daních aby si nemohli ani prdnout a šmejdům dává odpustky, dotace a granty. Takže vo čem se furt bavíte. Gdyby stát chtěl, zdaní banky že by si ani neprdly, nedá dotace Babišovi, neziskovkám ani komediantům, nechá si postavit dejme temu pět výrobních komplexů, keré by třeba vrazil sto pater do podzemí a měl by vejvar pět set miliard čistýho, keré by vyplácel svým podílníkům vod naší mámy. Ty výroby by plně automatizoval a vedle teho by nechal udělat výzkumák, dejme temu sto pater v podzemí, gde se sestrojí, tajné centrum bezpečné a účinné obrany. na dálkové ovládání, né že bude vyrábět kulky na vývoz, to dělá opět jewn ukradenej stát. Takže můžete pokračovat, pochodééém vchod, vlevo nebo vpravo hleď a zastavit stát. Muheeeee

indexuje se ten loňský, bez ohledu na změny režimů. A nějak to dopadne, dokud lidi mají co žrát.
Příjmem rozpočtu jsou daně za zboží, prodané na světovém trhu. My v kolonii ovšem neprodáváme výrobky na světovém trhu za světové ceny, ale na protektorově trhu za jím určené ceny. Říšský protektor si nás pohlídá, abychom mohli reprodukovat svoji pracovní sílu a nepozdechali hlady; potřebuje zatím naše ruce, ruce otroka. Běda tomu, kdo by se chtěl osamostatnit! Na to má veřejnoprávní média, zpívající za chleba jeho píseň. Na Acz stačilo napsat “ nájemný novinář” a člověk už tam nevysloví názor.
Ač v ČR pracují lidé více, než v Říši, nedohání ji. Za 30 let v jejím područí se rozdíl v životní úrovni dále zvýšil. A nemůže za to blbě nasaný rozpočet, ale uměle vytvořené netržní prostředí. Výsledkem je zkušenost pracujících, že prací nelze zbohatnout. To lze pouze obchodem s prací druhých. Pracovat rukama druhých.

Co může nastat?
Bude se chlastat
jako o dušu
strycu Matúšu
nemáš na pivo?
Nemáš osivo?
Na hřbitov běž chrápat
a když bude krápat
najdi si lino
když je ti líno
zarobit na střechu.
Dají tě k výslechu
pak půjdeš do lágru
pod lžícu od bagru.
V hromadném hrobě
plachta “Národ sobě”
ukončí všechny naděje,
lépe, nežli kurděje.

Košile je bližší
nežli teplý kabát;
běž se v nose dlabat
košile ti stačí.
Co tvůj kápo svačí?
Pomazánku račí.
A co potom tlačí?
Hovno jak ruka.
Zatím vůz kuka
vysypal ti popelnici
veni vidi vici
už dneska nebude
zasraný osude
proč jsem se narodil
málo jsem marodil
měl bych to za sebou.
Zase mě ojebou.

robit se mi nevyplácí.
Koupím si šunku ojetou
lepší měl i Vinnetou
ta mu žrala jenom seno
co ty na to, Havle Véno?
Ty si ležíš pod kamenem
svatozář máš nad temenem
a já plním rozpočet
nemůžu tak zdivočet.
Kdybych chlastal jako ty
měl bych svoje Janoty.

máme výročí - 90 let od světové hospodářské krize. Mělo by to být takové memento pro dny dnešní.