Tento článek syslím už hodně dlouho. Alef mi ho poslal před několika měsíci, ať ho pustím, až si budu chtít o víkendu odpočinout. Teď to nastalo. Zítra o tom napíšu víc.
Teď už Alef:
Možná znáš, milý čtenáři, tu roztomilou pověru: co se ti zdá první noc, když spíš na novém místě, určitě se splní.
V mém případě to platí téměř stoprocentně.
První noc na novém místě se mi s železnou pravidelností zdávají sny chaotické a můj život podle toho vypadá. – Nemůže se mi zdát někdy něco pořádného? Do života by mi potom vstoupil pořádek.
Představuji si, že věc probíhá nějak takto: člověk spí a jeho život poklidně nechvátá, lineárně plyne po stereotypní a nudné časové ose: nádech – výdech. Nádech – výdech.
A najednou přijde sen.
Sen tě vystřelí do jiné dimenze, jejíž čas ubíhá po dráze, která je k dráze tvého výchozího času kolmá – taková odbočka do vedlejší ulice s návratem do místa téměř původního. Jako když vyhodíš kámen svisle vzhůru: dopadne nedaleko místa, z něhož jsi házel. Na původní časové ose urazíš vteřinu nebo dvě, ale na vertikále k ní jsi mohl prožít třeba celý život. A co naše stávající časová osa, kterou považujeme za výchozí – nemůže být podle toho rovněž odbočkou z času jiného, původnějšího?
Nevím.
Někdy si myslím, že nemá smysl rozlišovat: vždyť pocity, ta subjektivní razítka vnějších podnětů, jsou skutečná tady i tam – jaký tedy rozdíl?
---ﬡ---
Spatřil jsem ji na místě, kde bych ji nikdy nečekal: v odletové letištní hale. Stála v houfu cestujících, přešlapujících směrem ke své boarding gate. – Nevíte někdo, jak se česky řekne boarding gate? To jsou ty dveře, kde vám naposledy zkontrolují palubní lístek, a pak vám dovolí odejít do tunelu, vedoucího ke dveřím letadla.
Tak tedy:
S batůžkem na zádech přešlapovala směrem ke své boarding gate a naše pohledy se potkaly.
Rozběhl jsem se k ní a ona ke mně; připravil jsem ji tak o místo ve frontě. – Najednou je tak málo času na všechno! – Mlčky jsme stáli, drželi se za ruce, a fronta se nezadržitelně posouvala ke dveřím. V té chvíli mi došlo, že ať spěcháme nebo ne, všechny fronty se vždycky nezadržitelně posouvají ke dveřím letadla.
Nikdy jsme si toho tolik neřekli, jako v bezesloví oné chvíle před odletem. Fronta spěla ke konci, ona v ní bude poslední. Poslední okamžiky:
„Kam letíš,“ stačil jsem se ještě zeptat.
„Domů,“ odpověděla, a najednou z ní vystoupily slzy a strašlivá nejistota: „A vůbec nevím, kde to je…!“
Vzal jsem její hlavu do dlaní a políbil ji na ústa. V tu chvíli její tvář prolnula všemi podobami dívek, které jsem kdy znal, kromě jediné.
„Dobrou cestu…!“ – zvolal jsem. Otočila se a přes rameno mi ještě poslala uslzený pohled.
Pocítil jsem bezbřehý smutek, že ji navždy ztrácím, a současně obrovskou úlevu, že jsem se jí konečně zbavil. Nebo snad naopak: obrovskou úlevu, že jsem se jí konečně zbavil, a současně bezbřehý smutek, že ji navždy ztrácím. Oba pocity byly přítomny současně a byly drtivě intenzivní.
---ﬡ---
Probudil jsem se do nevlídného rána. Těžké olověné jihočínské nebe tehdy proplouvalo mezi skalnatými homolemi v údolí řeky Yulong, a slibovalo průtrž mračen.
Už je to hodně let, co se mi dál ten sen. Tenkrát jsem se těšil domů jako nikdy předtím. Vím, kde to je.
- Log in to post comments
Komentáře
No, minimálně u nás to v tom…
No, minimálně u nás to v tom kině nikdo neřešil. A vo tom to pro mě bylo.
