Těsně po roce 2000 jsem jako mladý a perspektivní zaměstnanec byl ochoten k věcem, které by mě dnes ani nenapadly. Pro svého tehdejšího zaměstnavatele jsem kromě práce ve skladu plynů ještě dělal i vedoucího na německých letních táborech. Můj tehdejší šéf měl rozsáhlé kontakty na bývalé Východní Německo, protože za minulého režimu byl jakýmsi kádrem ve státem podporovaném družebním spolku. Přes své staré německé známé organizoval pro tamní školy letní týdenní pobyty „v přírodě“.
Bylo to samozřejmě na hotelu s plným servisem, k tomu nějaký ten zábavný program podle hesla, že to musí být levné, aby z toho byl nějakej ten vejvar. Hlavní vedoucí byl vždycky z dojčlandu, ale ti podvedoucí byli od nás. Tu a tam se stalo, že nějaký brigádník nenastoupil nebo onemocněl a tak jsem díky své perfektní němčině zaskakoval. Nebylo to špatné, dělal jsem to docela rád. Dobré jídlo, dobré ubytování a žádná práce, protože tehdejší průměrné německé dítě bylo rozmazlené, neschopné pohybu po vlastních nohách a celý pobyt se skládal v přípravě na závěrečnou diskotéku, hraní kulečníku v hotelovém baru a tu a tam v návštěvě blízkého koupaliště. Připravený a zaplacený program většinou ignorovali.
Pamatuju se, jaký despekt jsem cítil k německému školství a vůbec výchově, když jsme dětičky vyvezli do stověžaté matičky Prahy. Autobus je vysadil vedle Pražského hradu a pak odjel na parkoviště u Hlavního nádraží. Mým úkolem bylo projít s dětmi Hradem (Jen projít. Ty ignoranty nějaká katedrála nezajímala), pak sejít dolů Nerudovkou k Mikuláši, pak na Karlův most, pak kolem Prašné brány, vyjít Václavák, zahnout u ocasu doleva, projít přes Šervůd a na hlaváku je nakvartýrovat do autobusu. Dětičky si měly cestou nakoupit. Fór byl v tom, že to bylo nemožné. Oni to prostě nebyli schopni po vlastních nohách ujít. Už Karlův most pro ně byl příliš. Ze zhruba hodinové procházky byl nakonec šestihodinový výšlap a několikrát jsem vážně uvažoval, že je nějak naložím hromadně do metra a dojedeme to.
Smál jsem se tomu. Německé děti byly změkčilé, hloupoučké, minimálně dva roky pozadu se vzděláním oproti našim školákům. Měly naprosto uhozené a zoufale povrchní názory nepoužitelné pro život, sex je zajímal také nejméně o da roky dřív než naše děti. Kluci byli ubrečené měkkoty a holky zase urážlivé fifleny.
Uplynulo dvacet let… a máme to tady. Většina našich děcek je přesně takových, čemu jsem se smál.
Tehdy jsem si nedovedl představit, že by něco tak ubohého a nemožného došlo i do našich škol. Myslel jsem, že jde o kulturní rozdíl, že češi jsou prostě jiní – tvrdší, přímější, ošlehanější životem. Ale ve skutečnosti šlo jen o rozdíl jedné generace. Kultura v tom nehrála roli. Hladce jsme to převzali se vším všudy. Tak hladce, až mě to děsí.
Stejně tak se díváme na videa z USA, kde nám ukazují černochy v ghetech. Posloucháme komentátory, kteří mluví o tom, že tam mají vysokou rozvodovost, muži plodí děti, ale nestarají se o ně, nechodí do práce, všude je kriminalita, drogy, mizerné školy. Někteří komentátoři jsou pravicově nesmlouvaví a jednoznačně říkají, že si za to ty černý huby můžou samy. Že nemají žádnou odpovědnost, že každý je svého štěstí strůjcem. Jiní zase levicově mluví o mizerných šancích, o rasismu, o tom, že je třeba černým bratrům pomoci. Díváme se na to a přikláníme se k jednomu nebo druhému názoru, ale všichni vidíme, že to gheto je opravdu problém. Že tam opravdu těžko může fungovat nějaká škola, že drogy zničí i to, co alespoň trochu fungovalo, že to tam nemá žádné demokratické a svobodné řešení. Svoboda u nich znamená si sami a dobrovolně zničit život.
Ale dochází nám, že tak jako ti černoši, že stejné to tu máme my? Jsme jen o generaci pozadu. Také se nám rozpadají manželství, děti jsou vychovávána přetíženými matkami samoživitelkami a kolem nich procházejí různí „přítelové“ kteří se vlastně ani nesnaží dělat jim otce. A tak vychovává stále více ulice, gang, místní drogový dýler… a škola.
Sociolog Petr Hampl napsal moc pěknou knížku, která se jmenuje Cesta z nevolnictví. Je čtenářem mého blogu a knihu mi poslal i s věnováním. Vřele doporučuji ke čtení, dodala mi spoustu argumentů a postřehů, které mě nenapadly. Pan Hampl v knize často mluví o tom, že dnešní muži už nejsou muži. Že jsou v principu vykastrovaní, jejich maskulinita je potlačována a vlastně i kriminalizována. Přičítá to nevhodnému školství, tlaku neziskovek a podobně. V tom s ním ale nemohu úplně souhlasit.
Podle mě se právě tohle stalo už dřív. Stalo se to tehdy, kdy muži shodili ze svého hrbu doživotní starost o rodinu a začali se věnovat jenom plození. Kdy začalo být běžným a masovým jevem, že se rodiny rozpadají po narození prvního dítěte. Nechci teď rozebírat, zda je to víc vina mužů nebo žen, zřejmě bychom zjistili, že obě pohlaví na tom pracují rukou společnou. Ale každopádně se stalo to, že otcové jsou z výchovy venku. Mají několik dětí s různými ženami a do každé té rodiny mohou tak maximálně „hodit kýtu z lovu“ tedy platit nějaké alimenty. Sami nárazově vychovávají děti jiných otců, ale jen dočasně, protože každá žena a každá domácnost je jen průchoďák. O jejich děti se zase stejně průtočně starají/nestarají jiní muži a výsledek je zřetelně vidět. Je totiž stejný jako u amerických černochů a německých dětí. Svět plný malých vychcánků, kteří neujdou pár kilometrů, všechno je uráží, u ničeho nevydrží, nic neumí, berou drogy a ovlivňuje je ubohá škola plná místních Kartouzů...
