Proti duchu doby | Vidlákovy kydy

Autor

Štítky

Povím vám dnes další ze svých vidlácky poučných příběhů.

Jak psal v jednom ze svých článků náš známý bloger Petr Kubáč, komunisti neměli peněz nazbyt a proto investovali velmi racionálně. A já, stejně jako 70% této republiky žiju z toho, co kdysi postavili právě ti soudruzi, kteří podle moderní teorie něuměli vůbec nic. Sice dvě třetiny obyvatelstva bydlí v komunistických domech a bytech a pracují v komunistických továrních halách, ale koho by to dneska zajímalo že?

Každopádně já mám v práci na starosti obilná sila postavená mezi roky 1960 a 1990. Jsou to padesát metrů vysoká betonová monstra, která už dneska nikdo nepostaví. Jsou takřka dokonalá a budou s minimální údržbou fungovat ještě dlouhá desetiletí. Pokud budete chtít někdy příklad minulého režimu v praxi, porovnejte si průměrné silo z roku 1980 a z roku 2003. Zjistíte, že jsou v této chvíli zhruba stejně stará a za deset let žádné moderní silo už nebude existovat a bude postaveno znovu nebo vůbec.

Komunisti se samozřejmě nespokojili jen s obilným silem, oni tenkrát budovali i krizovou infrastrukturu a tak každé silo mělo vlastní autodopravu, zásoby lehkých topných olejů minimálně na jednu sezónu dopředu, rozsáhlé zázemí, zpravidla i malý mlýn nebo alespoň holendr na kroupy a v podstatě u každého sila stála velkokapacitní míchárna krmných směsí - zkráceně VKS.

Tyto míchárny už v osmdesátých letech chrlily rychlostí asi 15 tun za hodinu krmné směsi pro dobytek na tři směny. Na sile se tak zpracovaly veškeré odpady či mizerné zrno a zároveň z toho byl nezanedbatelný zisk. Míchárna, to už byl poměrně sofistikovný provoz kde se míchalo nejen obilí se starými sušenkami, ale přidávaly se různé přesně dávkované koncentráty od vápníku přes hormony až po antibiotika, přidával se tuk, krev a další látky, které se nedávaly lidem do potravin, jako dneska, ale zpracovaly se na krmivo.

V devadesátých letech skoro všechny míchárny krachly. Dobytka ubývalo, technologie rostla a dneska je situace taková, že tři míchárny udělají víc práce než padesát starých mícháren o dvacet let dříve. Prakticky u každého obilného sila tak dneska najdete nekolikapatrovou ošuntělou budovu s vytlučenými okny - bývalou míchárnu, která se už k ničemu nehodí. Technologie se prodala do Ruska a budova chátrá.

Já provozuju jednu výjimku. Jedna z našich mícháren jede pořád a vyrábí z obilného prachu granule na topení. Spolupracujeme s firmou, která na to umí udělat poměrně slušný funkční kotel a naše míchárna jede stejně výkonně jako kdysi - mohli bychom jet na tři směny sedm dní v týdnu, ale na to není na okrese dost obilného prachu. Ale kdyby byl, všechno by se zpracovalo i prodalo.

Proč to všechno píšu...

Někdy kolem roku 2000 přišel můj předchůdce s nápadem, že oné míchárně udělá nové moderní elektronické řízení přes počítač. Místo tlačítek na rozvaděčových skříních bude na stolečku monitor s pěknými obrázky, provoz se bude spouštět myší, bude možné do něj ledacos předvolit, zkrátka místo deseti lidí postačí k obsluze lidí pět. Zařízení se za několik milionů namontovalo, pět lidí bylo promtně propuštěno a bylo to.