S Wildou se na věc díváme asi tak, že není z mramoru a ani z ocele a psal v podstatě pulp své doby. Kdyby mi někdo řekl, že mě za třista let bude někdo aktualizovat, protože má slova budou platná i pro jeho dobu a kontext, bral bych všemi deseti. A přidal i Targusovy prsty. Jasně, Lurhman byl stylem těžce přepálený - ale je i funkční. A fascinující tím kontrastem přirozeného nedeklamovaného Shakespearova slova (ten český dabing právě deklamací hřeší) s přepáleným modernizovaným vizuálem - a přesto funguje. To je na tom skvělé. (Podobně jako Wagnerův Ring může být v tom samém Bareuthu nudným posouváním kolosů po scéně, bezradným laserovým blikáním nebo skvělým provedením Bouleze a Chereaua).
A vlastně díky tomu Lurhmannovi mám nakonec doma v polici kompletního Saudka, Sládka, Holského i Joska, plus dlaší - doporučuji Drábkovy skvělé "České pokusy o Shakespeara).
Rozdíl mezi talířem a uměleckým dílem je, jednoduše, ve schopnosti oslovovat. Umělecký text není talíř. Je jídlem.
Hilského, samozřejmě...
Hilského, samozřejmě...
...
O Romeo, Romeo, wherefore art thou Romeo?
Denie thy Father and refuse thy name:
Or if thou wilt not, be but sworne my Loue,
And Ile no longer be a Capulet.
Sládek z toho udělal:
Romeo, Ó Romeo! – proč’s Romeo?
Své jméno zapři, otce zřekni se,
neb, nechceš-li, mně lásku přísahej,
a nechci dál být Capuletova.
Hilský:
Romeo, Romeo, proč jsi Romeo?
Zavrhni otce, odhoď svoje jméno,
nebo když nechceš, přísahej mi lásku,
a já se zřeknu rodu Kapuletů.
-
Proč to O jednou přeskočí slovo a jindy zmizí?
Proč nepřekládají anglické archaické časování českým archaickým (ze stejné doby je bible kralická)?
"Why" není "wherefore" - mohlo by se přece použít "pročež" které zní archaičtěji.
Proč Sládek prohazuje pořadí "otce" a "jména"?
Proč používají patetičtější "zřekni se", "zavrhni", "odhoď" - když Shakespeare se spokojil se s prostými takřka synonymy "Deny" a "Refuse" obě znamenající "odmíntni".
Proč nahrazují "if thou wilt not" slovy "nechceš" a "nechceš-li", když Shakespeare tam nepíše o chtění. Píše tam "Jestli to neuděláš" ovšem starou angličtinou k tomu. To naše archaické "jest" by tam sedlo.
Kam zmizel nádherný obrat "be but" který znamená "nebuť nic jiného než", "sworn" je příčestí znamenající "ten co přísahal" takže proč nahrazovat spisovatelskou parádu kombinace dvou různých slovesných tvarů plochým a nudným jedním "přísahej mi lásku"?
Proč obyčejné "nebudu" je opět nahrazeno úplně jinými slovy "nechci" nebo "zřeknu se".
Má se to k sobě jak ražená a odlévaná mince. Na první pohled se zdá, že jsou stejné a při bližším pohledu zmizelo to krásné, nádherné a fascinující. Celej reliéf je pryč.
Kluci to odflákli jak lempl domácí úkol a jestli si myslíte, že jste kdy četl Shakespeara, tak jste četl jeho převyprávění.
Možná ti další se namáhali více, ale moc tomu nevěřím.
Doporučuji originál. Ta krása je i v detajlech.
----
Bílej, kulatej talíř a Shakespeare mají společného to, že dokonalost se nedá vylepšit.
Kždý překlad....
… je nepřesný a vlastně nové dílo.
Shakespeara neumím, ale třeba Švejk v ruštině nebo v polštině - to je prostě jiné dílo, než v češtině.
Předpokládám, že to bude podobné.
Hilský má jeden báječný…
Hilský má jeden báječný moment ve Snu noci svatojánské - je založený na hře s interpunkcí, se kterou si údajně v této pasáži hrál podobně dvojsmyslně i WS.
POŘÍZ (Jako Prolog): Přišli jsme, vážení, vás urazit.
Však nechcem, abyste si pomysleli,
že dobrý úmysly jen můžeme mít.
Tak zahrajem vám. A to je celý.
Přišli jsme, prosím, tropit si z vás smích.
Však nechcem, abyste se smáli vy.
To je náš cíl: být vaše soužení.
Už vůbec nechceme vás pobavit.
Teď herci přijdou, dobře poslouchejte
a starým známým věcem ucho dejte.
THESEUS: Tečka sem, tečka tam, to není puntičkář.
A teď jak se to dá také číst:
POŘÍZ (Jako Prolog): Přišli jsme, vážení. Vás urazit
však nechcem. Abyste si pomysleli,
že dobrý úmysly jen můžeme mít.