Ta škola, která před padesáti lety nedokázala v hlavách školáků nadělat žádnou škodu i když ji řídila strana a vláda a škola měla přímo státní úkol vychovávat nové komunisty. Měla k tomu kádr vzdělaných a prověřených učitelů, kvalitní osnovy ze kterých já čerpám dodnes, autoritu nesrovnatelnou s tou dnešní a k tomu i státní podporu, že by si rodič mohl zkusit přijít rozvracet výuku nebo požadovat nějakou spravedlnost. Ředitel školy byl víc než běžný rodič. Přesto tato škola nedokázala vůbec nic. Všechny slabikáře obsahovaly ideologické věty stejně jako dneska. Ale k ničemu to nebylo.
Dneska je školství jen stínem sebe sama. Každý umíněný rodič je víc než ředitel, nikdo se učitele nezastane, do toho tu máme číhající neziskovky, které to rozvracejí ještě rychleji a efektněji než státní byrokracie. Vzdělanost učitelů je úplně jinde než byla, žáci jsou neposední, neschopní se soustředit a pochopit psaný text… A přesto je tu strach, že tahle neschopná škola s neschopnými neziskovkami vymyje žáčkům mozek…. Sakra ten mozek musí být hodně prázdný, aby tam tupý školitel nechal nějakou stopu.
Zase jsme na začátku… jaká je dnešní rodina a jak málo má času, když před padesáti lety průměrný soustružník spolu s prodavačkou dokázali své děti udržet navzdory komunistickému školství…. a teď toho schopní nejsou. Vlastně je to jednoduché… rodina není, rodina nevychovává a tak vychovává škola. I ta neschopná škola s neschopnou neziskovkou vlastně vítězí, protože dítě má z domova hlavu jasnou a prázdnou.
Petr Hampl ve své knize říká, že volnomyšlenkářství či ateismus jsou v podstatě jen další křesťanskou konfesí, protože ateisté vyznávají křesťanské hodnoty stejně jako křesťané. Má pravdu kromě jedné věci... Ateismus či volnomyšlenkářství už nevyznává jednu ze základních křesťanských hodnot a to je pevná rodina. Bible je od začátku do konce plná příběhů, morálních pravidel a jiných naučení o tom, že pouze pevná rodina = věrní partneři jsou základem božího stvoření. Tuto křesťanskou hodnotu už neuznávají ani křesťané chodící do kostela. A bez této hodnoty se všechny hezké křesťanské, demokratické, konzervativní, evropské či slovanské se může jít klouzat, protože bez pevné rodiny není nic.
Kde se má vzít nějaká maskulinita, kde se má vzít nějaká odolnost? Kde se má dítě naučit, že fotr udrží na svém hřbetě celou rodinu, uživí ji a ubrání? Ve skutečnosti ta větší půlka dětí nikdy nic podobného neviděla. Viděla jen utahanou mámu, která počítá peníze, zda vystačí. Tátu vidí jednou za čas, ale spíš vůbec ne, tu a tam se na čas objeví nějaký motherfucker, ale žádný opravdový patriarcha a zakladatel rodu. Kde se má dívenka naučit, že správný chlap nemá jen řeči, ale má autoritu, rve se s přírodou i se světem, bojuje proti živlům i nepřátelům a je ochoten umřít pro rodinu? Dost pravděpodobně nikoho takového nikdy neviděla a ani neuvidí. Jen dočasného živitele, který pígluje její mámu a jak se mu to začne zajídat, jde o dům dál.
Ve své rodině jsem nikdy ani náznakem nepocítil, že bych neobstál v souboji s učitelským názorem. Naopak. Pro své děti jsem neskonale větší autoritou něž celá škola dohromady. Jedna moje věta odvaří spoustu hodin ideologických žvástů nejen ze strany učitelů ale i ze strany faráře či kohokoliv jiného. Zcela přirozeně. Mnohokrát je ani nemusím říkat, protože realita naší rodiny a domácnosti funguje a moje děti mají ve škole dvacet srovnání s „těmi druhými," kteří ve skutečnosti žádnou opravdovou rodinu nemají. Děti ode mě dostaly a dostávají můj návod na život. (říká se tomu ideologie). Proto se nechytají primitivních, hloupých a nepoužitelných návodů, které vymýšlí Kartouz a jemu podobní. Jejich spolužáci se chytají… doma žádný návod nedostali - pokud je někdo vychovával, tak jen k tomu, aby si své hodnoty našli sami. Jejich hlava je otevřená a prázdná a tak vezmou co se halasně nabízí i když je to hovadina první kategorie.
Ty děcka za to nemůžou….
Ale nic se nezmění i když dnešní hlupáčci a měkkoty dospějí a dostanou od života pár facek. Některé střet s realitou života možná nakopne a změní, velká většina prozře ze svých hloupých postojů, až se ukáže, že jsou pro život nepoužitelné. Ale i když prozřou, i když uvidí, že byli vedeni jako ovce, i když prokouknou tu habaďůru, stejně stále zůstanou urážlivými měkkotami. Svůj stín nepřekročí. Ve velké většině se nepřemohou a nezmění svůj život. Když dneska neujdou pár kilometrů, neujdou je ani potom. Když dneska nejsou schopní duševních a tělesných výkonů, nebudou toho schopní ani po svém prohlédnutí. Dnešní srágora srágorou zůstane, i když už nebude věřit elitám. Nebude mít ani žádnou jinou víru, o vzdělání ani nemluvím a tak sice nebudou nikomu věřit, ale.... jen nebudou věřit. Nic dalšího z toho neplyne, protože sice opustí ideologické žvásty dnešního světa, ale žádné jiné hodnoty stejně mít nebudou.
Zkrátka a dobře… ti černoši v USA – to jsme my. Ti s rozvrácenými rodinami, co žijí v začínajících ghetech. My jsme ti, co nemají pořádné školy. My jsme ti, co nevychovávají své vlastní geny ve svých vlastních dětech. A my muži jsme ti, co rezignovali na svojí skutečnou mužskou úlohu. Není divu, že se řeší, k čemu jsme vůbec dobří. Chlap který je oporou své rodině, který se za ní rve, který má pod kontrolou to svoje, o takovém chlapovi a jeho úloze se nepochybuje (už jen proto, že by případný pochybovač dostal ihned na budku).