Dneska jsme zhruba o 15 let dál... na oné míchárně už pracují jen dva lidé. V mezičase manažerstvo propustilo i elektrikáře a údržbáře a zůstal jen jeden, který tomu rozumí a druhý který je blbec, ale má sílu. A pak skončila životnost počítačových komponent a začalo se opravovat. Najednou se ukázalo, že běžný elektrikář tohle nezvládne a tak musí jezdit příslušný odborník z odborné firmy za 800 Kč na hodinu a to včetně zaplacené cesty na místo určení. Ten odborník samozřejmě také nedovede nic opravit, jen umí vyjmout slot s komponentami a nahradit ho jiným, což stojí statisíce.

Donedávna zisková míchárna/peletkárna se náhle přehoupává do červených čísel, protože náklady jsou enormní. Navíc každá drobná závada dělá dlouhé prostoje, protože všechny pohony a komponenty jsou mezi sebou prostě propojené malými kabílky a když selže jeden, zpravidla toho nejede mnohem víc. Závada je snadno opravena, ale trvá někdy celé dny, než se najde drátek jako nitka, který je překousnut od myší.

Navíc nejsou údržbáři, tak nikdo nemá přehled kudy co vede, odborná firma má samozřejmě fluktuaci lidí jako blázen a tak v podstatě není nikdo, kdo by věci rozumněl nebo si alespoň pamatoval, kde to kikslo posledně.

Zkrátka a dobře, bylo to na zavření celého provozu. Udělat investici do nového počítačového řízení je tak drahé, že se to prostě nevyplatí. Granule na topení nejsou takový vejvar jako kdysi granule pro bejky.

A tak jsem vzal elektrikáře z jiného střediska, dojeli jsme tam a po týdnu intenzívní práce jsme na zeď znovu pověsili velkou skříň, do ní vyvrtali dírky pro tlačítka, natáhli jsme normální kabely a všechno přepojili znovu zpátky na původní ovládání. Stálo to ani ne desetinu toho co by stálo počítačové řízení.

Navíc tomuto systému zase rozumí i běžný elektrikář, každý kabel se dá vyměnit a každá komponenta také. Nějaké relé ači stykač stojí pár korun oproti modernímu PLC, které ty stykače potřebuje stejně také.

Šli jsme proti duchu doby. Místo abychom použili něco super hyper mega giga dokonalého, udělali jsme to jednoduše a primitivně, neváhám říci, že přímo komoušsky.

Jednou zpětně se možná odvodí nějaký letopočet, kdy jsme překročili onen vrchol. Kdy šel pokrok dopředu a každé zlepšení znamenalo skutečné zlepšení, které se nakonec projevilo pozitivně. Kdy novinky byly vlastně levnější než stará řešení a usnadňovaly život.

Kousek za humny mám Dukovany. Jedou krásně, šlapou jak hodinky, ale vsadím se že plánovaný pátý blok bude sice mnohem víc cool, clever, bude mít chyré řešení, ale ve skutečnosti pojede hůř a bude dražší než ten předchozí. Vlastně si skoro přeju, aby se Rusové s Američany ještě chvíli hádali a raději se nic nestavělo...

Stejné je to s auty, kde Němci sami říkají, že dnešní auta jsou horší než ta před pěti roky. Auta jsou sice plná dotykových displejů a dalších udělátek, ale jezdí hůř, jsou mnohem dražší na údržbu a mnohem dříve doslouží.

Technický pokrok se nám nějak zaráží. Místo aby dělal věci jednodušší, levnější a spolehlivější, aby je ideálně mohlo kupovat hodně lidí a nejlépe ti, kteří na něco podobného doteď neměli peníze, tak se dělají věcičky, které jsou horší a koupit si je mohou jen ti bohatší a ještě jen díky dotacím. Stále více výrobků potřebuje nějakou směrnici a regulaci, aby si je vůbec někdo koupil a výrobky za které mluví jejich užitná hodnota a nízká cena, ty se vytrácejí stále rychleji.