Tak zahrajem vám. A to je celý.
Přišli jsme. Prosím, tropit si z vás smích
však nechcem. Abyste se smáli vy,
to je náš cíl. Být vaše soužení
už vůbec nechceme. Vás pobavit
teď herci přijdou. Dobře poslouchejte
a starým známým věcem ucho dejte.
Ostatní překladatelé si s touhle dvojsmyslností, v níž postava - liška podšitá, nadává divákovi a jedním dechem mu maže med kolem pusy ne úplně poradili.
Čmoude, navrhujete snad, aby…
Čmoude, navrhujete snad, aby dotyčný verš zněl: "Ó, Romeo, Romeo, proto jsi Romeo?" resp. ""Ó, Romeo, Romeo, jsi proto Romeo?"
"Pročež" skutečně není synonymem pro "Proč", byť vám to zní tak nějak podobně, jen archaičtěji.
To i to "Why" a "Wherefore" má k sobě vážně blíže, byť na první dobrou zdánlivě nikoliv.: https://www.vocabulary.com/dictionary/wherefore
Zbytek vašeho komentáře je, s prominutím, v podstatě pitomost, na niž existuje jediná odpověď: "Protože čeština není angličtina".
Jinak věřím, že si lebedíte v staročeském Dalimilovi i latinském Kosmovi, stejně jako Homéra upřednostníte v jeho starořecké podobě, o Gilgamešovi nemluvě (protože překlad, není-li v nějaké nám neznámé preslovanštině, není zákonitě dostatečně dokonalý)...
Není, ale bývávalo, částečně.
Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé. 17 Pročež jsi nám dal
zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe?
Bible kralická Izajáš 63:17
I řekl Balák Balámovi: Zdaliž jsem víc než jednou neposílal pro tě? Pročež jsi tedy nepřišel ke mně? Proto-li, že bych tě náležitě uctiti nemohl? 38 Odpověděl Balám Balákovi: Aj, již jsem přišel k tobě; nyní pak zdaliž všelijak budu co moci mluviti?
Bible kralická 4 Mojžíšova 22:21
Pročež jsi tedy neuposlechl hlasu Hospodinova, ale obrátil jsi se k loupeži, a učinils zlou věc před očima Hospodinovýma?
Bible kralická 1 Samuelova 8:16
Nešel Uriáš do domu svého, řekl David Uriášovi: Však jsi z cesty přišel. Pročež jsi nešel do domu svého?
Bible kralická 2 Samuelova 11:9
Protož povolal Farao Abrama a řekl: Cos mi to učinil? Pročežs mi neoznámil, že ona manželka tvá [jest]?
Bible kralická Genesis 12 18
Shakespeare zemřel ve stejný rok, jako vydali Bibli kralickou. Bible kralická je normálně čitelná. Dalimilova kronika je o 300 let starší.
Nečetl jsem Dalimila, Homéra ani Gilgameše i když bych rád. Ale četl jsem v originále Shakespeara a četl jsem kousky z Bible kralické.
Proto vím, že ty tehdejší jazyky bůsobí podobně. Jaksi razantněji.
"Pročež" je OPAKEM "proč".
Znamená to "proto", "takže", "tudíž", "tak", tedy".
Bible kralická normálně čitelná není. Jednak kvůli písmu a jednak právě kvůli jazyku. A ani po přetisku do dnešní latinky se nestává srozumitelnější.
Čeština 16. století stále ještě používá spřežky, zdvojené sykavky, "a" místo "o" a spoustu dalších odlišností od moderního jazyka.
Nemluvě o šroubovanosti "biblické češtiny", která, v kombinaci s biblickými alegoriemi, se stává nesrozumitelnou.
Ve srovnání s tím je Dalimilova kronika snazší ke čtení, protože používá sice starší jazyk (i písmo), ale rýmovaný a nekomplikovaný. Alespoň mně se čte mnohem snáz než biblické texty.
Shakespeare zemřel r. 1613.
Bible kralická vyšla roku 1579.
Re: Občan Celkem nepobírám, jaký
problém vám mohou působit spřežky. Taktéž netuším, jaký problém může působit záměna jednotlivých písmen ve slovech, či mírně odlišný pravopis.