Ty německé rozmazlené srágory, to jsme my. My jsme dopustili, aby se děti rodily do takových poměrů. My jsme dopustili, aby naše geny nárazově vychovávali cizí muži. My jsme dopustili, že nám naše děti sebraly hloupé školy a ještě hloupější neziskovky. My s dětmi nemluvíme, tak to za nás dělá Kartouz a jiní dobroserové. Jejich úspěch je dán jen a pouze tím, že my jsme na výchovu rezignovali a dopustili rozpad tradiční = křesťanské rodiny.
Jsme jen o pár let pozadu. Jak za těmi Němčoury, tak za těmi Afroameričany.
Samozřejmě z toho vede cesta ven. Mít pevné rodiny. Pevné jako to jen jde. Nevybírat si protějšky podle sexepílu, ale podle odolnosti v obouchávání od světa okolo. Protějšky se kterými můžeme mít děti a domácnosti. Protějšky se kterými můžeme zakládat rody. Muže těšící se na děti a silné ženy které v dětech vidí větší budoucnost než v kariéře. Partnery, kteří nechtějí na rodinu čekat do čtyřiceti, ale pořídí si ji kousek po dvacítce. Potřebujeme komunitu těch, co takovou rodinu nemají, ale budou ji podporovat. Ať si stát a neziskovky dělají co chtějí. Pokud jim bude čelit pevná rodina, nezvládnou o nic víc než zvládli komunisti.
Všechno ostatní je jen zadržování laviny. Pokus zachránit něco, co je nezachránitelné a co se nám stejně vymyká z rukou. My prostě musíme svými životy ukazovat návody, které jsou hodny následování. My muži musíme být muži a patriarchové našich rodů. Ženy musejí být opravdové matky a opory nikoliv nějakého projekt manažera v práci, ale manžela a dětí doma. Ochota včas zakládat pevné rodiny, to je ta hlavní hodnota kterou jsme ztratili. A všechno ostatní je jen důsledek. Nezachrání to žádný blahobyt ani Babiš ani Trump, ani EU, ani nový daňový systém.
Produkujeme zbabělce, srágory, hlupáky a prázdné hlavy. Nevychováváme. Nemůžeme se divit, že vyhrává takový vůl jako je Kartouz a že děcka jdou za tak ubohou vizí, kterou nabízí Minář. O žádné lepší jim nikdo nic neřekl a doma žádnou nezažily. Jednou prokouknou, ale zůstanou stejnými hlupáky, zbabělcemi a srágorami. Budou nedůvěřiví, ale vlastně to bude jen plachost. Statečnosti a schopnosti unést protivenství v tom nebude ani za mák.
Pokud se nezmění tohle, budou se naše životy stále přibližovat ghetu a naše děti se budou rok od roku více podobat rozmazlencům z německých měst.
- Log in to post comments
Komentáře
Moravské pole
Zámek a obec Eckartsau není sice přímo na místě bitvy, ale je to okraj náplavové terasy Moravské pole, takže s přimhouřením očí, má tady diskutér pravdu. h*ttps://mapy.cz/zakladni?x=16.7604589&y=48.2932869&z=11&source=area&id=118582
Trocha nadsázky.
Jo
Čmoude, když já ty ženský mám rád :-) , tak jim moc nelžu a už vůbec je neposílám k čertu.
To nejen s těma pěnkavama, ale i s ostatními živočichy, i člověkem, není moje teorie. To odvodili jiní učení pánové. A dámy. Zatím jim to nikdo nevyvrátil. Vše hovoří pro to, že mají pravdu...
No nic...
No a to je ten nesmysl.
Ony pak za to váma pohrdaj. Přesně podle vaší teorie. Samy věděj v hlouby duše, jak si stojej, jestli jste ocenil jejich kvality nebo jen skočil na špek.
Jeden každej tady byl sám dítě, čili ve stejné pozici vůči rodičům/učitelům/trenérům jako je ženská ke chlapovi. Všichni jsme věděli, jestli jsou měkký, přeháněj, či jsou spravedliví a viděj no nás.
Lžete jim už jen tím, že jim potvrzujete jejich sebeklamy, o kterejch ony samy vědí, že to jsou jen řeči.
Já vám tu teorii s pěnkavama nevyvracím. Jen vám říkám, že z toho vyvozujete nesmysly.
Jo, učení pánové odvodili taky pěknou řádku pitomin. Někteří pánové je dokonce pak zase odvolali. - Doufám, že si uvědomujete, že odkazem na autoritu hlásáte, že nevěříte svému vlastnímu mozku natolik, abyste na to měl vlastní názor, kterej jste schopen obhajovat proti všem a všemu.
Trvalo dva tisíce let než Galileo dokázal všem, že Aristoteles se mýlil a těžká a lehká tělesa padají úplně tou samou rychlostí. Celou dobu to nikdo nevyvrátil (i když možná věděl) a celou dobu to byl nesmysl.
Někde jsem četl statistiku,…
Někde jsem četl statistiku, kde "černoši rod v USA více" vyvrátili, bylo to v nějakém článku o volbách, kde ukazovali, že se zvyšuje počet "latinoameričanů" a trochu "asiatů" , poměr bílých vs černí zůstává stejný. Jako ukázku dávali hlasování v nějakém plebiscitu v kalifornii, že neprošlo...
Africe je matriarchát ?
To je ale novinka.
Dál jsme to nečetl, přišel jsem o něco ?
V Africe (jak kde a jak kterého sociálního statutu) je žena onucí, matrací, služkou...
To, že ji chlap obskáče (někdy násilně) a pak ji ponechá svému osudu, takže se stará o rodinu ne z titulu svého statutu, ale z nouze....to jestli je matriarchát, tak pak je Vidlák živitelem Babišovým. :-D))
Jisté vážné slovo mají africké (jak kde !!) ženy ve fundamentálně islámské rodině, uvnitř ní, venku jsou opět za velbloudici.
Matriarchát je fakt něco jiného, než jen to, že žena odedře všecko co se týče dětí a domácnosti.
Ale názor máte...a to se počítá , že ? I ve slepicích....
Řeč byla o západní Africe
Která, ještě před 200 lety, byla islámská jen na severním okraji Sahelu. "Chlap ji obskáče" a většinou si ho vybere sama. A další taky. Jen mateřská linie vlastní pole a dobytek.
Místo výlevů emocí sivoctom něco přečtěte.... :-))
Ne že by ne
Vidlák dnes přehání. Asi ve snaze zdůraznit.