A samozřejmě jsem musel ono ovládání naší míchárny udělat skoro "nelegálně". Bylo to něco tak proti zvyklostem, že by tomu nikdo nedal zelenou. Nikdo by tomu nevěřil. Až když bylo hotovo, mohli jsme se k tomu přihlásit. Ale to je skoro všude - udělejte něco pořádně, kvalitně, dobře - a spolehlivě tím porušíte nějakou směrnici.

Mimochodem externí auditoři naší firmy nejhůře hodnotí mé silo, které jsme koupili před pár lety. V roce 1990 ho Státní hmotné rezervy vyprázdnily, pak ho novodobí kapitalisti zprivatizovali, použili jako zástavu k úvěru a trvalo víc než dvacet let, než ho banka oddlužila a prodala za pakatel - vlastně se počítalo, že z toho bude jen průmyslový pozemek. Já se k tomu silu dostal někdy v roce 2015, kdy ho naše firma koupila jako protihodnotu jiným pohledávkám - a světe div se, museli jsme jen rozhýbat stroje, zalehlé servopohony, zarezlé závity, ale podařilo se a díky tomu mám silo, které nezkazil žádný kindermanažer. Je ve stavu z roku 1990, nic se na něm od té doby neudělalo.

Rozchodil jsem ho za minimální peníz - vyměnili jsme zpuchřelá těsnění, nalili do převodovek olej, všechno se dalo rozebrat, všechno se dalo vyměnit, všechno se opravilo. Silo jede skoro bez závad a pokud se něco vyskytne, jsou to korunové položky.

Auditorům se to silo ale nelíbí - je to tam podle nich jak za krále klacka. Žádné zahraniční udělátko, žádné slavné evropské značky strojírenského vybavení. Všechno je natřene odpornou komunistickou šedozelenou barvou, včetně štítků. Není od toho žádná dokumentace, všechna elektrika je v hliníku, všude se mačkají tlačítka a v kontrolkách jsou obyčejné žárovičky. Všechno je v pořádku, ale nic neodpovídá dnešním předpisům. Takhle se to dneska už totiž nedělá víme?

Ale všechno na sile jede, údržba je minimální a laciná... Tohle je vrchol civilizace. Něco co funguje půl století, je to jednoduché, umí to opravit každý blbec a s minimálními náklady to bude sloužit dalších padesát let.

Hodnocení

Komentáře

Člověk je tvor od přírody líný

Největší pohodička je ve stínu s nacpaným panděrem. Většina vynálezů vznikla proto, aby se člověk musel hýbat co nejméně.
Epidemii otylosti nelze zastavit. Stejně, jako my se chovají i přírodní národy, když jim dopřejeme výhody civilizace.
Má někdo řešení ?
Sport ?
Viděli jste sportovce, který přestal trénovat ? Obvykle je tlustý, jako prase !

Re: Puck Řešení je

NEŽRAT a začít zase jíst. Např. já dnes za jeden den sním s bídou poloviční množství jídla, než v pětadvaceti. Přestal jsem chlastat a začal jsem pouze pít. Váhu mám vyšší asi tak o dvě kila, špeku mám víc, než ta dvě kila, protože mi ubylo svalové hmoty. Ale nějak extra to neřeším.

Musím souhlasit

Největší pokrok lidstvu přinesli líní lidé!!!!!!!!!!!!!!!
Třeba proto, že byli líní tahat mamutí kejtu na zádech, tak vymysleli kolečko!

Bude zima.

Pražák sedne do mercedesu
přímo ze schůze nebo z plesu
podepsal několik chart
zmáčkne tlačítko Start
uhání si to k dachštajnu
posadit se do kombajnu.
Ten ho vyveze na kopec,
až tam si zapne poklopec;
boty až k řiti, lyže metr,
má jako Prinosil norský svetr,
takhle má vypadat mistr sportu
umí se hodit do komfortu
dvacátého prvního století.
Zítra na bali poletí.

