Malá uličnice včelka Mája

Jak vyplývá už z nadpisu, dnešní článek bude o včelách. Byl jsem o něj už před časem požádán, ale nějak pořád nebl čas, byť pár myšlenek by se v hlavě našlo. Až teď se to nějak propojilo...

Myslím, že jsem to tu už psal, kromě jiného jsem totiž registrovaný včelař. Poněkud zvláštní ve vidlákovských kruzích, protože jsem sice včelař řádně platící příspěvky do svazu, řádně evidující své stanoviště a hlásící všechno požadované.... ale nemám žádné včely. Ještě nebyl čas to dotáhnout do konce. Navíc mám o chovu včel jisté představy jdoucí poněkud mimo běžné včelaření a potřebuju k tomu pár udělátek. A v neposlední řadě teď není zrovna dobré období - řádí nám mor včelího plodu a to je lepší ještě počkat. 

Na druhou stranu chodím pravidelně na včelařské schůze i přednášky. Mám tedy poměrně dobrou představu, co se ohledně včel a včelařů v okolí šustne, mám plnou hlavu i notýsek zaručených včelařských rad a pravidelně chodím kolegům vypomáhat s prohlídkami i medobraním. Dovolte mi tedy přednést celou řadu kacířských včelařských myšlenek, které se nebudou líbit ani veřejnosti, ani včelařům. 

Začnu asi tou nejzajímavější otázkou, jak se to má s těmi pesticidy na polích a úmrtností včel. Víte vypozoroval jsem zajímavou věc... Každý rok se zakáže nějaký ten pesticid, každý rok se jiným sníží účinnost ve jménu včel, přidávají se opatření, kdy zemědělci musejí hlásit aplikaci nebezpečných postřiků. Před pár lety se tohle všechno dělat nemuselo a na pole se stříkalo kde co... a nic. Tedy ne nic, tu a tam mělo nějaké včelstvo skutečně smůlu, ale jinak máme dneska tak neuvěřitelnou nepřímou úměrnost, že mě to nějakou dobu zaráželo. Postřiků je méně, jsou méně účinné, používají se dokonce i biologické prostředky - například se na pole z letadel rozprašují africké vosičky, které požerou cizopasníky a pak zajdou zimou, ale úmrtí včel je čím dál víc. Nezaráží vás to? 

Mám na to několik teorií. 

Jednak se opravdu mění diverzita krajiny. Včely už mají k jídlu jen tu řepku. Za to nemohou ani tak zemědělci, jako spíš běžní občané. Kdysi byly všechny zahrady produkční. Všude měli kytky v oknech, všude byly meruňky, třešně, mandloně, jabloně, hrušně. Každý měl kus louky na seno pro králíky. Záhony byly plné nejrůznější zeleniny. U baráčků byly vrby, aby pily vodu zpod základů a sklepů. Pankejty byly zanedbané, všude byla různá rumiště ponechaná divočině, která okamžitě zarůstala bodláky, maliním, ostružinami, šípky a dalšími křovinami. Živé ploty byly v podstatě jenom pámelník.  Včely prostě měly co sbírat od jara do podzimu. Začínaly na jívě a končily na slunečnici. Dneska mají řepku, pokud je dobrý rok tak akát (ten sice kvete vždycky, ale květy dávají nektar jen za specifických podmínek), pak lípu a po lípě už je konec. Začne červenec a včely už létají naprázdno. 

Na zahrádkách je totiž jen tráva a pár rostlin, které nevyžadují péči. A jak na sviňu - když něco nevyžaduje péči, tak je to zelené, ale bez květů. Trávník má pět centimetrů, je všude posekaný dohladka, protože každý blbec má zahradní traktor od monutfielda. Většina ovocných stromů je pryč. Sady jsou pryč. Zůstala jen řepka. 

Kde nic není, ani čert nebere a tak jsou včelstva principiálně oslabená. Je to vidět třeba v době meruněk. Na spadlých plodech bývaly kdysi vosy. Teď je včely úplně vytlačily a z nouze se krmí ovocem. Což by normální včela v normálních podmínkách nikdy neudělala. Copak asi dělá s trávením včel dužnina? Nic moc. 

Samozřejmě pokud včely mají na výběr jen řepku a řepku, tak létají na řepku a statisticky se stává častěji, že mají smůlu a nějaký ten pesticid je pobije i když jsou méně účinné a udělala se celá řada opatření. 

Mojí druhou teorií úhynu včel je poměrně banální zjištění, že malí včelaři (do deseti včelstev) mají úhyny podstatně menší než velcí včelaři. Čím větší včelař a čím větší závislost na výdělku, tím větší úhyny. Víte, včelařství je obor, který se takřka vždycky zaplatí. Včelaři si prolobovali lecjaké výhody. Včelař si poměrně snadno může vyběhat dotace do začátku, dotace na provoz, lecjaké další úlevy a pokud o včelstvo přijde, je mu to velmi slušně kompenzováno... 

