Tak co říkáš, můj milý deníčku? Už jsme se trochu zabydleli, žejo. – Není to špatný: webové rozhraní sice nic moc (to hodně přeháním – ve skutečnosti neexistuje), nemůžu se vracet k jednou publikovanému textu a pulírovat překlepy, ladit detaily, jemné významy a jinotaje, což já rád. Ale na druhou stranu to zase posiluje autorskou zodpovědnost, což je krok správným směrem. Je to prostě něco za něco, jako všude a vždycky. Každá mince má dvě strany. Ale co je pro nás hlavní: máme tu opravdickou a živou diskusi, ne ten mrtvolný europuch, jako třeba ... – no, nechme to; čo bolo, bolo.
Je to tady, pravda, trochu takový Klub nespokojených, pořád brblají, pořád na něco nadávají. – Ne, nic neříkej, jako bych tě slyšel: kdy jsem já naposledy někoho pochválil, no? Řekni jméno! Nepamatuješ si, že? Nic si z toho nedělej – ani já ne.
Ale dobře: politiku prozatím necháme být a zkusíme otočit minci na líc.
Mince totiž, můj milý deníčku, to je skvělá věc. S jistou dávkou abstrakce ji můžeme považovat za část plochy, která dvě strany. V symbolické rovině to představuje možnost volby, to je ohromná vymoženost – protože existují i plochy jednostranné, na nichž, milý deníčku, můžeš rejdit donekonečna – a pořád jsi tam, kde jsi byl i předtím; můžeš volit jako vůl, a žádná změna. Starý Möbius by mohl vyprávět, ó jé!
A prosím tě, bez poznámek, že ti to něco připomíná. Ono totiž nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Mohl bys třeba jednostrannou plochu povýšit do 3D a utvořit těleso, do něhož lze kapalinu nalít, a nikdy ji už nevyleješ ven. Z takové láhve bych si nikdy nemohl nalít portské; z takové představy mne jímá hrůza.
Takže já si teď z láhve (která má vnitřek a vnějšek) do sklenice (která rovněž má vnitřek a vnějšek) naleju vyvážené, zadumané portské, a upiju doušek: tawny, ročník 2011. Vynikající.
---ﬡ---
Kráčím kamenitou stezkou do strmého svahu. Z blankytu nade mnou, za nímž lze vytušit bezednou čerň nekonečna, oslepivě sálá slunce. V hlubokých roklích i ve stínu severních svahů leží loňský sníh, který nikdy zcela neroztaje. Mezi kameny, po nichž stoupám, tečou stružky ledové vody. Uprostřed výhně dnešního odpoledne se na tatranské magistrále setkávají léto a zima. Léto a zima se takhle intimně dotýkají málokdy, a dneska si to užívají. Nahlas to neřeknu, ale myslet na to můžu: ony se vášnivě milují, protože ta příležitost nepřichází často.
Kleč a suť, kameny a lišejník. V trsech trávy zasvítí květy, které neznám.
Jolana se zastaví a ohlédne:
„Tohle je mochna, a tady tohle,“ shýbne se až k zemi, ukazujíc mezi kamení, „tohle je dřípatka. Slovensky je to, myslím, soldanelka, ale nevím to jistě.“
Bože milý, jsi-li – říkám si v duchu s Karlem Havlíčkem – chraň duši mou, mám-li jakou.
Protože já nevidím mochnu, nevidím soldanelku, nevidím všechny ty lišejníky, které Jolana umí odříkat líp než já malou násobilku – já vidím jen Jolanu, a to je všechno, co je.
Jolana, stále sehnutá, prohlíží dřípatku karpatskou, a já, sehnutý nad Jolanou, snaživě vytvářím zdání, jak mě dřípatka-soldanelka zajímá. Jaké má okvětní lístky. Jolana má za tričkem taky pěkné okvětní lístky. Ze své pozice nad soldanelkou to velmi dobře vidím.
Když se Jolana zvedá, uhýbám jen málo, maličko, takže o mne Jolana zavadí. Letmý dotek, letmý úsměv. Jolana krásně voní: větrem, sluncem a Jolanou.
Stoupání střídá sestup a výhled do kraje. Tuhle trasu dobře znám, a tak můžu Jolaně pojmenovat, co vidí: štíty, doliny... pod námi se leskne malé pleso. Jolana stojí blízko mne, blíž, než by musela – tak blízko, že na mě dosáhnou její vlasy, vlající ve větru. Teď si jistě myslíš, můj milý deníčku, že Jolana má vlasy nejmíň po ramena, ale to je omyl. Má je mnohem, mnohem kratší.
„Až půjdeme kolem plesa, mohli bysme zastavit a sníst svačinu – co ty na to? Ať ji nepřinesem zpátky,“ povídám a Jolana přikývne. Přikývne a opře se o mne, jako by celý život nedělala nic jiného.
---ﬡ---
Portské, můj milý deníčku, to je vynález. Jestlipak víš, komu za vynález portského vína vděčíme? – ani to nezkoušej, to bys neuhodl. Vděčíme za něj stejnému fenoménu, který významnou měrou přispěl k zatím částečnému rozpadu Čtvrté říše, jíž se poněkud eufemisticky přezdívá Evropská unie. Oním činitelem, který mám na mysli, je odvěká anglicko-francouzská řevnivost.
