Gulášek

Autor
Štítky

„Ták, a zas vo den blíž k civilu,“ zabouchl dveře náklaďáku otylý mladík, narvaný do maskáčů. Jeho tři štíhlejší kolegové ve stejném úboru už na něj čekali u brány vojenského autoparku a remcali, že je pomalý.

„Klídek, vole, co chcete? Abysme se eště potkali s gumama na baráku? Aby zas votravovali?“ bránil se tlouštík. „Než dojdem piánko na cimru, gumáci vodprejsknou dom a my se hezky v klídečku vyvalíme na bidla.“ 

„Ti už budou dávno v prachu, vole, když tu není Velkej Kačer, ve čtyry deset už fičej na pívo, to mám vysledovaný,“ odporoval nejvyšší a nejvyzáblejší z tria čekajících, zvaný Tranďák.

„Puchýř má pravdu,“ zastal se tlouštíka voják, který vyšel z budky dozorčího autoparku, aby za nimi zavřel bránu. „Kačer tu sice není, ale dneska naši dělali inventuru v rotním skladu u autoparku a šli vocaď těsně předtím, než jste přijeli. Si představ, že by vás někerej velitel vymák a museli byste eště dnes mejt auta,“ otřepal se při takové představě odporem. „Hele, kluci, nezbyl vám v autech ňákej bufáč?“ přešel plynule na žebrání a prstem nervózně cvrnkal do dozorčích šňůr na svém rameni. „Na véču je guláš z konzervy a sekaný potrubí,“ ozřejmil důvod svého žadonění.

„Fůj, blé, aůů,“ reagovali ostatní sborově.

„Hele, Sysle, že jsi to ty, přijď za námi na barák, až vostatní vypadnou na véču, ale nikomu ani slovo, vole, jasan?“ položil si prst na ústa Puchýř.

„Jojo, nikomu nic,“ horlivě kýval hlavou dozorčí.  

„Hlavně ne Kliškinovi, nenažrancovi jednomu, ten dycky všecko sežere a sám nikdy nic nedá,“ volal Puchýř přes rameno. „Ať si pěkně jde na prošlou konzervu do jídelny, až přijede, parchant jeden.“ Nahodil si na záda naditý ruksak a vykročil za ostatními.

***

„Čau bojovníci, jak bylo na cvičení?“ volal na kvarteto příchozích silně plnoštíhlý dozorčí roty, zvaný Semiš, na němž byla výrazně znát láska k jídlu.

„Už sou pryč?“ dotázal se místo odpovědi Tranďák.

„Có? Kdó?“ opáčil dozorčí.

„Kdo, vole! Lampasáci! Gumy zelený! Soudruzi blázni z povolání!“ vychrlil na něj další z kvarteta příchozích, prcek, zvaný Žilkin. „ Jsi dnes došel pěšky z Marsu nebo co?“

„Jóó, ti sou prýýč,“ protáhl Semiš. „Co mu jéé?“ zpěvavě se zeptal posledního Puchýře a kývl hlavou za Žilkinem.

„Prohrál se mnou dvacku v kostkách,“ zašklebil se Puchýř. 

„To snad nejní trága, néé?“ zpíval Semiš.

„Z přespříštího žoldu, plus celej příští, plus celou hotovost!“ doplnil Puchýř.

„A jéje,“ zakroutil hlavou Semiš. „Za co bude chlastat? To abychom v celém baráku poschovávali Alpu a vody po holení.“

Vojáci vešli do světnice, odhodili ke skříňkám batohy a svalili se ve špinavých svršcích na kavalce, nohy v botách opřeli o pelesti.

„Ty vole, Puchýš, povedz mi, ako chceš hostiť polovicu baráku, keď máme štyria jednu štangľu Vysočiny,“ otráveně se ozval blonďák, řečený Kopáč, který od příjezdu dosud nepromluvil. „Do civilu to mám za šesťdesiat osem a napokon budem dnes večer žrať kolienka!“ 

„Klídek, kluci, vy nevíte, co vím já. Čmuchálek zašil do pojízdné lednice skoro celou vepřovou kýtu. Nevím, jak to ten chlap dělá, ale vždycky mu na každém cvičení zbude pět až patnáct kilo masa týdně, parchantovi, podle toho, pro kolik lidu vaří. A to dává největší porce masa z celý divize! A všimli jste si, kdo řídil auto, které tu lednici přitáhlo do kasáren? Ano, správně! Jeho Prevoschodiťelstvo, desátník Puchýř osobně,“ vleže salutoval sám sobě tlusťoch.

Žilkin se skulil z postele, udělal dva kroky ke dveřím, otevřel a nepříčetně zařval do dlouhé chodby: „Kuchááááář, Pokóóór, k nozééééé!“ Pak se ztěžka rozplácl zpátky na postel.

Za chvíli do světnice nakoukla ježatá blond hlava kuchaře Pokorného. „Ráčíte, páni mazáci?“

„Pocém, Pokor, vole,“ začal Puchýř. „Máme pro tebe práci. Dobře poslouchej. Čmuchy zůstal na Doupově se štábem a my máme hlad. A já v pojízdný lednici přivez kejtu, vole, co na to říkáš?“

„Že příručák v kuchyni je už zamknutý, takže nemám na čem ty řízky usmažit. A budu muset jít do jídelny k výdeji večeře.“

„Hele, Pokor, kurva, neser!“ obořil se na něj Tranďák. Když máza řekne, že uděláš bufet, tak uděláš bufet! Rozumíš vole?“

„Jo, ale…“

„Hovno! Žádný ale! Jednou seš mladej voják a finito!“

„Héééj! Čo tuná revete?“ ozval se Kopáč. „Mám dosť kraválu z vétriesky a nie že mi tu budeš revať do ucha,“ zpražil vedle ležícího Tranďáka. „A ty čo myslíš, mohol by si nám spraviť volačo na hen ten bufet, alebo nie, čo povieš?“ dobrácky se usmál na mladého kuchaře.

„Já žádné bufety nedělám, to si vyprošuju, abyste mojemu vaření říkali bufet. Na bufet vám můžou zobáci namazat chleba tou novou bezva paštikou s prasečími štětinami, co ji nechtěj žrát ani myši. Mám jí plný noční stolek. A z kýty můžu teď udělat akorát guláš, nic jiného.“

„Ty vole, ty si děláš kozy! Dyť guláš je v kuchyni!“ vyjel Žilkin.

„Žilkin, vole, jed si vod něj guláš? Nejed, tak drž hubu,“ začal všechny překřikovat Puchýř. „Jo, Pokor, spáchej to, vole. Vem si na to eště jednoho zobáka a ať to lítá. Ale ne že vás někdo s tou kejtou vymákne, vole, až to ponesete z autoparku sem na barák!“

„Beru si Vinckáá!“ řval kuchař Pokorný jak na lesy už z chodby přes zavřené dveře.

„Ne, Vincka ne! Kdo nám bude čistit kanady a měnit špinavé prádlo?“ zoufale volal Tranďák.

„A si v riti, budeš musieť dačo robiť,“ rezignovaně oznámil Kopáč.

