Život na home office

Dal jsem slepice, že jako zvládnuto. Jinak to asi bude u těch, kteří pracují na něčem nevirtuálním, hmotném, musí vstát po čtvrté a jejich děti třeba nejsou pověšeny na honění příšer, ale ani na školní výuce, neb nemají ty patlafony. A pak budou asi i tací, které zaměstnavatel momentálně nepotřebuje a tak si přispí, kdo spí, nemá hlad. A ještě i jiní, a až se to časem pěkně promíchá, pak si většina řekne, co vlastně chce, sepíše si svoje potřeby, jak by řekl Sasin, a ty bude požadovat ve volbách. Leccos asi bude jinak.

se živí prací, v níž musí pěstovat určitou úroveň racionality, dokáže zbaštit i s navijákem tvrzení či vnucenou představu, že balené potraviny jsou bezpečné.
Od doby, kdy jsem zjistil, že můj kámoš vozí předpečené a následně zamrazené "ČERSTVÉ" pečivo (croisanty) z Čech do Paříže, aby je naši francouzští soudruzi mohli mít "zcela čerstvé k ranní kávě" (dopečené v suprošových mikrovlnkách), jsem k takovým tvrzením a prohlášením přinejmenším poněkud kritický, pokud ne zcela imunní...

KORONA JE O STRACHU, o tom že lidé zapomněli, že se taky umírá, mimo nehody především ti staří a nemocnější, slabší. Věda a lékařství za posledních 100 let zcela izolovala smrt od lidí, je to prostě něco, co se odstavilo mimo běžné myšlení. Naopak nám naočkovala, že tu všichni budeme do sta let, že zachrání každého chcípáka, který by jinak umřel v dětství (a rodiče by si díky náboženství řekli bůh dal bůh vzal, a nabouchali by si další náhradní kus), a nyní se dožije dospělosti a dál šíří svoje slabé geny.

jinak k tématu:
Home office je to nejlepší co mne potkalo, a trvalo to jen 14 let a 1 světovou "pandemii".
Mimo 1 drobnost (došlá papírová pošta) v podstatě zavřeli barák se 120 lidma a všichni, mimo cca 10 lidí co nemají doma internet všichni HO. Najednou je na vše času dost, když ušetřím 2 hodiny dojíždění, 2x za týden velký nákup, děti mají jen 2 hry (jak se vyvléct z učení, a jak nasrat rodiče), i na procházku ven do lesa se čas najde. Celkově takový ten běžný pracovní spěch zmizel...

tu i onde skuhrají, že blablabla...
Nemám s ničím problém. Ráno se vybelhám z pelechu a po klasických úkonech (doplnění hladinky kofeinu, sacharidů a jedů) si zacpu molitanovými ucpávkami uši, abych neslyšel skuhrání Staré Jahody, že nemůže do školní budovy (nechápu!!!)
V devět vykopu z pelechu Pinocchia, aby nejpozději v půl desáté zaklekl na haldy úkolů ze školy, případně stihnul výuku po digitálnu. Občas se někdo v jeho škole zblázní a chce konferovat. Budiž.
Pokud hrozí nějaká práce, mazaně poukáži na skutečnost, že jsem faktický invalida se skoro utrženou nohou (nějaký malý otok si stále pěstuji), tudíž mi přísluší pouze obsluhovat komp a příslušenství (tiskárnu, scanner).
Po obědě už mám tak osezený zadek a jsem tak unaven z četby románů a diskuze na Kydech, že se odhodlám vyrazit omrknout dílenské prostory, v nichž jsou průběžně rozebírány a skládány motorky Pinocchia. Něco málo v nich pošprtám, sepíšu potřebné díly k opravám, prokonzultuju s Pinocchiem problémy, které se vyskytly, ale hlavně topím v kamnech (v Gorolistánu je furt kosa jak v ruském filmu) a vařím osvěžující nápoje s adekvátním přídavkem nemrznoucí směsi, pokud teplota venku atakuje nulu. Což atakuje furt, bo ten teploměr kterým měřím venkovní teplotu vzduchu u garáže, ukazuje dva nad nulou už asi třicet let.
Příjemně osvěžen imitováním práce pak zajdu vypustit čoklici, aby se proběhla, zkontroluji zvýšeným hlasem příbuzné po telefonu, aby je nenapadlo něco chtít, když už mají těch 80+, a jímám se číhat u telky na další díl nějaké pitomé detektivky, potažmo na nový kydací příděl.
Pokud by někdo chtěl vědět, jestli mi nechybí práce, tak ani náhodou. Klidně bych to vydržel neomezeně dlouhou dobu, třeba až do důchodu.
Jak pravili soudruzi vojíni v přijímači (první měsíc na vojně před složením přísahy). "Máme se jak na zámku, ať to trvá věčně."