Doplnění
No, asi jde o ten požidek z četby. Člověk si samozřejmě zvykne, ale představte si takový Hamletův monolog v překladu Bohuslava Tablice z roku 1806 (tedy o šedesát let dříve, než byla vydána anglická edice dnes braná za referenční) právě do biblické češtiny:
"Býti aneb nebýt, otázka gest vážná,
což gest vzáctněgssjho, zlostli rozwzteklených,
Osudů, gich tenat lstiwě nalečených,
Gegich ostrých ssjpů w mysli podnikati,
Čili zbránj v rukau s bjdau bogowati..."
Jasně, jedna věc je psaná, druhá pak mluvená podoba. g=j, j=í, ss=š, otevřené "au" tam kde je dnes spíš sevřené o atp. A jde navíc o podobu roku 1806 a ne století šestnáctého.
(Vtipná je každopádně ještě skutečnost, oponentem zamlčená - NEEXISTUJE originální Shakespearův text, jen řada různých edic).
Jinak - Romeo a Julie v podání Douchy (1847) v současném přepisu:
Proč ach, Romeo! proč Romeo Jen?!
O, zapři otce svého, jméno své;-
Nechceš-li však, lásku mi přísahej,
A nechci být již Kapuletova.
Doucha (1872):
Romeo! proč Romeo jsi, Romeo?
Otce se odřekni, své zapři jméno;
či nechceš-li. jen přísahej mi lásku,
a nechci být již Kapuletova.
Targusi
Bible kralická je jednak ta fyzická kniha a jednak ten text sám.
Číst se dá obojí.
Spřežky zrušil už Mistr Jan Hus. Učili jsme se to ve škole.
Na záměnu písmen si zvyknete hned.
Někdy to znamená "proč".
Proto jsem tam ty příklady dával.
To je ta krása starého jazyka.
Tohle já číst dokážu.
http://www.ceskybratr.cz/wp-content/uploads/2013/07/1Jednod%C3%ADlka-15…
Tohle taky
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/RJ_First_Folio_%281…
Nehledě k tomu, že se to dá psát současným písmem a jinak nic neměnit.
Bible kralická měla několik vydání. Mluvil jsem o tom posledním. Tak jako tak to byli současníci.
cialis rxlist
viagra australian customs <a href=https://vsildenafilos.com/>viagra websites</a> Kamagra Oral Jelly Wo Bestellen
maximum cialis dose
cialis online order <a href=https://cscialisan.com/>cialis online no prescription</a> buy cialis brand
Re: Godot Kuwa, Godot, vy jste mi ukradl můj
recept na rumovou omáčku!!!
Příběh
se mohl stát před hodně dlouhou dobou. Nebo ve snu. Dnes by se pod rouškou ani nepoznali a návdavkem by Alefa při polibku obvinili ze sexuálního napadení, protože je bílý, heterosexuální a muž - tedy vše, co Black Lives Matter z duše nenávidí. Kormě toho ještě ze šíření koronaviru. Navíc by mu ve frontě někdo šlohl peněženku. :-)
Takže co by se dnes konalo? Oba by zavřeli do karantény a po 5 dnech by si dali testy s nízkou úspěšností odhalení.
domov
Stalo se mi to v cizině několikrát. Kdy po delším pobytu v nějaké megapoli je touha po návratu do domova-vidlákova něco jako nesplnitelný sen. Vše je dobře , pobyt je OK, není si objektivně na co stěžovat, ale vidlákov je nakonec poznaná nutnost
Zažívám to při každém návratu z ciziny.
Pozemním.
Možná proto nerad létám a rád jezdím busem a hlavně vlakem. To si člověk ten prožitek "už jsem doma" náležitě užije. Když se otevře ta česká krajina a zaplaví vás něco, co nejde popsat, ale cítíte to.
Stejné to máme i přejezdu jednoho můstku přes pidiříčku, za nímž už vidíme věž kostela z našeho městečka a "jsme doma". Jako když máma přivine dítě, aby je utišila nebo mu "jenom" dala najevo, že je má ráda.
Jsem rád, že vím, kde je mé "doma".
Musí být hrozné to "doma" nemít.
Podtrhuji a sčítám.
Podtrhuji a sčítám.
Vážně hrozné?
Co všichni ti lidé, kterým jste domov vzali a vyhnali je a mají se s tím smířit a vyrovnat?
Oni se s tím smířili a vyrovnali a teď na vás koukají jak na dětinské cíti, co příliš emotivně lpí na zanedbané krajině, silnicích, zanedbaných domech, drzých prodavačkách, ruinách továren, na buranských politicích a primitivně prolhaných novinářích, líných, neupravených, zanedbaných lidech ve špatném oblečení, na neostříhaných, sebejistých a nafoukaných neználcích.