Za třicet sedm minut do světnice vstoupil maličký Jaromír Vašek, jemuž nikdo, včetně velitelů neřekl jinak, než Vincek. Měl na sobě erární bledě modrou teplákovou soupravu a zelené kecky, jako by se chystal sportovat. Namísto sportovního náčiní ovšem přitáhl dva kbelíky uhlí, haldu naštípaného dříví a půl piksly vosku na parkety. Než se dřímající mazáci probrali, lešticí přípravek přetvořil kamínka značky Petr v miniaturní vysokou pec v plném provozu, Vincek přitáhl z politicko-výchovné světnice stůl a na něj rozložil hrnce z polní kuchyně s nachystanými ingrediencemi k přípravě guláše.

„Ty vole, Vincek, dobře, že jsi tady, chytej se hned našich kanad,“ zaklepal Tranďák o sebe botami stále položenými na pelest. Na parkety se snesla sprška usychajícího bláta a Vincek se kousl do spodního rtu.

„Ty seš magor, ne?“ ozval se Puchýř. On ti vyčistí tvoje smradlavý křápy a pak bude šahat na maso do guláše. Ti hráblo, vole, ne?“

„Si umeje ruce…“ nejistě odpověděl Tranďák.

„Ve studené vodě a bez kartáčku. To už můžeš rovnou míchat ten guláš svejma nemytejma nohama, vole! A Vincek beztak nemá ani mýdlo. Vincek, máš mýdlo? Máš hovno, že?“ tázal se Puchýř.

„Mám, mám…“ koktal Vincek.

„A co máš, hovno nebo mýdlo?“ zařval Žilkin, až Vincek podskočil. „Mám, všechno mám,“ blekotal.

„Dajte mu pokoj, kokoti,“ zavelel Kopáč. „A ty, Vinco, vieš, čo máš spraviť? Pamätáš, čo ti nakázal Pokor?“ 

„Vím, vím! Rozpálit tuk, osmažit kostky masa, ééé ještě cibuli, tu asi potom, nebo před tím, já nevím, já jsem…“

„Ty vole, to je pako, to bude katastrofa,“ zakvílel Žilkin.

„Kurva, kde je ten Pokor! Dyť nás tu Vincek votráví!“ řval Puchýř.

„Vincek! Pěsti na prsní bradavky a švihni si do autoparku pro várnici ze Žilkinova auta. Když nevíš, jak se vaří guláš, pomažeš pro pivo do hospody. Ale plnou várnici, dvacet piv! Ne že zas přitáhneš jen půlku!“ úkoloval vystresovaného drobka Tranďák a na podporu svého příkazu při každém slově praštil patou do pelesti kavalce. Na podlaze už byla hromádka polosuchého bláta o velikosti menšího krtince. Vincek zoufale přemýšlel, čím bude v noci dolovat jíl ze spár mezi parketami.

„Ano, ano, už běžím,“ brebentil, „ z hospody pivo plné várnic, éé vlastně naopak, neupíjet, nevylívat, nechat se chytit stráží nebo lítačkou…“

„Ty debile! Nenechat!“ zařval na něj Žilkin. Vincek vystartoval ke dveřím v předtuše smršti předmětů letících na jeho hlavu. Bohužel právě v době, kdy se dostavil rozražením dveří na místo činu mistr kuchař, takže nejdřív od něj inkasoval ránu dveřmi do čela, načež tvrdě dopadl žebry na uhlák. Za nepředstavitelného řevu mazáků se s pomocí kuchaře postavil a usykávaje bolestí se pomalu vybelhal na chodbu.

„Co se děje? Vincek něco zprasil?“ zeptal se mistr vařečky.

„Zatím nic, ale radši jsme ho od plotny vyrazili, toho kopce masa by byla škoda,“ pravil Puchýř a pohledem se laskal s hromadou růžových kostek na obrovském tácu.

„Tak jdem na to, pánové. Vyučený kuchař jako Čmuchálista sice nejsem, ale můj gulášek pochválil i on, a to je co říct.“

„No počkej, jak nejsi? Ty nejsi vyučený chemik? Teda kuchař?“ překvapeně se dotazoval Žilkin.

„Ne, já mám jen vojenský kurz a Čmuchy vařil hned od vyučení v nějakým nóbl hotelu. Ale řeknu vám, všimli jste si, že bez toho dřevěnýho kufříku nedá ani ránu?“

„O čem to meleš, vole, jakej kufřík? Copak my chodíme po kuchyních?“ divil se za všechny Tranďák.

„Čmuchal má takovej kufřík a ten je narvanej kořenkami. Je jich tam snad padesát. A to je celý kouzlo toho jeho klohnění. Nafláká dycky do žrádla ňáký listí, zamíchá to a lampióni se pak ládujou, jak najatí. Teď mu za to dokonce náčelník štábu slíbil, že ho povýší úplně mimořádně na podporučíka. No viděli jste někdy něco takového? Šarži za žvanec?“ kroutil hlavou nechápavě Pokorný.   

„Fákt? Kačer mu chce dát hvězdu za ty bufáče, co mu vyvařuje? No já to seru,“ vystihl většinové mínění Puchýř.

„Hele, Pokor, žvaníš a nedáváš bacha, vole. Co ten druhej hrnec masa, cos nechal na stole a už do toho sereš osmaženou cibul? Dyť to bude humáč,“ komentoval kuchařův koncert  Žilkin.

„To je moje specialitka, na kterou jsem přišel sám. Hele, libové masíčko se zprudka osmaží, aby pak při vaření nepouštělo šťávu a tys pak nejedl podrážku bez chuti. Ale z téhle kýty je i nějaký ten odpad, kusy sádla, kůže, kosti, šlachy a tak. A všechno to má v sobě nějakou šťávu a omastek, o což by bylo škoda přijít. Proto chytrolín Pokor vymyslel takovej maličkej fígl. Když se už gulášek vaří, lehce do něj přihodíme ty vykrojené šlachy, žilky a kůžičky. A tenhle nepoživatelný maglajz hezky pustí šťávičku, o kterou nám jde, rovnou k opraženému šťavnatému masíčku.  A nejlepší to je, když se to povede maloučko připálit! Mňam, už teď mám na něj hlad.“

„No héj! Ty prase! Ty nás chceš futrovat připálenými flaksami a ještě se tím chlubíš? Ty vole, mám vstát?“ reagoval Tranďák.

Klidně vstaň a běž si umejt ty svoje hnáty, jedou ti i přes obuté kanady na deset metrů. A futrovat vás budu jenom libovým masíčkem, páč ty flaksy potom hezky vyberu ven. Kdybych měl normální plotnu, dělal bych to v extra kastrolu, ale takhle s tím bude kapánek víc práce,“ vysvětloval kuchař a tančil s obrovskou salátovou lžící namísto vařečky kolem rozpálených kamínek.

Zatímco se vojáci postupně převlékali a snažili se zbavit třítýdenní špíny ve studené vodě, Pokorný vzorně hlídal kypící desetilitrový hrnec, chystal si přísady pro ochucení a udržoval kamna rozpálená do ruda.

„Co tam všecko dáváš, vole?“ vyzvídal věčně hladový Puchýř a lačně pomáhal míchat. 

