Moravec o Benešovi a podivný dnešek

Koupil jsem si v levných knihách Moravcovu knížku "Špión jemuž nevěřili". Já ji někde mám, ale nemohl jsem ji najít a neberte to za tu cenu.

Takže desátá kapitola "Náš spojenec Francie", přibližně třetí stránka:
 
Československá zahraniční politika byla v Benešových rukou od samého vzniku republiky, a tím jeho zásluhou zcela soustavná. Byla založena na dvou hlavních Benešových "liniích": principu kolektivní bezpečnosti a principu nutnosti spoulupráce se Sovětským svazem. V roce 1924 Beneš podepsal v Locarnu s Francií smlouvu, která představovala klíčovou záruku československé bezpečnosti. Zároveň pevně věřil, že není možné dosáhnout v Evropě opravdové stability bez účasti Sovětského Svazu, na který se díval prostě jako na jednu z důležitých evropských velmocí, ne jako na rozsévače revolucí a hlasatele revolučních teorií. Beneš zůstal věrný těmto svým dvěma tezím až do konce, během půl druhého desetiletí evropských krizí, až do okamžiku, kdy první teze skončila na konferenčnéích stolech Mnichova a druhá v sovětsko-komunistickém puči o deset let později.

a na předposlední stránce té samé kapitoly:

Zpravodajská konference v roce 1937 byla pro mě prvním střetnutím se slepým poraženeckým duchem Francie, defétismem vyjádřeným rčením "všechno je lepší než válka", který nakonec prostoupil celou Francií.

---

Tady máte celý Mnichov jak na dlani.

Beneš byl určitě dobrý zákulistní pletichář, se vším tím šaškováním u francouzských zednářů, ale to ho taky limitovalo. Jednak nezvládal přímé konflikty, neuměl odhodit slušnost a jít tvrdě do konfliktu, když bylo potřeba. Jednak neurčil správně stav Francie, natož, aby ho předvídal, natož vymejšlel dlouho dopředu, co s tím, a hledal dlouho dopředu i jiné spojence.

Beneš si neprošel vnitropolitickým bojem až na vrchol, ale byl v podstatě jmenován, jakožto Masarykův korunní princ. To je blbej nápad i v podnikání. Pro porovnání Topolánek: toho vyštípali za to, co řekl (a oni jakoby špatně pochopili), když hodnotil lidi, kdo uhne a kdo neuhne. To dělaj ti, co neuhejbaj a chápou hru. Beneš uhejbal (a co teprve loutky Havel a Sobotka). Myslím si, že Beneš byl chytřejší než Topolánek, ale tohle pochopení ho nějak minulo. Topolánek je proti němu "street smart".

"Street smart" Stalin a Hitler, kteří se díky vyhraným konfliktům dostali z ulice až na vrchol. Proti nim Beneš neměl šanci, protože znali daleko víc triků, než on. - Moravec o Benešovi: "Byl v zajetí svého vlastního časného úspěchu. Tento úspěch způsobil, že dával přednost metodám, které tak úspěšně použil v minulosti, za první světové války, při versailských  jednáních, vedených podle diplomatických protokolů, a na gentlemanských mírových konferencích v letech dvacátých. Klíčem úspěchů v té době byl kompromis. Tyto lekce z minulosti, jeho pragmatický spíše než principiální postoj k problémům a jeho nechuť uvěřit, že některé odpůrce není možné přesvědčit logickým argumentem, nebyly dobrou přípravou pro jeho konfrontaci s Hitlerem a později se Stalinem."

(Nutno mít na paměti, že ty úspěchy byl jen v jednom poli. V diplomacii. Ne v konfliktech.)

--
Čte se to o Benešovi jak komplexní hodnocení a protože to psal šéf rozvědky, tak si můžeme představit, že takhle vypadala agenturní hodnocení osob. Taky, že se takhle hodnotili všichni, na koho se rozvědka podívala.

