Stejně jako náš hojně citovaný bloger PetrKubáč, i já mám rád dobu před První světovou válkou a troufám si tvrdit, že nebýt právě těch let válečných, mohli jsme dnes mít společnost mnohem spravedlivější, férovější a přehlednější. Ne, nechtěl bych žít v roce 1900 ani v Rakousku, ani v Německu a už vůbec ne ve Spojených státech nebo Rusku. Doba to byla tvrdá a skutečnými vládci nebyli monarchové, ale domácí diktátoři, kteří měli téměř absolutní moc nad svými manželkami, dětmi i posluhovačkami.
Přesto, i přes dvě horké a jednu studenou válku, došli jsme ke společnosti, která ledacos umí. Možná, kdyby nám nikdo nevnucoval dějinné zkratky, mohli jsme být mnohem dál. Jak známo, zkratka je sice delší, ale zato obtížnější.
Tenkrát před sto lety se stále ještě dalo umřít hladem bez jakékoliv pomoci a kterýkoliv farář, učitel, starosta nebo obecní policajt se vám mohl pomstít takovým způsobem, že vás to zadupalo do země. Na druhou stranu, lidé ještě nežili abstraktními blbostmi a nesli si přímou odpovědnost za své činy. Neexistoval žádný záchranný polštář státu a tak si každý lehal tak jak si ustlal.
Vzdělání bylo přísné a náročné, ale už pro všechny. Každý dosažený stupeň vzdělání zajišťoval o řád vyšší životní úroveň. Stejně ostrá diferenciace byla i u dělnictva - poskok byl chudý, ale soustružník byl pan Někdo. Odborníci byli skuteční odborníci, každé vysvědčení bylo posvátným papírem a kdo na něm měl jedničky, tak na ně doopravdy uměl.
Pokud se člověk nechal zotročit vášněmi, doplatil na to velmi rychle a každý měl kolem sebe dost příkladů, čemu by se měl vyhnout, pokud nechce špatně dopadnout. A životní úroveň každé generace byla nesrovnatelná s tou přechozí... Ale o tom dneska psát nechci.
Dnes chci psát o tehdejším přístupu k zemědělství, protože si myslím si, že jednou po vyčerpání půdy, peněz i strojů se budeme vracet právě k tomu, co existovalo na počátku dvacátého století. Dovolte mi proto dnes zahájit sérii občasných článků o zemědělství, které naposled v dějinách krajinu tvořilo a neničilo.
Tehdejší zemědělství bylo pravěk, starověk i středověk vyfutrovaný moderními vynálezy. Každý sedlák i chalupník byl v podstatě středověce soběstačný. Celý koloběh živin v půdě, osiv, zrání i sklizně si obstaral sám. Běžně tehdejší zemědělci svojí půdu kultivovali. Brali si kamenité úhory a uměli je předat synům v lepším stavu. Neděsili se trochy chemie ani průmyslových hnojiv, jen je zase moc nepotřebovali. Šlo to i bez nich.
Museli si živit kombinovaně - dělat rostlinnou i živočišnou výrobu. Zbytky rostlin šly zvířatům, odpad ze zvířat šel rostlinám. Neváhali přidat nějaké fosfáty a dokonce už existovaly i továrny na umělá hnojiva. Ale nenahrazovalo to organický materiál. Jen to dávalo větší výnos, ale jehož poměrná část se opět vrátila do půdy.
Neměli ještě techniku, nebo jen málo, ale ne proto, že by nebyla, ale že lidské síly byly laciné. Přesto na vesnici vznikla poslední rebélie za Marie Terezie. Od té doby byl život na vesnici sice tvrdý, ale pochopitelný, snesitelný a tím pádem v tehdejších měřítkách dostatečně spravedlivý pro sedláky i podruhy. V zemědělství bylo hodně lidí, ale to proto, že je ještě nenahradily stroje.
Tehdejší kapitalista průmyslník ještě neměl pozici, že by to bez něj nešlo... Ano pane obchodní zástupče firmy Fowler. Váš pluh je skvělý, opravdu se s ním dobře dělá a opravdu bych mohl postrádat jednoho koně. Ale aby mi to stálo za to, musíte slevit. Za tuto cenu mi to za to nestojí. Svá pole jsem doteď zoral i bez vašeho udělátka a za hodinu klidně zapomenu, že jste tu byl... pokud neslevíte. Kapitalista tehdy neměl konkurenci jen v druhém kapitalistovi, ale i v zákazníkovi. Ještě mnoho let se lidi bez luxusu obešli a pokud jim technika měla usnadnit práci, muselo se to skutečně doopravdy ekonomicky vyplatit a to podle skutečné reality a ne dotačních titulů.