„Hodně česneku, majoránku, kmín, papriku. Domácí! Laco jí přivezl spoustu minulý týden z dovolenky. A kopr z vyžraných flašek od okurek, hele, to musím posekat úplně na droboučko, jinak byste mi za to nakopali prdel. Zároveň to gulášek lehce přikyselí, takže se obejdu bez octa,“ zasvěcoval. A na přislazení dáme tuhle červenou cibuličku, ale bez smažení, jen ji tam necháme uvařit. Ale musí být taky úplně na droboučko, aby se skoro rozvařila, ale ne zas úplně, to musíme trefit, když už bude maso skoro měkké, a pak ji tam fláknout,“ vysvětloval nadšeně Pokorný.

„No héj,“ vrátil se Tranďák z umývárny s odsmraděnýma nohama, „ ty nás chceš futrovat tímhle ožraným chlebem? Co to má jako bejt, vole?“

„Nešahej na to, vole,“ vyjekl Pokorný, „to není vožraný, z toho je vydloubaná střída, tudlenc tu kůrku extra připravím a použiju ji na zahuštění gulášku, uvidíš, jaký to bude žrádlo.“

„Není to náhodou nějaký špinavý?“ okukoval zbytek bochníku Puchýř. „Ty tečky, to je kmín nebo myší hovna?“

„Nejsou! A i kdyby byly, tak co jako? Se to vaří, ne? Si myslíš, že ten hic může nějakej bacil přežít? Vraž ruku do guláše, nechej ji tam patnáct minut, a uvidíš, kolik masa ti na ní zbyde,“ triumfoval Pokorný. 

A tak zatímco zneuznaný hilfák Vincek s várnicí na zádech využil speciálně upraveného panelu k průchodu skrz betonový plot a pak pílil po tajných stezkách do hospody za městem pro pivo a něco k pití, kuchař Pokorný dělal čtyřem hladovcům školení, jak správně uvařit gulášek, aby měl maso křehoučké, byl chuti výrazné a vůbec aby lahodil oku, nosu i jazyku. Že ví, co vykládá, svědčil poznenáhlu narůstající počet zájemců v maličké světnici z řad vojáků druhého ročníku prezenční služby, kteří se bez vyzvání dostavovali s dotazem, zdali mohou přikvačit s bagrem, neboli lžící, na košt. Pokorný je však koštovat nenechával se slovy - ani ťuk, dokud nebude jídlo zcela hotové. Což vyústilo v menší problém, když mělo dojít k závěrečnému dochucení a zahuštění, protože hrnec na plotně byl plný takřka po okraj. Kuchařský novic to však zvládl se samozřejmou bravurou, když hbitě vylovil skoro všechno maso do druhé nádoby a v původní začal upravovat omáčku. Když bylo hotovo, podal Puchýřovi naběračku.

„Tak já mažu do kuchyně, musím být u výdeje. Rozdělte si do ešusů šťávu a pak si přidejte maso. V hrncích to smíchejte dohromady, až trochu odeberete, bylo by škoda takovou dobrůtku vybryndat. Ale určitě to smíchejte, jinak maso vystydne a nebude to k žrádlu,“ hlaholil ze dveří a poklusem zmizel v zákrutu takřka stometrové chodby. 

„Vojáci se ovšem pramálo starali o gurmánské rady mladého kuchaře, každý z nich si hleděl svého ešusu plného voňavé dobroty. Až Tranďák si při konzumaci druhého ešusu vzpomněl, co doporučil Pokorný a povolal z chodby nešťastníka, který se snažil vydrhnout dočista do čista tři sta metrů čtverečních dlažby zubním kartáčkem.

„Štofi, ty zobáku zelenej, pocem! Koukej sem, vole, umej si pracky a pak vsypeš tydlecty kousky masa do vomáčky. Ale tak, abys nic nevyprskal, vole! Ale ne tydlecty flaksy, vole, ty necháš v tomdlenc kastrolu, paňátno?“ zaruštil na závěr Tranďák v nezvratném přesvědčení, že perfektně ovládá ruštinu, a že i takový Maďar jak poleno, jakým byl právě vojín István Nagy, mu skvěle rozumí, protože bydlí blíž k Rusku a jeho předkové přivandrovali do střední Evropy rovnou z Povolží. Štofi si sice zašel opláchnout ruce od břečky složené z hlíny, bacilů, saponátové pěny a minima vody, jíž se snažil zkulturnit temně rudé kachlíky na chodbě, ale další činnost pak vykonával zcela intuitivně na základě Tranďákovy pantomimy. Stěží zvládal pár desítek slovenských slov a čeština byla pro něj řeč, plná skrytých záhad a tajemných zákoutí, o ruštině ani nemluvě. A tak v guláši skončily nejen špalíčky masa, které vzrušovaly desátníka Puchýře více, než západoněmecký erotický časopis, jež koloval po ubikaci, ale i vyvařené flaksy a kůže určené k vynesení na smetiště. Žilkin se sice snažil Tranďákův nedostatečný dozor napravit hozením kanad po nebohém Attilovu potomkovi, ale už bylo pozdě. 

Následující vzrušenou debatu, jak rychle a zejména bezpracně vymontovat flaksy z guláše, uťal Kopáč logickou větou: „No šak čo. Keď naberieš z ešusa flaksu a zahryzneš do nej, vypľuješ ju nazpäť do prázdného hrnca, aký je v tom problém.“ A hned si všichni naložili třetí porci, protože se počali scházet zvaní i nezvaní hosté, pročež hrozilo, že by se na ně už nemuselo dostat. Každý, kdo dorazil s ešusem a lžící, si sám nabral dávku dobroty a byl poučen, jak bez ostychu naložit s položkami k jídlu zcela nevhodnými.

Když se všichni nacpali k prasknutí a v hrnci stále ještě zůstávalo pár porcí, začali vojáci uvažovat, jak bezpracně zajistit likvidaci přebytků a vyčištění nádobí.

„Pánové, kdo z vás má nevyřízené účty tady s někým v baráku?“ zeptal se Puchýř, když pomalu začínalo hrozit, že se debata zvrhne v bohapusté tlachání a hrnce zůstanou špinavé.

„Pche, takových tu je, za korunu plný vagón! Jenom já mám co vracet všem na protější straně chodby.“

„To tedá hej, to si naisto myslíš, že ťa budú všetci ľúbiť, keď si im vychlastal vodu po holeniu?“ jedovatě se dotázal Kopáč.

„Všem ne, jen těm, kteří si ji nechali v nočním stolku, nebo jinde po ruce,“ opravil Kopáče Žilkin. „Měli si ji schovat někam jinam a ne to cpát slušnému člověkovi před nos.“

„Áno, to je úplne normálne, že slušní ľudkovia pijú Pitralón,“ pravil Kopáč a otočil se na posteli na druhý bok, zády k Žilkinovi, „to malo všetkých napadnúť, že príde Žilkin a vysaje všetko, čo tečie.“

„Všecko teda ne, tahle ta Ó de Kolóň, to je pěkné svinstvo, to ti řeknu. To už si nepamatuješ, jak jsem se z ní osypal? Jsem měl hubu jeden vřed vedle druhého a a týden se mi krkalo smradem z té voňavky. A jak mi popraskaly žilky v bělmech!“ líčil strasti pijáka – průzkumníka Žilkin. „Po čtyřech locích! Chápeš to? Kdo ví, možná stačilo pár loků navíc a byl jsem dnes už slepejš! Anebo po smrti! Se divím, že se to vůbec může prodávat. A tenhle sajrajt nechá nějaký špagát jen tak ležet v umývárně, takovou nebezpečnou věc,“ upřímně se rozčílil Žilkin nad neopatrností četaře absolventa Juchelky, který si dovolil nechat v nevytápěné umývárně vánoční dárek od své milé, protože mu během holení flakón s voňavou vodou přimrznul k betonové zídce sloužící jako univerzální police a držák železného koryta, sloužícího namísto tuctu umývadel.

