Dnes začne menší seriálek našeho čtenáře a diskutéra Občana, který svými příspěvky doplní hezkou formou moje články o zemědělství. Z čehož také plyne, že odjíždím na dovolenou.... Kydy budu jen číst na mobilu (a uklízet po Scallopovi). Další články z mého pera budou tedy nejspíš až za týden.
Občane, je to Vaše:
Jak naši předkové vařili a jedli?
Krátce - pracně; a prostě.
Pracně proto, že měli k dispozici jen velmi málo pomůcek
ke zpracování surovin a vaření na otevřeném ohni bylo značně neefektivní.
Otevřený oheň pro vytápění a vaření nebyl jen znakem pravěku a raného středověku,
ale v domácnostech bychom jej spolehlivě našli ještě v první polovině 20. století.
A prostě proto, že si a) nemohli moc vybírat ze surovin a b) neměli je jak tepelně zpracovat či zakonzervovat.
Ohniště vydlážděné a ohraničené kameny nebo jednoduchou nízkou zídkou nebylo v některých evropských venkovských oblastech ničím výjimečným ještě v 1. polovině 20. století. Vařilo se v kotli zavěšeném na řetězu nad ohněm, nebo
v hliněném a později i železném nádobí postaveném do horkých (ale ne žhnoucích) uhlíků a těmito uhlíky přihrnutém zhruba do ⅔ nebo na železný rošt.
Tam, kde byla v domácnosti i pícka a později pec na chléb
a další pečivo, byly předehřáté nádoby s připravovaným pokrmem vkládány po vyjmutí hotového pečiva do rozpálené pece a tam se jídlo přes noc pozvolna uvařilo.
Příprava na to ale byla zdlouhavá - nádobu s vodou bylo třeba před vložením do uhlíků nebo do pece postupně
a rovnoměrně nahřát na okraji ohniště nebo na římse pece; jinak praskla. Což byl problém, protože nádobí nebývalo
v domě nazbyt a opatřit si narychlo nové bylo možné jen
ve větších sídelních místech.
Sofistikovanější prostředky pro vaření a pečení se objevují ve střední Evropě až v raném středověku.
Nejprve to byly malé proutěné (ano, proutěné, opatřené oboustrannou silnou vrstvou hliněného/jílového výmazu)
a kamenné pícky pro pečení, z nichž byl kouř odváděn komínkem rovnou do místnosti.
Pozn.: Kouř z ohniště se nejprve rozptyloval volně po místnosti a stoupal rovnou k doškové střeše. Ještě ve vrcholném středověku (13.-15. století) nebyly chalupy a domy bez stropu ničím neobvyklým. I první - ještě nezpevněné - stropy byly dostatečně prostupné a kouř jimi stoupal do podkroví. Problém nastal až se stavbou zpevněných stropů, které tvořily pochozí půdu nebo další patro. V takovém případě se kouř koncentroval ve spodní místnosti a bylo potřeba najít způsob, jak jej odvést. Čímž se dostáváme k historii komínů. Ale o tom dále.)
Hm… Do místnosti. To to tam asi muselo vypadat, že?
No, vypadalo.
Prostě to byla temná dýmná jizba, kde jednak chyběla okna a jednak byla permanentně zakouřená. Ono to zase až tak nevadilo, protože většina lidských aktivit se v dávných dobách a na venkově ještě historicky nedávno odehrávala mimo obytnou místnost.
Ta sloužila po většinu roku pouze pro spaní. Ovšem v zimě bylo rázem vše jinak.
Takže co s tím?
Inu, nejprve to byla okna. No, okna; okénka, zakrývaná okenicemi - většinou jedno, poblíž ohniště. Plus dva až tři malé otvory nade dveřmi, které sloužily právě k odvádění kouře.
Někdy ve 12. - 13. století postupně přibyl do výbavy staveb dymník. Pradědeček komína.
Původně široká kruhová košatina s užším hrdlem, pečlivě vymazaná zevnitř i zvenku silnou vrstvou jílu, která byla zavěšována na trámy a která odváděla kouř z jizby
do podkroví či patra. Na přelomu 14. a 15. století už se setkáváme s dymníky přizděnými ke stěně místnosti; ty už připomínají dnešní krby. V tutéž dobu se začínají objevovat
i dymníky čtyřhranné, konstruované z fošen nebo opět vyplétané do rámu - obojí s masivním oboustranným výmazem.
A v téže době jsou spolehlivě zdokladovány i první primitivní skutečné komíny.
Nejprve to byly buď zvoncovité stavby přistavěné zvenku
ke stěně domu, do nichž byly ve stěnách vysekány průduchy, nebo spáry vysekané v až dva metry silných zdech hradů
a paláců. Tyto prakomíny zpravidla nepřesahovaly výšku stavby a byly častou příčinou požárů. Dalším nebezpečím byl fakt, že horní části komínů bývaly často srubové konstrukce vymazané jílem a zakončené košatinovou korunou.
