Noc dlouhých nožů

A to je vysledek:

Nedávno mě synek rozhodil ještě o něco víc. Líčil mi s nadšením jakousi hru na válku, jíž se oddával se svými kamarády, a neopomněl zmínit ani rozdělení jednotlivých rolí. „Já jsem byl Němci,“ pravil. Politoval jsem ho, protože v dobách mého dětství by takováto role byla za trest. Němcem samozřejmě nikdo být nechtěl. Jednak bylo jasné, že musí prohrát, a jednak na sebe – ať chtěl, nebo ne – musel vzít ty nejzápornější možné vlastnosti.
Syn však hrdě prohlásil, že sám chtěl být Němci, protože Němci jsou přece docela milí a hlavně v Německu je fajn, však jsme tam byli na několika výletech a na dovolené a jemu se tam moc líbilo a úplně nejlepší byly ty tobogány v akvaparku… Navíc „Rusáky“ být nechtěl a Američany už si rychleji zamluvil nějaký jiný kamarád.
https://plzen.rozhlas.cz/jiri-stoces-pri-hre-na-vojaky-uz-deti-zase-cht…

Prý je snad prokázáno, že nejprodávanější tituly knih jsou ty s názvem obsahující slovo "Hitler". Zlo "studované" z bezpečí bylo vždy fascinující, zvláště když dosáhlo takového rozměru. Osobně si ale myslím, že je to i součást "sejmutí hříchu" z beder národa.

Ta značka "Made in Germany" měla ovšem svoji váhu už před první světovou válkou. Ale jinak souhlasím, při pohledu zpět vlastně vyhráli Němci. I významná část dluhú a reparací jim byla odpuštěna. Vlastně je to tak trochu jako s Mosteckou uhelnou, kterou si páni manažeři koupili za peníze Mostecké uhelné... Němci si také koupili Evropu za její peníze... (Jinak té značce Made in Germany pomohla paradoxně válka a následně studená válka i v tom, že budovali průmysl víceméně z nuly (z hromady sutin) a nově za podmínek, jež by takové Somálsko (či jiný stát začínající fakticky z nuly) nikdy nezískalo.

Čmoud ukazuje, že když je člověk (každý z nás) o něčem přesvědčen, "nejede přes to vlak"... - vlak nejede přes fakta. Nevím jestli jste si všimla, ale snažím se nepopírat to. co mi někdo říkal, že viděl, osahal sim znal z blízka. - I když některý lidi lžou, beru to tak, že většina ne. - Snažím se debatovat o tom, jak do sebe daná fakta zapadají. -

Nejsem obhájce chyb a šíleností minulého režimu, ale jak je možné, že ti slovy Čmouda"neschopní, kteří suplovali reálné schopnosti politickou uvědomělostí, nekompetentní a ne/polo-schopní a bezcharakterní", kteří byli "dosazeni odshora dolů", dokázali v těch 40 letech jako společnost vybudovat a vyrobit kde co, kde to bez schopností fakt nejde?

- Počkat, počkat - nejde o to, co se vyrobilo. Jde o to, že jsme zaostávali čím dál víc. Když vyženete 3 lidi z deseti a nahradíte je tupci, tak systém pojede dál. Ale už nebudete tak na špici. Ve spoustě věcí jsme byli exceletntí, ale celkově jsme přeci jen zaostávali. Zaostávali jsme v 60 letech a ještě víc v 80 letech.

Je to rozdíl mezi "bylo to o něco horší" a "nebylo nic"

Nebyl 1948 spíš důsledkem té (nejen, ale i) války z dvacátého století na dva díly a "schopností a charakterů" západu?

- Určitě taky, ale debata je o tom, co to udělalo s naší společností jako celkem.

Jak to, že pak ti "bolševici" (nezatížení "politickým výběrem"...?) jsou dnes na tom západě, kde ti schopní a charakterní nahrazeni žádným Únorem nebyli?

No, vždyť kam taky směřuje EU a jaká bude budoucnost.

Prostě je to mnohem jednodušší, i převrat 1989 ukázal, že moc prostě chutná nejvíce všehoschopným a ti se vždy derou ke kormidlům a neštítí se ničeho.

Že jo. - Znovu. Všichni ti disidenti bejvalí partajníci, všichni ti osmašedesátníci, co se vrátili ke korytům - oni jsou přeci taky komunisti padesátých let.

A je krátkozraké dle mne, ale mohu se samozřejmě mýlit, vše špatné ve společnosti i dnes stále vysvětlovat jen komunisty.