Ne že by jím popisované jevy neexistovaly, ale když se porozhlédnu po naší (širší) rodině, po sousedech a známých, jsou spíše/dosti výjimkou.
Rozpady párů/dvojic jsou po pár desetiletích přirozené a docházelo k nim vždycky. Jen to dříve nevrcholilo rozvodem, ale smrtí. Ovdověd bylo přirozené, vzhledem k věku dožití, a dětem přicházela nová macecha. Vzhledem k tomu, že neznám maskulinum od macechy, říkají mi táta/děda macecha, neb skutečný otec/děda ještě žije (a je to celkem slušný chlap). Že by to "děti" (kolem padesátky) nebo vnuky (kolem dvacítky) nějak moc poznamenalo nelze vysledovat ani po těch více než třech desítkách let.
Nedokážu to odhadnout, ale typuji, že na jednu Vidlákem popisovanou (ne)rodinu připadá několik těch normálních. Pouze mediální zviditelňování těch podivných (nevím proč se to děje) vyvolává dojem, že je tomu naopak. Opravdu stačí pohled kolem sebe.....
Obávám se, Godote, že ten…
Obávám se, Godote, že ten Vidlákův text se chválabohu netýkal Vás, ani Vašich dětí, natož vnuků,. Spíše Vidlák psal o generaci mladší, ještě školou povinný. Ale já si z toho Vidlákova apelu spíš beru ten jeho zcela jasný a nezpochybnitelný tah na postavení rodiny ve společnosti s apelem na nezastupitelnou roli táty a mámy při výchově dětí. Vy jste si na roli "táta/děda macecha" nehrál, nebyl jste průchodovej, Vy jste ji pojal zcela vážně a pravděpodobně i velice rozumě, takže následky rozvodu, zřejmě vaší současné ženy, jste nezaznamenal ani na jejích dětech a vašich vnoučatech. Tomu tak většinou bývá u rozumných lidí, ale věřte tomu, že tomu tak není jinde! Zděsil byste se, kdybyste třeba navštívil SOU, kde učí moje žena. Tam to vámi napsané Vidlákovo přehánění je běžným jevem. Tam, bohužel, ten popis Vidláka sedí se vším všudy a to o skutečných prožitcích těch dětí nic netušíme! Vypozorované náznaky a odpovědi na ženou kladené nepřímé otázky ženu doslova děsí a jak říká: „Někdy kašlu na ty „i“ a „y“, které bych je měla naučit, radši je hladím a povzbuzuji těch pár ¾ hodin v týdnu co je mám, když vidím ty jejich „psí“ oči lačnící po sebemenších náznacích něhy a pochopení, které se jim doma nedostávají!“ Myslím, že jak má ráda svoje povolání, tak to jsou okamžiky, kdy toto povolání přímo nenávidí. A o tom si myslím, že taky psal Vidlák. Děti se musí hýčkat, musí vědět, že se o tátu a mámu mohou opřít a zároveň si být jisté, že u nich najdou pohlazení, musí od nich okoukat, kdy ještě tohle mohou a kdy už ani náhodou, jen tak se z nich dají vychovávat „Vidlákovo“ nesrágory a nerozmazlenci, ten rozum s tím pak jde ruku v ruce, o to bych strach neměl. blbíš
a to jsem, Godote, vůbec…
a to jsem, Godote, vůbec nepsal o finanční situaci v těch rodinách, to byste teprv šel rovnou do kolen. blbíš
Skoro se mi chce....
…. napsat: "A co se po mně chce?"
Včera jsem tu psal o přirozené lidské nerovnosti. Trochu po sasinovsky tu teď prohlásím, že blboni když chtějí rovnost, vždycky na to dojedou.
Šli cinkat klíči a teď fňukaj, že nemaj prachy. No - já je na ten Václavák neposílal, já to fakt nebyl. Ostatně - kdyby cinkat nešli, stejně by ty prachy neměli.... :-)
Každý, chtíc nechtíc, žijeme ve své bublině. Já v té své prostě vidím úplně jiné věci, než popsal Vidlák, a proto jsem je připomněl. že taky existují.
Kousek níže píše Čmoud o samoživitelkách, a já s ním souhlasím. Když je nána blbá, tak holt je z ní samoživitelka. V mojí bublině tenhle problém neexistuje. Možná v ní jsou taky nány (nejspíš), ale holt nejsou tak úplně blbé a nemají potřebu, abychom jim prostřednictvím daní za tu blbost platili.
Že děti postrádají lásku, jak píšete výše? No, v mojí bublině určitě ne, ale není to láska opičí. Zpravidla trénují nějaké tvrdé sporty, jak (pardon, ale ještě jednou) doporučuje níže Čmoud.
P.S.: Rád cituji svého nebožtíka tatínka (jako první a už jako hodně malému dítěti mi vložil do ruky zbraň): "Synku, nechtěj nést na bedrech tíhu všehomíra".
P.P.S.: Hezké heslo je: "Feminismus jako nejvyšší stádium islamismu".
pouze jsem se snažil…
pouze jsem se snažil odpovědět na to Vaše:
"Nedokážu to odhadnout, ale typuji..."
no nebylo, i to se holt stává. blbíš
vypadlo mi: ...no nebylo…
vypadlo mi:
...no nebylo pochopeno, když myslíte, že všehomír a klíče, i to se stává!"
..
Masculinum od macechy je otčím.
Jo, ale to je škaredé...
…. mně se moje verze líbí víc.
:-)
To je pravda
hezké to není, ale to ani macecha.
Když se zkoumají statistiky, tak u domácích zabíječek je větší procento zabitých pokrevně nepříbuzných než pokrevně příbuzných. Geny nerady zabíjejí samy sebe.
A co masculinum
od Macochy? Otčóm?
Dcera Brejchové říkala Hanzlíkovi
macech.
Od Macochy?
Uluru.
Zkus si dodělat pro formu…
Zkus si dodělat pro formu maturu v nějakém oboru dálkově, abys zažil v jedné třídě fotry společně s mlaďochama co jsou hned po škole, hned uvidíš tu novou generaci jako Vidlák ;)
Stačí nějakej kroužek
Jsem se tam cejtil jak na výletu časem do padesátejch let.
Jen tam měli sluníčkářství místo komunismu.