Když se někdy v 17. století už kdoví po kolikáté mezi sebou rozhádaly Francie sladká a hrdý Albion, a hrdým Albioncům tím pádem vyschnul pramen dobrého pití, začali Angličané hledat jinde než ve Francii. Našli moji rádcové, našli; jenže to bylo krapet dál, a navíc po moři, až v Portugalsku. Naštěstí a bohužel, víno se cestou většinou zkazilo – a podle kyselých koňských obličejů soudě, vinného octa bylo v Albionu vždycky dost. To byl docela problém, až někoho napadla spásná a klíčová myšlenka: totiž konzervovat víno přídavkem pálenky a zvýšit obsah alkoholu na nějakých 19 – 21 %. Zárodek portského vína byl na světě.
Vidíš? Kdyby Evropská unie vznikla už v 17. stol. n.l., nikdy by nevzniklo portské a já bych zůstal do smrti abstinentem, protože jiné pití – kromě čaje ovšem, ale to je zcela jiný příběh – mně prostě nechutná. Není to dostatečně jasný a zcela postačující důkaz škodlivosti Evropské unie?
Já vím, deníčku. Zůstal jsem napůl cesty a proto mám latentní sklon stále si stěžovat a furt na něco brblat. Říká se, že lepší je umilovat se k smrti, než v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.
A ty se ptáš, co já?
Jak vidíš, to první se mně nepovedlo. Ani na domov důchodců to zatím nevypadá, takže zbývají jen pracovní úspěchy a portské. – Ne, ne, já vím, ještě spoustu věcí mám, třeba tyhle tři oříšky.
Ale kruci, plácám... jednak je to portským, a pak taky tím, že Jolana byla trochu podobná Popelce. Ne úplně moc, jen trochu. Ale kdykoli vidím Popelku kráčet v přestrojení za myslivce hlubokým sněhem, vzpomenu si na Jolanu. Tak to prostě je.
---ﬡ---
Je to zvláštní: přesto, že pleso při sestupu vidět je docela dlouho, přesto, že kolem něj vede chodník jen o něco málo níž, než je kamenitá terasa obrostlá klečí, nikdy jsem u plesa nikoho nepotkal. Ani odpadky jsem tu nikdy neviděl, a ty já často sbírám. Nejednou jsem v Tatrách vyšel s prázdným batohem, abych se na chatu vrátil s plným. Tady to tak není. Nikdo sem nechodí.
Sedíme na kamenech, hladina se ani nehne.
„Voda je tak čistá,“ řekne Jolana, „že by se snad dala i pít.“
„To by se určitě dala, bez obav,“ povídám, „ale opatrně, je ledová.“
Jolana do vody namočí prst: „Ledová? Nezdá se...“
Kdybys mě v tu chvíli viděl, deníčku, jistě bys na mé tváři spatřil shovívavý úsměv: „Pět nebo deset centimetrů pod hladinou jistě ne, ale pak...!“
„Tak já to zkusím,“ praví Jolana, a já očekávám, že se nakloní nad hladinu a zanoří do vody paži až po loket. Jenže Jolana si rozvazuje boty, sundává tričko a kraťasy a na kámen u břehu vstoupí jen v kalhotkách. Ty kalhotky jsou bílé, obyčejné, bez krajek.
Jolana okamžik postála na kameni, a pak – jinak se to opravdu říct nedá – rozvážně sundala i kalhotky, seskočila z kamene zpět a položila je ke svým věcem. „Ty nepůjdeš?“ řekla, a nakročila na kámen.
Nikdy neříkej nikdy, můj milý deníčku. V dobách své největší plavecké slávy jsem byl nevývratně přesvědčen, že nejen že se nikdy nedám k otužilcům, ale že to ani nezkusím. A vidíš? Es kommt der tag a všechno se změní.
Jolana už byla v půlce a já jsem vsadil vše na jednu kartu: skok. Deníčku, nebudeš tomu věřit, ale ani Mark Spitz křížený s Shane Goldovou by mně v té chvíli nestačil. Kraulem jsem doplaval k Jolaně, pak kotoulovka – obrat, a delfínem zpátky na břeh. Hu!
Jolana taky doplavala ke břehu a vystoupila na kámen. „Nemám ručník, musíme oschnout.“
V ten okamžik mě napadla geniální myšlenka, ten den už druhá.
Ta první byla dát do batohu kromě svačiny i ručník, protože jsem věděl, že půdeme kolem plesa.
Ta druhá geniální myšlenka byla přehodit Jolaně ručník přes ramena.
„Je dusno,“ řekl jsem a uvědomil si teplo, vystupující z Joaniny pleti. „Měli bysme jít – možná přijde bouřka.“
„Ať přijde,“ řekla Jolana a položila mi ruce kolem ramen.