Vakcína bude nejdřív příští rok na jaře, článek je pěkný, ale ohledně vakcíny i květnové možnosti nenakažení se nerealistický. (Reálně bude snad na konci roku, ale aplikace jaro - léto 2021, a to buďme vděční za vědeckotechnický pokrok)
Mimoto koroně teplo nevadí, pravděpodobně budou nemocní i v létě. Virus u nás nikdo nezastavuje, jen zpomaluje. Většina populace se nakazí, ale potřebujeme postupnou nákazu.

Stejně si myslím, že je ten virus (za pandemii jej prohlásila WHO - neb změnila kritéria) zástěrkou pro něco většího a globálnějšího. Mimo náš civilizační okruh umírají miliony "divochů" po kterých ani pes neštěkne, pouze občas se někde médii mihne info, kolik kde bylo "kolaterálních ztrát"...a to je ještě diskutabilní, jestli si za to mohli sami anebo jim "bylo demokraticky pomoženo", protože něčí pařát a zdroje...Každopádně - život před epidemií byl jiný, za epidemie je jiný a po epidemii bude jiný.

Kadlas, jak tu Vaší koronavirovou zpověď čtu, Vy mát předpoklady přežít chemickou, bakteriologickou a atomovou válku dohromady.

Sice nosím roušku, myji si ruce, nedružím se, do obchodu chodím co možná nejméně často, ale když si přečtu soubor Vašich opatření, jsem proti Vám koronavirová Sau.

Dobírám týden staré dovolené. Jsem s klukem na chalupě na Šumavě (žena je doma.je nastydlá), včera a převčírem jsme zpracovávali dřevo na topení, dnes se pustíme do konstrukce roštu pro podlahy v podkroví. Samá hezká práce.

Lidí včera a převčírem kolem prošlo málo, občas jsem s někým prohodil na dálku pár slov, Kamarád z penzionu nám vozí obědy. Zastavilo se pár lidí pro med. Je to takový klášterní život.

Se sousedy jsme si slíbili, že až to bude možné, uděláme u v naší hospodě pořádnou oslavu, spousta jídla a pití, muzika, něco jako posvícení. Vezmeme ženský, aby se tancovalo, budeme je zvát na frťánky, aby švitořili a vejskali, bez toho by to nebylo ono.

Tož tak. I kdyby se viry všech zemí spojily.

Dvakrát týdně nákup, větší než obvykle, protože se u mne střídají po jednom vnoučata, která by se jinak doma neustále rvala za hrozného jekotu a rodiče by na částečném HO doma nic neudělali. Největší problém je donutit je udělat věci do školy. A školy to na ně valí ve velkém, zadávat úkoly přes internet je přece tak jednoduché. Konstatuji, že jejich školní učebnice jsou absolutně a totálně k ničemu.
Co se týče vztahu koroňák a já - tajně doufám, že mám ten téměř bezpříznakový průběh. Den před uzavřením škol poslali vnučku ze školy domů, že ji bolí hlava a břicho. Měla takový divný průběh něčeho, asi půl dne (večer) horečku 39,5, druhý den už jenom zvýšenou teplotu, pak několik dní téměř pořád spala a nic jí nechutnalo, i když tvrdila že má hlad a já jí vařila to co má ráda. Tvrdila, že to chutná jinak. Ztráta chuti je u mladých prý průvodním jevem. Tak nevím. Nikomu z rodiny, kdo jsme ji ošetřovali, nebylo a není nic, co by se vymykalo stavu obvyklému pro tuto roční dobu. Nikde v zahraničí jsme nebyli.
Pokud by mne měl potkat ten špatný průběh, tak by to bylo nejlepší teď, kdy jsou ještě volné kapacity v nemocnicích. Stejně to musíme časem absolvovat téměř všichni, tak se hlavně netrefit zrovna do doby největšího náporu na nemocnice.
Docela by mne zajímalo, jak dlouho je člověk infekční, Vzhledem k tomu, jak málo je vyléčených (těch, co už nevylučují žádné viry), tak asi hodně dlouho.
Ty čtrnáctidenní karantény zachytí ty nakažené, co se u nich objeví příznaky. Nakažení bezpříznakoví po 14 dnech vyráží mezi lidi.