Vlastně se jim to podařilo

Tož se nám zase otevřely knihovny. Šel jsem s dětmi vrátit knížky co měly napůjčované a nabrali jsme domů další zásobu čtiva. Koneckonců školy moc nemají, tak ať si alespoň rozšíří obzory. V knihovně jsme byli jedni z prvních. Skoro všechny knihy byly v regálech, nic nebylo rozpůjčované. Aniž bych to měl v plánu, skončil jsem u regálu s válečnou literaturou. 

Vidlákovská knihovna má sice už počítačový informační systém, ale v knihách jsou ještě založené ty kartičky, kam se zaznamenává půjčení knihy.  Docela jsem si to užil... 

Ztracená vítězství od Mansteina  - půjčené v podstatě pořád. Knihy o Třetí říši, hitlerových vojscích, zbraních SS, německých tajných zbraních, Guaderianovy Vzpomínky generála,  Erich Hartmann - německé letecké eso, všechny tyto knihy jdou z ruky do ruky. Po vrácení do knihovny se zdrží maximálně týden a už je zase někdo doma louská. 

Pattonův deník - Poslední půjčení před pěti roky a pak já. Montgomeryho Pamětí polního maršála - naposled půjčeno před deseti roky. Miloš Hubáček - Generál Patton, první díl - půjčeno naposled před dvěma roky. 

Maršál Koněv - válečné události roku 1945 - naposled půjčeno v roce 1995. Jednotka Normandie - Němen (o francouzské jednotce bojující na východní frontě) - nikdy nepůjčeno. 

I ve Vidlákově se potvrdil dávný trend, který jsem zaznamenal na serverech věnujících se vojenství. Každý článek o Němcích má zhruba dvojnásobnou čtenost, než článek o jakékoliv jiné armádě. I sami autoři dost často píší  tom, že jejich čtenáři znají poměrně do detailu německé reálie, ale ty spojenecké, nebo nedej bože sovětské, ty nezná skoro nikdo.  

Svým způsobem to bude platit i o nás... svým způsobem známe víc německých generálů i vojáků než našich vlastních. Možná známe pár našich západních letců, ale kdo dokáže ještě vyjmenovvat alespoň pár jmen ze Svobodovy armády. Známe názvy leckterého uskupení SS. Ale kdo si dokáže zařadit Pattonovy jednotky? 

Kdybych se zeptal na něco ohledně německé šesté armády, tak by leckdo vychrlil jméno generála Pauluse a přidal by Stalingrad. Ale kdybych se zeptal na 1. běloruský front, jen ti starší by mluvili o Žukovovi. A kdybych se zeptal obráceně, jakému uskupení velel Rokosovský, bez wikipédie by to skoro nikdo nedal. 

Za debily Hřiba a Koláře si můžeme tak nějak sami. Nějak jsme dětem nepředali všechna ta jména a základní orientaci. Jen u těch němců to bylo bez problémů, to všichni vědí, to za nás už někdo udělal. Zdá se, že tyDojče neziskovken fungují. Knihy o Mansteinovi, Modelovi, Guaderianovi, Paulusovi, Whitmannovi, Hartmannovi a dalších mají dotisky a dobře se prodávají a knihy o komkoliv jiném jsou propadák. 

Hřib nám teď už vlastně vysvětluje jen tu poslední fázi. Jak chrabrý němec Rudolf Toussaint (poctivý člověk a dobrý vlastnenec) podepisuje čestnou kapitulaci, protože je veden touhou po míru a ohledy na civilisty. To samé jsou najednou vlastně všichni ti němečtí generálové. Čestně podepisují kapitulace, čestně bojují a čestně prohrávají. Vlastně jen Hitler a pár lidí z jeho suity, to byli ti náckové, jinak celý wehrmacht byl vlastně plný vlastnecky smýšlejících poctivých němců. 