---ﬡ---
Pichlavé slunce se posunulo k západu, stíny se o něco prodloužily a na obzoru se začaly materializovat zlověstné hradby mraků. Prodíráme jsme se klečí ke kamennému chodníku, když v tom Jolana řekne:
„Počkej...“ a shýbá se, sáhne mezi kamení, zvedá ze země minci: „...koruna!“
Otírá ji ubrouskem. „Páni... ta je stará! Jako já...!“ a pohodí korunou v dlani.
Taky se dívám: „Někdo ji tu ztratil, neleží tu dlouho. – Tak vida, přece...“
„Co – přece...?“
„Přece jen sem někdo chodí. Ale málo, nikdy jsem tu nikoho nepotkal.“
Jolana zamyšleně: „Počkej chvilku,“ vrací se k plesu. Postojí na kameni jako předtím, tentokrát oblečená, korunu v dlani. Tu pak vyhodí, chytne, položí na hřbet druhé ruky. Dívám se na Jolanu a vidím, že něco nevyšlo, něco je špatně.
Jolana hodí korunu do tiché hladiny, která se za ní zavře. Potom se vrací ke mně: „Pojďme.“
Cestou do chaty jsme zmokli, jako kdybychom se koupali oblečení. Na zápraží chaty jsme vyždímali větrovky. Jolana patří k typu žen, které jsou krásné za všech okolností, a já jsem z ní nedokázal spustit oči: „Až se vrátíme z hor, přijedu za tebou...“!
„To tě nesmí ani napadnout,“ řekla Jolana a bylo vidět, že to myslí vážně.
---ﬡ---
Mince, můj milý deníčku, to je ztělesnění volby. Ale taky to může být fyzická manifestace náhody. Nebo osudové nápovědi. Napadlo tě to někdy? Tak třeba já bych si teď mohl hodit korunou – ani náhodou není tak krásná jako ta s dívkou, sázející lipovou ratolest – a když padne hlava, naleju si ještě jednou skleničku. Když padne orel, naleju si dvakrát půl. Za ty roky jsem to přivedl k dokonalosti, mám to vymyšlené, jak vidíš.
Jenže se mi nechce, tak si naleju rovnou – vyjde to nastejno. – No vida; a láhev je prázdná.
Přemýšlím, jak ti ten příběh dopovědět, když mi docházejí pohonné hmoty. Když dovolíš, uchýlím se k plagiátorství, pro jednou se svět nezboří:
Jsem si vědom, že každé pořádné vyprávění má skončit svatbou, můj milý deníčku, a jsem rád, že tě nemusím v tomto důležitém bodě zklamat.
Zhruba dva měsíce po mém návratu z hor jsem našel ve schránce dopis. Adresa byla nadepsána úhledným, drobným rukopisem, který jsem neznal.
Otevřel jsem obálku a vyňal tuhou kartičku, na níž bylo ozdobně vytištěno:
Jolana Nováková a Petr Skalský oznamují...
Nemělo smysl číst dál. Loď snů narazila na útes a klesla ke dnu. Mince, která tam na ni už čekala, měla na líci reliéf dívky, sázející lipovou ratolest, a na rubu rok Jolanina narození.
---ﬡ---
- Log in to post comments
Komentáře
Jo jo, hned si dam na nej…
Jo jo, hned si dam na nej panaka.
Kde to zvládli
Když se dívám na země, kde to zvládli (Jižní Korea, Hongkong), tak to bylo tak, že do měsíce od zavedení opatření se šíření prakticky zastavilo a během následujícího měsíce vymizí na úroveň velmi vzácného onemocnění. Ale jak tam jde život dál? Přece tam nežijí trvale "jako krtci" pořád zalezlí v homeoffice? Vážně se tam život navrátil víceméně do normálu a přesto se to znovu nezačalo šířit? Nějak mi logicky nedochází, jak by to bylo možné, ale asi to tak nějak je?
Asi neznáme veškerý kontext…
Asi neznáme veškerý kontext. Určitě je větší disciplína. Zkušenosti. Já se třeba děsím, že v Evropě si to teď budeme nějaký čas pinkat navzájem, asi jako když se uzdraví jeden sourozenec, aby ulehl ten druhý...
V Jižní Koreji přibývá denně kolem
100 nemocných furt pryč.
https://www.worldometers.info/coronavirus/country/south-korea/
Ale je fakt, že od 8. března to výrazně zpomalilo. By mě zajímalo, co ten den udělali.
Já fakt nevím!!!
To je situace, ve které jsem, co si pamatuju, ještě nebyl. Já nevím. Ani moje podvědomí neví.
Prostě absolutně netuším, co je správně.
Za socialismu jsem měl představu, co je správně a podle toho jsem měl i kamarády. A bylo jich dost.
Po 89 se skupina přátel zmenšila (i noví se hůř nacházeli). A tak lidí, se kterými jsem se mohl kámošit, ubývalo.
Nakonec jsem si rozuměl jen s lidmi, kteří se vymezovali proti genderovému a klimatickému šílenství, EU, NATO, "pražské kavárně", prosazování LGBT, migrantům, "demo bloku", ČT, ... A těch bylo hodně málo. A většina z nich byla "kompletní ", tzn. , že jim vadilo všechno a ne jen např. migrace a LGBT ne.