Bylo to proto, že komíny byly průlezové a nešlo je čistit jinak než spuštěním se do komína a ometáním stěn hrubým kartáčem. Někdy proto bylo levnější, bezpečnější a snazší rovnou vyměnit vrchní košatinu za novou.
Již koncem 15. století se však komíny stávají nejen součástí štítových zdí, ale i vnitřku domu; a to i měšťanského. Taková stavba pak vznikala tak, že byl nejprve postaven komín
a následně oběstaven domem (zhusta stále ještě srubovým
a nově i hrázděným). Současně s tím někoho konečně napadlo, že komín vyšší než hřeben střechy opravdu odvádí kouř a případné jiskry mimo střechu. Sláva! Rázem ubylo požárů.
Na přelomu 16. a 17. století se objevují první plátové plotny a to už zbývá jen krůček ke kuchyňským kamnům a sporákům s kouřovody.
A tím se opět vracíme k vaření.
Se skutečnými komíny se nám v domech začíná objevovat velká technologická novinka - samostatná kuchyně s pecí
(v níž se dá i vařit), kotlinou, odvodem kouře přímo do komína a s možností nepřímého vytápění jizby (kachlová kamna akumulující teplo z kouře), která se tím začíná stávat světnicí (což je významově velký rozdíl). Taková kuchyně byla buď v síni, nebo v samostatné místnosti a tvořila buď spodek komína, nebo z ní byl kouř odváděn do komína dymníkem. Původní dymník se tak stává pradigestoří a odvádí kouř do komína.
Efektivita vaření se zvyšuje zejména používáním pece rozpálené po pečení, ale i využitím kotliny
a lepší výhřevností ohniště.
Lepší tepelné hospodaření v kuchyni přispělo k rozšíření
do té doby skoro neznámého způsobu tepelné úpravy pokrmů - smažení. Do 16. století naši předkové skoro všechno vařili
a dusili.
Pečení bylo vyhrazeno chlebu a různým druhům pečiva a jen zcela výjimečně se (mimo domácnosti panovníků a nejvyšší nobility) v mísách objevovalo pečené maso či drůbež.
Romantické představy filmových režisérů o hospodách
či kuchyních, kde se v obřím krbu točí na rožni prase nebo půlka krávy, jsou zcela zcestné. Vyzývavě se vlnící prsatá hospodská nebo hospodyně nepobíhala kolem rožně se džbánkem piva, nýbrž cmuchtila v kotlíku hustou kořeněnou polévku nebo omáčku.
Kořeněnou proto, že pokud v ní bylo maso, bylo nejspíš podezřelého původu a nevalné kvality. Dále byl takový pokrm většinou slanokyselý nebo sladkokyselý. Opět proto, že ocet a víno pomáhají přebít odpornou chuť a zápach nečerstvého masa.
Tohle nebylo jen “výsadou” středověku, nýbrž běžnou praxí až do počátku 20. století.
Takže v kotlíku nebo hrncích se nám vaří a dusí něco jako eintopf - směs vody, zeleniny, trochy masa (ryby), koření.
Až to bude hotové, kuchařka vyndá maso, nakrájí je na malé kousky, vývar se zeleninou propasíruje nebo rozemne v moždíři, vrátí do hrnce, zahustí drceným sušeným chlebem nebo moukou, dokyselí, osolí a nakydá do misek hladových hostí (misku a lžíci si lidé většinou nosili sebou a obé patřilo k docela cennému osobnímu majetku).
Vedle toho se na stole objeví kus sýra nebo několik syrečků, cibule, česnek, ředkev, chléb nebo placky. Zapomeňme na pečeni, sladké pečivo, cukr. Pokud byla podávána kaše oslazená medem nebo sušeným ovocem či rozvarem z něho, konzumovali ji strávníci v nábožném tichu.
Naši předkové totiž snědli skoro všechno. Ne, že by byli čuňata. Ono jim prostě nic jiného nezbývalo. Ale o tom až
v dalším článku.
Černé kuchyni - prababičce dnešních moderních, věnuji také samostatný článek.
- Log in to post comments
Komentáře
Tak mě to učili doktoři na…
Tak mě to učili doktoři na přechodu hor, kdy maso zelené, ocet nebyl a tak řekli "pánové musíme propíct" a pak se jedlo ,nesmrdělo, a chutnalo výborně ;)
Takže mluvím "o nutnosti odctu" dle reálných zkušeností pod dohledem lékařů ;)
Vím, že se octem dělá, když chceš prodat a "odstranit" smrad, že někdo používal i pro vaření, že myslel, že se to musí, je věc druhá, já zůstanu u toho, že doktoři ví co dělají, když to pak musí jíst ;)
Ve starých
receptech je hodně masa na víně,to má podobný efekt jako ocet. S tim se dnes taky už moc nepracuje. Ale že jste si bral v dnešní době na přechod hor flákoty a zelené dobře propékal,( na drevu kosodřevin?) to mně udivuje. Nebo jste táhl i gril a dřevěné uhlí?