„Hele, Žilkin, za žilky si můžeš sám, nikdo ti nepřikazoval vychlemtat všecko, co potkáš. Sám ses chlubil, žes předtím vyžral už tři litry vína, ne? Pro normálního člověka je trojka dost, no ne, chlapi, co říkáte?“ zeptal se Tranďák přítomných, aniž by čekal od někoho odpověď.

„Jsem měl žízeň, no…“ bránil se Žilkin.

„Čo si mal?“zeptal se Kopáč.

„Žížu, vole, jako že bol smädný, chápeš?“ vysvětloval Tranďák.

„Rozumiem, no nechápem,“ zakroutil hlavou Kopáč. „Že si u nás dajú chlapi, vraj od smädu, dva tri poháriky pálenky, takú výhovorku poznám, no vychlastať na smäd Okenu a Pitralóny z polovice baráku, to je na mňa priveľa…, kroutil Kopáč nevěřícně hlavou.

„Dost keců, Žilkin, zajdi za špagátama, že se jim omlouváš za ten drahej Pitralón a pozvi je na guláš.“ Zavelel Puchýř. Zároveň se ztěžka zvedl z lůžka, sesypal požvýkané flaksy a kůže do zbytku guláše, zamíchal, pak vstrčil hlavu na chodbu a vztekle zařval: „Semíííííš, nástup na bufááááč! Chleba a bagr sebóóóu!“

Za minutu se ve dveřích objevila ruka se lžicí a půlkilovým kusem božího daru, pak břicho v zeleném saku a nakonec ježatá Semišova hlava. „Jste mě volali, klucíiíí? Mně to trvalo dýl, teď jsem došel z véči.“

„Tys tlačil do hlavy ten hampejz z konzervy? Fuj!“ odplivnul si teatrálně Puchýř. „Hele jestli máš interes vo pořádnej guláš, naber si támle a nacpi se, co hrdlo ráčí. No co čumíš! Si myslíš, že seš tak děsně důležitej, abysme na tebe fučeli až do skonání světa, za ten rejžovej bonz?“ narážel Puchýř na uvědomělé Semišovo jednání poté, co zjistil, že vojáci druhého ročníku pěstovali ušlechtilou zábavu v podobě pokoutní výroby saké z erární rýže.  

Vzápětí vešel opatrně do dveří četař absolvent Juchelka. 

„No pocem, Jů Heláku, poslouchej!“ začal Puchýř, „Jednak jsem překecal Žilkina, aby se ti nějak revanšoval za tu vychlastanou voňavku, jednak bysme chtěli uzavřít mír. Vy jste nás naprášili, že čumíme na německou telku, my jsme vám zas za to uspořádali peklo na zemi,“ připomněl Puchýř několikrát vyplavený pokoj absolventů pomocí hasičské proudnice, zatlučené dveře i okno při poplachu, natažený drát ve spoře osvětlené chodbě bez oken, syrová vajíčka v kanadách, vzájemně svázané tkaničky všech bot, a ob den odpojený elektrický proud na pokoji absolventů. „Prostě my mazáci si myslíme, že v nejlepším by se mělo přestat. Takže pojďte se najíst normální bašty, co jsme si tady uvařili. My vás zvem, vy zas cvaknete nějaké to pivko a něco k pití, až dorazí spojka s várnicí, a zkusíme navázat normální vztahy, co ty na to?“ 

Zcela dezorientovaný Juchelka chvíli nepřítomně hleděl a přemýšlel, jestli nespí ve stoje, anebo zda nezešílel poté, co se nadechl slzného plynu minulý týden na cvičišti. Přece jenom, týden basy se mezi vojáky jen tak neodpouští. Pak ale zamektal, že přivede další absolventy vysokoškolské vojenské přípravy a odkvačil na pokoj rozebrat s ostatními tento prapodivný úkaz. Ostatní špagáti na něj zírali jako na zjevení, ovšem jen do chvíle, kdy podporučík absolvent Papánek prohlásil, že to je určitě dílo jeho nesmírně náročné dřiny v politické průpravě mladých mužů, jimž dennodenně věnoval mnoho hodin při zvyšování úrovně jejich morálně volních vlastností. Ve snaze uniknout jeho výkladu o příznivém vlivu marx-leninských myšlenek na výsledky testů bojové přípravy spoře vzdělaných soudruhů vojínů vyrazili ostatní absíci z pokoje, jako by je chtěl nakazit vzteklinou.

***

Když se vrátil kuchař Pokorný z jídelny a začal pátrat po nádobí, v němž připravil guláš, nalezl v politicko-výchovné světnici absolventy a štábní krysu Semiše, jak obstoupeni hradbou potutelně se usmívajících mazáků zápasí s okousanými flaksami, kůžemi a špeky, a snaží se je zpracovat do poživatelné podoby.

„Tak co, chutná vám můj gulášek? Chutná? Chutná?“ poptával se strávníků. Někteří z mazáků už nevydrželi a vyprskli.

„Chutná,“ odpověděl s plnou pusou Semiš. „Chlapi, vaříte podle mýho gusta, pepř a paprika, to je moje.“

„Ty vole, jaký pepř? Tam není ani zrnko pepře! Pepř umí nasypat do guláše každý trouba! Ten tam nemá co dělat! Já jsem kuchař a ne hovado!“ vyjel Pokorný.

„Chlapi nehádejte se, šťáva je naprosto skvělá, maso je trošku tužší, ale jinak výborný,“ vychvaloval podporučík Papánek. 

„Sis vybral blbý kousky, nebo ti je kluci už vyžrali,“ kuchař zamíchal sběračkou v hrnci, „hele tady máš nádhernej kousek! Poslední! Ten musíš sníst, vole!“ hodil Pokorný podporučíkovi do ešusu zatoulaný kousek světlého masa. Ten se přestal slovně bránit a s nechutí nabral maso na lžíci.

„No zbuš to, jinak mě nasereš, vole!“ zaútočil Pokorný a zamračil se. Vzápětí se mu pusa roztáhla od ucha k uchu, když Papánek sousto požvýkal a spolkl.

„Tedy, já již ale opravdu více nemohu. Velice děkuji, skvělý kousek, připomnělo mi to králičinu,“ drmolil Papánek a snažil se nenápadně vytratit.

„Kejta má za á různý masa a za bé záleží, jak ten kterej druh zpracuješ a upravíš,“ poučoval Pokorný. Mazáci propukli v nevázaný řehot.

„Čemu se smějete, klucíí?“ tázal se nepříliš bystrý Semiš.

„Ále nevšímej si jich, oni se smějou jen tak. Sme si vzpomněli, jak sme zpracovávali a upravovali to maso, co baštíte,“ referoval za všeobecného řehotu Puchýř.