Neexistovaly kombajny, které já osobně považuju za velmi dvojsečný vynález. Na jedné straně zachránily miliony tun obilí, které by jinak shnily kvůli dlouho trvajícím žním. Snížila se ztrátovost při žních a zemědělství nepotřebovalo držet mnoho chudáků jen proto, aby pomohli při žních. Tihle chudáci pak postupně a pozvolna mohli začít dělat něco, za co dostali lépe zaplaceno - třeba opravovat kombajny.
Na druhou stranu kombajn zrno vymlátí hned na poli a vše kromě sklízeného obilí znovu rozhazuje. Předtím se snopy z polí odvezly a vymlátily a vyčistily někde jinde. Zároveň se všechny ty koukoly a lebedy daly zkrmit. V době kombajnové se všechna semínka plevelů při žních rovnou kombajnem zasejí a tím je zaděláno na masové použití chemie.
V každé vesnici byly stovky sýpek, stovky sklepů, stovky drobných zásob. Byly tam stovky kusů techniky i stovky pracovních sil. Katastrofy se děly, ale malé. Chyby se dělaly, ale s okamžitou zpětnou vazbou. Žilo se těžko, ale předvídatelně. A hlavně - nebylo zapotřebí dvou hektarů na jednoho člověka. Chudá rodina se uživila na deseti árech - tedy na tisíci metrech čtverečních.
V dalších článcích s vámi zkusím postupně projít celý zemědělcův rok. K tomu projdeme dobové vybavení, dobové metody a dobové výsledky. Řekneme si něco o pracovních silách v tehdejším zemědělství o jejich údělu a možnostech a zkusíme to celé zhodnotit.
- Log in to post comments
Komentáře
Výměra
Jen k tomu dodám, že v tehdejší době si lidé sekali kdejakou mez, aby měli trávu pro kozu. Na konci 19. století se rozmohla profese parcelářů. Šlo o lidi, co levně koupili celý statek a prodávali pozemky cca. 2-3 tisíce m2 dělníkům, kteří na nich živili kozu, pár slepic a králíků, nějaké brambory. To bylo u měst.
Na vesnicích platilo, že výměra 4-5 ha polí se orala kravským potahem. Výkonnost menší, ale kráva dávala ještě mléko po zbytek roku a na zorání malé výměry to stačilo. Kde měli jednu krávu, buď se domluvili se sousedem s druhou krávou, nebo si zjednali na zorání sedláka s koňmi výměnou za pomoc při žních.
Výměra cca. 8-10 ha potřebovala volský potah. Silný, poloviční rychlost proti koňskému, menší záběr v případě nutnosti (silný setrvalý tah, ale žádná rezerva), málo učenlivý. Málo náchylný na nemoci, nepotřeboval přikrmování jádrem.
Cokoliv nad to se oralo koňmi. Často si sedláci pořizovali koně, i když úplně nemuseli, protože šlo o nejvyšší společenskou prestiž na vesnici.
Předpokládám, že se Vidlák dotkne i tématu raabizace nebo žďárového hospodaření na Rusi (1ha uživil celou rodinu mužika), tak o nich teď psát nebudu.
Ono to je strašně zajímavé téma,
ale vydalo by na VŠ skripta.
Už jenom sociální status zemědělců - ve středověku, před nevolnictvím, po jeho zavedení, po jeho zrušení, po r. 1848, za první republiky...
Svobodníci, nápravníci, dvořáci, manové, chalupníci, bezzemci, kovozemědělci, velkostatkáři, pozemková šlechta, církevní statky...
Vidlák bude mít plné ruce práce pěkných pár měsíců :o)
Zemědělství
A co teprve všechno to, co jsme zapomněli a co předci prožívali denně.