Sibylo, představ si, že…
Sibylo, představ si, že dnešní svět je plnej lidí i v horách, takže není problém, si nést maso 2 dny, že to neznamená, 14dní v batohu maso co tam krásně zraje do zelena ;)
Jeslti jsi myslela, že sem vzal batoh, šel do himalájí ala výstup K2, tak to fakt ne, to se omlouvám, ale myslím klasickou VHT buhužel v civilizaci, která je i uprostřed Azia :(
Jinak se zeptám, proč uhlí,…
Jinak se zeptám, proč uhlí, když se běžně tahá plynová kartuše, tuto část jsem nepochopil nebo jsi nikdy nebyla na horách, že si myslíš, že se vaří na ohni se dřevem?
vidím
jak na plynové kartuši dobře propékáš maso v horách
No, protože si nesu sadlo,…
No, protože si nesu sadlo, tak si predstav, že na ušusu propočetu docela dobře, ale nechám se poučit, jak to dělat jinak, než jak se mi osvědčilo za ty roky co chodím do hor ;)
Joo, poprvé když jsem vyjel do prdelákova jako Kavkaz, že si musím vzít všechno protože tam nikde nic není, jenom dřevěné chaloupky plné rusů co mají onuce a občas někdo i boty.
Ale realita mi ukázala, že kecy lidí jako rýpakoryjci jsou pohádky pro blbečky, takže ani do kyrgystánu jsem si vezl už jenom vařič, ešus apod. a po příjezdu prostě koupil plyn a po cestě dokupoval maso apod. ;)
Fakt je svět už někde jidně, než byl v roce 1000 před naším letopočtem ;)
Žrali
jehňata a kůzlata holoubata koroptve křepelky,to dnes už nikdo nezná
Nebo koninu
koně měli na vsi místo aut a staré sežrali
Koně měl sedlák co měl dost…
Koně měl sedlák co měl dost luk, které nemusel orat, aby to uživil a měl pro něj prácu, aby se zaplatil ;)
A když mu chcipl
tak to prodal plebsu a sám žral telecí.
Jo, ale ve středověku byl…
Jo, ale ve středověku byl hlavní tažné zvíře vůl.
Nebo
manželka
To sice jo, ale když vozil…
To sice jo, ale když vozil do města, tak měl konsky potah ;) Jasne, menší sedláci, měli raděj voly, proto, taky jenom velkej sedlak měl koně ;)
Koně měl ten co si to mohl dovolit
Krávy také tahaly povozy, voly měli zase bohatší lidé. Ti normální zapřahali krávy. Proto se tu dovážela strakatá plemena ze Švýcarska, ta byla původně chovaná na trojí užitek: mléko, maso, tah.
Tchýně říkávala, že kráva potřebuje 10 kop sena a kůň 20.
Koření zámořské se…
Koření zámořské se objevovalo už za Starého Egypta a Říma. Račte se podívat na mapu. Egypt má východní pobřeží k Rudému moři a odtud se dá pobřežní plavbou doplout až do Indie. Samozřejmě bylo drahé a tak jen pro bohaté a tak bylo zajímavé s ním kšeftovat.
Tato možnost skončila s obsazením Blízkého Východu islámem. Kdy začlo koření být prostě neúnosně drahé. Koření z Indie bylo jedním z důvodů, proč se vůbec snažit obeplout Afriku.
Když se to Portugalcům poprvé podařilo a Arabové je uviděli někde na úrovni Etiopie a Somálska, tak na Portugalce hned zaútočili, protože hned věděli, že to je ztráta obrovskejch kšeftů. Doprava po souši je neuvěřitelně drahá a riskantní, protože všude musíte platit cla a mýto, pokud vás rovnou nezabijou.
Objevení Amerik je k dovozu pepře do Evropy zcela irelevantní, protože pepř je z Indie. Dodneška se říká, původním obyvatelům Amerik Indiáni, protože si Kolumbus myslel, že doplul do Indie, kam měl namířeno. Z Amerik si přivezete tak nové koření na pepř to nemá žádný vliv.
Ano, dovážená koření byla drahá a proto se na nich hodně vydělalo a proto to byl takový výnosný kšeft.
Maso nebylo laciné, ale v porovnání s kořením to bylo za nic. Ale jestli říkáte koření tomu, co tu roste, tak pak to je jiná. - Jen celý svět tím v dějepise myslí pepř, skořici atd.
Upozorňuji, že do masa patřila taky drůbež a králíci.
Samozřejmě, že si Britští rejdaři mohli dovolit lodě. Byla to podstata jejich ponikání. Taky to bylo podnikání na úrovni dnešních korporací. Myslíte, že si korporaci dneska nikdo nemůže dovolit?
Myslím, že budu nadále věřit více profesorům z Britských univerzit než vám.