Beneš takováhle hodnocení evidentně sám nedělal, alespoň ne do takové míry, jaká byla potřeba a když to dostal od rozvědky, tak nevěřil. - Poslední věta kapitoly o Francii: "Později v Londýně mi prezident Beneš řekl, že přesvědčení, že nás Francie zradí, nabyl v prvních měsících roku 38."

Chyba !

Se zradou Francie se mělo počítat prostě vždycky, ne protože to byla Francie, ale protože každej spojenec může zradit až se situace změní. Z toho plyne, že se mělo vymyslet něco, co by to Francii prostě nedovolilo. Dovede si někdo představit, že by si USA troufly zradit Israel? Aha. Jak to ti židi asi dělaj?

Když jsem četl o francouzském defétismu, tak mi to zas připomělo děvkaře. Zaprvé - berete v potaz celou situaci. C-e-l-o-u. Ne jen kousek, co vás zajímá.
 Zadruhé - Přeci jenom. Je jedna ze základních věcí dávat pozor na to, jakou má ženská (vlastně kdekdo, zde Francie) momentálně náladu. Nemůžete sypat na holku zábavný či okouzlující řeči, když je zrovna vytočená z toho, co jí řekl fotr, matka či bejvalej. Když je nasraná, musíte vyjít z jejího nasrání. Když je ustaraná, tak z jejího ustarání. Když je utahaná z práce, tak z její únavy.

Prostě to dělat musíte.

To samý s Francií. Nálady francouzské populace, byly otázkou NAŠÍ národní bezpečnosti a jako takové se měly řešit. Beneš to nedělal. Nejspíš ho to ani nenapadlo.

Francouzům by vpád do Německa místo Mnichovské zrady ušetřil taky pár mrtvých a Hitlerův režim by se sesypal dokud byl ještě slabej. S pěti řádnými a sedmi záložními divizemi by se Němci nedokázali ubránit stovce francouzských divizí, jedno jak blbě by Francouzi bojovali. Prokázali bychom francouzům službu, pošoupnout je do války, kterou tak zbaběle nechtěli.

Průměrnejm Američanům se taky nechtělo do války zachraňovat Británii. Opozice proti válce byla obrovská. Jenže po USA jezdili mezi jinými i Fleming a Dahl (za Britskou tajnou službu) a dělali přednášky, aby aspoň trošku změnili nálady americké veřejnosti vůči válce s Británií po boku. Britové se svého spojence snažili ovlivňovat, i když byl přibližně stejněkrát větší než oni, jako Francie vůči nám.

Válku nakonec američanům vyhlásil sám Hitler, takže to vyřešil za Brity a bůhví, jestli ho k tomu nepošoupl někdo, komu přispívali Britové na živobytí či důchod. Když Britové byli schopni komplotovat, aby vtáhli do války třeba Řecko, tak co by ne USA.

Stejně tak Němci měli jako součást Zeleného plánu (útok na nás) rozvrácení Francie vnitřní krizí tak, že její armáda bude plně zaměstnána a neschopna války proti Německu. Rauschning ve své knize "Hitler mi řekl," napsané před válkou, taky rozebírá rozvratné metody, jak je nastiňoval Hitler. Cílové státy rozvracet zevnitř pomocí protichůdných kampaní. Kniha je možná podvrh, nicméně tak se to pak dělo. (Kdo pomyslel na naši dnešní "rozdělenou" společnost?)

I když vezmeme variantu, že za Hitlerem stáli američtí bankéři a anglické elity, kteří ho povzbuzovali ve válce proti (Francii a) Rusku, tak je zvela evidentní, že jestli byli schopni Hitlera podporovat a směrovat proti Rusku, tak by byli schopni zároveň oslabovat Francii. Podle vší logiky by to tak dělat měli a Francie skutečně byla před válkou rozvrácená.
-

Kdosi na PL popisoval, že vyučuje boj s nožem a že se ho někdo zeptal, co má dělat, když má nůž na krku. - Odpověď byla, že "to se už moc dělat nedá a že před tím udělal řadu chyb." - Než Beneš v prvních měsících roku 38 nabyl přesvědčení, že nás Francie zradí, udělal už řadu chyb. Udělal je proto, kdo byl a jak fungoval.

