V rámci možností čisté

Muj článek o obilné sněti celkem zabodoval a v diskusi několikrát došlo na otázku, co tedy má člověk vlastně dělat, když na výběr jen mezi jídlem kontaminovaným jedy chemickými nebo přírodními. Jak se postavit ke světu ve kterém se bezohledně drancuje pomocí Roundupu a nebo se biologicky nedrancuje, ale dá se to použít jen do bioplynové stanice, aby se z toho udělal metan a z něj "ekologická" elektřina. K bioplynkám se ještě dostanu v některém z dalších článků. 

Majka mi diskusi vyčetla mou bohorovnost se kterou o tom mluvím, protože v podstatě jde o čiré neštěstí. Svým způsobem má pravdu. Já si ale nemohu pomoci, protože své vidlácké řešení už dávno používám. Dokonce ho otevřeně hlásám a i když je použitelné a relativně jednoduché, málokomu se do nej chce. Ano je to můj evergreen - najděte si svého vesnického vidláka a kupujte od něj. 

Ale začnu trochu zeširoka:

 Jak připraví moudrý rodič své děti do života? Dá jim celou řadu dobrých rad. Třeba takhle: "Najdi si pořádného chlapa, nespi s každým, kdo se ti zamane, buď věrná, poctivá a bude se ti dobře žít". Pak přidají druhou podmíněnou radu:  "A když teda nebudeš schopná počkat jako panna až do svatby a s někým do postele vlezeš, alespoň ať je to pořádný člověk. A když už to nebude pořádný člověk, vemte si alespoň kondom. A když už si nevezmete kondom, dejte si alespoň pozor ať neotěhotníš."

V téměř každém konání existuje nějaký ideál, který je ale v praxi obtížně dosažitelný nebo naprosto nereálný. Moudrý člověk pak podmínečně z ideálu o krok ustoupí. A když to nestačí, ustoupí ještě o další krok. Blbec si řekne, že ideál je nedosažitelný, utrhne se z řetězu a začne blbnout, protože když nedokážu vydržet až do svatby jako panna, můžu být už rovnou kurva že jo? 

Zemědělství je na tom stejně. Průměrný vesnický vidlák nechce kupovat postřiky, protože to stojí peníze a nechce jíst kontaminované produkty. Nota bene, když si je sám vyrobil za dráž než kdyby je koupil v Bille a ještě do toho dal kupu práce. A tak prostě dělá to, co se na velkém stohektarovém poli, sadě, vinohradu nebo zeleninové plantáži nedá udělat. Hlídá si to. Má přehled a tak nemusí preventivně stříkat. Dva metráky pšenice na ten jeden hektar si dokáže namořit doma - třeba sírou. (Sulka) Stejně to udělá i s česnekem a dalšími osivy, které to potřebují. Nemusí používat nějaký průmyslový jed ze kterého se dalším postupem vyrábí Sarin. 

Nemusí víno stříkat preventivně, protože ta obrovská plocha je nezkontrolovatelná a ti velcí stříkají protože co kdyby, Když přijde plíseň, nebo padlí, použije postřik, ale proč by jinak utrácel... Mandelinku je schopen chvíli sbírat, to zase ubere postřik, plevel je schopen vyplet a nepotřebuje to dělat "tekutou motykou" Roundupem. 

Nemusí svoje slepice a prasata krmit antibiotiky, protože nemá takovou koncentraci dobytka, má je rozdělené a nějaká nákaza mu prakticky nehrozí. Ale samozřejmě, pokud mu prase začne kašlat, zavolá veterináře. A zjistí to včas, protože se k němu prasátka přijdou podrbat, slepice přiběhnou na zavolání, všechny zná jménem a ví, jak se každý jednotlivý kus drůbeže, bravu i skotu chová. Nezjistí nákazu ve chvíli, kdy to někde v hale masově chcípá, ale zpravidla na to přijde dostatečně včas, aby se to dalo léčit. 

Ale hlavně - vesnický vidlák nedodržuje žádné směrnice. Ani pro normální zemědělství ani pro biozemědělství. Proto nemusí dělat kraviny, aby dostal dotace, nemusí dodržovat debilní postupy, které odhlasoval parlament a vymyslel je někdo, kdo pole neviděl ani z rychlíku. Nekecá mu do toho ani zemědělký intervenční fond, ani veterina, ani lesní hospodář, ani podnikový ekonom. Vesnický vidlák je trvale v červených číslech, protože to nedělá pro peníze a neživí ho to. 

Já také používám postřiky. Ale o dost méně, než jakýkoliv zemědělec v okolí. Také už jsem léčil prase antibiotiky. Ale ne preventivně. Bez chemie to také nezvládnu, ale přistupuju k ní jako k poslední možnosti, ne k první.  Také musím tu a tam zaplynovat své zásoby obilí, aby mi to nesežrali brouci. Ale dělám to jen tehdy, když není jiná možnost. Předtím ještě obilí provětrám, přetáhnu a až když to nepomůže, pak dojde na chemii.  A navíc škůdce zjistím prakticky ihned, tak stačí minimální dávka, která okamžitě zabere. 

Díky tomu všemu mám všechny své potraviny mnohem čistší než kterýkoliv supermarket. Ať už chemicky nebo bio. Neničím si zdraví žádnou průmyslově vyráběnou potravinou. Vím, jak jsem co vypěstoval i odchoval. Nejsem na tom závislý, moje výplata bude stejná ať se mi to doma povede nebo ne, tak také nemusím vymýšlet nějaké finty, abych přimíchával zkažené obilí nebo namlel do klobás nemocnou slepici. 

Vesnický vidlák je v současném světě asi to nejčistší, co můžete dostat.  Zapomeňte na farmářské trhy, zapomeňte na biokrámky, zapomeňte na Penam a Billu. Jezděte na vesnici a plaťte za mrkev prvnímu dědovi, kterého uvidíte ohnutého nad řádkem.