***

O dvě hodiny později kdosi zaclonil dekou okno v malé místnůstce budovy kasárenské kuchyně a rozsvítil. Byl to Pokorný se dvěma mladými vojáky - bažanty, Štofim a Vinckem..

„Tak hoši, tady máte, dejte si,“ kuchař odkudsi vykouzlil maličkou várnici, v níž ležely nádherné do zlatova usmažené řízky. „Ty můžete zdlábnout bez obav,“ rozchechtal se Pokorný. „Kam jste dali zbytky matroše?“

„Jak jsi poručil. Odřezky do lodny, kožešinky do kbelíku od marmelády,“ vypočítával Vincek.

Když vojáci slupli každý tři obrovské řízky, zhasli, vynesli lodnu se zbytky masa z kuchyně do chodby. Pokorný zastrčil za jakýsi sud vědro, zkontroloval, jestli na něm pevně sedí víko a vedle položil na zem rozlomenou půlku bochníku chleba. 

„Hele, Pokor, jak to děláš, že ty myši vyžerou jen střídu a kůrku chleba nechaj?“ otázal se Vincek. Já jim zkoušel narafičit kousek chleba a vony mi vždycinky sežraly všecko. 

„Nepovím. Bys byl chytřejší, než já, vole, a to nejde, páč já jsem na vojně vo půl járu dýl,“ utřel ho Pokorný.

 Zamířili ke schodišti, sestoupili do sklepa. Lodnu položili do tmavého výklenku a odešli po schodech nahoru.

Než kuchař zhasl, otočil se: „Dobrou chuť, miláčci. Dnes máte dobrůtku z bratříčků a sestřiček, pozítří budou už jen kůžičky. Takový je život, c´est la vie, žrát se musí všechno,“ uchechtl se. „Ať nám brzy narostete a my si můžem zas udělat lovecké přebory. A pak gulášek pro pány mazáky z vašich prdýlek…“

Jen co doznělo zaharašení zámku, začali se k lodně přibližovat hladoví potkani.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 3.8 (48 hlasů)

Komentáře

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pane zemědělče,
inflace už začala zdražením potravin. A další zdražení nás čeká. Zastaví se to na cenách německých +10%. To kvůli tomu, že těch 10% je hranice, kdy se vyplatí poslat kamion do Německa a rozprodat to v ČR. Samozřejmě naše platy nebudou na úrovni německých ani náhodou.
K tomu rostou ceny energií. Elektřina je už zase drahá, na dvojnásobku cen oproti roku 2016. Teď roste cena ropy.
K tomu si připočtěme nucení ke koupi elektromobilů díky hrdému zelenému údělu.
Další krok bude jasný, světové finanční instituce jako MMF a Světová banka jej vládě doporučují u dávno. Zvednou majetkové daně. Ale zatím se k tomu nechystají, protože nejvíce by na zvýšenou majetkovou daň doplatili ti, kdo nám vládnou. A šlechta a církev, kteří restituovali pozemky. Pár let ještě budeme mít klid.
Zvednutí daní cizím firmám se konat nebude, už jsme v područí mezinárodních smluv a arbitráží, které tomu zabrání.
Platbu dluhu budou sanovat občané ze svých daní a snížené životní úrovně.
Venkovcem jako prostí občané jsme v háji a čekáme jen na krach systému, kdy nabude význam samozásobitelství.

Průměrný počet slepic: 4.9 (7 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ono je důležité, vzhledem k důsledkům, na co půjčuji. Pokud je to na investice a tyto se zaplatí, pak půjčka posloužila k vytvoření nějakého aktivního majetku. Z druhé strany tu půjčku nesplatil onen půjčovatel, ale lidé jež přinesli zisk. Jde o klasické "pumpování" majetku od drobných ke "koncentrátům". Tento proces je ve své podstatě, vzhledem k celku, neutrální. Zde nějaká inflace nehrozí.

Kvantitativní uvolňování má sice jiný účel, leč také inflaci nezvyšuje. Kvantitativní uvolňování jen přesouvá rizika z ekonomické oblasti do státní instituce jenž nemusí vykazovat zisk a nekazí ji to rozvahu.

Nejhorší je, půjčit si na spotřebu, to jsou půjčky na dovolenou v případě občanů, u státu na jeho provoz. V současnosti onu miliardu co si vláda již napůjčovala jde všechno do spotřeby a to znamená jediné, inflace bude. Mohla by se zmírnit jen v jednom případě. Pokud odezní pandemie a nějakým zázrakem by se ekonomika výrazně ztopořila a současně vláda zvýšila daně a stahoval tím nadbytek penz z oběhu. Obě části podmínky jsou však protichůdné. Při zvednutí daní nemůže ekonomika prosperovat.
Ještě jedna drobnost, onou miliardou to asi neskončí.

Nastává zásadní otázka: kdy, jak a za co, se úspor zbavit, případně, ještě lépe, kdy, jak a za co, nasekat dluhy.
Když se to má posrat, tak tomu i pomůžeme!!!!
.
.
.

Průměrný počet slepic: 3.4 (14 hlasů)

nízkopříjmovým lopatám, nikoli korporacím, které vyvádějí obří zisky mimo ekonomiku, ve které tyto zisky utržily. To je základ disproporce, na kterou nynější kapík dojíždí.

Průměrný počet slepic: 4.3 (18 hlasů)

Bych upřesnil od 50 let se zvyšujíá daně lopatám a snižují daně korporacím, v těch hnusných 50letech to bylo naopak ty daně, proto taky bylo na kosmiscké lety apod.

Průměrný počet slepic: 4.3 (13 hlasů)

Půjčovatel Vám NIKDY nepůjčí na to, abyste se mu stal konkurentem.
NIKDY. To si třikrát denně stokrát zopakujte.
Půjčí Vám jen na to, co sám potřebuje získat levněji.

"Kvantitativní uvolňování" má za cíl udržet korporát v chodu v situacích, kdy se spodní patra začínají rozhlížet po krysách, ákáčkách a jeskyních, protože už nemají co žrát a zadlužit. Takže se jim via zadotované "výhodné" bankovní úvěry rozhodí pár šušní na další přežití s tím, že ty úvěry buď nikdy nesplatí, nebo si je banky vezmou od jejich vnoučat.

Bilion.
Za miliardu dnes nepořídíte zhola nic.
Většina z toho stále čerpaného bilionu jde na dotace podnikavcům všeho druhu vč. vyžírků, kteří se příspěvku do společné hromady roky vyhýbají obloukem.
Plus na zajištění momentálně nadměrně čerpaných veřejných služeb - zdravotnictví, záchranáři, socslužby, nákupy zdravotních pomůcek, podpůrných preparátů a vakcin.

Kdy, jak a za co?
Na indivindi úrovni to je VLASTNÍ rodinný dům, kus pozemku na žrádlo a studna.
No, a na státní úrovni to je to samé - VLASTNÍ zemědělská půda, vodní zdroje, bydlení pro lidi, zdravotnictví, přírodní zdroje a základní výroba na zajištění předešle uvedeného. PLUS armáda, aby to tomu státu ochránila před sousedy.
Čímž jsme se obloukem dostali zpět k SOBĚSTAČNOSTI.

Průměrný počet slepic: 3.8 (10 hlasů)

In reply to by Občan (neověřeno)

Trvalý odkaz

Občane, neberte prosím následující slova jako urážku, ale jako posudek. Potřebujete léčbu, nebo zásadně dovzdělat.