A přišel vir. A já se nemám čeho chytnout. A kupodivu i lidé, se který jsem souzněl, tak mluví různě. A je to všechno jen o víře v předkládané informace, ne o faktech. A hlavně o KOLEKTIVNÍ (NE)ZODPOVĚDNOSTI, která umožňuje hlásat co chci a i když to bude špatně, tak se ti, do kterých se navážím, o mne postarají a až mi bude dobře, tak jím to znovu osolím.
Vím jedno. Někdo na tom nepředstavitelně vydělá a někdo mu to všechno zaplatí.
A je úplně jedno, co je ten virus zač.
Ale o co jde mně? Já chci jen přežít, abych se několikrát projel na motorce, až ji složím, pokud tedy ještě bude benzín. To je plán, kterému rozumím a nikdo mi nemůže nakecat, že to nedokážu a že je to pitomost a že moje motorka je například jedovatá nebo lidožravá.
Takže - je to jen obyčejná chřipka? Panikaříme? Petr Kubáč píše, že jo. A s ním spousta jiných. Proč VB od strategie "ono se to poddá" ustoupila? Co v té Itálii a Španělsku dělají za zmatky?! Jeli by lidé, kteří to považují za zbytečnou paniku, i s rodinami do Itálie s tím, že se vrátí až se Italové uzdraví? Nepůjdou snad do nemocnice až se jim přitíží, protože už tolikrát měli přece chřipku a nikdy do nemocnice nešli a jsou mladí a zdraví? Pojďme všichni podepsat petice a žaloby proti vládě!!!
Nějak mi to připomíná osoby které dští plamen a síru na Čínu, mávají tibetskou vlajkou a přitom mají na obličeji masku z Číny. Jo budeme křičet, jací jsou všichni poserové, protože můžeme, protože, když se něco stane, tak nám ti poserové stejně pomůžou i když na ně budou další bojovníci ječet a podávat žaloby.
A nebo je to trochu jinak. A tá ježatá kulička škodí víc než chřpka? Já nevím. Nemám informace, kterým bych věřil. A nemám mikroskop, abych ho na vlastní oči viděl a mohl se ho zeptat, o co mu vlastně jde.
Jsem z toho unavený. A tak v situaci, kdy nevím a jde o hodně, budu, veden pudem sebezáchovy, předpokládat tu nejhorší možnost a podle té se budu chovat.
Raději živý blbec než mrtvý optimista.
Návrat ke kořenům
Já to vidím tak, že řešením je návrat ke kořenům. K primitivním vztahům, kde co je správné a co špatné tak nějak hmatatelně cítíte, aniž byste si nad tím musel lámat hlavu. Kupříkladu když máte malé dítě a to dítě je nemocné, staráte se o něj, když má hlad, dáte mu najíst, když si udělá úraz, ošetříte mu ho. A v pracovních vztazích například když někdo potřebuje co já vím opravit sekačku, vy mu ji opravíte a on vám za to zaplatí, taky není nad čím přemýšlet. Prostě jste udělal, co je správné. Chce to vyhýbat se tomu světu, který je příliš abstraktní, kde se živíte tím, že nabízíte lidem třeba úvěry, které možná nebudou schopni splatit, ale vy i v takovém případě dostanete z toho provizi. Pak je to otázka, zda děláte dobře (někomu úvěr skutečně pomůže a přinese mu štěstí) nebo rozséváte kolem sebe neštěstí (kdyby nebyl úvěr, nebyla by potom exekuce). Dokud umíte dělat něco takového hmatatelně užitečného, je svět a vy v něm v pořádku. Ale chce to mít i srdce, nestat se zapšklým starcem nenávidějícím celý svět a nepaušalizovat. Kupříkladu já znám z osobního kontaktu cikána, mladej kluk, z blbých sociálních i materiálních poměrů typické cikánské rodiny, a vypracoval se vlastní pílí a cílevědomostí. Tak čestného, slušného a citlivého člověka hned tak nepotkáte. A je to cikán a neurazí ho, když mu tak řeknete. Ten mě vyléčil z předsudků. Podle mě není nutné světu úplně rozumět, stačí pořád v sobě uchovat toto přirození cítění, co je v dané chvíli ta "správná věc", aby se člověk nemusel stydět sám před sebou a to jako orientace stačí.
Přiznám se, že jsem…
Přiznám se, že jsem poslednímu Kubáčovi moc nerozumněl. O týden dřív mi přišel víceméně racionální. Takže netuším, zda ta kratičká noticka na začátku článku tento týden nebyla náhodou nějaká sofistikovaná ironie.
Ve spoustě těch argumentů "jen trochu divočejší chřipička" a "koukněte se na jiné příčiny smrti" spatřuji jistou logiku, ale jako celek mi to zní hrozně rozklíženě, nastavíme-li zrcadlo Wuchanu, severní Itálii, Španělsku, Británii, kde to chvilku na "chřipičku" uhrát zkoušeli. A dneska jim umřela, zdá se, i jednadvacetiletá zdravá holka.