.
Čmoude, věřím, že autor myslel spíš to co roste za humnama a čím se běžně kořenilo. Jalovec, luční hořčice, kmín, planý kopr, šalvěj nebo divoká cibule či česnek, čekanka, řeřicha. K tomy u nás rostoucí bylinky, třeba šafrán, dobromysl, sléz,majoránka, třezalka, kozinec, vlaštovičník, divizna a mnoho dalších. Některými usušeným a namletými houbami se nahrazoval dovozový pepř. Mrkví a medem se sladilo.
Pestřec.
Používá se dodnes, ale je namístě opatrnost, protože je jedovatý.
.
proto jsem ho nejmenoval :)
Pepr sa nahradzoval bazalkou…
Pepr sa nahradzoval bazalkou ... dodnes to tak robim, ked varim detom ... ciastocne aj preto, ze Greci povazuju bazalku za liek na vsetky choroby.
Kdypak bosorečko? Když jste byla malá?
Bazalka je náhodou taky z Indie a do Evropy se dostala taky v 16 století.
Tak asi sotva v době, o které je řeč.
Tak teď už může tvrdit, co se mu zachce.
Nevěřím tomu ani trochu, protože přestě stejný vysvětlení jsem slyšel několikrát ve školách tady v ČR. Myšleno bylo vždy koření jako pepř, protože o dalším se už ani moc nepřemejšlelo.
Bylinky, které jmenujete vy, to je jak kdyby potencionální kuchařka byla spíš vzdělanej botanik/bylinkářka a měla času nazbyt. Tedy pravej opak někoho, kdo nemá na čerstvý maso a musí ho nějak zachraňovat.
Dneska si pepřej lidi maso, protože pepř je lacinej a všude a oni jsou lemplové. - Vis všechny ty historky z vojny.
Ve městě, kde je k dostání smradlavý maso spíš než na venkově, jsou tyhle bylinky taky relativně drahé. Musíte je někde koupit, musíte je pak někde skladovat, protože to všechno samozřejmě nespotřebujete hned a nakonec abyste měl vrcholně zařízenou kuchyň pro záchranu zkaženýho masa.
To nedává moc smyslu.
Jako vždy je na místě dialektika.
Kořením se maso jednak konzervovalo, jednak se mohla potlačit chuť zkaženého masa.
Srovnej s konzervací piva chmelem (IPA - to je přechmelené pivo svr. kv., aby vydrželo cestu lodí až do Indie : India Pale Ale) a přechmelení zkaženého piva.
Jemu (kdo na koření neměl) zkažené servírovali překořeněné, např., na vojně (někdy a někde ještě v moderním věku) . Nebo hostinští hostům , stejně tomu bylo s pivem., toto zmiňují i dobové záznamy z let ne až tak dávných. Konzument mohl být klidně chudobným, nemusel mít dost peněz na pytel koření, prostě zkonzumoval jen špetičku toho koření, spolu s půl librou zkaženého masa (na tu měl). Možná i proto bylo koření tak ceněné v pohostinství, zabraňovalo ztrátám.
Teď mě napadlo.
Kdyby nějaký zdatný obchodník dokázal během války dodávat oběma válčícím stranám (příslušným zpracovatelům) jak zkažené maso, tak i koření....mohl na tom trhnout docela slušné prachy jak on, tak ti zpracovatelé či finální dodavatelé.
Nám naštěstí již nikdo např. zkažené vakcíny nedodává, a tak si kliďánko může i zvyšovat takový poctivý dodavatel ceny takovýchto vakcín, zejména když se nějací zainteresovaní postarali o zvýšený odbyt, přívětivou , ale i důraznou reklamní kampaní, vůbec ne násilnou, to ani jako, to vůbec ne, jen lidská tvář a náramně humanitární postoje....proto také akcie těchto vzkvétají.
Maso
Ono to s tím zkaženým masem nebylo tak hrozné. Málokdy mělo maso čas se zkazit. Jen maso bylo různého původu, a tak se na venkově jedly třeba lišky, vrány. U pytláků potom panská zvěřina. A důsledkem byla dna. Většinou se jedly kaše na všechny způsoby a hitem byla i varmuža, kaše ze starého chleba. Prostě zužitkovalo se veškeré jídlo, moc jej nezbylo. Půst se tvrdě vyžadoval a nebylo to jen z náboženských důvodů. Nedostatek potravy byl trvalou součástí života v chudých rodinách. Ovšem v těch bohatších rodinách se opravdu hodovalo a oběd měl více chodů. Prý až 7 a břicho si museli nosit na zvláštní podpěře. Jo, tehdy nebyl ideál být štíhlý, bylo to znakem chudoby.
Tak nidky se nesmí obecně…
Tak nidky se nesmí obecně mluvit "město+venkov", to bylo do 20 století nebe a dudy, jiný svět, obecně tedy mluvit jako občan a rozlišovat to jenom náznakem jako on nelze.