řeči, stačí koupit knížku…
řeči, stačí koupit knížku Dějiny práva českých zemí, má to cca 60 stránek, kdy o postavení sedláka je toho menšina a učí se z toho na VŠ, tedy ani omylem na CELÁ skripta...
výměra k uživení
též nesouhlasím s těmi deseti ary k uživení,
to by muselo bejt někde v Polabí a pěstovat tam rychloobrátkovou zeleninu na trh, nejlépe ve skleníku, víc úrod do roka.
Souhlas s Občanem - děda měl 10 ha (z toho jeden hektar lesa) a byl ve vsi považovanej jen za menšího samostatného sedláka. Je to teda v podhůří Vysočiny, spíš bramborářská oblast, v Polabí či na Hané by to asi pro rodinu stačilo komfortně.
koně
jo, a měl dva koně...
Dnes je běžné mít
150 koní.
Koně mít musel,
bo bez nich by byl při stahování dříví z lesa namydlenej.
Taky měli pro malého sedláka větší hodnotu než manželka a všechny děti dohromady. Dtto kráva.
Dodnes si vzpomínám, jak jsem jako dítě brečel nad životopisem Josefa Lady, když popisoval, jak jim máma potají dávala kousíčky chleba namazané máslem; aby se o tom nedozvěděl otec. Všechno máslo totiž bylo určené k prodeji na trhu, protože ho produkovali málo. Dětem musel stačit suchý chleba s trochou odstředěného mléka.
Když byla v malém hospodářství nemoc, volal se felčar nebo veterinář nejdřív ke zvířatům. K lidem jen v případě nejvyšší nouze (a obvykle pozdě) nebo vůbec.
Re: Občan Dřevo se z lesů sváželo
i za pomocí volských spřežení.
Většinou se to řešilo tak, že koně vytáhli kulatinu z porostu k lesní cestě, voli jej pak odváželi na vozech či saních z lesa pryč. Výhodou volských potahů bylo, že se nakládal cca dvojnásobek toho, co utáhli koně.
Bez koní namydlenej? Joo? a…
Bez koní namydlenej? Joo? a proc se na nejakej tezkej tyop pudy pouzivali voly, protože kun se nedal pouzit :D Chlape, postupne jedu diskusu a mam pocit, ze se zivotem "sedlaka/chalupnika", ktery pestuje mas spolecneho pouze, ze ze to mas teoreticky zvladnute, ale prakticky...
Re: Johan Pohan Bez urážky - dřív, než
začnete vynášet soudy o uživení, vezměte v potaz spotřebu živených.
Tehdejší spotřeba byla nižší nikoli v násobcích, nýbrž v řádech.
Jenže stejně řádově nižší
byly i výnosy pěstovaných plodin a výnosnost chovaných zvířat.
Co vím z archeologických nálezů, tak středověký hovězí dobytek byl až poloviční oproti dnešnímu. Vepři a ovce o třetinu.
Ta spotřeba nebyla objemově nižší než dnes, spíš naopak, ale lišila se skladbou. V potravě neurozených lidí převažovaly obiloviny (placky, chléb a kaše), luštěniny a mléko, doplňované hlavně zelím, kořenovou zeleninou, ořechy a semeny a dostupným čerstvým nebo sušeným ovocem (jablka, šípky, švestky...). Plus velké množství tuku. A med jako luxusní ňamka.
A to se v podstatě neměnilo až do 18. století, kdy se začalo se šlechtěním dobytka, rozšířila se spotřeba cukru a brambory se staly potravou chudých.
Hele, muj deda byl chalupnik…
Hele, muj deda byl chalupnik meli pod hektar a uzivili z toho 2 dospele v produktivnim veku, jednu "duchodkynu" a 4 deti, jasně on chodil i prividelavat do fabriky, ale z toho si koupil motorku, na ezmedelceni mladicku, orali kravou, z lesa vozili povoz se drevem taky kravou, jedine co poprosil brachu sedlaka, kdyz stavel barak, ze mu opdvezl cihli pomoci povozu z konema, protoze rychlost...
Ano, lze mit tvuj pristup "v knizkam sem cetl o vykopavkach",ale reálně to nedokazuje nic...
Idealizace minulosti nevede k dobrým závěrům I.