Jedno vyprávění bez záruky:
V Horním Slavkově mají morový sloup znázorňující nejsvětější trojici. Otec a Syn jsou znázorněni realisticky (podobně jako na sloupu u nás). http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/horni-slavkov-sloup-se-sousosi…
Podle místní legendy představují obě postavy též slavkovského kamenníka a jeho syna. Když se k městu blížila morová rána, řešil kameník, zda se synem odejde do Saska nebo ne. Nakonec se rozhodl zůstat, protože viděl v morové ráně obchodní příležitost. Vzhledem k povaze jeho živnosti zákonitou. A ač jej syn přesvědčoval k odchodu, nakonec zůstal i on, protože bylo jasné, že ten příval zakázek otec sám nezvládne a bude potřebovat pomoc.
Morová rána přešla... a kameník, který vše přečkal a zbohatl, pochoval svého syna.
Jinak tomu čekání na…
Jinak tomu čekání na nejhorší a být nanejvýš mile překvapen se říká buď paranoia, nebo "předběžná opatrnost".
Humorna poznamka
Tohle za komunistů nebylo, Kotěnočkin, 25.03.2020 17:06:32
že by nám američané vykupovali čínské zboží.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tvrdik-o-rouskach-Do-Ciny…
Tak jsem se pěkně nasral!!!!!!!!!
Na Italy a především na slavnou ČT.
Kouknul jsem před pár minutama na zprávy a tam hlásali, že nějaká "modní firma" z Itálie šije roušky.
A u toho vykládali, že ta slavná firma VYMYSLELA! dvouvrstvé látkové roušky s kapsou pro vložení filtru!
Ta jejich drzost nezná mezí!!!!!!!!!!!!!!
Mrtví jim tam padaj jako smrky při tajfunu a ti zmetkové si dovolí takovouhle drzost!!!!!!!!
Ať jdou do prdele!!!!!!!!!!!
Tak jenom doufejme, že si to…
Tak jenom doufejme, že si to nedaj chránit jako patentový vzor...
Myslim, ze nie len v taliansku
ale aj vo Svedsku bude kopec lacnych nehnutelnosti za par mesiacov.
Len tam im to asi rozoberu rodinny prislusnici mlokov..... :/
Je neuveritelne, ako to vyzera, ak sa k moci dostanu taraji, blboni, a iny spravne politicky a genderovo vytvarovani ludkovia.
Leninove - Blbec horsi triedneho nepriatela - tam asi vygraviruju do statneho znaku :D :D :D
Ehm
link:
https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/vedci-vzkazuji-sve…
Snad i Lao-C' měl napsat…
Snad i Lao-C' měl napsat cosi o tom, že "Lepší chytrej nepřítel nežli blbej přítel". Také se hodí do této doby...
Lao-C'?
Neznáte náhodou pramen?
http://www.slovnik.cz/docs/citaty.html
28. Chytrý nepřítel je lepší než hloupý přítel.
-- Africké přísloví, Senegal
No tak to vidíte, už se mi…
No tak to vidíte, už se mi to všechno plete. Dík za upřesnění. Raději ani nepřiznám, že jsem si pomotal navíc i Lao-c' a Sun-c' ;) A to jsem Umění války četl ;)
S USA na věčnost - a NIKDO jinak ?
" Prakticky veškerou čínskou produkci totiž začaly skupovat Spojené státy, které svou masivní operací zabraly veškeré tzv. letištní sloty, tedy místa či časy pro možnost přistávat s letadly.
„Dnes Američani dorazili do Číny a vyblokovali všechny letecký sloty, co jen jdou. Od zítřka začínaj lítat jejich vládní speciály. Vše platí cash,“ uvedl na svém twitterovém účtu Jaroslav Tvrdík."
Takže - rozumím tomu správně ?
Takže - i kdyby někdo objevil v Číně nějaký zdravotnický materiál,
- i kdyby ae podařilo zmobilizovat nějaké další kapacity,
-i kdyby posléze už Američani rozhodli, že další lidi testovat ani léčit nebudou - má zbytek světa smůlu:
Oni zablokovali letecké přepravní kapacity ?
Oni nejsou jen first - oni jsou zároveň jediní - a poslední ?
Snad se Tvrdík mýlí. Protože pokud by měl kdokoli na světě takovéhoto spojence, žádné další úhlavní nepřátele nepotřebuje !
Já myslím, že
ten podmiňovací způsob v poslední větě jste klidně mohl vynechat.
No, vzhledem k tomu, že se…
No, vzhledem k tomu, že se vlna může do Číny zase vrátit... (Dneska Chanům přibylo prý skokově dost lidí...)
Pockat, pockat.... jaktoze…
Pockat, pockat.... jaktoze je EU nepredbehla, kdyz Italie zmira uz asi mesic.
A vykoupit sloty? To je v Cine tak malo letist nebo Americani skupovali sloty i cinskejch evivalentech Kbel a Pardubic? Taky vojenskejch letist? A Cine si toho nikdo nevsiml?
Přemýšlím, kdo by jim na to asi tak mohl půjčit
Že by Sitting Ping osobně?
Jako fór by to bylo dobrý, protože to už by jim USA definitivně patřily ža do poslední psí boudy.