- Každá věc má své příčiny a následky. Je určitý významový rozdíl mezi "vše" a "něco" - nejsme ani v postavení Švýcarska, ani Lucemburska ani Jižní Korei. Prostě nejsme ani poblíž špice. Říkat si, že to se 40 lety komunismu a 30 lety s komunisty ve vedoucích funkcích to nemá co dělat je lhát si do kapsy.
To, že ti posametoví, převestovaní komunisté, nyní demokraté (se stejnou metodikou) všechno sváděj na komunisty (ve smyslu, jakoby za to vlastně mohli ti komunisti, co měli alespoň tolik charakteru, že dál zůstali v KSČM) to je něco jiného. - To je právě tohle žonglování s termíny, co je potřeba sledovat a dívat se jim pod prsty a za oponu. - Jinak se nedomluvíme jindy.

V podstatě je to obdoba vidění světa, že za vše i zlé může nějaký ten bůh...…

Ne, v podstatě je to vidění světa, že když koupíte ojetý auto a ještě ho zanedbáváte, tak se v něm nakonec vybouráte i s rodinou, protože jste udělal velkou chybu na začátku a řadu malých chyb poté.

Ne to LIDI jsou schopní šíleností a Čmoud i zde v nedávné minulosti sám psal, že by se také nezdráhal a nepřítele na "eliminaci" by si už našel.

- Celou dobu mluvíme o lidech. - Ne, já jsem psal, že to nebyla žádná revoluce, strašení občanskou válkou bylo směšné, protože neměl kdo by ji dělal, když i revoluci musela organizovat StB a pak že odstranit těch pár navrchu by dovolilo zbytku národa se nadechnout a rozbilo by to všechno to zkostnatělé. Jo a jestli to chcete vědět, tak jo, když si mám vybírat mezi nevinnejma oběťma sametu a vrcholnejma komunistama a disidentama, tak bych si vybral to druhý. -

Jak se tedy liší Čmoud sám od těch "bolševiků" všech dob a zemí..? - Asi jako se liší ten kdo na ránu odpoví ranou od toho, kdo si vezme svatou knížku a přijde mu jako dobrej nápad jít třísknout někoho neznámýho do obličeje?

Je to marný,
je to marný,
je to marný...

Já to dočetl, jsem masochista.
Zatím to na mne oporavdu působí dojmem, že Čmoud je podobného psychického ustrojení jako prokurátor Urválek či Polpot. Nebo Heidrich.

Ale přes jeho zjevnou fascinaci Hitlerem považuji za pozitivní, že Čmoud zřejmě po shlédnutí TV oceňuje Hitlerovu pragmatickou selektivní umírněnost při likvidaci svých užitečných idiotů, kteří se urvali ze řetězu.
Sám Čmoud se - nechce se mi hledat zda implicitně či explicitně - vyjádřil k likvidaci komunistů jaksi šmahem, pokud mu správně rozumím... Dnes se přiklání k umírněnějšímu Hitlerovi, který dal přednost vraždění pouhých špiček SA, které hrozily přerůst mu přes hlavu a zbytek účelně využít - v souladu se Zákony, které si vyrobil.

Můj bývalý spolužák uvažuje radikálněji. Tvrdí, že jedinou Hitlerovou chybou prý byl zbytečný humanismus a váhavost, které mu zabránily v ráznějším vyvraždění Rusů.... Když jsem se ho zeptal, zda by mu nevadilo, že by po Židech vyvraždil i nás coby Slovany, odpověděl : To je tvůj problém, já mám německé předky....

Nevím, zda Čmoud více lituje, že není ten správný etnický Němec, dědic nesmrtelných a znovu se probouzejících ambicí Hitlerových, či zda lituje, že u nás jsme neměli a zatím nemáme dostatečně razantního Führera českého.

Jak byste také mohl pane Brtníku. Vždyť na to taky nemáte školu, není liž pravda.

Cim vic pruhů, tim vic Adidas! Heil Merkel!

Máte pravdu v tom, že Hitler i Stalin měli globální ambice.
Sejně jako třeba Britské impérium či Napoleon...a další, minimálně od Starého Říma.
Hitler byl NOVOVĚKÝ inovátor v tom, že hodlal vyvraždit ty národy, které obývaly jeho plánované "životní prostory" a které se za tím účelem rozhodl označit za "méněcenné."
Což je podstatný a jedinečný znak nacismu.
Zatím jedinečný!

.

Taky jste si kdysi myslel, že 30 let po pádu socialismu budeme mít normálnější starosti?