 Moravec o Benešovi: "Byl Masarykovi zcela nepodobný svým fyzickým vzhledem, povahovým založením, nedostatkem temperamentu a vášnivosti, svou dialektičností a snahou ke kompromisu, vždy a za všech okolností, i se zlem a zlými lidmi." "Pocházel z malých poměrů, byl to syn prostého rolníka. Jeho otec, známý svou ohromnou pracovitostí, dosáhl toho, že tři z jeho deseti dětí měli vysokoškolské vzdělání." "Oblíbené rčení jeho otce k synům studentům bylo «Musíte si pamatovat, až z vás budou páni, jak těžko se vydělává na chléb vezdejší.»"- a tak kluci v létě dřeli na polích. Benešova "pracovitost byla neúmorná, skoro nadlidská. Byl zvyklý pracovat každý den od brzkého rána do pozdního večera. Dopřál si jedinou přestávku - každodenní hodinovou procházku, a i k té ho paní Benešová musela často přinutit. Vedl velmi skromný život. Nikdy se nedotkl alkoholu, nekouřil a neměl rád zábavy a hlučné společenské recepce." "Byl, jak známo, malé postavy. Jeho chování bylo suché a pedantické, zřídka ovlivněné citem."
 Shrnuto: Byl to pracovitý, školometský pedant, který respektoval autoritu a znal jen to, co se naučil od otce a ve škole.
 To, že neměl rád ty zábavy a hlučné společenské recepce, to bylo proto, že se tam neuměl chovat a neuměl se tam chovat, protože nechápal neformální fungování lidí. Doma se muselo pracovat a pracovat a společenký život žádný. Chápání lidí mimo formální/pracovní kontext nebylo kde moc pochytit. Přemachrovávací hry v neformálním styku nebylo kde trénovat, pozorovat, odkoukat.

 To mu chybělo, aby správně předvídal chování ostatních. To by pak třeba věděl, že smlouvy jsou cár papíru. Jak nám to pěkně vysvětlil Dexx ve svém komentáři a la Konrad Lorenz. Samičky mají zájem=samičky serou na to, co přísahaly při svatbě před lidmi a bohem, když je přemůže nadrženost, nuda, zamilovanost, možnost polepšit si nebo strach z blížící se menopauzy a smrti - a je jedno, co jste pro ni před tím udělal a obětoval. - Jaký je rozdíl samiček (pro dámy samečků, je to to samý i z druhý strany) v porovnání s Francií? Žádný. Francie prostě nechtěla jít do války, tak jí bylo jedno, co ráda slíbila plna dobrých úmyslů o patnáct/dvacet let dříve, v době, kdy jsme ji pomáhali, když krvácela v zápasu s Německem nebo za to ještě cítila vděk. -
 Dexxovo hezké vysvětlení, že je úplně normální, že samičky jednají ve svém nejsobečtějším zájmu a co by samečka neodkoply, když se jim už nehodí, znamená automaticky vyvázání samečka z povinností vůči samičce, když se to zase nehodí jemu. - Na co se přemáhat loyalitou, vůči někomu, kdo vás kopne do prdele, při prvním větším průseru. Dexx měl štěstí, že se nestalo nic, co by pro tu jeho bylo dostatečným důvodem ke zradě. Československo mělo smůlu, že u Francie se ten důvod objevil.

