Běloruský Erdogan

Alexandr Lukašenko vyhrál drtivě běloruské prezidentské volby. Dostal přes osmdesát procent hlasů. Jeho hlavní protikandidátka Ciganovská dostala kolem deseti procent. Opozice výsledky voleb neuznala, vyzvala lidi k demonstracím a od té doby se v Minsku tak nějak střílí, létají petardy, dýmovnice, slzný plyn a už jsou i nějací mrtví.

I u nás na Kydech se vše probíralo. Mluvilo se o dalším Majdanu, řešila se role protilukašenkovské a vždy demokratické opozice,  tož věnujme tomu jeden celý den a prokydejme to pořádně.  

První věc na kterou chci upozornit, že jsem zatím nikde po serverech i televizích nezaznamenal, že by se takhle drsňácky demonstrovalo někde jinde než v Minsku. Pokud je to jinak, omlouvám se. Jako by Bělorusko ani žádné jiné město nemělo. A vůbec, vybaví se vám nějaké jiné město, když se řekne Bělorusko?  To je také první rozdíl oproti Ukrajině.

V Minsku tamní chvilkaři demonstrují a Lukašenko mluví o české stopě v destabiizaci jeho země, místo aby se poučil od Babiše. Náš Andrej nechává chvilkaře na pokoji, jsou mu úplně ukradení a zřejmě jim to už došlo... mohou se třeba udemonstrovat a neděje se nic. Žádná policejní brutalita, žádné fotky krásné zkrvavené prsaté slečinky v bílých šatičkách.

Na Ukrajině se proti Janukovičovi demonstrovalo v celé západní polovině. V té východní to bylo naopak, ale neomezovalo se to jen na hlavní město. Střílelo se, hořeli lidé a bylo to velmi zlé.  

Další věcí je, že v Bělorusku je jen jeden šéf - Lukašenko. Tam na žádné rozdělení sfér vlivu nedošlo. Bělorusko se víc podobá dnešnímu Turecku než Ukrajině. Má v čele jednoho drsňáka, který si už dávno upevnil moc, dávno si zajistil loajalitu mocenských struktur a doma proti sobě nemá nikoho doopravdy vlivného, mocného a bohatého. Jeho nepřátelé jsou za hranicemi, nikoliv doma. 

Na Ukrajině to bylo poněkud jinak. Tam už dlouho vládli víceméně různí mocipáni a všichni si hráli na to, že existuje centrální vláda v Kyjevě. Když pak došlo na skutečnou krizi, ukázalo se kolik je na Ukrajině států ve státě.

Takže Lukašenko si demonstrace postupně potlačí, pár lidí zřejmě ještě postřílí, hodně jich zatkne, někteří zmizí navždy, další dostanou dlouhé tresty a vlastně největší ztráta kytičky hrozí Lukašenkovi ze zahraničí. Sankce a tak... to je dneska moderní.

Zbožné přání našich novinářů o změně režimu za něco demokratického a mnohem lepšího než co tam mají teď, je totální nesmysl co se jen tak nenaplní. Bělorusko není Ukradina a Lukašenko není Janukovič. I když se budou předhánět v líčení černými barvami, nezmění se nic. Lukašenko je pevně v sedle. 

A teď z opačné strany... 

Lukašenko se dlouho profiloval jako ruský spojenec non plus ultra, což trvalo až do ruského záboru Krymu. Nevím, co si tenkrát s Putinem řekli, ale najednou začal Lukašenko dělat agresivnější a samostatnější zahraniční politiku. Dokonce si vysloužil příznivé ohlasy z naší demokratické Evropy i z USA.  Třeba si do té doby myslel, že je něco víc než jen obyčejný podržtaška  pak zjistil, že Putin za svojí podporu tu a tam i něco chce. 

Pak se Lukašenko začal s Ruskem dohadovat o cenu ropy, chvílemi naopak zase budil dojem brzkého sjednocení s Ruskem a pak zase to vypadalo téměř na roztržku. Nepřipomíná vám to Erdogana? Takové zkoušení, co ještě může a co už ne? Takové dupání rozmazleného fracka, který neví, co by chtěl, ale nedá pokoj, dokud to nedostane? 

Živě si představuju všechny ty západní diplomaty, kteří Lukašenka podporují v tom, aby Putina hodil přes palubu a dal se na Západ, protože tam je to lepší. Aby Lukašenko přeťal spojenectví s Putinovou říší zla. Ale dopadlo to jako obvykle. Nabídky nebyly myšleny vážně a Lukašenko se teď přesvědčuje o tom, že měl jen sehrát roli užitečného nástroje proti Rusku a jakmile to prokoukl, hned se našlo dost jiných užitečných nástrojů proti Lukašenkovi, které teď musejí zdrhat ze země, případně byli rovnou vyvezeni a nehodlají se vrátit. 

Mimochodem, pokud tu Cigánovou nechal vyvézt sám Lukašenko, tak to byl geniální tah. Holka pak na videu lomí rukama a říká těm, kteří v ulicích nasazují zdraví a životy za její ideály, že se bojí a že se nemůže vrátit. Až se to mezi demonstranty rozšíří, velmi rychle toho nechají a začnou sami sebe přesvědčovat, že při trošce štěstí se nezjistí, že u toho byli. 

Co Lukašenkovi zbývá? Putin. Který ho v klidu nechal vyřvávat o samostatnosti, v klidu ho nechal hokynařit o cenu ropy, nepípl ani slovo, když Lukašenko oznamoval že je Rusko vlastně ee. Nechal trucovitého frajírka vykřičet, nechal ho ať si užije svoje blbé nápady a nechal ho, aby si teď vychutnal důsledky.

Neuplyne ani měsíc a Lukašenko bude sedět u Putina v Kremlu, tam mu Gosudar otecky vynadá, vše si vyříkají, Lukašenkovi bude odpuštěno, vše se vrátí do starých kolejí a Lukašenko bude rád, že se může spolehnout alespoň na Putina, když mu Pompeo s Macronem a Merkelovou naopak zapalují Minsk pod nohama.

Lukašenko se teď poněkud ošklivým způsobem dozvídá, kdo jsou jeho skuteční přátelé a kdo jsou jeho skuteční nepřátelé. Ale v obou případech je má za hranicemi, nikoliv doma. Doma je stále ještě svrchovaným pánem, autoritářem první kategorie kterého žádná demonstrace nesvrhne. 

Výsledkem bude zase oslabení Západu, protože mu další vládce nebude moci přijít na jméno, nebude mu věřit a posadí se ke stolu s těmi, co jsou na tom stejně. Co ho nechtějí svrhnout a chtějí s ním jen dělat byznys bez přívlastků. Od včerejších skoro přátel dostane Lukašenko naložené nějaké sankce a Putin se opět chechtá, až z Kremlu padají cihly, protože další nezdárný syn se kajícně vrací domů, že už bude hodný. 

A opět si všimněte... Putin nemusel dělat nic. Zdá se, že s věrolomností nás v Ojrópě a USA už počítá jako s konstantou. Vyšlo mu to s Erdoganem, vychází mu to s Haftárem, vychází mu to s Lukašenkem... Jak říkal Karel Čapek... diktátor je zpravidla poctivější než demokrat.