Na dědině, když bylo maso třeba, tak se spotřebovalo hned, nemělo čas na slunci se skazit, prase se pichlo v zimě (pokud nebyla svatba apod.), nikdy v létě apod.
A jídlo bylo 90 a více procent kaše, luštěniny, med, mléko apod. Maso výjmečně. Překvapivě se s jídlem měla docela dobře čeleĎ u sedláka, která měla mzdu nahovno, ale jídlo "skoro jak sedlák", oproti domkářům apod.
Čeládka
jedla kaviár a už jim to lezlo krkem,je v muzeu smlouva,že jim pán bude dávat kaviár jen jednou týdně. To jsou paradoxy .
Taky ústřice byla strava…
Taky ústřice byla strava chudých a posádky lodí na francouzských řekách se bouřily proti věčnému lososovi.
Zato těstoviny za spisovatele Huga byly drahé.
Losos
V povodí Loiry prý měli ve středověku nějaké nařízení, že čeleď může dostávat lososa jen 4x týdně.
Ale Sibylo, co se čeládce…
Ale Sibylo, co se čeládce dal ona jídle, to neměli na mzdě ;) A že dostávali lepší jídlo jak domkaři? Co si přečíst, že se někdy bouřila, že nedostala maso, že na to měli právo...
On svět není černobílej ;)
A ano uvědomovali si, že sice mají lepší jídlo, ale jsou otroci, tak se snažili mít políčko a domek, ale to se nepodařilo každýmu.
Moje babička i když sem ji měl rád, když se provdala k dědovi domkařovi, tak rypákovala, že během týdne není k jídlu maso, že je jenom v neděli ;)
Chápu, že nemáš koninuitu rodu co by ti řekla, jak to bývalo nebo jsi z města, ale to nezmění nic na tom, jak to bývalo.
Ono to je logické. Když už…
Ono to je logické.
Když už nějaké zvíře zabijete, tak se pak musí sníst co nejdříve takže ho dáte i čeládce.
Když zabijete v domku, tak sníte jen málo a u zbytku riskujete zkažení. Tak zabíjíte jen malá zvířata.
omyl čmoude, ony ty nae báby a prabáby, byly
dobré hospodyně a vynalézAvé, takže už OD pradávna, věděly, že maso se dá udit, a vydrží hodně dlouho, zrovna tak jako uvařit a nezaklechtané/bez mouky/ zavařit. Mouka je dobrá ale v hotrovém jídle je pravít, rychle zkysá i v lednici a je to k nejídlu.Pečené jak by smet..Takže ne honem sníst, ale pamatovaly a hospodařili. Bábi měla pod domkem takovou komoru , kde bylo docela chladno i v létě a tam bylo všechno a nic se nezkazilo. Klobásky nadělali a taky zavařili na doby pozdější.... Najděte si nějakou kuchařku z předminulého století a uvidíte co všechno se hospodyně v oblasti sklaÁNÍ POTRAVY UČILY.
Ale to myslím Čmoiud neříkal…
Ale to myslím Čmoiud neříkal, jenom říkal, že je logické, že řešilo jídlo podle zdrojů co měli, tedy v tvém příkladě, kdo a v jaké době měl sklo na zavaření...
A když se piclo prase, tak se zvali příbuzní a "rozdávalo se" a za 14 dnů zase pozvali příbuzní vás a obdarovali, protože se nebavíme o tom, že to jídlo vydrželo 2 roky, ale v řádu týdnů, max. měsíců ;)
A případě sedláků, kteří měli zdroje, že měli dostatek "zvěře", tak proč by zavařili=ztráceli čas a zdroje, místo toho, dávali čerstvé pravidelně, protože to bylo levnější časově, nemuselo se nic zavařit ;)
A jasně, na zámku, ten prostě koupil vždy čerstvé, a podle stavu a zdrojů, zavařovali, sušili apod. nebo jako dělníci ve městech prostě z ruky do huby ;)
Kecy v kleci.
Leda tak to uzení, solení a sušení masa a to jste ještě museli mít uzený maso v chladný místnosti.
Zabíječky byly přes zimu, protože to se maso kazí nejméně, když je zima. Rychle se kazící výrobky jako jitrníce a jelita se rozdaly po vesnici, protože by se to nemělo jak skladovat a za tejden zabíjel někdo další a zase jste dostali vy.
Konzervování vymysleli až na Napoleonovu výzvu, za velkou odměnu. Vymyslel to cukrář a teprve po armádách to začaly používat hospodyňky.
Ano, pod domy byly sklepy kde byla nízká teplota. Ovšem nebyl tam až takový chlad, takže se spousta jídla přeci jen kazila, úplně stejně jako v chladničce. Hospodký si nechával ze stejného důvodu nasekat led a vyplnil jim sklep, aby měl jak chladit pivo.
Jen to zaledňování bylo drahé a nepřístupné většině hospodyněk.