Rozhodně je to zajímavé, nicméně i při zběžném projetí jsou tam jednoznačné mystifikace.
Shodou okolností jsem v minulých dnech dostal poměrně rozsáhlou vzpomínku na léta, týdny a dny před Listopadem. Od insidera. Těžko říci, nakolik je přesná. A navíc nevím, jestli byla nebo bude publikována v plném rozsahu a zda je možné ji volně šířit. Zkusím se zeptat.

S tím, že byla Sametová revoluce výsledkem handlu mezi USA a SSSR souhlasím a považuji to za jisté.
Jen nevím, kdo všechno byl bílým koněm, kdo upřímným užitečným idiotem, co všechno bylo výsledkem zpravodajských her. Jsem přesvědčeený, že hra byla rozehrána na více šachovnicích, neexistoval nikde přesný plán, improvizovalo se a většina aktérů blufovala a podrážela jeden druhého.

Zemřel Miroslav Dolejší, autor bible všech českých "konspiračních teoretiků", Analýzy 17. listopadu. S odvoláním na exilový Polygon to oznámil na Fóru Britských listů Globalista (přezdívka Jiřiny Fuchsové). Domácí sdělovací prostředky událost nezaznamenaly. V čem měla Analýza pravdu a v čem se mýlila (nebo záměrně dezinformovala), bude otázkou pro nastupující generaci historiků a novinářů. Ačkoli svým antisemitismem byla Analýza atraktivní zejména pro radikální pravici, bylo by chybou pominout její jádro, které je racionální. Ne všechna tvrzení dokumentu mají ovšem stejnou platnost a věrohodnost:

Dolejší tvrdí, že demokratická opozice v komunistickém Československu, soustředěná kolem Charty 77, byla od počátku "operetním disentem", kontrolovaným složkami mocenského aparátu totalitního státu a řízeným ve shodě s bilaterálními sovětsko-americkými úmluvami.

Je pravda, že benevolence státu vůči chartistům byla značná a obrovskou mediální kampaň nelze vysvětlit jinak než jako pokus o zviditelnění opozice; šlo bezesporu o to, aby si veřejnost, uspaná k pasivitě, zafixovala jména, která později, jako nezpochybnitelné představitele "disentu", podpoří v rámci demokratických procesů. Rovněž je nesporné, že akce Charty měl režim plně pod kontrolou a "kovbojské historky" disidentů (včetně např. Kavanových výletů do ČSSR) jsou velmi málo věrohodné.

Na druhou stranu je obtížné připustit, že by špičky Charty, Havel, Uhl a další, jednali jako agenti už od 70. let a nechali se pro vytvoření kvalitní legendy dlouhá léta věznit (podle jedné z verzí, kterou však Dolejší neuvádí, se pro Havla počítalo s vysokou funkcí v OSN, kterou měl převzít poté, co by vycestoval na falešný švýcarský pas). Taková představa je psychologicky nepravděpodobná. I když vedení Charty jednalo nejméně od poloviny 80. let v souladu s mocenskými zájmy reformnějšího křídla komunistů (s nímž bylo ve zpravodajském styku), není prokázáno, že by Charta a chartisté byli pouhou loutkou v rukou komunistické moci.

Nejpřesnější je Dolejšího analýza v popisu situace v letech 1986-1989. Komunisté (a nejen oni) viděli, že zhroucení režimu je na dohled a snažili se na situaci po převratu co nejlépe připravit. Přes některé věcné chyby (např. Klaus a Dlouhý nikdy nebyli ve vedení Charty) lze souhlasit se vším, co se v dokumentu píše, včetně poměrně přesného popisu zinscenovaného pochodu na Národní třídu 17. listopadu 1989.

Polistopadový vývoj se však velmi záhy odebral jinou cestou, než Analýza (napsaná, mimochodem, v roce 1991) předpokládala. Občanské fórum se znevěrohodnilo tím, že paušálně odmítalo principy vnitrostranické práce a nemělo mechanismy, jak se bránit přílivu "neskrytých" exponentů bývalého režimu, v euforii nad vítězstvím zavedlo kádrovou politiku naruby (vyzdvihování, často minimálních, disidentských zásluh nad odbornost a osobní integritu) a nedokázalo vytvořit racionální komunikační strategii (není proto divu, že "národem milovaní" ministři sešli z mysli stejně rychle, jako sešli z očí).

V současné době jsou protagonisté hry, kterou Analýza zachycuje (Havel, Urban, Uhl...), na ústupu od moci a politický zvrat, který se předpokládá v letech 2002-3, je zřejmě vyřadí zcela.

Víceméně bezcenné jsou Dolejšího úvahy o geopolitických souvislostech československého vývoje.