Průměrný počet slepic: 1.9 (10 hlasů)

S Občanem velmi často nesouhlasím, ale v tomto případě se mi Váš útok ad hominem vůbec nelíbí. Pokud nemáte žádný věcný argument, tak byste měl využít svého práva zdržet se komentářů.

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

Pokud jsme dosáhli jako celek nějakého pokroku, tedy hodnot i pro ty lopaty, tak to bylo jen a jen díky dělbě práce, tedy spoluprací. Tento postulát snad skoro nikdo s rozumem nezpochybňuje. Je to základ pro globalizaci jež nám umožnila vlastnit jakoukoli blbost za naše almužny.
Pokud někdo i tak chce jít opačným směrem, pak nevím, ale jak mu argumentovat.
Také nedovedete dokázat, že 1+1=2, neb je to axiom. Spolupráce, potažmo dělba práce je taky axiom, jak chcete s takovým člověkem diskutovat.
Jistě to znáte, když s blbcem diskutujete víc jak pět minut, diskutují již blbci dva.
Tudíž jsem posloužil jen dobrou radou. Více již pomoci nemohu.

Průměrný počet slepic: 1 (3 hlasů)

In reply to by Občan (neověřeno)

Trvalý odkaz

Usilovat o co největší míru soběstačnosti - to ano. Ale nenadělat z toho zlaté tele (prý tehdy neměli dost zlata na býka).
Když by všechny státy šly cestou soběstačnosti k maximě této autarkie, tak by se zhroutil mezinárodní obchod.
Když by se tak zachovaly všechny domácnosti, tak jednak to není možné (například studny některých by byly suché...anebo by bylo nutné naučit si šít boty, popřípadě nechat si operovat slepé střevo v garáži, např. dcerou...) a jednak je to i nebezpečné.
I to vlastnictví domu je iluzorní, pokud by každý jel sám na sebe, tak by samozřejmě časem zvítězil ten silnější, ten by se uvelebil v tom vašem domě, pokud tedy by mu to stálo za to.

Jsou zde další nutné podmínky. Včetně zabezpečení hotovosti.
Aby bylo možné hovořit o " zabezpečení se". Natož o zabezpečení státu, která je nota bene malý.

Průměrný počet slepic: 2.4 (7 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Peníze již dávno nejsou penězy, nýbrž nějakými anonymními čísly v počítačích, které si žijí svým životem při světových spekulačních obchodech. Jsou naprosto znehodnocené. Dospěli jsme do situace, že vlastně nejpevnější měny jsou digi měny díky technologii blockchainu. Proto tak bitcoin vyletěl nahoru a i přes spekulativní výkyvy se drží nahoře a bude tam i nadále. Ne proto, že by byl tak silný, ale proto, že používané měny slábnou a pomalu přecházejí do inflace, jak popisuje Gerd. A protože je tento proces celosvětový, dopadne to všude stejně. Řízená inflace vyluxuje veškeré "peníze" a začne se znovu. Říká se tomu Velký reset.
Tím, že se jedná o celosvětový proces, je úplně zbytečné trendu vzdorovat a začít např. šetřit(pokud někde nemáme skryté zlaté doly). Čím víc ušetříme, o to více v konečném důsledku přijdeme . Proto všichni, kteří do procesů aspoň trochu vidí, bez ohledu na ekonomické poučky, zahájili krysí dostihy, komu se více podaří půjčit peněz, než se systém z resetuje.
Dopad bude pro většinovou společnost diamantově tvrdý.

Průměrný počet slepic: 3.7 (10 hlasů)

In reply to by Petrpavel (neověřeno)

Trvalý odkaz

jaká manie? Když čekáš např. že budeš měni přibližovadlo, tak zapaltíš minimalně 2x tolik, takže i když jsi našetřil, tak koupíš to samé množtevně...
Nezapoměn, že EURO7=jenom elektromobil=+-mega za použitelný...
Navíc, protože ty smějdi němci, taky používají(spotřebytelé mozek), tak začali kupovat ojetiny místo elektromobilů, takže je na stole návrh na zákaz prodeje ojetit, ve stylu daněš z převodu, ale nevěřím, že to dovolá odrbávat jako u nás ;)
žádné utržení nebude, když ve výsledku ponožky budou stát 2x tolik, rohlík 3x, tak koupíš míň...

Ber, materiál na stavbu, co jsem kupoval (to samé množství, stejný projekt), před 5 lety, dneska stojí 2x tolik a slevy uhádat už taky není skoro možné :(

Průměrný počet slepic: 3.6 (7 hlasů)

Vaše výpočty se týkají těch, co nakupují za našetřené peníze. Ti co nakupují na dluh se to netýká (resp. spíš obráceně). V průběžné (hyper)inflaci se klidně co den násobí ceny, ale ony se také co den násobí platy (tedy u těch zaměstnanců, kteří si můžou vybírat zaměstnavatele).

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)

A ta hypotéka, dívala jste se někdy do smlouvy, jak je napsána, že se prvně platí úroky/zisk, že banka fakt nějakou inflací netratí ;)
Fakt to chce někdy číst, co je na těch papírech na půjčky napsáno :D

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

In reply to by Petrpavel (neověřeno)

Trvalý odkaz

Bo na jednu stranu furt skuhrají nad zídačenými podnikateli s nafouknutými bříšky a prázdnými účty, jakož i nad davy nezaměstnaných a nad na socdávky odkázaných zaměstnanců, a na druhou stranu vypustí bábol o stamiliardách hromadících se na účtech "lidu".

Inflace bude, o tom žádná. Ona je docela citelná již teď a pro příslušníky spodních pater začíná být vážným problémem.
Ale pokud dojde k ještě rychlejší inflaci, nebude to nezřízeným nakupováním, nýbrž ještě rychlejším zdražováním základních životních potřeb.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

Za inflace přibude dluhů a dlužníků. A naroste počet exekucí.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

Udělat si dluhy a za ně nakoupit věci trvalé hodnoty může vypadat prozíravě. Ale v různých měnových reformách to nebyla optimální volba. Peníze se sice vyměnily třeba v poměru 1:100, ale dluhy zůstaly. A jelikož to zakoupené následně výrazně zlevnilo (bylo nakupováno již s očekáváním krachu draho), tak tito vychcánci dopadli tragicky (za škodolibého souhlasu známých).

Průměrný počet slepic: 3.5 (4 hlasů)

Myslíš, třebas případ v naší dědině, prodal hospodu a "vyhcánek" koupil a všichni se vychcánkovi smály, jak tratil?

A to "výrazné zlevnění", jako, že to bylo číselně 10x menší číslo, ale k čemu my to bylo, když jsem na výplatnici, taky měl 10x menší číslo, a starý peníze mi přepočetli 10:1, jak počítám, jak počítám, furt budu mít "holou prdel" ;)

Zatím bez slepic

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pošlete mi ta vaše čísla na moje na konto, když totiž tvrdíte, že nejde o peníze (respektive o naprosto znehodnocené peníze) , tak vlastně o nic nepřijdete, ne ? Vlastně bych vám takto ušetřil starosti, proč byste se měl zabývat něčím znehodnoceným ?