Najděte si nějakou kuchařku ze 16 století.
Už jste přemýšlela, jak se uchovávalo obilí v pravěku, aby lidé vůbec přežili zimu?
Dřív byla trochu jiná plemena prasat
Byla menší podobné mangalici, chlupatá a tučná. Maso se peklo a zalévalo sádlem, to samé klobásy. To pak vydrželo.
Na Slovensku se chovaly husy u babičky a husí maso se pravidelně plnilo do konzerv. Konzervy se i pro druhé použití zkracovaly a tak byly menší, ale to už bylo ve 20.století. Ovšem ten stroj mohl být z 19.století. A maso se hodně udilo.
co ty vis
i mém rodě? Hovno. Že dřív se dělalo za byt a stravu je známo z dějepisu.
Jooo, ale chtělo by to vědět…
Jooo, ale chtělo by to vědět i co, kromě toho, že je super, že si pamatuješ hodiny "dějepisu" ;) :D
Ale jestli věříš tomu co se dočteš od odborníků, že je pravda, a že staří lidi co vyprávěli co zažili za mlada jsou báchorky, tak pak jo, pak se ti omlouvám, máš pravdu moje babička, nikdy neřekla ani slovo o tom, že domkaři měli horší jídlo jak ona na velkém statku ;) Sprostě lhala, aby z nás vnuký dělal hlupáky a měla s toho pak po večerech s dědem srandu, když si zakusovali kus uzenýho ;)
.
Sybilo lžete, nic takového v žádném muzeu není. Spletla jste si to s lososem nebo rybou obecně. Těch byl v svého času některých oblastech takový nadbytek že si je čeleď vymiňovala k hlavnímu jídlu jenom jednou týdně.
Nic jsem si nespletla.
dovzdělej se. Klíčové heslo jeseter Vltava
Je nějaký důvod/náhoda?, že…
Je nějaký důvod/náhoda?, že co píšeš se doslova dost podobá tomuto článku :D
https://www.idnes.cz/hobby/rybareni/jeseter-lov-soukromy-revir-ryba-kav…
Gaio, Gaio, Gaio...
Plácáte hrozné nesmysly.
Čeleď se bouřila proti tomu, že nedostávala maso, ale pouze ryby. A protože naši předkové prakticky neznali smažení až do poloviny 16. století a masité pokrmy pekli jen výjimečně (velká spotřeba paliva), tak ty ryby dostávala čeleď vařené. Což se dost rychle přejí.
O kaviáru si až do přelomu 17. a 18. století mohli středoevropané nechat leda zdát. Prostě ho neznali.
Znali ho starověcí Peršané a Řekové, ale severněji nikoli. Do jižní Evropy se dostal až někdy ve 12. století přes Benátky, odtud ve 14. století do Ruska a až koncem 17. století z Ruska do střední a západní Evropy. Ovšem byl a zůstal vysoce luxusní pochutinou, která se nikdy nerozšířila mezi "lid".
To, co možná máte na mysli, byly nasolené kořeněné rybí vnitřnosti - jikry a mlíčí (dnes pod názvem "Hostavická směs"). To ovšem s kaviárem nemá absolutně nic společného.
Jeseter (jediný druh - Jeseter velký) se v Čechách vyskytoval pouze na dolním toku Labe s nejzazším výskytem u Mělníka. Odtamtud se ojediněle mohl dostat až na dolní toku Vltavy. Pro své chutné maso a velikost byl loven tak hojně, až byl koncem 20. let 20. století definitivně sežrán. Na jeho zániku se významně podílelo také zesplavnění Labe, prováděné od poslední čtvrtiny 19. století, a stavba velkých jezů a zdymadel.
Jasně, někdo četl Idnes o…
Jasně, někdo četl Idnes o jeseterovi :D
Hovno Občane, babička co je ze statku rypákovala, že není maso u manžela domkaře, takže si kecy co jsi přečetl nech prosím někomu, kdo nemá informace od lidí co byli ze statku ;)
Prostě musíš pochopit i když se ti to nelíbí, že statkář apod. měl jiné zdroje na jídlo, jak domkař, jiné měl někdo, kdo žil u vltavy, kde byl jeseter ;) Na horách slovenska, kde odkud je mamka, měli jiné zdroje potravy, jak praděda kovář na zámeckým statku a jiný jak děda domkař...
Psát obecně "takto ze jedlo" je blbost, musíš psát "zemědělec o této velikosti toto", "dělník ve městě toto", apod.
KEcama o jeseteru zu Idnesu mě fakt nepřesvědčíš, že co vyprável praděda nebo babička byli blbosti co si vymýšleli... I ti větci říkají co ese jedlo na základě toho, co vykopou z opadní jáýmy, protože ví doslova "hovno", a mají tendencu si myslet, že blbeček z 13 století uměl doslova hovno, až mi v 21 století jsme sežrali šalamounovo hovno
Tak chutě do toho, Assi.