Kdy se to podělalo

Přesná doba, kdy se celý systém příliš komplikovaných věcí podělal, se dá stanovit příchodem nových, mladých a chytrých. Tudíž je zcela jasné, že dnešní dobu tak nastavil Targus. :-) Ne, ale s tím příchodem mladých se správným názorem, říkejme jim chvilkaři, se celá společnost vydala na šikmou plochu a klouže po ní do stavu, kdy věci nebude umět opravit už vůbec nikdo.
Začalo to celkem nenápadně s nástupem chytrých telefonů. Tehdy se celý vývoj scvrkl z vymýšlení věcí na usnadnění života a práce na vývoj aplikací do mobilních telefonů a točení vidí na you tube a všude možně. Tedy opět s nástupem chytrých telefonů, YouTube, Facebooku a spousty dalších podobných sociálních sítí. Lidé se dnes honí za lajky a je lhostejné, jak je získají. Viditelnou špičkou podobných mediálních senzací je Pavel Novotný, řeporyjec jak poleno. Ne tak zdravý, ale tak inteligentní, protože určitě jsou i chytrá polena.
Výsledkem je, že se lidé honí za statusovými znaky (nový telefon, nové auto, nové aplikace v mobilním telefonu, nové fotky sdílené na sociálních sítích). Protože doba je složitá, změnila se na opakování prázdných hesel, aniž by řečník věděl, co přesně znamenají. On to neví ani ten posluchač na druhé straně, tak si komunikaci zjednodušili na opakování hesel, a tím se přihlásili do správné společnosti, jsou free, cool, in a moderní až za hrob. Brzy někdo vymyslí aplikaci, zda je nebožtík ještě v hrobě.
Celý hon za statusovými znaky se oddělil od původního účelu. Jako příklad zde uvádím jednu reportáž v TV, kdy studenti v rámci nějakého úkolu řešili situaci, že na veřejném WC dojde toaletní papír. V ten okamžik aplikace vyšle signál do mobilu, že se má papír doplnit. Takže tam musí být buď váha nebo čidlo na měření vzdálenosti, které řekne, že papír dochází. Doma by si člověk problém vyřešil náhradní roličkou papíru.
Příkladem opakování prázdných hesel budiž odpor proti Babišovi. Pokud chcete Chvilkaře znemožnit, a je ochoten diskutovat, stačí použít metodu 5x proč a 2x jak (anglicky 5W2H). Začíná se otázkou: "Proč jste proti Babišovi?" a ptáte se dále proč, než se dojde na pravou příčinu nebo vyčerpáte všech 5 otázek. První odpovědi lze vyhodit, protože jsou typu, protože nás Babiš táhne na Východ, krade, žije z dotací, je nedemokratický, stbák, trestně stíhaný sprostý podezřelý, ... . Tím debata obvykle končí, protože odpůrce Babiše nic dalšího neví. Jim v jejich sociální bublině je vše jasné a odpor je na úrovni emocí. Protože volby nakonec vždy rozhodují emoce a ne racionální argumenty. Pak se jich můžeme zeptat, jak by tedy situaci řešili. první odpovědí je odvoláním Babiše. Na druhé jak bychom tedy měli postupovat po dovolání Babiše už nemají žádnou odpověď. Totéž u odpůrců Zemana. Samozřejmě mají na své výhrady právo a spousta z výhrad je racionálních, ale nenabízí žádnou alternativu, která by stav zlepšila. Babiš a Zeman vyhráli volby ne kvůli svým schopnostem, i když nějaké mají, a navzdory všem těm nedostatkům. Vyhráli nikoliv kvůli hlouposti jejich voličů, ale čistě kvůli tomu, že jejich protivníci byli natolik ubozí, že vedle nich Zeman i Babiš zazářili jako perly ducha. Až najdou někoho schopnějšího Zemana nebo Babiše, mohou jejich odpůrci předstoupit a požadovat nové volby, a mít šanci ty volby vyhrát.