Říká se tomu pokrytecké žvanění, forma zahánění nudy.
Čímž netvrdím, že šibalové (někde jim říkají guvernéři, asi jsou si vědomi, že žijí v kolonii) neumějí zadministrovat fiat měnu zatíženou úrokem tak, že opravdu vyvolají hyperinflaci, umějí to naprosto perfektně. Dokonce tak, že sami zůstanou mimo jakékoliv podezření (ani v Norimberku nepověsili takovéto šibaly, to by tomu dali - vždyť někteří si je vydržovali coby své právníky).
ANO, dopad je pak tvrdý, ale v podstatě si to všici zasloužili, krom těch, kteří prosazují změnu finančního systému soutěže o totalitní fiat měnu zatíženou úrokem.

Průměrný počet slepic: 2.3 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Targus evidentně posbíral vojenské zážitky a spojil jednotlivé epizody do jednoho celku. Ale zajímalo by mě, zda se stylizoval i do některé z postav zdejšího příběhu.

Průměrný počet slepic: 3.7 (9 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

ganc.
Vojenský zážitek s gulášem byl jen jeden. Postavy zobrazené slovem existovaly i v reálu. A popravdě řečeno, ani jsem se neobtěžoval jim měnit jména a přezdívky. Je to to letos 35 let...
Co se týká mé maličkosti, nikoli, v době psaní jsem ani vzdáleně netušil, jak chytrý, krásný a mladý vlastně jsem. Dopsal jsem to v době, kdy byl Stejskal odejit z ACZ, tudíž mi to už neotiskl a já pak na to jednoduše zapomněl. Našel jsem to opravdu náhodou při "úklidu" v jednom externím disku. Vzpomínám si, že jsem napsal ještě jednu povídku, ale tu jsem prozatím nenašel...
... ano, jsem bordelář...
Jo, a ty vody po holení Žilkin opravdu vypil...

Průměrný počet slepic: 3.8 (10 hlasů)

Targusi,
tak hledejte dále a klidně lovte v paměti. Z dob A.cz si pamatuji dvě povídky. Jedna o tom, jak chlapík kvůli milence jednoho boháče přišel o pilu, rodinu i živobytí. A pak na něj ještě pustil dvě brazilské fily. Slíbil náskok 10 vteřin, ale ve skutečnosti z toho byly jen 4.
A pak druhou smutnou, kdy řidič kamionu odvážel ženu z Jugoslávie a na sebrala ji parta chlapů se samopaly.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Zažil jsem na vojně podobný příběh. Nevařil se sice guláš z krys, ale proviaňťák , takový místní major Terazky, měnil nafasované maso za maso z nuceného výseku, bez veterinární kontroly a na rozdílu cen si celá parta dobře mastila kapsu. Nakonec se o dělbu zisku pohádali a tak to řešil nejen vojenský prokurátor, ale i civilní soud. I přes zdravotní závažnost se to celé zametlo pod stůl, bo politika a vedoucí úloha strany. Terazky, voják Svobodovy armády byl přeřazen do autoparku, vedoucí prodejny výseku dostal několik let natvrdo. Vojáci z kuchyně, kteří se na tom podíleli, dostali Sabinov. Dá se říci, že tito, jako pomocníci, to odskákali nejvíce.
Stalo se v 70- letech v Topolčanech.

Průměrný počet slepic: 4.1 (10 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

dojmy.
Na nutkách veterináři samozřejmě fungovali. A mnohem ostřeji, než na klasických jatkách.
Čímž vůbec netvrdím, že soudruh provianťák nemohl kupovat pro vojcly maso na nutkách a nemohl si takto přilepšovat.
A voják Svobodovy armády by měl být v 70. letech dávno ve starobním důchodu, nebo aspoň mezi vyřazenými ze služby...
Ale je dost možné, že bojoval vždy a všude, stejně jako soudruh učitel v Obecné škole...

Průměrný počet slepic: 3.9 (11 hlasů)

byl na rohu Nerudovy a Erbenovy ul. Před ním se vždy černalo cigány, bo maso z nutky bylo papu. Žádný šmejd. Zavřeli to až počátkem 90. let, teď by to bylo terno.

Průměrný počet slepic: 3.5 (6 hlasů)

Tak byl jeden pekny dokumnet o konzervách (ceska vyroba) pro psy a kočky, majitel se chlubil, že mají lepší maso jak pro lidi, jinak by to kočky (hlavně ony) a psy nežraly :D
Takže ono to funguje i teď, že se lidem dají větší sra..y

Průměrný počet slepic: 3.7 (7 hlasů)

se před výsekem nečernalo, scházel se zde (MIMO JINÉ!!!) intelektuální výkvět města!

Nebýt výseku, byli bychom na ještě na počátku zlatých šedesátých rodina vegetariánů.
Otec byl subalterní právník s platem pod úrovní průměrného dělníka, matka v domácnosti, poněvadž invalidní, leč bez důchodu, poněvadž jí bylo blbé si ho vyběhávat.

Potvrzuji, že nucený výsek byl přísně veterinárně kontrolován, na každém větším zakoupeném fláku masa bylo modré razítko (nevím, jestli razítková barva byla jedlá, matka ho vždycky odřízla).

Mrazáky tehdy neexistovaly a na ledničku jsme ještě neměli, takže maso, zabalené do prosoleného mokrého hadru, muselo vydržet ve sklepě do příštího výsekového úlovku.
Vzhledem k tomu, že nepraktický submisivní otec byl zvyklý si ve frontě číst knížku, často ho baby z praktičtějších dělnických rodin předběhly a vracel se bez úlovku.

Průměrný počet slepic: 4 (10 hlasů)

Ten vedoucí výseku to celé jenom organizoval, maso bral napřímo z černých jatek bez kontroly a dodávka ihned na divizi.. Kdyby maso mělo razítko, pak by to jenom bylo obyčejné rozkrádání, ale zde to prokurátor natřel na obecné ohrožení a cosi o bojeschopnosti armády. A jelikož se jednalo o kuchyň divize, byl z toho fičák příkladný. Na Slovensku byly a jsou zcela jiné poměry než u nás.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

jiná písnička.
Černá jatka a profuk masa přes nutku musel být "vejvar".
Ohledně poměrů na Slovači bych si zas tak moc nebyl jistý. Rozkrádalo se všude, lidi byli a jsou vynalézaví, protože měli a zbytky ještě mají jakési vzdělání a schopnost racionálního myšlení.
Toho budeme zbaveni po další školské reformě, ktará zakáže vyučovat Newtonovy zákony, složení buňky, funkce úhlů a jiná zcela nevhodná témata zatěžující dětské mozečky.