Přeci jen se žije lépe mezi slušnými, pracovitými a ohleduplnými lidmi - i když jsou takoví nakonec jen proto, že nechtějí přijít o zákazníky a o peníze. Mezi lidmi, co vám neudělali nic hnusného a nelomcují jimi pocity viny za svinstva, která musí popírat, protože v podstatě nesnesou ani sami sebe.
Lidmi, co vás berou takové jací jste a mají vás u prdele ať jste cikán nebo slavný spisovatel. Jen vás mají u prdele i v tom pozitivním. Když si děláte svoje, respektujete ostatní, tak vás nechají na pokoji a berou vás jako vás jen takového jaký jste. S ničím to v nich nekoliduje.
Za jak dlouho si navyknete? Koutu, kde máte postel, začnete říkat "doma" po pár tejdnech i kdyby to měla bejt kasárna.
Koutu, kde máte své kamarády, se kterými se bavíte podle svých zájmů a ne podle své krajiny původu začnete říkat domov po roce či dvou.
Kout, kde lidi vědí kolik myslivců potkaly panenky a kdo byl Váleček, takový nenajdete nikdy.
Jenže mezitím najdete lidi, co vědí, kdo je Bob a Bobette, že café není kavárna a co tam mají na pultě, co je poutine a co pindakaas, co je vlastně děsivého na černém orlu, komu patří, co vyvrhne moře, co mají společného Marx a Lucy Westenra, kdo je Dorothée, kdo Neznámí, kdo Tinky Winky, co je k uchechtání na větě "mohu vám nabídnout šálek čaje", co maj společného pýcha a balík, co znamená bradavice a všechno, o čem mluvíte, když řeknete korunovace a jubileum.
Nakonec si uvědomíte, že zatímco vy jste vyrostl, tak ve staré vlasti zakrněli, jak si navzájem brání v rozletu. Kostelíky a mosty přes říčky mají všude kde je Evropská civilizace.
Čmoude, jděte už do háje s tím svým
negativismem. Vy prostě musíte ušpinit a poplivat všechno, čeho si lidi cení a co jim pomáhá v téhle prapodivné době žít, zachovat si zdravý rozum, neztratit povědomí o tom, co je dobře a co už špatně, co je normální.
A to se s přemáháním vyjadřuji slušně.
Favorite, jaký používáte další nicky?
Já vidím život ze svýho místa. Jiné neznám.
Tady se plive na všechno, čeho si cením zase já dnes a denně. Na rodinu, pracovitost, spravedlnost, ohledy a jistou základní lidskou slušnost. Dost hnusným způsobem. Takový je svět. Je třeba ho tak přijmout. Dá se to přežít.
Když někoho donutíte bez něčeho žít, tak se to nakonec naučí. - Umím to.
Nevím, co je negativního na tom napsat, že někde to může bejt lepší než doma. Může, s tím se nic nenadělá. Alespoň pro něco. - Nemáte ponětí, jak je fajn, že vám někde nepřejou smrt a utrpení jen proto, že kdysi, někdo, někde znásilnil nějakou služku. Vám to přijde divné, mě normální.
To je velmi pozitivní a velmi optimistické, že jsou někde takové země.
Přemýšlejte o tom.
Jestli máte chuť být sprostý, klidně buďte, kvůli mně se neomezujte. Já se sprostých slov nebojím, mě víc vadí ta hlubší sprostota a ta se dá říkat i slušnými slovy. - Tu zas nevnímáte vy.
Za sebe si, Čmoude, myslím,…
Za sebe si, Čmoude, myslím, že máte problém. Žijete v nějakém naprosto virtuálním světě.
Kdyby vám bylo dvacet, poradím vám, ať si najdete babu. Ale když nad tím tak přemýšlím, nenapadá mě žádná, která by si něco podobného zasloužila.
To máte pravdu.
Žádná si to nezaslouží, protože jsem ještě nepoznal ani jednu jedinou, která by byla schopná mi do očí říkat takové sprostoty, jaké si musím přečíst tady.
Vůbec jsem naživo potkal dost málo takovýhle lidí.
Už jsem tu psal, jak reagují normální lidé: prostě to uznaj a debata jde dál o něčem jiném.
Člověče, vy jste buď…
Člověče, vy jste buď pokrytec, nebo troll, nebo vám dokonale hráblo. Nyní už bez jakékoliv úcty.
.
Scallopovatí...
Co vám mám říkat? Normální…
Co vám mám říkat?
Normální lidi si vyjadřujou empatii. Někdo vám, řekne, že mu umřelo dítě. Odpovíte, že to muselo bejt hrozný. - Ne abyste ji pérovali, že se s tím už měla dávno vyrovnat.