Velmi si vážím toho, jak žije Vidlák. Nedokázal bych totéž, byl jsem vždy líný na hrabání se v půdě. Ačkoliv se zde na Kydech dozvídáme spoustu zajímavého o tom, jak se dá, nebo jak by se mělo podle selského rozumu žít, obávám se, že podstata změn na vesnici byla především rázu třídně - sociálního, než technologického. A také, že život tam nebyl ještě v padesátých letech žádná Ladova česká idylka. To jen malíř vzpomínal na své mládí, na to zidealizované. Skutečnost i na bohaté Hané byla z dnešního pohledu děsivá a což teprve na kamenité málo úrodné Vysočině. Dovolím si ocitovat svého oblíbeného pravdotrusa, historika umění, profesora Františka Dvořáka, umění hořáka, který popisuje svoje mládí na hanácké vesničce z pohledu dítěte z privilegované rodiny pod penzí. Dvořák se narodil v roce 1920 a maturoval na začátku války.
Idealizace minulosti nevede k dobrým závěrům II.
Dvořákův popis vesnické reality pochází z tohoto období.
Vesnice Červenka (na Hané) byla chalupnická a sedlácká vesnice. Žili tu lidé od světa odtržení, ale nesmírně pracovití. Byli udření, přetížení a často zadlužení. Měli čeledíny, pacholky, kteří pracovali jenom za jídlo. Pacholek dostal za celý rok 120 korun. Přitom plat listonoše byl tehdy 800 korun měsíčně. Sedlák musel povinně každému čeledínovi koupit jednou za rok oblek. Obvykle koupil na jarmarku čeledínovi ten nejlacinější, tzv. cajkovej. Jen ten nejštědřejší sedlák dal pacholkovi k vánocům padesátikorunu. Služky měly za celý rok šedesát korun a dostávaly jen obnošené oblečení, aby mohly jít v neděli do kostela. Některé z nich se ale i tak staly téměř členy domácnosti a mohly zůstat na statku až do smrti. František Dvořák, Můj život s uměním, nakladatelství Lidové noviny 2006.
Ještě dodám, že neexistovalo sociální a zdravotní pojištění. Teprve, když si sedláci z Hané šli za války stěžovat na protektorátní Landrát na přílišný růst požadavků pacholků, dostalo se jim poučení, že už nežijí v demokratické republice Masaryka, ale v Hitlerově Říši, kde vládne „dělnická“ strana a o dělníky je třeba se starat civilizovaně. Ale teprve až v době vlády vyučeného truhláře se jim plného zdravotního a sociálního pojištění dostalo. Na takové vesnici bych věru nechtěl žít ani v pozici bohatého sedláka, natož pacholka.
Re: Laco No prosím, a pak se soudruzi kafírníci diví, že
Peroutka byl Hitlerem minimálně fascinován.
Já teda nevím, kdo a jak moc si prvorepublikové poměry idealizuje. Spíše si myslím, že se prostě o "nevhodných" faktech jednoduše "pilně mlčí". Kavárenské soudruhy by dnes prostě a jednoduše vůbec nenapadlo, že by NEMĚLI tzv. socko a zdravko. Přitom je faktem, že moji praprarodiče prostě starobní důchod neměli, stejně jako vrstevníci mých prarodičů, kteří se nenechali nalejt do JZD a tvrdošíjně dřeli na svém kamení - pardon - podhorském políčku.
S těmi pak bylo opravdu zle, když jim děti utekly do hutí a na šachty a rozdrbanou dřevěnici vyměnily nejdříve za cihlové, posléze pak panelové socprc "králíkárny", jak pravil soudruh Václav První, řečený Veškrna.
Králíkárny
Nebýt panelových králíkáren, tak dnes hromada lidí nemá kde bydlet.
Re: Gerd To si myslíte akorát
vy, staří, hloupí a škaredí jedinci.
My, kteřížto dobře víme, že jednou - už brzy - asi tak za deset minut - zvítězí pravda a láska a Greta, velmi dobře víme, že stejně jako každý voják nosí v tornistře maršálskou hůl, může každý z vás - starých, škaredých a hloupých - dosíci vlastnictví nějakého hezkého a velkého domečku na nějakém vltavském - nejlépe Rašínově - nábřeží. Přesně jako soudruh - ééé - totiž soudruh občan Václav Veškrna.
Teď si řeknete, že Targusovi opět hráblo.