Ale ty automatické jistoty úplnejma pitominama, ta důvěra v učitelku... zlatá normalizace, kdy to nikdo nebral vážně.
sedm let staré údaje českého…
sedm let staré údaje českého statistického úřadu :
cit : "Ubývá domácností, které mají v průměru největší počet členů, tedy úplných rodin. Podíl těchto rodin na celkovém počtu domácností je nižší než poloviční (49 %). Druhým nejčetnějším typem hospodařící domácnosti jsou domácnosti jednotlivců s 32,5 %, jejichž počet roste nejrychleji. Následují neúplné rodiny (13,5 %), zbývající část domácností tvoří vícečlenné nerodinné domácnosti.
Většinu neúplných rodin (tj. jeden z rodičů s alespoň jedním dítětem) tvoří matky s dětmi (81 %). V neúplných rodinách žije 400 tis. závislých dětí, tedy zhruba 22 % všech závislých dětí."
Trend je jasný a dlouhodobý. Navíc se v této statistice jeví jako úplná rodina i domácnost svobodné matky a jejího partnera který není otcem, takže v reálu je asi třetina třetina dětí u nás bez soustavné výchovy vlastním otcem. Navíc jsou zcela mimo tato čísla děti v ústavech (kojeňáky, dětské domovy, výchovné ústavy, diagnosťáky, dětské domovy pro děti do tří let, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, domovy pro děti se zdravotním postižením).
Maskulinum od macechy -…
Maskulinum od macechy - otčím.
Když jste se tady už veřejně přiznal,
že otčíte, mohl byste i upřesnit, co k tomu otčení jako nástroj užíváte. Otku?
Otku podle pověsti užíval již Přemysl Oráč (... zatnuv otku, pravil: Jděte, volové, odkud jste přišli!).
dříve ?
Nu když rozvod byl hříchem. A tak ženy raději sloužily jako jakési lepší otrokyně nebo levné milenky...než by se dopustily velkého hříchu.
Po rozvolnění tohoto autoritářského celibátnického výmyslu došlo samozřejmě k nárůstu rozvodovosti, myslíte si, že k tomu neměli(y) (vesměs, samozřejmě někdy šlo jen o frustrace zapříčiněné výhradně vlastními chybami) dotyční(é) pádné reaktivní důvody ?
Kdo první v tomto světě určí co je " normální" ? Na základě pozorování (stačí pohled kolem sebe) herců a hereček ?
Chápu rozpoložení Vidláka
a to zásadní sdělení podepisuji.
Bere se jako samozřejmost, logické synonymum doby, že muž zplodí a po narození odchází (byť existují i tisíce případů krkavčích matek a vzorných otců). Odsouzení, morální ani jevové, se nekoná, je to prý projev bigotně křesťanského či komunistického přístupu, ona jakákoli snaha o převýchovu člověka, tu jsme úspěšně pomluvili a odstranili.
Vždycky se najde v dlouhých statích něco co nesedne všem, je uměním se od toho abstrahovat. Víc nebudu dodávat.
Ještě podotýkám, očekávajíc zde mudrování všeho druhu, že nejvíc "miluji" v této věci poznatky, rady a návody ve stylu á la třikrát rozvedený Plzák nebo bezdětný Macron-ka.
Muž ani tak neodchází
není pro něj místo.
Kde nic není, ani čert nebere.
poučování celibátníků.
Jak má vypadat tradiční rodina.
Přičemž ta jejich svatá vypadala zhruba takto : Otec poslal za sebe Ducha, aby ten zplodil Syna, toho si pak osvojil jistý Josef, Syn zavrhl Matku a nechal se Otcem ukřižovat, respektive údajně to Všemocný Otec ho opustil ve chvíli kdy díky své všemocnosti mohl zabránit jeho smrti....
Celibátníci pak rázně a hlasitě vystupují i proti právu ženy na to rozhodnout se zda rodit či nerodit. Což např. v Jižní Americe ještě před nedávnem končilo v mpoha případech de facto jimi nařízenou vraždou žen (několikrát znásilněných a poškozených tak, že porod znamenal smrt).
Taky fušujou do oblasti pedofilie, ale tam z nich někdy mluví zkušenost praktická, to bych jim tak nevytýkal.
😎
Dobré Vidláku.
Není mým zvykem hodnotit články, ale myslím si, že se vám podařilo klepnoout blboně po hlavičkách. Pokračujte v tomto duchu a dojdete až k těm základním potřebám. Co ale říci jinak, gdyž je podle mého názoru problém zasazen eště mnohem hlouběji. Vypadá to, že eště dříve než vznikl tento stát, o kerej sme taky ve skutečnosti přišli při rozvodu.
Řeknu to takhle. Nemůžeme si myslet, že čím více se budeme vzdalovat od přirozeného vztahu potomků k rodině jako existenčnímu zázemí a nositelem kultu RA ve snaze podlézat a šmoulat čepičku u zaměstnavatele, pro kerého sme byli šlechtěni i za minulého režimu, že to sou akty podpory rodiny. Že igdyž se naprottivá propagandě rodinám nedařilo dobře, páč plány pětiletek byly přednější jako dneska otročit na panském.
Sice se eště mnoho chlapů srdnatě snažilo napodobovat své předky co pocházeli z desetičlených rodin a k jim patřícímu hospodářskému vybavení podle rozlohy půdy, ze keré měli urvat pro pány aby zbylo dostatek pro ně. Věřím temu, že měli chuť dokázat být prezidenty vlastních rodin, gde platilo slovo nejstaršího a i otcové taky mohli eště doistat za blboňství po hubě, kde aji majetek se předával až po smrti prezidenta otce. Ale i takových už bylo málo a i je režim mačkal jak to šlo až je rozmačkal.
Hovno zájmy o rodiny. Takové eufemizmy si lidi povídali gdyž jim hráli. To byla dycky jen propaganda a tu už nebylo potřebné dál prudit, páč rodina už není více jak stopadesát let soběstačnou výrobněhospodářskou jednotkou. Potomci "rodin" si museli psát už dřívávějc z roboty nebo ze služby dopisy, dnes na to maj maily a esemesky, keré posílaj přes cizácký zařízení. Z rodin sou už jen torza, co vysej jako fusekle na prádelní šňůře, keré drží od pádu jen kolíčky matrixu. A teď do nich drbli šmejdi s PAN démonií. Muž je už dlouho honěnou zvěří. Sou na to za-kony. A jejich osiřelá děcka se dnes už ani nebudou mít gde a jak seznamovat. Budou si četovat o tem jak byli s maminkou rodina.