Z ženský vypadne, že fotr až do puberty znásilňoval. Že nemá ráda sex a otce nenávidí. Odpovíte, že je to pochopitelný a nesprdnete ji s vysvětlěním táta si to užil a už to měla dávno zapomenout.
Lidi přijsou o prachy v H-systému, okomentujete to, že to jsou chudáci a oběti podvodníka a justice. Nejdete jim nadávat, jaký pěkný věci si za to nakoupil podvodník, ani jak soudci mají právo se mýlit a kolik měli dobrejch úmyslů a jak je to uráží.
Pořád stejnej princip. Někomu se stane něco špatnýho, tak se mu to potvrdí.
To samé obráceně. Někdo vyhraje v loterii, tak se řekne, že má štěstí. Narodí se mu dítě, tak se mu pogratuluje.
Já nechápu, proč by se měl lidem dokazovat opak a nadávat jim za to, že se jim nelíbí to špatný, co se jim stane.
Natož, když jim to někdo dělá schválně.
Já vím, že komunisti na svý vládě vydělávali. To je jasný, proto to dělali. Když mě vykradou cikáni, tak si taky polepšej. Kde je to dobro pro mně? Ukradnou mi počítač, mám na něm práci dvou let, práce v prdeli. Mám se já radovat, že si za to nakoupili fet a celá tlupa se krásně sjela?
Když Petrpavel začne to svý "Já mám mamon, ale bylo dobrý, že VÁS komunisti okradli a rajtovali po vás" tak si myslím, že je blázen. - Co udělali lidi na západě v jeho situaci? Dají nějaký prachy nemocnici, spolku, co dává prachy bezdomovcům, pomáhá feťákům přestat fetovat, udělá stipendium pro nadanýho studenta, financujou knihovnu.
To, co je Petrpavel, tomu se říká kaviárová levice. Plná huba vznešených keců, chlup nepustěj, nikomu nepomůžou a jen bohapustě žvaněj.
Jestli se Petrpavlovi něco nezdá na dnešním systému, ať ho udělá o něco lepší aspoň pro někoho. Nač zas dělat lidem ze života peklo, kvůli nějakejm fantasmagoriím, který nefungujou. To mu nestačí, jak zruinovali tuhle zemi?
Baba
Ani Mirka Němcová? Pro ni by se nic nezměnilo, jen by byla v obou svých "kvantových" stavech, byla by současně zděšená i znechucená.
Čmoude, asi čteme různé blogy nebo odlišně
rozumíme psanému textu. Nevšiml jsem si, že by se tu plivalo na rodinu, pracovitost, spravedlnost, ohledy, slušnost.
Víte, jako malého kluka mne rodiče učili neotravovat jiné lidi svou špatnou náladou. Dalo jim to dost práce, ale nakonec jsem pochopil, že obtěžovat cizí lidi svými traumaty, životními neúspěchy nebo jen mizernou náladou je 1/ dětinské, 2/ hloupé, 3/ sobecké.
Vidlák je ovšem velmi tolerantní, ale máme možnost přes vás rolovat. Což je někdy škoda, protože občas přijdete s výborným postřehem.
favorit
Občasný výborný postřeh nestojí za to ty bláboly číst. Jednak je to ohromná ztráta času a jednak člověk riskuje, že chytí to čím je ten ocas nakažený.
Prosím, držte se toho.
Prosím.
To špatně čtete.
Když jste pracovitý a něco vytvoříte, tak je pak poplivání vaší snahy, že vám to seberou a ještě vás za to potrestají. Proč byla za socialismu pracovní morálka tak špatná a každou generaci horší a horší?
Když se po mně chce, abych chválil komunisty, co mé rodině ubližovali, tak to je právě to poplivání rodiny. - Nebudu to dělat.
Spravedlnost je, když nic neuděláte, tak nemáte být potrestaný a když ano, tak potrestaný být máte. Jestli mi tu jeden blázen vysvětluje, jak máme být trestáni za to, že někde, někdo, před desetiletími někoho znásilnil, tak to vždy budu považovat za nespravedlnost. Když vídím, že to skoro nikomu tady nepřijde ani divné, tak ano, mám právo napsat, že se tu poplivává spravedlnost.
Ohledy a slušnost jsou o tom neříkat sprostoty lidem do obličeje. - Jenže to musíte vědět, co vlastně sprosté je a není. - Když jsem poprvé četl, jak dopadl Jakešův vnuk, tak mě jako první napadlo "Chudák kluk" a ne "dobře mu tak" - tak nějak se dovedu vcítit do jeho osobní tragédie.