Protože ale nikdo schopnější není, ani v politice ani technice, zabýváme se vylepšováním již existujících věcí. Máme na to spoustu norem, směrnic ISO, závazných návodů od koncernových výrobců, až se situace sešněrovala natolik, že nedává žádný prostor pro invenci. Nebo jen velmi malý a obvykle za cenu porušení směrnic. Pokud má zaměstnanec nápad a zkusí jej realizovat, je v případě úspěchu potrestán tím, že dostane za úkol doplnit a sehnat všechny chybějící formuláře pro auditory ISO. Pokud je realizace neúspěšná, najde se spousta vřeštících poskoků, kteří začnou ukazovat, že nepostupoval podle směrnic. Proto se časem hodně lidí na takovou práci vykašle a buď dělají jako soukromníci, kde jsou zaměřeni na řešení problému a na papíry kašlou a auditora ISO v životě nepozvou, nebo rezignují, nic nového nevymýšlí a dělají jen, co se jim řekne.
V případě problému jej řeší parta specialistů, a ta vymyslí nějaké komplikované řešení konkrétního problému. Dávno se ztratil původní účel výrobku a vazba na hodnotu pro zákazníka, specialisté fungují jen v rámci velkého nadnárodního podniku a snaží se uspokojit nadřízené v rámci podniku. Zákazník je až na druhém místě.
A proto zákazníkům výrobky přestávají dávat smysl a mají funkce, bez kterých by se raději obešli. Původní účel výrobku už není sloužit zákazníkovi, ale dělat mu službu ukázky statusového znaku, kterým dokládá příslušnost k elitě. Když si pračlověk dělal náhrdelník z medvědích zubů, kterým dokazoval svou sílu a schopnosti, nijak se tím neliší od moderního člověka v bouráku se super drahým domem. Obvykle až před smrtí si potom uvědomí, že mu vlastně stačí cca. 2 m2 země, a v případě žehu i méně. Veškeré statusové znaky srovná smrt a nějaké historické odkazy srovná přepisování učebnic nebo přírodní katastrofa. Co dnes vlastně víme o hrdinech ostrova Santorini, obec Akrotiri, která byla před 3500 lety pohlcena sopečným výbuchem? Vlastně vůbec nic.
Mezitím máme jako důsledek honbu za bohatstvím, aby bylo za co si statusové znaky pořídit a tím získat v očích společnosti vyšší váhu. A protože je statusový znak odtržen od reálné hodnoty věci, stačí, pokud věc funguje jen chvíli. A tak není nutné rozumět podstatě věci, a dokonce aby fungovala. A tím se dostáváme do stavu, že není nutné rozumět základům stroje a mít jej co nejjednodušší. Má vyhovět předpisům a ne zákazníkovi. Taková situace se nutně musí zhroutit s příchodem převahy generace, která už strojům vůbec nerozumí. Není hloupější, jen je nastavená jinak a neporadí si se situací, kterou nečekali.
Je zajímavé, že se stejný vývoj děje ve všech společnostech. Třeba v Číně, kde se generace jedináčků při prvním problému hroutí jak sněhová vločka na jaře.
Vítejte v dnešním světě nových lidí sněhových vloček!