Ono to tak dopadne,
a není to z mé strany pokus o černý humor.
On to taky nebyl ani pokus o žert.
Byť jsem to napsal odlehčeně.
Bo ono to je tak šílené, že jsem si takhle musel pomoci, aby mi nevybouchl mozek, když jsem si představil různé souvislostě.
Ale Sitting Ping by si to určitě vychutnal do posledního písmenka smluv a do posledního centíku (nebo smítka zlata). V tom jsou Asiaté nepřekonatelní a provozují to s veškerou elegancí.
vlhke sny o rozpadu ruska
tak tohle bych si zrovna nepral
-----
Pekingský web Sohu tvrdí, že Rusko čelí některým z problémů, které trápily SSSR v roce 1991. Proto se prý rozpadne - a nastal čas, aby se jeho sousedé, včetně Číny, připravili k obsazení těch částí ruského území, které jim kdysi patřily.
Polský expert Kazimir Fritskevich, jehož čínské médium cituje, předpovídá, že se Rusko rozpadne na tucet malých státečků, z nichž některým se podaří udržet vzájemnou spolupráci, ale jiné se dostanou pod vliv nebo úplnou kontrolu sousedů.
https://blisty.cz/art/99326-cinsky-web-rusko-se-rozpada-sousede-museji-…
Mne uklidnilo kdo je autor.
Mne uklidnilo kdo je autor.
Rozpad Ruska
tedy spíše SSSR byl nejblíže k rozpadu v zimě 1941. A v roce 1945 Stalin zabral ČSR Zakarpatskou Ukrajinu a Germánům Kaliningrad - Královec. V roce 1812 čekal Napoleon v Moskvě na kapitulaci Rusů, a nedočkal se. Tak bych počkal i nyní.
No nazdar...
On se jmenuje Kazimierz Frąckiewicz.
Co znamená zkratka "Mec." před jménem, netuším.
https://www.youtube.com/watch?v=BnTjxFCNpRI
https://edukacyjne-powisle.pl/mec-kazimierz-frackiewicz-czy-juz-niebawe…
Strašnej mazec:
https://edukacyjne-powisle.pl/category/wyklady/
https://pl.wikipedia.org/wiki/Rafa%C5%82_Mossakowski
Ale na Sohu.com jsem o něm nic nenašel. Ani o rozpadu Ruska; ale třeba mi něco uniklo (on je totiž jen čínsky, takže jsem si to strojově překládal do angliny :o)) )
Ten předpovídaný rozpad Ruska,
to budou, hádám, nějaké bajky z kategorie "Přání otcem myšlenky".
Jedna moje známá se pro zábavu učí polsky, budu-li mít příležitost, zeptám se, jestli něco neví.
Je ten Kaziměř Frackievič vůbec Polák? Možná se v polštině píše Skotům před jméno Mec. místo pořádného Mc. ...?
Takový Cassimier McFratskiyewitch...
Možná bych měl zase otevřít láhev a něco napsat.
Není třeba
Tahle úvaha je skvělá i bez flašky :o)))
Titul Mec. ( Mecenas ) je…
Titul Mec. ( Mecenas ) je nejspíš advokát. právní poradce. A nebo také prostě Pan.
Ale že by si před jméno dal Pan. Kazimierz Frąckiewicz? To těžko.
https://cs.glosbe.com/pl/cs/mecenas
Děkuju!
:o)
Hrátky s kalkulačkou
Tak včera jsme měli 1398 případů (oficiálně) a děnní nárůst je každý den zhruba 1,1 x počet nový případů předešlého dne. Když si to promítneme do konce dubna, tak to vychází na konci dubna na celkem 62 tisíc případů a nějaké drobné (poslední dubnový den vychází denní nárůst na 5728 nových případů). Tedy půjde-li to takhle dál, za měsíc jsme v situaci jako ve Španělsku. Doufejme, že to nepůjde takhle dál. To se ostatně uvidí už 1. dubna, bude-li na Apríla denní nárůst 397 případů, jsme na této trajektorii a 22.4.2020 dojde ke kolapsu zdravotnictví (potřeba cca 3000 plicních ventilátorů). Věřím, že Prymula to umí spočítat lepší, když věští těch 8.500 maximálně 15.000 případů.
Držte si klobouky
Tak už teď nám to naskočilo na 260 a to kdo ví, jak bude "dnešek" vypadat zítra dopoledne. Pěkně nám to poskočilo. Abychom toho Apríla neměli už pozítří :( Více děr - více syslů, více hlav - více smyslů .... a více testů, více nakažených.
Zjistěte si trajektoriji…
Zjistěte si trajektoriji rýmy nebo chřipky. Zvedat se to dá, záleží na objednávce. Gde, gdy, kolik. Něpanimaeš?
Ně
Nechápu
Nevím, jestli amíci tak zuřivě testují,
ale za dnešek mají cca 9 950 zářezů.
Za tři týdny se dostali ze 100 případů takřka na hodnotu Itálie a zítra budou před ní.
Francie se zítra dostane před SANKCIONOVANÝ Írán. Nejspíš i v počtu mrtvých.