Co vám rodiče říkali, když jste si třeba někde něco zlomil, někam spadl, skončil v nemocnici? Dostal jste vynadáno, že je obtěžujete? To by mnohé vysvětlovalo. -
Když řeknu jinde, že mi tu někdo nevěří třeba, že se z dělnic přes noc staly učitelky a dokazuje mi to tím, jak to bylo u nich na vesnici, tak si lidi klepou na čelo. Normální lidi chápou, že co se nestalo na jedné vesnici, to se mohlo stát na jiné.
čmoud
Pracovitost, rodina, spravedlnost, slušnost, ohledy a tvořivá činnost jsou alfa omega tohoto blogu a borec si tu v klidu tvrdí, že zrovna tady se na to plive. Lepší příklad sprostoty těžko pohledat.
Na to v podstatě nejde nic říct, 'to už se ani nedá diagnostikovat'.
Držte se svých vlastních rad ostatním.
Občasný výborný postřeh nestojí za to ty bláboly číst.
čmoud
Not reading. Scanning. Way faster.
Očividně si uvědomujete neobhajitelnost své pozice. To je dobře. Alespoň malinkatý kousíček sebereflexe přece jen máte. Tož se styďte.
Uvědomuju si, že vždy…
Uvědomuju si, že vždy překrucujete, co napíšu. Uděláte z toho něco jiného a pak na to útočíte.
Děláte to systematicky.
Nemá cenu s váma debatovat.
čmoud
Pokud Vám více různých lidí nezávisle na sobě dá najevo, že Vaše úvahy a myšlenkové pochody nejsou úplně standardní, korektní a vyžadovaly by korekci, asi na tom něco bude. Zamyslete se nad sebou a nad tím proč schytáváte za některé své projevy negativní feedback.
😎
Umím si představit Čmoude jak slušnejm hošánkům a fešandám vadí pokusy o poučený optimizmus. Jenže nechtějí se poučovat, páč mají zažitej pořádek od maminky, kerá pod vázu dávala ubrus aby neskáplo na leštěnej nábytek. V té projekci si představují domov.
Nechtěj hledat krásu v e střepech ani pomačkané plechovce, igdyž ta hmota nemůže za to že si ji přestali vážit. Že si koupěj novou a dají ji na stará místa, kerá dobře znaj. Odkud se vraceli ke prostřenému stolu. Gde ďůlek na kuličky zmizel a kytičky co si pletli malé fešandy do vlasů zmizely pod betonem parkoviště. Tendle surrealizmus chápou jako nutnost a proto se nemůžou sami v sobě vyznat. Podívaj se třeba na zeď od Pink Floyd jak tam pochodují kladiva nebo na hodný hochy z prognosťáku co mají jejich úctu a projektují si svůj ideál z první zamilované schůzky nebo chuť kradených vokurek a dou to zas volit.
Jako vždy vám moc nerozumím,…
Jako vždy vám moc nerozumím, ale tu zeď od Pink Floydů znám. To hraní si na diktátora mi tam přijde nejcizejší, ale já nejsem rocková hvězda.
Kdo jsou ti "vy"?
Útočíte, ale spokojenosti Vám to zjevně nepřidalo.
Projikujete svou deprivaci na jiné, ale ani to nepomáhá.
Takže jste si ZVYKL pobývat mezi lidmi, na které kašlete a oni kašlou na Vás (ve francouzské části Kanady?). No, asi se tak taky dá žít; jenže trvale kloužete jen po povrchu. Ale ostatní spíš preferují to, že někam patří, že mají místo, do kterého se rádi vrací, protože tam najdou lidi, co je rádi vidí. TO JE domov. Na něj si nemusíte zvykat.
Co vlastně víte o Kanadě?
Proč se do země, kterou tak opovrhujete, pořád vracíte?
Popíráte tím totiž všechno to, co jste napsal výše.
Když někam přijdete tak, vás…
Když někam přijdete tak, vás tam na začátku nikdo nezná. Pak si uděláte známé.
Čím déle tam jste, tím víc je to váš domov.
Věci tam jsou jinak a často mají smysl. S klouzáním po povrchu se nikam nedojdete.
Když jsou u vás doma zlí lidé, co na vás útočí, tak jste rád, když vypadnete. Lidi, co vás rádi vidí jsou k prdu, když vás v tom nechají samotného. Na něco je lepší si odvyknout a někoho je lepší nevidět. - Jinde vás začnou mít rádi zase jiný lidi.