 Druhou smůlu mělo, že se na tu možnost vůbec nepřipravovalo. Ani zpětně se to neřeší. Ve všech debatách o Mnichovu se opakuje a vrací pořád dokola debata o tom, jestli jsme se, v zoufalé situaci (s nožem na krku), měli bránit, jak jsme byli zrazeni, ale ne KDE (KDY) se doopravdy stala chyba a kdy naposledy se ještě něco dalo udělat, aby se celej Mnichov ani nestal. Přitom TO je ta debata, která se má vést.
 Katastrofa Mnichova se stala léta před tím než k Mnichovu došlo. 

 Mnichov byl náš nůž na krku. Měli jsme zbaběle (chytře) utéct, když jsme viděli pohnout se nějaký stín v průchodu jednoho z domů? Měli jsme do té ulice vůbec nezabočovat? Měli jsme si vzít taxíka? Měli jsme jít domů za světla? Měli jsme si pořídit nůž či pistoli? Měli jsme trénovat nějakou sebeobranu? Měli jsme se víc angažovat pro stranu, co má bezpečnost na prioritu? Měli jsme odmítnout Masarykova chráněnce jako nevhodného kandidáta? - To jsou ty pravé otázky o Mnichovu. Otázky jak se nedostat do situace, kde budeme mít nůž na krku. (Komunisti samozřejmě místo analýzy hlásali, že jsme se měli přimknout k SSSR, i když to byla možnost spíše teoretická.)
 
 Beneš (a před ním Masaryk) měl samozřejmě dělat to, co dělal. Ale navíc se cynicky připravovat na další varianty a bedlivě střežit, když Francie udělá krok vedle.

Bohužel, ve srovnání Mnichova s dneškem vypadají rozdané karty ještě hůř. Nemáme armádu. Nepřítel ano. Země je vnitřně rozdělená. Zrádci se už připravují na zradu a přeběhnutí, protože si ve svý integrální hlouposti myslej, že se po nich bude chtít jen 5 modliteb denně. Defétisti na západě se hihňaj, jak jsou na tom blbě nebo ani nechtějí přemýšlet o tom, kam to všechno vede. Vlastenci tam jsou jak bičovaný a poplivaný Kristus táhnoucí svůj kříž posmívajícím se davem.
 Pátá kolona se tu u nás buduje šíleným tempem a představitelé státu to buď popíraj nebo přímo organizujou. Skutečnou armádu v Evropě mají Rusko, Turecko, Británie a částečně Francie, Polsko a Němci. Naši oficiální spojenci jsou ještě defétističtější než předválečná Francie. Vystoupení Řeporyjce vypadá, jakože má Rusy připravit o zbytky sympatií k nám. Kusy naší tajné služby asi ještě fungují, ale jiné jsou ve stádiu klinické smrti v lepším případě, nebo jedou přímo proti nám. Vedou se proti nám akce jako Minář a jeho parta. Aspenovská chobotnice strká chapadla všude kam chce. Na západě nás nenávidí, že nechceme jejich lidskej odpad, kterýho maj sami plný zuby a my jim připadáme jako ta správná sousedova rohožka, pod kterou ho aspoň trochu vysypat - zatímco havloidi a eurohujeři nás chtěj podřídit ještě trošku víc, aby ze západu dostali pochvalu a cukříček. A tak dále, a tak dále.

"Co dělat?" - Jak se kdysi ptával soudruh Lenin? Ten byl taky dobrý analytik, navíc sám ve svém koutku a ne s celým aparátem tajné služby. - Jaktože nikdo neví, co dělat?

 Nepřijde vám to divné, že jsme měli tolik pečlivě vyškolených soudruhů s tou pravou marxisticko-leninskou průpravou? Soudruhů, co měli nastudováno, jak analyzovat společnost i situaci, věděli, jak se dělaj revoluce a mění společnosti... a výsledek je jedno velké hovno?
 Nějaký rozbor situace? Nějaký plán činnosti? - Nic. Prázdno. Ticho. Přitom vzhledem k počtu vyškolených by to mělo znít ze všech stran. - Jak to kdo vysvětlí? Že by na ty přednášky chodili samí tupci, co sice uměli odpapouškovat co se jim řeklo, ale hlubší pochopení jim unikalo? No vzdledem k tomu jakej je komunismus idiotská teorie i to je jedna z možnstí. Samozřejmě, že ne všichni na to věřili, ale co to vypovídá o jejich charakteru taky žádná sláva.