A pořád platí nařízení vrchnosti. Nedopusť aby muž, bílého plemene byl soběstačný a veškerý potenciál dával zadarmo své rodině. Drž ho zkrátka a hlavně ať platí za všechno. Občas ho prožeň válkou nebo exekucí a utahej ho k smrti aby neměl myšlenky na roupy. Svým pomocníkům dobře zaplať aby měli na pár dětí v paneláku nebo v domku na půjčku, kerou nesplatí. A tak budeš věčný.
Pět slepic
Navzdory všem, kterým sasin boří bábovičky.
Zkratka a idealizace.
Důvod chápu, protože doba, vymknuta z kloubů, opravdu šílí a řítíme se do průseru; nebo v něm spíš už jsme.
Ale, jak už jsem napsal včera, pořád asi ještě není dost zle, protože pořád ještě "lid" nezařval "Dost!" (plus nezačal účtovat Sasinovy potřeby).
Patriarchální rodina nebyla nic veselého.
Muž sice měl FORMÁLNĚ povinnost ji zabezpečit, ale REÁLNĚ se tak až příliš často nedělo.
Velmi dlouho byla dívka a později žena pouhým majetkem nejprve otce a později manžela. Když otec či manžel zemřeli nebo jinak zmizeli, nastupovali bratři, strýcové a eventuálně poručníci. Žena o ničem nerozhodovala (ani o dětech) a pokud neměla věno, které bylo jejím jediným majetkem, byla společensky i ekonomicky vyřízená. Což trvalo až do počátku 20. století.
Dohodnuté sňatky pak byly i v Československu na venkově zcela běžné ještě počátkem 60. let 20 století.
Evropská rodina dostala točenou řetězem se vznikem měst. Což bylo koncem 12. století n.l.
Do té doby prakticky neexistovala ani práce za mzdu, ani nutnost, aby se na ní podílely i ženy. Až se vznikem měst začala zanikat pravěká dělba práce, kdy muž loví, oře a eventuálně brání, žena dělá všechno ostatní a bokem ještě rodí a vychovává děti.
Život ve městě sebou přinesl nutnost opatřit si živobytí jinak než oběláváním půdy a lovem. A jakmile nastoupily obchod a řemesla, ženám nezbylo než se na tom podílet. Nijak si nepomohly, protože stále nesměly o ničem rozhodovat a nic jim nepatřilo. Staly se neplacenou pracovní silou a na vedlejšák i nadále rodily děti, vychovávaly je a zajišťovaly kompletně chod domácnosti. Což přetrvalo až do WWI.
Ano, v křesťanské společnosti neexistovala možnost rozluky manželství.
Stabilitu rodiny a spokojenost jejích členů to ale nezajistilo. Domácí násilí bylo zcela běžnou a společensky akceptovanou záležitostí, rozpady rodin jakbysmet. "Jenom" se rozpadlí manželé nemohli znovu provdat a oženit (pokud nebyli panovníky a NEKOUPILI si zneplatnění manželství od papeže). Takže žili na hromádce s novými partnery a nemanželských dětí (vč. legitimizovaných i nelegitimních levobočků i těch nejmocnějších panovníků) utěšeně přibývalo.
Vidláku, ty kroniky a hororové romány si autoři fakt nevymysleli. To byla běžná životní realita.
A jak města rostla, rostla i městská chudina. Z níž se pár jedinců občas vydrásalo mezi měšťany, ale naprostá většina dožila na společenském dně.
Poslední ránu tradiční rodině zasadila průmyslová revoluce. Všichni její členové vč. dětí se stali pouhou námezdní pracovní silou. Prakticky bez volného času, který by eventuálně mohli věnovat sobě navzájem a případnému vzdělávání se. Pokud žena nepracovala v fabrice, chodila vedle svých domácích povinností posluhovat do domácností těch o fous movitějších. A děti rostly jako dříví v lese, dokud neměly dost síly na fabrickou (hornickou) práci. Což bývalo kolem 10. roku života, ale i dříve.
Tam, kde byl v rodině nějaký majetek, existovala další nerovnost.
Dívky neměly nárok na nic, vyjma věna. Synové, pokud jich bylo víc, také ne. Nejstarší byl dědicem, druhý nejstarší byl dán do kláštera a případní další syn/ové šli někam sloužit. Tečka.
Pokud bylo jediné dítě a ještě k tomu dcera, byla provdána a majetek střežili další mužové z rodiny jako poručníci. Její manžel se s nimi buď dohodl, nebo si její majetek koupil, eventuáně si jej vybojoval.
To platilo i ve městech a na venkově u každého sebemenšího sedláka s jednou krávou a pár hektary půdy ("nedíl" se to jmenovalo).
Na černochy v USA se fakt vybodněte. Protože jste použil neskutečně laciné klišé, kterým se ohánějí už jen opravdu kovaní rasisté.
Nebo že byste nevěděl, že rasová segregace byla v USA FORMÁLNĚ zrušena až kolem roku 1967? A že do té doby nejen černoši, ale i ostatní barevní NESMĚLI (vyjma stanovených kvót zdravotníků a právníků) získat vyšší než základní vzdělání? FORMÁLNÍ zrušení apartheidu ovšem NEznamenalo zánik rasismu.
Jako apel na to, že máme opravdu velký problém, je článek dobrý. Ale použil jste nevhodné nástroje.
Tak život ve městě nepřinesl…
Tak život ve městě nepřinesl i jinou práci než "orání", to bylo na venkově i předtím ;)
Ono je třeba si říci co je město ve středověku a co dneska, počet obyvatel 2000, bylo bráno jako město, dneska je to dědina...
Když porovnáváš co bylo, a dnes, tak musíš právě toto "zmatení pojmů dnes vs tehdy" napsat, pak drtivá většina lidí řekne "aha řekl město, jasné, město je tak 10-15 tisíc a více, to je jasné, to chápu", ale většina měst byla počtem 2-5k a to je dnes větši dědina, ani omylem to není považováno náznakem za město ;)
Známý Francouz
ten pořád mluvil o své vesnici.
Měla 35 000 obyvatel.
Olomouc 1869? cca 16 tisíc,…
Olomouc 1869? cca 16 tisíc, teda dneska malé okresní město, přitom ve své době velké město, Brno velkoměsto, ale v 1869 cca 79tisíc obyvatel ;) Na porovnání Pažíž 1800 500tisíc, jako dneska Brno... Praha v té době 79tisíc a v roce 1900 cca 200k, tedy v období, které je bráno, že české země byli průmyslovým centrem CaK byli města v zemích koruny české z dnešního pohledu pidiměsta...