deset

slepic !!!

Veveričce

Děkuji

Gerde,

popsal jste to naprosto přesně a slepice - pořádně vypasené - si zasloužíte. Bylo by ovšem mnohem lepší, kdybyste pravdu NEMĚL.

To je zajímavé, tuto metodu…

To je zajímavé, tuto metodu používám, aniž bych do této doby věděl, že má v angličtině vlastní chemický vzorec. Ovšem neptám se proč a jak, ale ptám se na vysvětlení pojmů, které protistrana používá. Zatím mi nikdo nedokázal vyjmenovat, kteréže to jsou ty evropské hodnoty, které budeme hájit do posledního návštěvníka vánočních trhů. Nikdo neumí říct, co je to vlastně ta liberální demokracie. Ticho následuje, když se zeptám, co je to to mezinárodní právo, které Rusko tak strašně každý den porušuje a my ho ctíme do poslední tečky.
Nic, nula, jen zacyklené fráze. A konec dalšího přátelství...

5W2H

Těch 5 proč se používá pro nalezení příčiny závady, ale musí být jen jedna příčina (nebo jen několik málo) příčin. Ale jedna varianta, někdy označovaná za samostatnou metodu, je 5W2H:

What – Co (se stalo)
Who – Kdo (byl toho součástí)
Where – Kde (se to stalo)
When – Kdy (se to stalo)
Why – Proč (se to stalo)
How – Jak (se to stalo)
How many - Jak mnoho (jaké to má finanční dopady)

https://www.prumysloveinzenyrstvi.cz/vsechno-o-5x-proc/

Ptát se na evropské hodnoty nebo mezinárodní právo je chybné, nemají žádnou definici a jde jen o zaklínadlo typu Abrakadabra. Jsou to uměle vytvořené a prosazené pojmy používané v demagogické argumentaci na dehonestaci protivníka. Jste pro dodržování mezinárodního práva? Zkuste říci, že ne, protože nic takového neexistuje v přesně definované úpravě. Za mezinárodní právo se považuje soubor zvyklostí, takže se za ně může schovávat zvyklost zachraňovat lidi na moři a dopravit je do prvního bezpečného přístavu. Jenže jde o zvyklost, ne závazný požadavek. A tehdy nastupuje maskování naprostých nesmyslů přiřazením k jinému přesně definovanému pojmu. Tedy právo státu, což už je soubor mnoha zákonů. Ale u mezinárodního práva se jedná o skrývání za rezoluce OSN, které jsou tím pasovány do role vykladače mezinárodního práva. Totéž u evropských hodnot. Není pořádná definice, takže evropské hodnoty jsou vše, co za ně prohlásí EK v Bruselu. Co odsoudí jako mimo evropské hodnoty, najednou pozbývá legálnosti, že? Ale jde opět o manipulativní argumentaci, kdy je nám za hodnotné vydáváno něco s názvem hodnoty, ale ve skutečnosti jde o šmejd. Zato lidská práva nebo demokracie svou definici mají, ovšem jsou tak často zneužívána, že se tne význam posunul v mluvě od listiny základních lidských práv a svobod, a některá práva mezi ně opravdu nepatří. Pak nastupuje ukřičení oponentů, aby je nenapadlo položit otázku, zda celá ta argumentace není od počátku chybná.
Takže pokud narazíte na někoho, kdo se zaklíná evropskými hodnotami, mezinárodním právem, lidskými právy a demokracií, obvykle jde o demagoga, prodavače deště, který se Vám snaží prodat bezcenný šunt jako hodnotnou věc a používá zaklínadla, na která v emoční oblasti slyšíme. V logické nikoliv, ale to bychom byli považováni za sociopaty, ne?

Děkuji za vypsání mnou…

Děkuji za vypsání mnou nevysloveného, jen abych nevypadal jako blbec, dovolím si podotknout, že právě důvod, proč se ptám na evropské hodnoty a mezinárodní právo je právě ten, že to je něco jako yetti nebo pí Colombová. Ale z vašeho mentorského příspěvku si nic nedělám, přeci jen to nečtu jenom já, že...
A jen abych se taky trochu blýskl, ta lidská práva taky nejsou tak jednoznačně jasná, vychází z několika různých dokumentů a jejich definice není shodná, takže pokud se nedefinuje, že za bernou minci bereme deklaraci OSN, nebo evropskou úmluvu, taky je to k ničemu, ale většinou protistrana neví ani to. Na druhou stranu - co v Číně nebo Africe s evropskou úmluvou...

Technická

Máte recht a za sebe si nemyslím, že je to taková ztráta, přijít o "přátele", hájící to neví co a ohánějící se tím neví čím......