Ó, nikoli. Maršálů se u nás vyskytuje tak zoufale málo z toho důvodu, že soudruzi vojáci jednoduše tornistry již nenosí. Což pokládám za zásadní chybu našeho pseudovojenského expedičního sboru. Kdyby tito mužové tornistry nosili, již by byli všichni maršály a mohli by všude slavně vítězit.
A úplně stejné to je i s těmi velkými domečky na Rašínově nábřeží.
Paneláky
už přesluhují. Až jednou spadnou úplně, nastane ten pravý stavební a hypoteční boom. Nebo bude pod mosty narváno.
Rezidenční bydlení na vás, gerdi!
To je tendenční a nepřesné!
Když postavíte na střeše panelákové králikárny ještě dvě další dvě stejné panelákové králikárny, zbouráte několik příček, z obýváku uděláte koupelnu a vše necháte zařídit architektem, kolem paneláku postavíte ohradu s vrátnicí, aby na pozemek nelezly socky, každý byt v megakrálikárně pak klidně prodáte mladé rodině, která spoří s Liškou nebo jiným bankovním zvířetem za pětadvacet miliónů korun.
Musíte tomu ale začít říkat rezidenční bydlení!
No a jejich prapravnuci, kteří konečně splatí jejich hypotéku a dluhy, vám budou vděční, že podědili střechu nad hlavou.
Dluhy
A až ty dluhy splatí, zadluží se nanovo, protože barák mezitím za těch 100 let bude zralý na kompletní přestavbu..
Jsou to ale paradoxy, pane…
Jsou to ale paradoxy, pane Havel..., že i za peníze z těch králíkáren vám váš sponzor vybudoval takovou pěknou knihovničku😄
To je zvláštní,
protože zákon č. 221/1924 Sb., o Všeobecném delnickém pojištění, se vztahoval na veškeré námezdně pracující vč. čeledi, zemědělských a lesních dělníků a domáckých zaměstnanců. Nezahrnoval pouze státní a veřejné zaměstnance, některé soukromé zaměstnace ve vyšších pozicích a osoby pracující pouze příležitostně.
Podle tohoto zákona byly všechny v něm uvedené skupiny POVINNĚ pojištěny na nemoc, invaliditu a stáří vč. vdovství, vdovectví a osiření.
A sociální důchod byl pro osoby, které z nějakých důvodů nebyly účastny předchozích pojistných systémů (např. ženy v domácnosti), byl zaveden nejpozději zákonem č. 55/1956 Sb., pokud v r. 1956 dosáhly věku 65ti let.
Ale již v r. 1948 byl zákonem č. 99/1948 Sb. zaveden sociální důchod pro osoby, které dle předchozích předpisů pobíraly "starobní podporu" (což byla chudinská dávka).
Neřekl bych, že je to zvláštní
Onen Vámi zmíněný zákon říká v paragrafu
§ 2.
(1)
Pojištěním je povinen, kdo v republice Československé vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního neb učňovského (volontérského, praktikantského).
Pochybuji, že hanáčtí, či jiní sedláci uzavírali se svými pacholky a děvečkami nějaké pracovní smlouvy.
sMLUVENÉHO může a nemusí znamenat psaného!
Smlouva je od slova (s)mluvit.
I dnes je spousta smluv - s právní platností smlouvy -uzavírána ústně či dokonce beze slov.
(Třeba kupní smlouva při nákupu rohlíku)
To ani nemuseli,
protože každý čeledín a děvečka měli "pracovní knížku" (od 2. pol. 19. století), do níž se zaznamenával začátek a konec služby, plat v penězích i naturáliích, reference od zaměstnavatele, ale i vzhled čeledína/děvečky, domovská obec, dosažené vzdělání atd.
https://aukro.cz/1887-celedinska-knizka-gebirgsneudorf-komotau-brux-693…
https://aukro.cz/1880-celedinska-knizka-devecka-velka-jesenice-nachod-c…
Re: Občan Tím jste ovšem neodpověděl, jestli
takoví čeledínové a děvečky vůbec jenom vzdáleně tušili, že na něco takového mají nárok. A pochopitelně pokud tušili, zda věděli, jak takový nárok uplatňovat, případně jak svého chlebodárce pčřinutit, aby za ně pojištění platil, když vlastně dělali jen za bufáč.