Napište to sám a přesně tak, jak to má podle Vás být.
Jsem zvědav, jak se vejdete do formátu článku, který ještě bude někdo ochotný číst.
Já svými články reaguji na Vidlákovy články o tom, co jak a kde roste DNES, proč to tak je a co se pěstovávalo v nedávné minulosti. A protože já se pro změnu zabývám minulostí dávnou, tak se věnuji především jí a mladší historii zmiňuji jen aby byl zřejmý nějaký chronologický vývoj. Ani Vidlák, ani já nepíšeme odborné články do odborného periodika, nýbrž blogové články o tom, co nás zajímá a co by třeba mohlo zajímat i jiné lidi.
Když jsem si pro ty články připravoval podklady, tak jsem se běžně dostával na rozsah bakalářky až diplomky. No, a pak jsem si pěkně sedl a škrtal a vybíral jen věci, které by ještě mohly někoho zaujmout, až jsem se dostal na 3-6 normostran.
Jasně, mohu napsat stejně rozsáhlý článek třeba o tom, kdy, jak a kde se ve středním Polabí pěstovala rosička krvavá a srovnat, jak se upravovala ve 14. století, jak v 16. století, jak později a kdy se na ni zemědělci definitivně vyflákli. Uvedu k němu seznam literatury, vlastní experiment s její úpravou a poživatelností a obrazovou přílohu. Většina lidí vůbec nebude vědět vocogou, odborníkům bude připadat moc stručný a poučeným čtenářům nudný, protože moc dlouhý a příliš obsáhlý.
Ještě k tomu jeseterovi...
Tvrdíte, že Váš pradědeček CHODIL LOVIT jesetery?
KAM je chodil lovit?
Nebo si je spíš objednával u nějakého velkoobchodníka?
Projel jsem oba atlasy ryb, co máme, a v obou se praví, že v ČR se vyskytoval jen a pouze jeseter velký, a to naposledy v r. 1917 (ulovený) a 1933 (spatřený). V obou případech to bylo na dolním Labi. A stejně tak oba atlasy praví, že na Labi to bylo max. po Mělník, odkud se ojediněle dostával do dolní Vltavy. Jeho ulovení v Praze bylo takovou událostí, že se to dostalo až do těch atlasů jako extrovní zmínka.
kde tvrdím já něco o…
kde tvrdím já něco o jeseterech občane, to ty mi tvrdíš, že byli, ja oponuju, že kecy z IDnesu, kde to tvrdí neberu ;)
Jako, že nenapíšu článek,…
Jako, že nenapíšu článek, tak co napíšu je blbsot a vezmeš argument, ažý ho napíšu a ty se u akfe pokocháš? :D Takže uvaříš mi jídlo a nesmím říci, že to byla šlichta, protože neumím vařit :D Dobrej argumnet ;)
Zeptám se tě jinak, když máš stejný zdroje, proč by to měli lidé dělat jinak? Dám příkald, máš kuře, když 1900 bylo běžné neudělat si ho v troubě, ale nechat dorůst, protože vajíčka byli lepší a delšíé zdroj, až pak nenesla, tak se uvařila, proč by to proboha nedělali o 400let dříve?
A když stavovské rozdělení společnosti 1900+- bylo to samé jak o jak 100 let dříve, jasně "vykoupili se", ale to znamenalo, že max. můžou do města do továrny, tak by by měli ty různé stavy žrát v roce 1900 jiné množství kuřat jak 1700?
Jasně, občas čtu na osel.cz co vyzkoumali "odborníci", ale víceméně jak doba pokračuje, tak víceméně se přibližují k tomu, že se jedlo to samé jako dnes=co bylo na trhu, jenom to neděli na narez hrnci a postupně se přibližují k tomu co je vidět ještě v prdelákově v pakistůnu/himaláje obecně, ale už mizí...
Nebo chceš tvrdit, že když indián v pralese umí upíct maso, že bílej debil ve 13 století to neuměl?
Jaká bude realita, uměli to, ALE dělalo se to podle toho, jak kdo na to měl, třebas jednou za rok na vánoce apod.
Jo, ale nechám si vysvětlit, proč ten divoch v pralese peče, ale debil v evropě nemohl, protože přeci neměl troubu ;)
Jikry
jesetera jsou kaviár a v dobe předpřehradní jich byla Vltava plná,různých druhů
To je pro mě novum.
Co vím, tak např. vězni v Bastile se jeden čas bouřili kvůli tomu, že se jim už ten losos zajídá, že se jim z něj už chce zvracet, jak ho pořád do nich cpou.
No a snad někde na severu Čech obdobně pohrdalo se právě že jeseterem, ale nevím už jestli i kaviárem. To bylo ale také už dost dávno, to jeseteři ještě v řekách žili hojně a nehájeni.
