Tak nám Bílý dům oficiálně informoval americký Kongres, že považuje válku s Íránem za ukončenou. K tomu stahuje z oblasti Blízkého Východu poněkud ohořelou letadlovou loď Gerald R. Ford.
Tento text z nadpisu pravidelně, měsíc co měsíc, nacházím pod platbou od jedné mé čtenářky. Trvá to už tři roky… Tenkrát, v roce 2023 jsem začal psát o tom, že bychom měli mít nějaké „národní divadlo,“ tedy prostor, který by nám patřil a kde bychom se mohli setkávat, abychom naše virtuální fejsbůková přátelství přetavili v ta skutečná.
Přátelé, v uplynulém týdnu se nic zajímavého nestalo a tak se v krátkosti podíváme, jak se světovému hegemonovi daří při dobývání světa a potírání říší desetkrát starších, než jsou Spojené státy.
Když jsem minulý týden představoval projekt sýpky, napsal jsem, že to tak trochu bude i národní prepperské centrum, protože soběstačnost a nezávislost na globalizovaných systémech bylo na Vidlákových kydech dlouholeté téma. Vždycky jsem tvrdil, že i relativně malá zahrádka dokáže zajistit dostatek jídla pro celou rodinu a měl jsem možnost žít pod jednou střechou s manželčiným dědečkem, který se obešel zcela bez elektriky i nafty. Vystačil si s trochou dřeva do sporáku a trochou ručního nářadí.
Vposlední době se veřejný prostor přímo rojí samými lepšími lidmi, kteří jdou bránit naši vaši Českou televizi a její nezávislost, které má být dosaženo nikoliv tím, že tam pracují mravní a zásadoví lidé, ale tím, že budou zachovány koncesionářské poplatky. Kdyby totiž peníze přišly ze státního rozpočtu, tak ti skvělí Řezníčci, Moravcové, Takáčové a ostatní ze dne na den ztratí své nezávislé nastavení a začnou se lísat k Babišovi…
Víte, co byl asi hlavní impuls, pořídit tu sýpku a začít chystat komunitní centrum? Měl jsem za sebou už pár demonstrací, už jsem jezdil po různých sokolovnách, kde jsem se učil mluvit před lidmi a stále častěji jsem začal narážet na prostý a jednoduchý fakt, že se na nebohého hospodského, hoteliéra či jiného majitele nějakého veřejného prostoru slétli libtardi a začali ho na sociálních sítích lynčovat.
nešní článek nemohu zahájit jinak než zprávou, že Hormuzským průlivem bez problémů proplula jachta jednoho z nejbohatších Rusů. Neměla problém ani s íránskými Revolučními gardami, ani s americkou „blokádou íránských přístavů,“ neměla provblém s evropskými sankcemi… vlastně neměla vůbec žádný problém. Ropa neprojede, ale velké prachy projedou bez jakýchkoliv incidentů. Začínám tím, jen abychom viděli, kde je skutečný vliv a jak málo záleží nějakých deklarovaných hodnotách. Peníze prostě nesmrdí.
Přátelé, dnešní článek se ještě bude týkat sýpky. Pak už zase najedu na standardní komentování světového i domácího dění, ale samozřejmě přibude článků o zemědělství pionýrských začátcích, protože přesně tam teď se sýpkou nacházíme. Budu se snažit, aby nedělní článek vždycky shrnul aktuální rekonstrukční situaci a samozřejmě se Vidlákovna stane častým příměrem, vzorem či metaforou v dalších textech. Přece jenom, postavili ji v roce 1954 a zažila ledacos…
Přátelé, my to fakt dokážeme. Děkuji vám za dnešní podporu, která byla větší než všechno co jsme dodnes dělali. Vaše obětavost předčila zájem o moji první knihu, předčila zájem o hnutí Stačilo! a předčila i solidaritu po nevyhraných volbách. Přihlásila se mi také řada lidí, kteří jsou ochotni zdít, tesařit, bagrovat, či omítat a také se ozvalo několik projektantů, že budou nápomocni s byrokracií, kterou bude vyžadovat úřední šiml. Jen za včerejšek máme zajištěnou novou elektrickou přípojku, novou střechu i řadu dalších přípravných drobností, které budou zapotřebí.
Když jsem před čtyřmi roky začal veřejně působit, do omrzení jsem všude opakoval, že je sice nutné, abychom měli vlastní internetová média a je nutné bojovat proti Fialově bačování do roztrhání těla, ale samo o sobě to nestačí. Pokud za politikou nebudou podpůrné struktury celého národa, nebude to skutečné vítězství.
