Společnost bludných kruhů

Jakmile napíšu článek o zemědělství, dotknu se v něm vždycky jen strašně malého okruhu problémů. Dokonce to jde tak daleko, že si vlastně i někdy protiřečím, protože záleží z jakého pohledu se na věc zrovna dívám. Musel bych vydat tisícistránkový svazek, abych alespoň zhruba a stále ještě zběžně popsal současnost našeho zemědělství tak nějak kompletně. 

Chtěl jsem na dnešek napsat nějaký sumář, pokusit se to vzít víc zeširoka, ale od druhého odstavce jsem zase sklouzl k popisování jednoho konkrétního problému, který se mi začal rozpadat na další podproblémy a bylo po přehledu. Zkoušel jsem to asi třikrát, ale pořád to nešlo. Ale uvědomil jsem si jednu věc... 

Vlastně všechno v naší společnosti se pohybuje v bludných kruzích, které se nám nijak nedaří přetnout. 

Dám pár zemědělských příkladů... 

Zemědělec si taktak vydělá a vydělá si jen proto, že pěstuje dokolečka dokola jen to na čem se vydělat dá. A tak máme na polích dokolečka dokola jen těch několik plodin. Zároveň musel zrušit téměř veškerou živočišnou výrobu, protože nedokázal konkurovat velkokapacitním kravínům a vepřínům. Tím pádem se mu zhoršuje půda. Musí na ní sypat stále víc umělých hnojiv. To mu dále zhoršuje půdu. Musí na ní sypat stále víc umělých hnojiv a navíc musí dále omezit skladbu, protože mu tam už ledacos ani nevyroste. 

Z jiné strany... Roundup je levnější než nafta. Tím pádem se vždycky najde někdo, kdo stříká chemii a neoře. Tím pádem má nejlevnější výrobu. Tím pádem může prodávat levněji a ostatní ho musejí napodobovat. Nakonec všichni dělají zcela v souladu s neviditelnou rukou trhu to nejlevnější. Půda jde do háje, ale nikdo to nedokáže už přerušit. 

Z jiné strany... Udržet krok s legislativou zvládnou jen ti, kdo mají takřka neomezený kredit. Ti co mohouo investovat v miliardách. Ti si také doopravdy sáhnou na nějakou dotaci a jsou schopni při jejím získání nasadit celá právnická oddělení a jsou schopni si pak také obhájit kontrolu. Pokud se investuje v miliardách, tak si taková akciovka se správní radou a generálním ředitelem v čele velmi dobře posichrují, aby se taková investice vrátila i kdyby měli uplatit celý parlament napříč i podél. Kdo má miliady na investice do skleníků a vepřínů, ten má i miliony na úplatky. 

Z jiné strany... Ve všech zemích EU je zemědělství dotované. My máme levnější pracovní sílu a jsme kreativnější. Ze strany Západu je obrovský tlak, aby se naše dotace nedostaly na jejich úroveň. To by nám neuměli konkurovat. Proto budou v Německu dotace vždycky vyšší než u nás. Tím pádem nikdy nebudeme mít zemědělství jako oni. Budeme konkurovat velikostí a nízkými náklady a nikdy nerozdělíme pole na malé štráfky, které vypadají tak hezky v Esterajchu. 

Z jiné strany... Podle pravidel WTO se obchoduje i s obilnými komoditami. Cenu v podstatě tvoří čínský hlad a americké a ruské přebytky. Jestli je u nás sucho nebo mokro, jestli jsou hnojiva drahá nebo levná, to je burziánům v Rotterdammu poněkud jedno. Stát s tím podle mezinárodních smluv nesmí nic dělat. Maximálně to dotovat, což znamená futrovat penězi něco, co nikdy nefungovalo a ani s penězi fungovat nebude. 

Z jiné strany... Ať děláte cokoliv, vždycky proti vám někdo protestuje. Pokud ořete, tak ničíte to, co má být permakultura. Pokud sypete umělá hnojiva a děláte postřiky, tak se všechno snažíte otrávit. Pokud máte pěníze na ten vepřín, tak to zase bude smrdět. Pokud máte nějakou náhodou hnůj, tak na vás volají policajty, že to smrdí. Inu rozhozeno po poli, to je slušný smrad. Pokud aplikujete vápno, zase prášíte. Pokud odvážíte z pole, tak zase překážíte dopravě. Pokud stavíte skleníky s uzavřeným cyklem vody bez pesticidů, dělají problémy proti záborům půdy nebo si stěžují na noční svícení. Ať děláte cokoliv a jakkoliv, všechno je špatně. 

Z jiné strany... Máme sucho, proto se málo urodí. Nevyděláte, ale očekává se od vás že budete se suchem bojovat. Vy nemáte z čeho. Tak nebojujete. Tím se sucho zhoršuje. Zase vyděláte míň. Zase máte menší možnost bojovat se suchem a zase vás to nutí nějak očůrat, aby jste poplatil náklady. 