 A co ti soudruzi svazáci a la Pajerová, co podle oficiální pohádky jakoby brilantně analyzovali ekonomickou situaci země v roce 1987 - teda aby objevili, co se vědělo v každý hospodě a za co se, v padesátých letech a při troše smůly, dalo i skončit na popravišti.
 Svým geniálním úsudkem, používajíc svých rozsáhlých životních zkušeností 18-23letých cucáků, připravili revoluci (co nikdo jinej nedokázal), přesně vědouc všechny kroky dopředu, rozložení sil ve straně, vládě, mezinárodně i v tajných službách.
 Jako kdyby to viděli v křišťálové kouli a věděli dopředu, že se režim nebude najednou chovat, jak se systematicky choval doteď, a vyhráli nám svobodu či "svobodu"- samozřejmě ve spolupráci s chartisty-juniory Dientsbierem a Bendou jejichž brilantní, až geniální mozky nás nepřestávají udivovat posledních 30 let, vždy když otevřou pusu. - Jinými slovy, tihle blbci, že měli nějakej hlubší vhled, co ostatní ne? Konexe a napojení určitě, ale osobní kvality žádný.
 Navíc ještě před pár lety mainstreem vyprávěl, že charta o revoluci dopředu nic, ale vůbec nic nevěděla. Diensbier junior to musel před fotrem tajit a jestli mu to špitnul, ten to švárovi Vencovi zatajil. (Na jaký pitominy se dá věřit, že.)

 Pajerová & her revolution boys, ti by měli přece, jeden vedle druhého, vyseknout brilantní analýzu, co se děje. Protože přesně tohle už jednou udělali. To je přeci momentálně oficiální verze, které všichni věříme.

 Meli by prokouknout Sorose jak prokoukli Jakeše a změnit režim, z pozice jeho aktivního dorostu. Oni ne. Mlčí, přitom jsou to pořád takoví svazáci v těch různejch podivnejch neziskovkách, funkcích, úřadech a univerzitách. - Jakoby se jejich revoluční genialita kombinovaná s magickými schopnostmi a samozřejmě s mravností a ryzím charakterem, jaksi vyčerpala a podruhé už to nezvládají. Ba je to ani nenapadne a říkají nám, jak se máme dobře. 

 Kde je chyba? Jaktože ta metoda tak skvěle fungovala Beneše a Mnichov (Osoba přesně odpovídá tomu, jak se pak chovala) ale když ji aplikujeme na revoluci, tak nám lidi najednou dělaj úplně jiný věci, než by mělo odpovídat jejich charakteru a obráceně. Jejich charakter vůbec neodpovídá jejich chování - ale přitom charakter JE chování, protože podle chování poznáme charakter.

 Proč to jednou tek krásně zapadá a podruhý je to jako když skládáte puzzle několika různejch obrázků. Metoda by přeci měla fungovat/nefungovat stejně, za Mnichova, Února, Listopadu, dnes i na budoucnost.

 Věřit na konspirační teorie a kopírovat moravcův přístup prostého shrnutí faktů, tak to hned vypadá, že svazáci-revolucionáři nikdy neměli schopnosti, které by na revoluci tehdy potřebovali. Jsem sám, komu to tak přijde?

 Naštěstí nikdo z nás v tajných službách nikdy nedělal, ani o nich nikdy neslyšel, takže máme šťastnou jistotu, že žádné konspirace nejsou, nikdy nebyly a nikdy nebudou, nemusíme nic řešit a můžeme se těšit na jistě skvělou budoucnost. Protože kdyby ne, tak by to byla docela hrůza.