Občane vy popisujete rodiny…
Občane vy popisujete rodiny jaké jsou a já jaké by měly být. To je celé. Já jsem nechtěl svým textem naznačit, že kdysi to bylo lepší a rodiny se nerozpadaly. Jen říkám, že pevná a fungující rodina byla je a bude základní jednotkou funkční budoucnosti. Netvrdím, že všechno začne fungovat až bude 100% rodin přísně monogamních. Ale pokud jich bude víc než dneska, rozhodně to bude fungovat líp.
On se především změnil onen morální apel. Stát dneska rodinu jakožto instituci nijak nechrání a neupřednostňuje. Když jsem byl malý, také jsem měl spolužáky z rozvedených rodin. Ale rodiny ještě nebyly průchoďák. Tak trochu se to v panelácích mezi sebou prohodilo, ale nebylo tolik samoživitelek. Dítě mělo jiného otce než svého zploditele, ale rodina byla víceméně úplná. Ty průchodové vztahy to je novinka až v současnosti. Takhle to nebylo.
Když mají partneři funkční a láskyplný vztah, je to to nejlepší co mohou svým dětem ukázat. Ovšem otčím v novém vztahu je pořád lepší než motherfucker. Nic jiného jsem nenaznačoval.
A mimochodem - městká chudina žádná politická práva neměla. To přišlo až v době, kdy už chudina zase nebyla tak chudá a začala se podobat těm původním plnoprávným měšťanům. A začala se jim podobat nejen hmotnoou situací, ale i rodinnnými postoji. Skutečná demokracie dost vyrostla na tom, že děti nemusely růst jak dříví v lese. Že je jejich rodiče uživili a ještě měli čas jim říci něco o světě kolem sebe. Jo, bylo to za cenu sebeoběti. Rodiče dřeli, uskromňovali se, aby děti byly skutečnými občany, aby se měly lépe, aby v dětství nemusely pracovat. Otroci možná získali politická práva, ale trvalo, než se z nich stali skutečně svobodní občané a dost to souviselo i s tím, jak vychovali další generaci.
Nejsem si také úplně vědom, že by mezi národními buditeli byl někdo, kdo by to mezi elitu dotáhl odněkud z barabské ubytovny. Masaryk říkal, že s výchovu dítěte je zapotřebí začít tři generace před jeho narozením a měl pravdu.
Z neúplné rodiny
kde je "motherfucker", může vyrůst grázl. Co lže, podvádí, krade, neviděl nikdy tatu pracovat, takže nefachčenko. Co nevidí pozitivní příklad doma, ani v okolí. Co citově strádá a proto se úpne na drogy, partu nebo gang, což mu nahrazuje rodinu. Nebo holka, co se prodává, ať už cizím za peníze nebo vůdci tlupy za jiné benefity. Je to smutné, ale je to tak
To jo...
Ale na změkčilost to nemá vliv ani náhodou.
Spíše se "zakalí, jak ocel".
Změkčilé děti, chlapce i dívky, lze pozorovati u části střední třídy. Je to dané výchovou (méně pozorováním, ve vyšším věku dítěte). Doma i ve školních ústavech...
.
Z neúplné rodiny kde je "motherfucker", může vyrůst grázl. Co lže, podvádí, krade, neviděl nikdy tatu pracovat, takže nefachčenko.
- Naše nejmilovanější minorita má plno rodin, které jsou zcela, zcela, zcela úplné, nejen praděda, děda, otec syn a vnuci, to samé v ženské linii, ale ještě to "sestřenice druhé manželky bývalého manžela tvé starší sestry - je "nejužší rodina" jakou si dovedete představit. - Hádejte co, až takhle přeúplnělá rodina stejně produkuje to, co produjuje.
I ty samoživitelky mají normální šance vychovat normální děti, když to mají samy v hlavě srovnané. Jsou ženský, který to maj v hlavě srovnané děti si svůj díl povinností prostě udělat musej a basta.
Ony nejsou na světě jen sebestředný pipiny. Jsou i tahounky, že se chlap stydí. Jen kolik je jakejch a kterým se dává slovo.
To se týkalo zmíněných US…
To se týkalo zmíněných US černochů. Nebo i deklasované bílé městské US chudiny.
U vaší milované minority je to genetika. Zcela nesporně, avšak politicky naprosto nekorektně.
Jinak souhlas. S těma samozivitelkama, co vychovají normální dítě. Nějaké procentuální znevýhodnění proti ostatním tam ale asi bude...
ale ono to začalo už v 90tkách, za vlády té socanky
na školství. Jela jsem busem a seděla v tom čtyřsedadle se třema tak +/- 14 let školačkama. A chtě nechtě poslouchala, jak dvě přemlouvaly tu třetí na nějaké mecheche. Ona říkala že nemůže, že ji tam rodiče nepustí a tehdy zazněla věta co mne úplně uzemnila :" Já bych je zažalovala, to je omezování osobní svobody, na to nemají právo". Odkud to asi děvenky měly a co na to říct.... hmm
Smekám
O tom to je.
...
Jsou i pravdivá klišé. Dokonce jich je asi většina.
My dovedeme pochopit, že mluví o černoších z gheta a ne střední vrstvy, co volili pro Trumpa. Zrovna tak to platí i pro gheta latinos, ktrý bych já měl za bělochy, ale když to říkají, kde mladí hoši počítají s tím, že se sotva dožijou 25.
Co se týče bělochů, celej grunge (ať už to má být poddruh punku či rocku) vznikal tak, že venku bylo nebezpečno, bílí kluci byli zavřený doma, tak dělali muziku. Stejná sračka jako pro černochy, jen ti k tomu přidali gangy i když TAKY současně dělali muziku - gangsta rap.
------
Města byla v Evropě od starověku. Podle řeckého názvu pro města - polis - se jmenuje politika. Itálie byla plná měst už před Římany a Etruskové měli plnohodnotný průmysl vyrábějící železo ve velkém. I s nečištěním s haldama strusky, co tam jsou dodnes.
Staří Římané měli kromě jiného i činžáky, fastfoody, obchodní centra, luxusní značky, levný dovoz ruinující domácí výrobce a člověkem způsobené ekologické katastrofy.
Keltové měli opida, což je jiné slovo pro město a měli je i u nás. Ve stejné době a větší než bájná Trója.
