Jiný pohled na vzdělání

Omlouvám se Davidovi, že mu narušuji úvod jeho článku, ale mám pro čtenáře krátké oznámení. Vzhledem k přetrvávajícím problémům s elfem Sartrem jsem přidal do základního menu vidlákových sedm pravidel diskuse. Nebojte se, nikoho z diskutujících se to netýká až na jednu jedinou výjimku. Ale bude dobré, když se s tím seznámíte. 

Davide je to Vaše: 

Se zájmem si vždy přečtu jakýkoliv článek či komentář, který se týká vzdělání. Naposledy zde na Kydech k ukončení pololetí školního roku. Než nabídnu svůj pohled, sdělím, že patřím spíš k vrstevníkům Vidláka, tudíž jsem zažil jen zlomek toho, co většina z vás, ale pohybuji se uvnitř školství jako učitel na základní škole, z větší části na prvním stupni. A své zkušenosti jsem nejdříve načerpal v běžné i výběrové škole v Praze, kde jsem po studiích žil, a nyní je získávám na běžné státní škole na menším městě, kam jsem se před časem přestěhoval.

Z vašich komentářů se dá vyčíst jistá skepse k současnému školství, potažmo k jeho kvalitě. Nebudu se zde rozepisovat o celkovém systému a o všech tlacích na něj z různých stran; toho tu již bylo řečeno mnoho. Ani nebudu psát o tom, že nakonec vždy záleží na jednotlivých a konkrétních lidech, neboť to je jasné. Spíše bych se chtěl věnovat těm "hlavním" aktérům - dětem.

Určitě je pravda, že v porovnání s tím, co jsem musel umět ještě já, se dnešní požadavky na žáky nedají moc srovnat a je tedy pravda, že laťka se neustále posouvá dolů. Proč se tak děje? Podle mě na prvním místě stojí především to, že dnešní dětí mají naprosto odlišné zkušenosti než my. Ještě pro mou generaci byla škola a učitelé jakousi autoritou ve věcech poznání či vědění a nejen v nich (teď zobecňuji, někteří to tak nemuseli vnímat). Dnešní děti to tak nemají. Získávají stále více informací a podnětů z jiných zdrojů než my a těch informací je také stále více. Škola se zde dostává na druhou či třetí kolej. A pokud si chce nějak nárokovat, že bude předávat či vysvětlovat, jak se věci mají, nutně musí selhávat a v porovnání s předchozími generacemi se bude jevit jako méně kvalitní. Rozšíření informačních kanálů bohužel nejde ruku v ruce s tím, že by dnešní děti věci víc chápaly. Je to právě naopak. Spousta z nich nemá bezprostřední zkušenost se světem jako třeba Vidlákovy děti. Chybí jim zažití toho, jak věci a procesy, hlavně ty dlouhodobější, kolem nich fungují a ve škole pak nemají na čem stavět. A škola tohle pramálo reflektuje, natožpak aby s tím něco dělala; učitelé se stále většinově snaží informace předávat (dělají to v té nejlepší dobré víře). Na tohle všechno, podle mě, reaguje většina "moderních" přístupů. Někdy lépe, někdy hůře.

Mohu to ukázat na matematice a Hejného metodě. Jednak se tu hodně skloňuje, jednak docela hodně vidím pod její pokličku (znám osobně pana profesora Hejného a pohybuji se mezi aktéry šíření této metody takřka od začátku, byť hodně zpovzdálí). Aby mi nebylo vyčítáno, že něco obhajuji (stejně asi bude), mohu říci, že by to šlo ukázat i v jiných oblastech vzdělání, kde to funguje plus minus podobně, ale nebylo by to tak přesné, poněvadž v jiných oblastech nedisponuji takovým vhledem.

Děti již na prvním stupni často nerozumí tomu, co v matematice dělají, a tak dochází k tomu, že se matematiku učí hodně formálně. A protože nemají ten základ, o kterém jsem psal výše, požadavky musejí nutně klesat. Všímají si toho učitelé obou stupňů škol. Hejného metoda se na ten formalismus snaží reagovat. Nejde v ní ani tak o zvířátka, šipky, autobus nebo o to naučit děti počítat jako spíše o rozvoj palety dovedností. Vedle rozvoje myšlení, které, jak někdo v komentářích uvedl, se využije i jinde, mohou získávat dovedností, které se hodí v běžném lidském soužití - naslouchat druhým, respektovat jejich způsob vnímání a zároveň umět argumentovat, vzájemně se podporovat atd. Učitel zde není garantem pravdy (to dnes není efektivní - viz výše), ale vytváří prostor pro to, aby se děti mohly intelektuálně osamostatňovat. To se děje tak, že matematiku a její zákonitosti objevují. Samozřejmě že především ti nejlepší, ale k těm slabším se během výuky dostanou zkušenosti těch ostatních. A že si děti umějí vysvětlovat, když k tomu dostanou prostor. Přitom se naučí i standardně počítat, byť to není tak rychle, jako když se to driluje. Nijak je to při řešení úloh nemusí limitovat. Bohužel je docela těžké to jako učitel dělat dobře; ne každý dokáže sestoupit z piedestalu toho, kdo má velkou moc nad dětmi, zvlášť na prvním stupni, nebo si dokáže přiznat, že dítě je v něčem o hodně dál; rozuměj, že má mnohem větší talent než já. To se dá poznat při tomhle způsobu výuky dost brzy. V běžné matematice, kdy jde hlavně o čísla a počítání s nimi, to vidět být nemusí. Dobře to nemůže dělat ani ten, komu je tento způsob výuky vnucen; i to se děje.

Když se to naopak dělá kvalitně, výsledky dětí se dostaví automaticky. Z pohledu pouze matematických výstupů to nemusí být tak patrné (proběhlo zatím jen velmi málo srovnání), ale z pohledu jiných dovedností to je vidět dost. Je třeba velký rozdíl v tom, jak děti dokážou "vidět" a popisovat své vlastní myšlenkové pochody nebo jak se staví k řešení problémů. Může být, že to někdo bude vnímat jako něco normálního, k čemu není potřeba nějaká nová metoda a co se dnes běžně děje, ale právě z vlastní zkušenosti vidím, jak s tím dnes děti mají obrovské problémy. Proto Vidlák píše, že o své děti strach mít nemusí.

Takto by se dala ukázat jedna oblast za druhou a mohly by se najít podobné principy a zkušenosti, které jsem popisoval v matematice.

Co k tomu dodat na závěr? Vím, že popisovat situaci ve školství není jednoduché a vždy je to zjednodušené, stejně tak jako jsem to v předchozích řádcích udělal já. Je to ztížené i o to, že každý se školou má svou jedinečnou zkušenost, kterou vše hodnotí. My učitelé navíc nejsme většinově bráni jako profesionálové ve svém oboru a ani se tak mnohdy nebereme. Přitom nevím, zda v dnešních podmínkách lze pro zvýšení kvality školství udělat více než se rozhodnout jít učit. Jak říká jeden můj kamarád: kdo se rozhodne učit na základní škole, jde bojovat do první linie. Je to z určitého pohledu kapka v moři, ale na systémovou změnu doba asi ještě nenazrála.