Ale máte pravdu v tom, že čím víc testů, tím víc nakažených.
Což ale znamená, že populace je breberou promořená mnohem víc, než "jsme doufali". A že spousta lidí je čistými bacilonosiči, aniž by u nich nemoc propukla.
Což patrně znamená, že brebera umí obelstít imunitní systém a ve spoustě lidí si jen tak vegetí a používá je jen jako dopravní prostředek. A to běžné chřipkové viry nedělají.
Trochu mi v této souvislosti vadí, že i Prymula chlácholí veřejnost tím, že promořenost není tak velká, jak nejspíš je. Ale je vědec, takže patrně dokud nemá jistotu, že něco je tak, jak to vypadá, neřekne to.
Jsem zvědav, k jakému výsledku dojdou na Litovelsku, kde uzavřený region pojali jako důležitý studijní materiál. To by mohlo v predikcích významně pomoci.
Další, kdo dojíždí vedoucí…
Další, kdo dojíždí vedoucí peloton, jsou Turci.
Ještě před cca 2 týdny neměli ani jednoho koronaviristu a teď jedou jak fretky. Dnes přírůstek 561 případů a celkem už 59 mrtvých.
A to počítám, že do toho nepočítají nikoho z těch 3 mil. imigrantů, kteří nemají turecké občanství.
Je jen otázkou času, kdy se koronavirem nakazí ty desetitisíce agresivních nájezdníků podél hranic Řecka a Turecka a desetisíce islamistů dovezených Turky do Albánie.
Uvidíme kolik bude příští…
Uvidíme kolik bude příští úterý tedy na konci března. Prymula řekl, že když na konci března bude max. 8500, tak to bude dobré. A to je za 6 dnů. To by mohlo s trochou štěstí i vyjít.
Tendence nákazy je pořád strmá
a promítá se do ní spousta vlivů. Především návrat turistů ze světa.
A Prymula predikuje na základě očekávání "záběru"jednotlivých opatření. A na to potřebujeme asi měsíc, podle čínských zkušeností. Do té doby poleze křivka strmě vzhůru
Jen jedno chybí, léčba pozitivních. Vyzkoušené léky i jejich kombinace jsou.
Totálně OT
povídka mi sice připomněla něco z mládí, ale než jsem ji dočetl, už jsem zapomněl co. A proto pro ty, které to ještě neomrzelo, něco ke koronáčku-viráčku
https://www.kupredudominulosti.cz/pavel-cerny-jak-vazeni-shrnout-deni-p…
https://www.kupredudominulosti.cz/barta-miroslav-1d-zazivame-zasadni-pr…
https://www.kupredudominulosti.cz/madar-rastislav-2d-epidemie-zmeni-poh…
Pěkné povídání, pane Alefe...
Hodně mi to připomíná tohle, věřím, že znáte:
..."A nejsi-li na planinách sám, když jitro vyhrává na letní slunovrátek? Tím lépe, probudíš-li se vedle dívky se zářícíma očima a hebkým hříběcím chřípím. Možná, že právě ona ti za takového jitra rozžehne nad hlavou milostnou lampu, růžové světlo, které zazáří jen několikrát za život, někdy jen na vteřinu, někomu jednou, jinému nikdy, ale stojí za to trmácet se kvůli němu světem! Navždy si ho pamatuješ. vesmír tehdy vytahuje kotvu. nekonečná, vteřinová plavba. Mrazení v zádech, slzy štěstí. tiché zvonění v hlavě, šumění, vyzvánění, růžové světlo při zavřených víčkách. Úplnost, plnost všeho. Dotkneš se lehce dívky a přijde ta chvíle. Svět tone v růžovém světle. Loď blaženosti se houpá na slunečních vodách"...
Taky je to jeden z mých nejoblíbenějších
autorů - jak bych neznal. - Tady:
"...Je dobré začít hrát již v mládí. Ne v dětství, kdy bolí nohy a jedinou vzpomínkou na cesty je zmrzlinář, ale v mládí. V čase, kdy je duše otevřená a dychtivá. Svět jí prochází jako letní světlo kostelním oknem: barevně a jásavě. Trvale. Navždy. Duše je schopna okouzlení a kolena jsou ještě pružná. Tělo je kůň a duše jezdec a ve slunečním vichru nad nimi dosud neporazitelně vlaje korouhev lehkomyslnosti!"
Vy mně ale dáváte co proto :-)
A jste ještě Kralevic, nebo…
A jste ještě Kralevic, nebo už Král ? ;)
To po mně chcete něco strašně intimního,
ale dobře; když jsme spolu začali hrát tuto hru, ještě chvíli můžeme pokračovat. Já budu riskovat, že prozradím víc, než je zdrávo; začnu oklikou.