-
Jestli je rodina patriarchální nebo matriarchální je úplně jedno, když jde o to, rodinu zabezpečit. Chlap stejně makal na poli nebo v dílně a ženská se starala o děti. Že byl někde matriarchát ještě neznamenalo, že ženský začaly fárat do dolů, rubat dřevo a lámat kamení.
Maximálně měly více moci a dědilo se (i) po ženkých linií. Třeba panovnictví v Egyptě. Ve výsledku se pak brali uvnitř rodin, protože práci faraona stejně dělal chlap a radši se oženil se ségrou, než by přenechal moc někomu, z koho se ségře rozklepou kolena.
Starej Řím měl tvrdej patriarchát a matróny se těšily vyjímečné úctě, rodiny byly velké a z Říma se nezadržitelně stávala velmoc. Úpadek Říma přicházel s větší svobodou pro ženy. Kdo viděl Já Claudius, ví, že se římská porodnost řešila jako nedostatečná už za Claudiova dětství.
--
Žena o ničem nerozhodovala (ani o dětech) a pokud neměla věno, které bylo jejím jediným majetkem, byla společensky i ekonomicky vyřízená.
Ne nebyla společensky vyřízená. BYLA MATKA. Stačí se podívat k arabům, kde maj nominálně patriarchát. Tlustý arabky se nosej jak carevny a kdo je víc. Chlap může rozhodovat a ona mu to už vysvětlí, jak má správnej chlap rozhodnout.
Rozběsněná arabka je stejně vostrá jako navztekaná černoška, jen chlap to má daleko těžší nějak utéct, protože tlak náboženství a rodin.
Taky jsou arabský čajovny plný chlapů, co se bojej jít domů.
Chlap má sice i právo zabít za kurvení sestru "ze cti," ale pak se za něj žádná nechce vdát a nikdo ani není dychtivej mu vnucovat svou dceru a zůstane na ocet. I takovéhle konce mají patriarchální pravidla. - Tak kde je skutečná moc?
-
Co se týče kovaných rasistů, ti nám dneska hlasují v EU pro privilegia afričanů, bourají sochy pro přílišnou bělošskost a vysvětlují, že prohlášení "ALL life matter" je děsná rasistická urážka.
Rasismus je mít jednu milovanou rasu, které se nadržuje, případně mít nějakou rasu, kterou nenávidíte až za hrob, jen protože je. Opak rasismu je měřit všem stejně.
Boj proti rasismu už je dávno jen další rasistická mánie.
Tvrdej patriarchát v Římě z…
Tvrdej patriarchát v Římě z ničeho nic větší svoboda pro ženy a úpadek?? Leda kulový, panáčku. Už za Etrusků měly ženy silné postavení a svůj majetek.
Tak se podíváme jak to bylo…
Tak se podíváme jak to bylo skutečně, to silné postavení:
Z rodových společností převzalo i římské právo základní představu, že otec rodu (pater familias) vládne otrokům, otec dětem a manžel své manželce. Ti nebyli osobami "vlastního práva" (sui iuris), jejich právní postavení se odvozovalo od hlavy rodu a nebyli tedy způsobilí k právnímu jednání. Tento stav se sice pozvolna měnil, ale římské právo jej nikdy nezrušilo a ani se o to nikdo nepokoušel. Teprve v císařské době mohou i ženy mít majetek a otroka lze propustit na svobodu. Pokud se v římském právu hovoří o rovnosti, je myšlena rovnost svobodných občanů či institucí.
Navíc, poručenství byla zbavena žena až za Auguste, který řešil úpadek rodiny ALE MUSELA PORODIT TŘI DĚTI, jinak jí zůstávalo stále postavení "majetku manžela/otce"...
Co sio přečíst nejdřív nějakou učebnici řísmkého práva pro první ročník Právo a právní věda a nepsat tak bludy ;)
Co takhle si přečíst etruské…
Co takhle si přečíst etruské právo, když byla řeč o Etruscích? ;)
A Římu původně vládl kdo? ;)
Co si přečíst něco o rodině.
To, že někde VLÁDNOU Etruskové ještě neznamená, že tam jsou také RODINY ORGANIZOVÁNY stejně jako u Etrusků.
To bychom podle stejné logiky tady viděli Romy mající dvě děti.
Mělo tam být o LOGICE
Mělo tam být o LOGICE
Čmoude, ale problém je, že…
Čmoude, ale problém je, že etruskové nevládli římanům, ale naopak :D
To je stejné jako by anonym psal, že postavení Jazídských žen bylo po dobití islámským státem stejné, protože přeci jezdové mají ženy jako sobě rovné :D Anonym, má hodně problém s logikou...
Postavením žen v římu máš pravdu ty, a nejvíc práv měli právě v úpadku ;)
Nevládli?
Jestli měli Římani Etruské krále, které pak vyhnali, z králů meli děs a hrůzu, a ani po staletích si César po všech svých vítězstvích netroufl se jmenovat králem, tak to jim asi ti Etruskové vládli.
Co sem četl tak římani a…
Co sem četl tak římani a řekove nechápali/nechtěli? postaveni zeny u etrusku, s toho lze dovozovat, ze k nim meli spise vztah jako dobyvatele nez podrizeni...
A vrchol měli 400let před kristem cesar byl tak 100pred kristem, takže cesar se jich fakt urcite nebal ;)
Etruskové byli už dávno…
Etruskové byli už dávno ustavená společnost, když se Řím teprve zakládal.
Pak se poměr moci změnil a Římané byli ti dominantní, je to jako když tady byla velkomoravská říše a pak se zvedly Čechy, ke kterým Morava patřila.
Nebo USA byly napřed jen takový výhonek Británie, aby se z Británie nakonec stal sice zdatný a sebevědomý, ale přeci jen spojenec USA.
---
S tím králem to bylo jinak. Když se římané zbavili králů (etruských) měli pak silný odpor ke králům. Králové byli ti špatní, no asi jako dneska komunisti u pražský kavárny, jen to trvalo několik staletí a vůbec se o tom nediskutovalo.
César přišel o 400 let později. Republika už byla dávno nahlodaná, Sulla jim předvedl, že je možné na sebe strhnout moc. Několikrát bylo testováno, jestli by prošlo prohlášení Cézara za krále, ale odpor byl příliš veliký. Ještě po tolika staletích nechtěli Římané krále, byť by to měl být Cézar.
Podezření, že Cézar usiluje o královládu byl jeden z velkých důvodů k jeho zavraždění. Na to Římané slyšeli.
Zapoměl jsem podpis
Zapoměl jsem podpis