Trochu nám v tom dělají problémy ty Lidice, ale i na tom se už pracuje. První pokusy o nový výklad, že si za to ti mítní mohli sami, ten už se uskutečnil, ale bohužel ještě žijí někteří kteří Lidice zažili. Za pár let už budou úspěšnějí. 

Ale jinak jako by nic dalšího nebylo. O osvobození koncentráků a vypálených vesnicích bohužel píší jen ti generálové, které nikdo nečte.  Jako kdyby tam v SSSR nebyly desetitisíce Lidic. Tam je jenom Katyň. Kdo naposled mluvil o Babíj Jaru? Nebo o Oděse? Kaunaském nebo Vilniuském ghetu? 

Přitom ti stejní, kteří pak dostali vysoké posty v Západním německu, ti posílali svoje vojáky vraždit a v celém wehrmachtu s tím prakticky nikdo neměl problém. Ale to nám úplně zmizelo spolu s knihami o Koněvovi a Sevastopolu. Manstein samozřejmě nikdy nepsal o tom, jak ve jménu nacismu vraždil. On samozřejmě čestně bojoval pln vojenské cti. 

Všimněte si, že Hřib neřekl ani slovo o obráncích rozhlasu, které jednotky SS postřílely u nejbližší zdi, protože to tak měly naučené z přecchozích čtyř let pobytu v Rusku. Ani slovo o tom, co rozkazoval Toussaint ještě o den dříve. Ani slovo o jiných zvěrstvech, ani slovo o bojích, které trvaly ještě další dny o fanaticích, kteří nekapitulovali a kteří ještě o den dříve byli součástí té armády, která údajně kapitulovala. Jako kdyby se tihle vrahouni probudili až po kapitulaci a den před tím byli mírumilovní beránci. 

Samozřejmě že se vraždilo o sto šest a i v poslední den války neměl nikdo ve wehrmachtu žádný problém postřílet libovolné množství civilistů a jediné co jim bránilo bylo vědomí, že další den budou v zajetí a mohli by je za to taky zastřelit. Dokud postupovali ruskými pláněmi, neměli žádné skrupule. I ten Toussaint byl hajzl první kategorie, který měl štěstí že u nás dostal jen doživotí. U jeho soudu vystoupilo dost svědků, kteří celkem přesně popsali, co tenhle zmetek rozkazoval ještě den před kapitulací. 

A jak vypadají ta jediná pravdomluvná média... Wehrmacht podepsal kapitulaci a ani slovo o vraždění.  Ale že přijeli Rusové a kradli hodinky a chlastali, to jo. Samozřejmě ani slovo o tom, že když byl takový ruský vojáček u něčeho podobného chycen, okamžitě byl zatřelen a nikdo se s ním nepáral. 

Když si člověk přečte třeba u toho Koněva, co všecho na svém postupu směr Berlín viděl, tak jsem překvapený, jak to Stalin dokázal, že svoje generály udržel na uzdě, že z Německa neudělali to samé co oni v Lidicích - že je prostě nevystříleli do doby kamenné. A to Stalin přišel o syna. A naprosto chápu Pattona, že zastavil vyšetřování svých vojáků, co po osvobození Buchenwaldu postříleli bez soudu všechny dozorce které pochytali.  

Není to samozřejmě Hřibova zásluha, ale v podstatě se to soudruhům Němcům podařilo. Ještě neuběhlo ani století a všichni jejich hrdlořezové jsou najednou čestní vojáci, kteří sice bojovali za špatného vůdce, ale vždycky férově a poctivě. 

Já s tím udělám jedinou věc... dám svým dětem do ruky i ty ostatní knihy. Aby si kromě Guaderiana  přečetly také něco o Žukovovi a Omaru Bradleym. Aby věděly, že jsme neměli jen letce v Británii a pěšáky u Tobruku. Ale že jsme měli i Svobodu u Buzuluku, že byla i nějaká dukelská operace a že samoosvobozená Praha byla ve stejné chvíli i vražděná Praha a ten stejný Toussaint, který kapitulaci podepsal, ještě o den dřív podepisoval úplně jiné rozkazy.