To není o zemi, to je o lidech. O části lidí. Žádná země není jednolitej monolit a věci nejsou černobílé. Lidi nejsou země a všichni nejsou stejní.
Většinou hodnotím anonymně,
ale, když je slepičí průměr nízko a má velkou váhu, protože jej podpořilo velké množství máloslepic
a moje pětislepice s průměrem ani nehne, pak se k ní musím veřejně přihlásit.
Když jsem se 30. listopadu odstěhoval z domu, kde zůstaly společné děti, společný pes a kocouři, spousta věcí
ze šťastnějších dob a manželka, která pro mne byla ještě nedávno nejlepší ženskou a já pro ni nejlepším chlapem,
zeptala se mě následující den, když jsem poprvé odcházel z práce do nezvyklé prázdnoty podnájmu, kolegyně:
"Jak je možné, že tak přirozeně říkám, že už půjdu DOMŮ, když jsem ještě včera šel DOMŮ úplně někam jinam?".
"Protože včera bylo DOMŮ tam, kde jsem bydlel a dnes je to tam, kde bydlím a kde se postupně přestávám bát nejen o sebe,
ale hlavně o ostatní. Kde mám pocit, že jsem se konečně odhodlal přerušit spirálu zla a destrukce všech zúčastněných."
PS: Pro mne je obdobně nejednoznačným pojmem jako domov i pojem vlast. A zvlášť intenzivně to vnímám ve spojeních:
"Bojovat za vlast, položit za vlast život, ... "
PPS: Čmoud je pro mne neskutečně černobílý.
PPPS: Sainovi jsem vrhnul taky pětislípku.
Re: Havran57 Vidím, že jste úplně
blbej havran. Kdybyste byl někde blíž, zašel bych za vámi řekl bych:
"Ser na to, dejme se po pulce."
A nalil bych vám něco dobrého, na dobré trávení.
A určitě byste pak byl o něco chytřejší a mladší a krásnější...
Tož vám přeji, ať se rychle zabydlíte, i když nám to jde s přibývajícími léty hůř a hůř...
dejme se po pulce
... konečně kloudné slovo, Targusi jdu si též nalít něco málo do skla ...
Buďte rád...
…. že vám z těch zmíněných nikdo neumřel. Věřte, že by to bylo horší.
Vaši jistotu bych chtěl mít.
Pro ně samozřejmě.
Jenže, když vám někdo umře, tak jaksi zůstane na vaší straně.
Když se rozejdete, protože jste najednou každej někde jinde, tak to jde.
Ale jsou lidi, který maj z nejbližších najednou nepřátele. Pak mají truchlení po ztrátě a současně vyrovnávání se s nepřátelstvím.
Moje jistota...
… je dána školou života.
Netvrdím, že ji každý musí vnímat stejně jako já.
Tak vás život málo vyškolil…
Tak vás život málo vyškolil.
Znáte Saudka? Syn mu začal prcat s nevlastní matkou, tedy saudkovou manželkou. Pak ho natáhli o životní dílo a nějakým podivným způsobem ho okradli o negativy, se kterejma stejně oni nedokážou nic dělat.
Kdyby byli mrtví, tak je na tom po všech stránkách lépe. Každej by ho navíc litoval. Takhle si kde kdo plivne, co jí dělal a jakej musel bejt nelida.
Takovejhle příběhů jsou spousty. Pro ženský to samý. Manžel se po 15 letech spokojenýho manželství dá na chlast a rodina si najednou prožívá peklo. Kdyby se zabil v autě, než na ten chlast došlo, tak by litovali, jak jim umřel skvělej táta, jak jim chybí, dostali prachy z pojištění a litovali, že o něj přišli.
Nevím proč, ale evokoval…
Nevím proč, ale evokoval jste mi tuto báseň:
Che Č'-čang
NÁVRAT DOMŮ
Jako chlapec
domov jsem opustil,
nyní už stařec
vracím se zpět.
Má rodná řeč
zas v hrdle mi zní.
Jenom mé skráně
stříbrem prokvetly.
Zvědavě na mne hledí
děti z vesnice.
S úsměvem se ptají:
Z jaképak země přicházíš,
cizinče?
(Přel. Ferdinand Stočes, Perlový závěs 1994)
Re: standa.e Vy jste mi zas evokoval tohle:
https://www.youtube.com/watch?v=iSgENhqmqB0
Pro ty, kteří nechtějí klikat. Cizinec, zde zpívá Milan Schellinger, jinak to zpíval Jirka.