Můj milovaný spisovatel je Štír. Toto znamení vyčnívá z řady ostatních tím, že v sobě nese symbol, stojící mimo zvěrokruh. Onen symbol je Orel (píšu velké O, abych zdůraznil, že jde o symbol; tučná kurzíva by slušela líp). Problém u Štíra může někdy být, že Orel nemůže přes krunýř ven a Štír dělá možné i nemožné, aby Orla osvobodil - a někdy zaplatí i životem. To, prosím, není nadsázka; měl jsem kamaráda přesně toho druhu a když se mu podařilo konečně vzlétnout, bylo mu teprve 36 let. Jsou i jiní Štíři, kteří Orla vypustí lehce a létají snadno; a můj názor je, že pan Nevrlý je jedním z nich. Jejich výhodou je, že mají přístup k vlastnostem obojího: štíří zaujatost detailem a smysl pro dokonalost, i orlí nadhled. Na Nevrlého psaní je to zřetelně vidět: on ve svých textech kráčí lehce po vrcholech travin, které tak miluje, a je při tom dokonalý. Jak to má v životě, nevím; Kralevic i Král jsou jeho úhel pohledu.
Já patřím k jinému znamení a štíří obojživelnost mi není dána. Vím, co bude za padesát, za sto let, ale nevím, co bude zítra; detaily mne zdržují, můj cíl je na obzoru, a ten, jak víme, stále uniká; stále je kam svištět. Stříbrný vítr je něco úplně jiného, než si myslel Šrámek. Takže - duše? Ano, je okouzlená: tajemstvím na obzoru. Kolena? Nestěžuju si. Sluneční vichr? Zde! - ale korouhev lehkomyslnosti tu už není, rozpadla se cestou.
Je to škoda? Snad ano, ale to je prostě světa běh, a pozor: lehkomyslnost není nezodpovědnost! Lehkomyslnost je opak těžkomyslnosti, a tu kdo by stál?
Idealisté - jak nás učili v hodinách ML, kterými musela projít celá moje geberace - říkají, že naše vědomí určuje naše bytí (materialisté to mají právě naopak).
Nepramení náhodou stáří právě ze ztráty lehkomyslnosti? Nepřichází ztráta pocestné paměti, jitřní radosti a pružných kolen až pak, jako důsledek předešlého?
Nevím. Kde je kralevic, kde je král? Nevím.
Myslím, že vy víte...
Krásně jste vystihl rozdíl mezi kralevicem a králem a nekloužete po povrchu věcí.
Cestovní zprávu čarodějova učně znáte ?
Ne, neznám. Od Nevrlého mám
dvě knížky. Karpatské hry - ta přišla první a zanechala nejhlubší stopu, a pak ještě jednu, dar od mé kvalitnější polovičky - a tady si na titul nemůžu vzpomenout, ostuda. Ale název, který Vy zmiňujete, to určitě nemá.
Podobně já. Jako první jsem…
Podobně já. Jako první jsem narazil na Karpatské hry a ještě k tomu v době, kdy jsem se začínal stávat kralevicem. Prochodil jsem s nima půlku Rumunska, když je člověk umí číst, tak je to úžasný průvodce... Viz.: ..."Nejkrásnější Paríng jsem ale viděl na postranním hřebeni. Ztraceno v klečích a travách leží Pastýřské či Kamenité jezero. Okrouhlé, ve dne vlahé, po noci ledové. Nejkrásnější tábořiště Jižních Karpat. Cestou k němu projdeš bílými vápenci s rudými trávničkami, projdeš i lesklými zelenými skalami, které se tříští na nejkrásnější náhrdelníkové kameny"... To všechno včetně malého jezírka tam fakt je!
Postupně jsem přečetl skoro všechno, co Nevrlý napsal. Líbila se mi Nejkrásnější sbírka - poeticky popsané všechny národní parky a CHKO celého Československa. Famózní jsou Chvály Zadní země, kniha o současném NP České Švýcarsko. Nedalo mi a hledal jsem pak dlouho Nevrlého převis (Elio). Další skvělá kniha je Kniha o Jizerských horách. V různých nakladatelstvích vyšlo několik souborů povídek a kratších próz včetně jmenované Cestovní zprávy čarodějova učně. Nevrlý je plodný autor a stojí zato ho číst, vzpomínám si ještě na Zašlou chuť morušek a Pomníčky Jizerských hor...
Nejkrásnější sbírka...
... je bílá zeď :-)
Musím pohledat tu druhou knihu.
Rumunsko...?
Apuseni, vápence, krasové hory. Dravé řeky, ztracené mezi oblými kopci; ty kopce připomínají Fatru, ale jsou v dimenzích snad Krkonoš a rozlohy větší. Jeskyně, jimiž protéká řeka, kterou bys nepřebrodil, čistá jak křišťál, studená jak led. Skalní okna, vrhající do vodní tříště odrazem od stromů zvenčí zelené světlo. Závoje vodopádů, kterými někdy projít lze a někdy ne, ale v každém případě je to příležitost k osychání na slunci nebo uzení nad ohněm. Cesta kolikrát vede jen řečištěm. V řečišti kulaté balvany všech barev, zvíci osobního auta či malé chaty. Nekonečné nivy, porostlé květenou, kterou neznám. Prošel jsem ty hory podle mapy, kterou jsem neměl - jen jsem si ji pamatoval. Možná se mi Apuseni vrylo do paměti právě proto.
Krásné hory :-)