Průměrný počet slepic: 4.2 (6 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jo, jo. Na začátku 70. let jsem se dostal přes kamaráda k šolichu, za který jsem byl vděčný, protože jsem byl v neoblibě, jmenoval JEP- jednotná evidence pracujících. Měli jsme noty, to dělali někde na MPSV . perfektně připravených a tak jsme ( jsem ...) si připravili i skripta s názornými příklady a řešeními. Kamarád mě do toho vzal s tím, že budu dělat i za něj a já to rád dělal. On byl obchodník, ale při přednáškách brebta. . A vůbec nám nevadilo, že je to pustá teorie , které však chyběl základ, výpočetní technika k realizaci, když to nechybělo těm nahoře. Na starost to dostala Socialistická akademie a nejlepší to bylo na Slovensku. Platili letenku nebo lůžko v rychlíku, ubytování, stravování all inclusive a tajemníci si k tomu brali kamarády a spřízněné potentáty. To by bylo na dlouhé povídání.
Tak jen ten největší zážitek. Po jednom kurzu nás odvezli do do obce Praha, poblíž Lučence , kterou založili pozůstatky vojů Jana Jiskry z Brandýsa, ještě tam říkali "mladej" ne "mlady". Tam nás uvítali v jídelně JRD a predseda MNV nás přivítal dotazem: tak ako súdruhovia dopadly volby v Prahe? Řekli jsme dobře a tak nás usadili ke stolu, plný jitrnic , klobás atd atd. a borovička atd.
Následně potom po posledním kurzu tajemník Mároš propil, tedy ne sám, na nějakým plese celý výnos z posledního kurzu, , ale zůstal , kamarádi ho podrželi a okres měl proškolený

Zatím bez slepic

Mohlo to vyjít, kdo byl ročník 1920, měl v roce 1975 pětapadesát, což byl u útvarových kusů důchodový věk. Je ale fakt, že u provianťáka mi to nesedí. Já v té době zažil aktivní dva bývalé účastníky SNP, jeden tehdy fungoval letec, druhý přežil zimu v horách.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

veterinární kontrolou.
Jediným rozdílem oproti masu jatečně upravenému bylo jeho nedostatečné odkrvení a jen částečné rozbourání. PROTO bylo určeno pro rychlou spotřebu (nebo si je musel člověk "dodělat" doma - tzn. naporcovat na menší kusy, ty několikrát namočit a PAK teprve donaporcovat pro kuchyňskou úpravu a zmrazit) nebo pro skrmení psy. Do nuceňáku jsme chodili několik let v Břevnově a už nikdy jsme se tak nenažrali roštěnce, svíčkové, telecího a panenek (za pár kaček). Dnes už na to můžeme jen vzpomínat.
Ale blýská se na časy, protože jsem našli dvě firmy, od kterých kupujeme maso pro psa, které prodávají velmi kvalitní hovězí za cca polovinu cen v řeznictví. Akorát se to zase musí odkrvit a pak naporcovat dle potřeby...

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Pane Targus.
Na voj.zákl.službu,většina chlapů ráda vzpomíná.
Jiné prostředí,disciplína a dle zařazení i vhodná praxe,co po příchodu do civilu,bylo vítanou vizitkou.

Průměrný počet slepic: 2.9 (12 hlasů)

In reply to by zemedelec (neověřeno)

Trvalý odkaz

jsem na to špatné zapomněl. A to špatné bohužel převažovalo...
... ale zase se mohu těšit z toho, že mnohým bylo ještě hůře...
Ne, opravdu nemohu tvrdit, že mi vojna něco dala, anebo že mne něco naučila. Tedy něco málo mne naučila, ale tyto dovednosti jsem nepoužil, anebo dnes nejsem na jejich využití hrdý...
Ale to je na úplně jinou debatu...

Průměrný počet slepic: 3.2 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

Ale moc pěkně napsané.

Průměrný počet slepic: 2.2 (6 hlasů)

Může být...
Četl jste Clawellovu knížku Král Krysa?
:-)
Svět je malý a lidi, resp. vzorce lidského chování se opakují, protože tito mají stejný genofond, nebo jak se to jmenuje...

Průměrný počet slepic: 3 (6 hlasů)

funguje skoro ve všem, vč. těch extrémů. Jen si člověk musí do děje dosadit jiné figurky.
Jj, četl (film se s tím nedá srovnat).

Průměrný počet slepic: 3.5 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

bych já udělala bifteky a jedla s chlebem nebo topinkama

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

In reply to by Gaia (neověřeno)

Trvalý odkaz

příprava jídla je značně limitována surovinovou základnou.
Jak chcete udělat biftek bez adekvátního množství omastku, oleje, sádla, či jak to nazveme?

Průměrný počet slepic: 2.6 (5 hlasů)

mít cibuli koření

PS smažit na vojně šlo prý na Induloně

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

In reply to by Gaia (neověřeno)

Trvalý odkaz

kde bychom na vojně přišli k Induloně, za druhé dobrou chuť.

Průměrný počet slepic: 2.6 (5 hlasů)

In reply to by Gaia (neověřeno)

Trvalý odkaz

do čehos to duši dal...?

Průměrný počet slepic: 3.6 (14 hlasů)

In reply to by Alef Nula (neověřeno)

Trvalý odkaz

Znám ji léta a musím se jí zastat: Nedá se říci, že jí chybí inteligence. Ona ji pouze důsledně odmítá používat!
Nelze říci, že je v tom zcela originální, nicméně je v tom naprosto pricipiální.
Berte ji jako studijní objekt, uleví se vám.

Mně dala mnohé, díky jí chápu i některé gaioidní političky(i politiky, i /neutrum!/ politika). Dokonce i některá novinářa!

Průměrný počet slepic: 4 (22 hlasů)

ke střednímu personálu v ženském rodě. Vždy to bylo moje loviště a nakonec jsem tam byl i uloven. Jsou to (zobecňuji, existují samozřejmě i výjimky) holky do nepohody, dovedou být něžné a přitom vydrží téměř všechno. - Proč to píšu: v tomto prostředí, které prosáklé snahou o nápravu a zdraví člověka, jsem pochytil tu a tam nějaké životní moudro. Jedno takové praví: orgán tvoří funkci a funkce tvoří orgán (orgánem zde myšlen ani příslušník, ani politik - pozn. aut.). Když si to promyslíte, vyjde Vám, že orgán, který nepoužíváte, zakrní.

Odvození logických důsledků té pravdy necháme na laskavém čtenáři - co Vy na to?

Průměrný počet slepic: 3 (6 hlasů)

ke střednímu ZDRAVOTNÍMU personálu v ženském rodě. - Bez toho zdravotního by to nedávalo moc smysl, soryjako.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

In reply to by Alef Nula (neověřeno)

Trvalý odkaz

bo loví na plovárně pětikoruny a nenechá jimi ucpat filtry.

Průměrný počet slepic: 4.4 (8 hlasů)

In reply to by Gaia (neověřeno)

Trvalý odkaz

působení v řadách ČSLA ani náhodou, ani omylem.
Dva "špeky" měsíčně, víc ani "Ň".
Ony dva "špeky" byla mýdla s nápisem SPEIK.
https://de.wikipedia.org/wiki/Speik.
Řidiči a mechoši pak fasovali i nějakou solvinu, ale množství si už nepamatuji.

Jo, a na první zimní divizák (cvičení divize - cca 12 000 lidu) jsme nafasovali mast na omrzliny, která nám byla zcela k hovnu, protože ihned zmrzla na kost. Na Oremově lazu bylo tenkrát -38°C.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

In reply to by Gaia (neověřeno)

Trvalý odkaz

smažilo se na Ivě, což byl jakýsi ztužený rostlinný tuk, který smrděl i chutnal jako nějaká chemikálie.
Ale když byl hlad, mazalo se to na chleba, protože k máslu nebo sádlu se voják moc často nedostal.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)