(TP)

Poznámka JČ: Dolejšího "analýzu" považuji za daleko nepravděpodobnější než Tomáš Pecina: požaduji pro takto závažná tvrzení přesvědčivé důkazy, nikoliv pouze spekulace, založení na předpokladu "nejpravděpodobnější alternativy". Argument, že by snad byla Charta 77 od samého počátku řízena komunistickou mocí, považuji bez důkazů za ahistorický a nepřesvědčivý. Komunistický režim neměl v druhé polovině sedmdesátých let podle mé osobní zkušenosti absolutně žádnou potřebu pomýšlet na jakoukoliv reformu, tedy ani nepotřeboval jednat s disidenty. Byl to režim vítězný, který se arogantně zahnízdil ve své normalizační stagnaci a protože spoléhal na lidi druhého až třetího řádu, nebyl schopen žádné strategie do budoucnosti - myslel, že potrvá navždy. Jednal často neprozřetelně, emocionálně a hystericky. (Příkladem bylo začátkem osmdesátých let uspořádání "světového mírového Kongresu" v Praze, jímž režim přilákal do českého hlavního města mezinárodní televizní štáby, které by se jinak do Prahy kvůli disidentům neobtěžovaly, ale když už tam tedy byly, natočily množství reportáží o nedýchatelném normalizačním režimu, včetně např. tajných policistů na stromech ve Hvězdě, sledujících jednání disidentů...:)) Cílem hystericky nepřiměřené reakce sdělovacích prostředků na vznik Charty 77 na jaře roku 1977 nebyla podle mé zkušenosti "popularizace Chartistů" (jak píše Tomáš Pecina), ale byl to primitivně totalitní, v tomto případě úspěšný, pokus režimu šířením strachu mezi normálními lidmi zabránit disidentům v mobilizaci obyvatelstva, jíž se v případě Charty 77 měl poprvé režim vážný důvod obávat. Normalizační režim ostatně blokoval jakýkoliv rozumný diskurs už předtím opakovanými hysterickými kampaněmi od samého začátku sedmdesátých let (vzpomínáte na komentáře "Xavera" v pražském rozhlase, na kampaně ve prospěch Angely Davisové či proti Pinochetovi, atd..) Nemyslím, že byl útlak disidentů "slabý": byl přesně vypočítaný na tehdejší biedermeierovskou českou společnost a efektivně v ní budil obrovský strach. Útlak byl odstupňovaný: bylo nevýhodné pronásledovat dobře známé disidenty, neboť to budilo zápornou publicitu v zahraničí, které se režim až iracionálně obával. Naproti tomu vůči neznámým disidentům byl vyvíjen tlak velmi ostrý: někteří přišli o život. Posílání "honorářů" disidentům ze zahraničí bylo tolerováno jednak proto, že režim byl chtivý tvrdých valut, a jednak proto, že trval na "předstírání legality" (nezapomínejme, že Gustáv Husák byl v padesátých letech vězněn, a tak aspoň formálně trval na tom, že "za jeho vlády k žádnému porušování lidských práv docházet nebude"). Vím ovšem, že činnost Charty 77 je v ČR nepopulární, neboť ukazuje, že většinové obyvatelstvo nedělalo proti režimu nic, ač mohlo - takže diskreditace její existence od samého počátku bez důkazů se hodí... - Nejsem si ani jist, nakolik je podložené tvrzení TP, že komunistický režim měl "akce Charty plně pod kontrolou". Bez konkrétních důkazů jsou také nepřijatelné spekulace o možném Havlově odchodu přes Švýcarsko do OSN i o tom, že Jan Kavan navštívil z Londýna Československo údajně s vědomím Stb. Kavan má britské občanství a v Británii je legální si libovolně a opakovaně měnit jméno by deed poll: Kavan navštívil ČR s britským pasem na legálně změněné jméno Paul Edwards; podle jeho svědectví návštěvu objevila Stb až po jeho posledním odjezdu - má-li někdo konkrétní důkazy o tom, že o těchto návštěvách StB věděla předem, ať je poskytne; jinak zůstává většina Dolejšího "analýzy" na úrovni spekulací. Pokud koncem osmdesátých let navázala Charta 77 prostřednictvím svého marxistického křídla "Obroda" kontakty s reformnějšími kruhy komunistického establishmentu, bylo by jistě zajímavé zjistit, kdy přesně byly tyto styky zahájeny, ale i v tomto případě je třeba důkazů a nikoliv spekulací."

Zemědělče v Mein Kampf všechny odpovědi na Vaše otázky jsou samotným Hitlerem rozvedeny. Na netu běžně v českém překladu a pdf k dispozici.