Jestli to probíhalo stejně, jako po hadráku, kdy stát stíhal a sankcionoval občany namísto jejich zaměstnavatelů, tak se pak není co divit, že zemědělští, potažmo všichni nádeníci byli na stará kolena bez příjmu, o nějaké zdravotní péči nemluvě.
To byly ty peripetie první republiky.
Sice jsme měli elegantní legislativu, ale "lid", pokud nebyl organizován v odborech nebo v některé z levicových partají (obojí měly rozsáhlé vzdělávací a podpůrné programy hlavně pro ty nejvíc prekarisované skupiny), se jednak obvykle nedozvěděl, že má na pojištění a plnění z něho zákonný nárok, a jednak jej neměl za co uplatnit (zpoplatněné soudnictví spolehlivě eliminovalo a i dnes eliminuje právě ty, již by nejvíc potřebovali pomoc a spravedlnost). Hodní advokáti, nadšeně se zdarma ujímající kauz chudých služek, čeledínů a pod., se zpravidla vyskytovali jen v románech (čest vyjímkám).
Hele co chceš vlastně? Lidi…
Hele co chceš vlastně? Lidi ti píší jak to bylo reálně a ty jim cituješ knížky=teorie jak pry mělo byt a dodávaš "kecýáte, v knížce je napásno, že to mělo být takto"?
Ti dám příklad v TV slyšíš jak je práce, volnýách míst, ajk si "dělnas" pomalu diktuje výši platu, pak si přečti článek co zde napsal jeden "ten co si může diktovat", že vlastně nejde pořádně sehanat prácu, přečti si komentáře, že ač praha, stačí mít 5 ve věku a jsi v zádeli. Tvojí logikou, mi předhodíš "ale v TV říkali" :D
No, co necitovat paragrafy a…
No, co necitovat paragrafy a zeptat se tech starych prarodicu,a bys pak vedel, ze to pojisteni realne meli "delnici ve fabrice", ale skoro zadnej zemedelskej pracovnik...
Jó Dolfi, ten byl na dělnictvo hodný táta
včetně svého pobratima Heydricha. To Peroutka dobře věděl a tak Dolfimu i v roce 1939 gratuloval ke Geburtstágu v Přítomnosti.
Když jste četl Přítomnost,
neviděl jste tam článek Hitler je gentlemant?
Článek s takovým názvem jsem tam neviděl,
ale ona gratulace Dolfimu byla podlézavější, než dopis Pragováků určený UV KSSS. A to v době, kdy slušní lidé nepsali vůbec, nebo pouze do ilegálních tiskovin, jako třeba Julius Fučík a místo aby posedávali po kavárnách, jako Peroutka, nechali se honit gestapem po ilegálních bytech.
:-)
S váma se fakt blbě vyváženě diskutuje.
Zvlášť když má diskutující měkkýš sice perly pod škořápkama, ale jen jednu nohu.
Tady bych se Peroutky malinko zastal,
poňváč ho zhaftli už v září 1939 a do konce války nevylezl z vězení a z koncentráku (nejdřív krátce Dachau, pak Buchenwald, v letech 1942-1944 Pankrác a 1944-1945 znovu Buchenwald).
Sice jako prominent, ale ani jako prominent se do kavárny nedostal.
Ovšem ve srovnání s mnoha jinými novináři měl ten kriminál opravdu dost fešácký. Proč, to už se asi nedozvíme.
Našel jsem moc zajímavý rozhovor o něm s prof. Janem Ratajem:
https://zpravy.tiscali.cz/selhal-ferdinand-peroutka-vysvetluje-profesor…
Re: rk O gentlemantovi jsem zatím neslyšel. Já slyšel akorát
od svého souseda slova "gentelmantel" (slovo mantel je německy kabát a u nás se ještě před pár lety běžně užívalo, dnes všichni chodí v bundách) a
"džezmyntel" (myntel je česky motýl).
Dotyčný absolvoval svého času sedm tříd zvláštní školy.
Máte pravdu
maturitu z fyziky nemám a vaše překlepy nekomentuji, jelikož vím že jste genius který všemu rozumí a ke všemu se vyjadřuje.