Jediný, kdo se nebrání, je příroda. Ta nedemonstruje, ta nekřičí v médiích. Ta nedává prohlášení ani o drancujících zemědělcích, ani o ekodebilech. Ta prostě přijme situaci tak jak je. Přírodě nevadí, že děláme poušť. Ona ji jen osídlí. Jí nevadí suchopár.  Ona na něj umístí to, co tam přežije.  Půda si nestěžuje, půda nenadává, půda nemá zastoupení v parlamentu. 

Pokud byste se stali ministrem zemědělství, nejspíš nebudete mít šanci cokoliv udělat. Ať k tomu přistoupíte z kterékoliv strany, vždycky něco porušíte, někoho naštvete, vždycky půjdete proti zájmům někoho mocného. Zemědělství má přesah do průmyslu, zdravotnictví i do zahraniční politiky. Dnešní stav je takový proto, že je jediný možný. Všechno ostatní je proti někomu nebo něčemu.  A každý zásah, každý pokus o nápravu vždycky začne zdražením potravin. Čím větší pokus o nápravu, tím větší zdražení, tím víc vztyčený prst z EU, Německa a dalších velkých států. Tím větší mručení od velkopodnikatelů a vlastně i od malých zemědělců, protože jedni v tom mají spousty peněz a druzí už nemají žádné peníze. 

Všechno co se dneska děje, jsou jen kosmetická opatření. Zákaz roundupu je už vykompenzován výrobou jiných totálních herbicidů. Zákaz nějakého silného pesticidu je kompenzován častějším stříkáním jiného jedu. Kejda se dá lépe prodat do bioplynové elektrány než ji házet na pole, což smrdí  a lidi si pak stěžují. 

Není to jen zemědělství, Podobně bludné kruhy máme i s průmyslem, zdravotnictvím a dalšími oblastmi lidského života. Vlastně máme podobně bludné kruhy i s parnerskými vztahy, rozvody, pořizováním dětí, prostě se vším. Podobně bludné kruhy mají i církve - žádné majetkové vyrovnání je neposunulo ani o píď k lepší budoucnosti. Spíš naopak a brzy budou zkoušet žádat o další peníze. 

Já jako Vidlák z toho nevidím žádné východisko, než padnutí na hubu. Až se prostě neurodí a všichni tak jako tak zkrachují, až budou pole tak ztěžká, že je kořeny prostě neprorazí, až se potraviny zdraží z nedostatku samy o sobě, až zkrachují oligarchické skleníky, protože na to stejně nikdo nebude mít peníze... pak se možná něco napraví. Ale předtím budou celkem spolehlivě hory mrtvol. 

Sám sice propaguju drobnou vidláckou zemědělskou malovýrobu a samozásobitelství  - a narozdíl od redaktorů serverů jako je Ekolist a podobně to doopravdy dělám. Ale aby se to někde projevilo, musely by takových vidláků být statisíce. Půl milionu vidláků - deset procent pracujících, to by už možná něco znamenalo.

Teď jsme svým způsobem spokojení, protože náš trh není nasycen a prodáme kdykoliv jakékoliv množství potravin které vypěstujeme... Pro případné sledující čučkaře hlásím, že já nikdy nic neprodal ani nedal a všechno jsem vždycky sežral sám. 

Kdyby na to došlo, zřejmě by všichni vidláci v republice uživili jedno okresní město. Nic víc. 

Na druhou stranu - buržoazie také zbohatla vedle šlechty až ji dokonce v bohatství předběhla a díky tomu se domohla i politických práv. A přitom byla dlouho pod rozlišovací úroveň grófů, baronů a lordů. Dlouho byli jako habry ve smrkovém lese. Taktak živořili. Ale natahovali kořeny, vymýšleli jak vyžít z toho mála co jim zůstalo. A pak šlechtické stromy padly a buržoazie prakticky okamžitě vyplnila prostor. 

Vlastně v tom je můj jediný optimismus. Že svojí vidláckou činností tvořím zárodky případné budoucnosti. Jsou malé, zcela pod rozlišovací schopností. Ostatně malý habr v lese se nikdy nedostal na lesníkův soupis k využití a pokácení. Jeho zužitkování se vlastně ani nevyplatilo. 

Věřím, že totéž dělá i hodně dalších lidí. Znám lidi co šijí středověké boty, protože jen ty si někdo koupí. Ale kdyby na to přišlo, ušili by i normální boty. Leckterá holka umí se šicím strojem. Předvedly to na rouškách. Je to malý zárodek... ale když půjde všechno do háje, bude šicí stroj obrovské bohatství. Pistole sice dokáže lecos vynutit, ale nedokáže nic vytvořit. Pistolník Calvera ze sedmi statečných je nereálná fikce...  Ve skutečnosti budou pistolníci svoje vidláky střežit, protože vidláci jim zařídí jídlo. Bude to pro obě strany lepší než trvalý boj a intriky. 

Každá malá dílna, každé políčko, každý malotraktor, každá skutečná schopnost a znalost bude mít jednou obrovskou cenu. Až všechno padne na hubu, bude se počítat jen to, co doopravdy máme doma. Žádné papírky ani úpisy. Jen to, co tu doopravdy zbude, s čím budeme umět zacházet.

Já dělám do zemědělství. Celkem to umím a ledacos na to mám. To bude moje parketa.  Pusťte se také do něčeho.