Já s tím problém nemám. Také mě už někdy leze krkem - mít na stole jen samé slavičí jazýčky, střízlíčí jatýrka, pěnkaví mozeček, vlčí bradavky či vydří nosánky. Co by jeden dal za tvrdý moskevský chleba a kobylí mlíko či kumys. Nebo kukuřičné americké pivo s afghanským mákem.
Co psali dříve :
"Vzácným, vždy vítaným hostem od moře byl v Čechách jeseter obecný (Accipenser sturio, tab. IV. č. 1.), který v jarních povodních i na Štvanici býval uloven. Domovem jeho jsou širé tůně Atlantického oceánu, z nichž vystupuje do evropských i amerických řek. Ty tam jsou časy, kdy četně a ve velikých kusech jeseter byl loven a jako vzácná ryba přinášen na slavnostní tabuli. Neboť již Horác pěje ve svých satirách o rybě: „Za nedávná jeseterem hlasatel Gallonius u kvasu stal se p o v ě s tn ý m“. Než obávám se, že i tato sláva zmizí, protože moderní filologové pochybují, že ryba, u Římanů accipenser zvaná, byla skutečně jeseterem. Zmizely také obří ryby, o nichž zní staré zprávy jako pohádky dávných dob. Tak před 300 lety v Motargis polapen byl kus bezmála 6 m dlouhý, kdežto nyní ulovené kusy měří sotva 2 1/ 2 m ! Podobně v Labi u Hamburku v 17. století loveny byly kusy 3 —4 m dlouhé, a jich maso bylo na trhu obyčejným zjevem. Jeseteři obyčejně v dubnu a květnu plovou z moře do ústí větších řek, aby se tu třeli. V středním Rýnu jsou již vzácni. V Labi přicházejí po Wittenberg, zřídka po Magdeburg v Německu nebo po Mělník a Prahu v Čechách. Ve Visle je loví až po Varšavu; zde jich jednou až l l/2tisíce bylo uloveno. Dosud hojní jsou v Hollandsku, jmenovitě v Zuiderském jezeře. Také bychom mohli vyjmenovati řadu řek Francie, Anglie, Sibiře atd. Zmíním se jen o lovu jesetrů v našem Přímoří. Nejčastěji loví se u Splitu, jen jako host v Quarneru a jednou byl chycen v Narentě. Mívá váhu 1 q a jest rok od roku řidším. …...Nedospělé jikry, ve vodě metlami šlehané, aby pozbaveny byly lepkavé vrstvy, a pak nasolené prodávají se jako kaviár. Proč německý kaviár jest méně cenný než ruský, vystihuje Benecke řka, že jej přesolují. Marshall dodává, že také jarní teplá doba má na tom lví podíl. Kaviár málo solený jest málo trvanlivý."
(Nosek- Ryby mořské a sladkovodní, 1909)
Äntonín Frič, roku 1859 (České ryby) píše : " Z dvanácti druhů /jesetera/ přichází pouze jeden ze Severního moře do Čech a co vzácnost až u samé Prahy se chytá."
Chtělo by to zřejmě starší prameny, možná kroniky.
Němčináře by možná zaujal tento zdroj :
http://awsassets.panda.org/downloads/5_2010_stoeraktionsplan_a__sturio_…
Na str. 17 jsou uvedeny mapky, či spíše nákresy rozšíření v zájmové části Evropy kolem roku 800 a v roce 2000.
Ten velký jeseter mohla být vyza velká
Největší vážila 1500 kg..Proniká hluboko do řek, před postavením přehrady Železná vrata pronikala Dunajem až do jeho rakouské části. Je to největší druh anadromní ryby z čeledi jeseterovitých (Acipenseridae), řádu jeseterů (Acipenseriformes). Vyzy rostou velmi pomalu a dožívají se až 120 let. Mohou přitom dosáhnout délky až téměř 8,5 metru a hmotnosti 1000 kg, nejtěžší zaznamenaný jedinec měl 1571 kg. Běžně se loví jedinci o hmotnosti 100 až 200 kg. Loví se převážně pro jikry známé jako černý kaviár a také pro jejich kůži, která se používá v koželužnictví.
U nás byl jeseter velký...Jeseter velký se dříve vyskytoval i v českých zemích kde je od roku 1917 považován za vyhynulého[2], celosvětově patří mezi kriticky ohrožené druhy. V současné době se přirozeně rozmnožuje pouze v řece Garonně ve Francii, roku 2012 proběhl poměrně úspěšný pokus o reintrodukci do Rýna.
Váha se pohybuje kolem 150 kilogramů, u třímetrových kusů bývá udávána až 330 kg. Výjimečně dorůstal do délky 5 až 6 m.
Vyskytuje se tu jeseter malý. Nejvyšší zaznamenaný věk byl 27 let. Může dosáhnout délky až 125 cm při hmotnosti 16 kg.
Na Slovensku je chován v rybnících. V ČR se vyskytuje velmi vzácně v řekách Dyji a Moravě, kam proniká z Dunaje.