Nechci na nikoho ukazovat prstem, ale jste-li dost velký včelař, je někdy jednodušší mít velké úhyny než malou snůšku. Když je suchý rok, deštivé jaro a studené léto, je snazší když včelky uhynou. Tomu se dá snadno pomoci. Například tím, že si koupíte pesticid a neaplikujete ho na pole, ale na včelstvo. Ne, většina včelařů by to nikdy neudělala, ale i v této branži se prosazuje moderní styl práce, který je progresivní přesně tak, jak si to představíte. Odpovědnost nula, schopnosti nula, sebevědomí obrovské, žaludek odolný. 

Má třetí teorie viní přímo konkrétní instituci. Výzkumný včelařský ústav, který není státní instituce, ale soukromá firma. Tam se vytvořila povinná metodika boje proti varoáze a to pomocí léčiv. Pro čtenáře, kteří to nevědí - varoáza je malý roztoč - Kleštík včelí, který žije na včelích larvách, užírá jim šťávy a pak jsou z nich deformované včely. V dnešní době u nás neexistuje včelstvo bez varoázy.  Parazita je možné poměrně snadno zlikvidovat pomocí různých přípravků, ale už dlouhá léta sledujeme, že bojem proti kleštíkovi ho v podstatě šlechtíme, aby vydržel víc chemie. Zkrátka přežívají jen ti odolní a každým rokem, každou další fumigací šlechtíme varoázu. A to tak moc, že dnešní přípravky na zabití kleštíka už budou možná dost účinné, aby zabíjely i včely. 

Včelaři samozřejmě dlouho volali po změně metodiky a jak je u nás obvyklé, použilo se to nejhorší řešení. Takže máme biovčelaře, kteří varoázu neléči. Následné úhyny jsou strašné, téměř stoprocentní. Ale přeživší včely mají dost silný čistící pud, aby parazita vynášely ven z úlu. Navíc tím stráví dost času a míň létají pro med. Nicméně postupně vznikají včelstva schopná s varoázou žít a fungovat. A tak máme vedle sebe biovčelaře i normální včelaře. Samozřejmě včelám nikdo neřekl, že je to polovičatá metodika a tak se na trubčích shromaždištích objevují trubci odolní i neodolní a ti si navzájem kleštíka předají. Trubci totiž klidně nocují i v cizím včelstvu a tak je výměna parazitů zaručena. Včelař se pak hrozně diví, kolik parazitů ve včelstvu má, když je přece řádně zaléčil a proto je zaléčí znovu a díky tomu přežijí zase jen ti nejodolnější paraziti a kruh se uzavírá... 

Jaké řešení vymysleli ve výzkumáku? Víc léčiv, lepší léčiva, dražší léčiva... 

Včelaři sami zkoušejí různé fígle, například termosolární úly, protože varoáza je míň odolná na teplo než včela, ale výsledky jsou zatím minimálně sporné. Navíc i mezi včelaři jsou vynálezci, kteří z toho chtějí něco mít a tak své know how tají. Druzí si to zase nechtějí koupit, když nevědí do čeho jdou. Klasika. 

Na stavu včel se nejspíš podepisuje všechno dohromady. Včely to dneska mají v krajině těžké. Kdysi se pankejty u polí a silnic nesekaly. Všude kvetlo luční kvítí, které se sekalo na senoseč a otavu a ještě to trvalo dlouho, takže vždycky bylo dost kytek. Byly sady, obdělané zahrady, rumiště, kytky v oknech. Včely mají prostě hlad. 

V podstatě jediné krmení je řepka, která se stříká... 

Dlouhodobě šlechtíme parazity proti včelám pomocí léčiv. 

Leckdo využívá rozsáhlých dotací včelařů a kompenzuje si slabou snůžku úhyny. 

Srážky jsou sice stejné, ale nejsou pravidelné. Trvá dlouho než zaprší a následný boom růstu to nezachrání. 

Jak vidíte máme tu můj oblíbený evergreen. Nepotřebujeme klimatickou změnu. Vystačíme si s vlastní zaslepeností, které jsme dosáhli díky mozkům mnoha inženýrů a techniků, kteří nám zařídili levná udělátka na údržbu všeho a všude a my to všude a na všechno použili. Řešení je opět jednoduché a obejde se bez peněz - nesekat rumiště, nemulčovat pankejty, nechat nějakou tu louku pro bodláčí. Pokud bychom vytvořili na polích ty meze po kterých volám, zřejmě by to stačilo samo o sobě. 

Osobně bych totiž řekl, že silné a dobře najedené včelstvo přežiije všechno. Dokonce i mor, dokonce i varoázu. Dokonce i pesticidy.  Ale dneska včely v krajině jen živoří. Těžko po nich něco chtít.