Co vím a neprobehlo to moc…
Co vím a neprobehlo to moc medii, se clanek nasel, ale ne v pritomnosti, ale v rudem pravu z roku 1937 :D, takže ten škaredej chlap na hrade mel pravdu, ale spatnou pamet na casopisy/noviny ve kterych to cetl...
pro Laco G. Mlynáře
Dal jsem si práci a hledal. Žádné blahopřání k narozeninám Hitlerovi jsem nenašel. Pokud za blahopřání pokládáte článek který uveřejnil po Hitlerových narozeninách v Přítomnosti a srovnáváte je s dopisem Pragováků, tak jste buď ani jeden nečetl, nebo nerozumíte psanému textu. V době, kdy byl už Peroutka v koncentráku, žil Fučík ještě v poklidu na venkově, oni to komunisté než Hitler napadl SSSR s odbojem nemysleli moc vážně.
Nenašel jsem ani fotku Heydricha s Havlem na klíně, ale pardon, to jste nepsal Vy.
Rk, to vám a "ÚSTRhistorikům…
Rk, to vám a "ÚSTRhistorikům" fakt není ze sebe špatně, že plivete na lidi, kteří proti Němcům obětovali své životy?
P. S. Odpověď od vás ani nechci.
Ty děvečky - "skoro členky domácnosti",
byly ve skutečnosti otrokyněmi. Nepodařilo se je provdat, takže setrvaly v neplacené službě až dokud nepadly, protože neměly kam jít. Mohli je, pravda, vyhnat, ale to už by pozvedl obočí nejen místní farář, ale i příslušný biskup. A na to si dávali sedláci sakra majzla.
https://www.databazeknih.cz…
https://www.databazeknih.cz/knihy/legenda-o-ostojovi-43119
Legenda o Ostojovi
Pokusím se doplnit. Tahle kniha je k online přečtení (a po registraci i ke stažení) zde:
https://www.academia.edu/32484920/Zden%C4%9Bk_Smet%C3%A1nka_Legenda_o_O…
Legenda o Ostojovi
Kdo se nechcete registrovat či přihlašovat, použijte http://www.uloz.to a do hledání dejte "Legenda o Ostojovi". Hned první odkazy jsou v PDF a dobré kvalitě.
"západním" Němcům schází…
"západním" Němcům schází zkušenost s totalitou ve stádiu etablování se.
https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/nemecko-plizivy-nastup-nove…
Jak psal včera Vidlák, pořádáním štvanic na lidi přicházející s jinými, poměrně umírněnými názory a na kritiky umírněně poukazující na zamlčované věci, si vychovají velmi radikální odpůrce, kteří se při nejbližší příležitosti nezakecají.
Pokud je jen poloviny pravda, co píšou, tak je zle. Tohle jen tak nevyšumí.
Je to bohužel
daleko horší. Díky jazykové bariéře se k nám dostane asi tak 0.1‰ toho, co se v Německu opravdu děje.
To by bylo na dlouhou debatu...
V Čechách začínáme chytat…
V Čechách začínáme chytat německé manýry.
https://neviditelnypes.lidovky.cz/cirkus/hanu-lipovskou-se-nepodarilo-v…
Projde jim to?
Kdo nemaže, ten padá!
To mimo jiné(!) dost záleží na platebních schopnostech těch, kdo budou nakupovat hlasy poslanců...
A na jejich vydíratelnosti.
Demokracie rozkvétá...byť s kosmetickou vadou.
Alespoň Kryl to tak řikal.
Wu-Chanský virus
Omlouvám se za odbočku od tématu, nicméně doporučuju zdejšímu kydačstvu přečíst si tenhle článek o viru a epidemii v Číně:
http://dfens-cz.com/wu-chan-coronavirus/
Bať, bať!
Jojo, je to optimistické čtení.
Poměrně dost našich sousedů přežije, pokud nebudou tak pošetilí a nebudou nám chtít zatlačit víka.
A pokud naši hrobníci před nasednutím do svých buldozerů seženou úzkoprofilovou nanoroušku.
Ale nezáviďte jim!
Jednak je postpandemické pohřebnictví nanejvýš záslužná práce, kterou byste určitě nechtěli dělat,
druhak buldozeristy samé při další zákonité pandemii zbrusu nových korunovejrů za cca dva roky nebude mít kdo zahrnout, protože mezitím Evropská unie zakáže nebateriové buldozery a pomřou čínští výrobci baterek do budozerů.
Haj hou!