První Majdan

Na zoomu běžel (a poběží znovu v úterý) dokument Amerika v barvě. Měl jsem to puštěno jako kulisu a moc jsem to nesledoval.

Jenže, co tam najednou nevidím. Školení černochů jak správně provokovat rasisty. Spadla mi z toho čelist.

Ne školení, kde sedíte s tužkou v ruce a posloucháte přednášejícího, ale přímo si přehráváte scénky. Nějaký bílý školitel hraje rasistu a vy se učíte nic nedělat, jen sedět tam, kde ho to vytočí a pasivně se nechat odtáhnout a s trochou štěstí i zmlátit. Pikantní bylo, že černoši nebyli chudinkové z Alabamy, ale černoši z Washingtonu, kde žádná segregace nebyla.

Pak ty vyškolené provokatéry naložili ve Washingtonu do autobusu a jeli provokovat do Alabamy. Protože tam byl největší Ku-klux-klan.

Místní (prej Kuk-klux-klan, ale na fotkách byli vidět normální běloši v košilích) o tom věděli. Autobus v jednom místě obestoupili a propíchli mu pneumatiky. Autobus se prý snažil ujet, ale několik kilometrů za městem ho měl dav obklíčit znova a napadnout zápalnými lahvemi.

Provokatéři z autobusu včas utekli, ale byli zbiti. Ty fotografie se okamžitě mezinárodně rozmázly. (Na nich však byl vidět jen hořící autobus a černoši okolo, žádní běloši.)

Pak se do toho vložili Kennedyové (v dnešní jazyce synové oligarchy, co nadělal peníze pašováním kořalky, hraním na burze a v Hollywoodu. Jeden syn dělal prezidenta, druhej ministra spravedlnosti, všichni vědí) a prohlásili, že každý kdo cestuje by měl požívat plnou ochranu poskytovanou zákonem.

(Ovšem to neznamenalo, že daj do každého vozu, na každej hajzlik a do každý kavárny policajta, aby teda bránil i černochům napadat bělochy. Což je hlavní důvod, proč tehdy měli na jihu segregaci. Dobře si pamatovali, jak černoši a severští vojáci řádili po skončení občanské války.)

Samozřejmě, že běloši dál chtěli žít bez černochů. Tak se uchýlili k pasivní rezistenci a černochy neobsluhovali v kavárnách, obchodech a tak dále, takže bylo potřeba útočit dál.

Na dalších, už televizních záběrech jsou průvody pěkně oblečených, protestujících černochů nesoucích hromadně vytištěné cedule, jak jsou ti "obchodníci neféroví" a že je třeba ukončit segregaci.

Pak to Birminghamu přijel černošký vůdce Martin Luther King. To už byli černoši sami sebou. Žádné vznešené, tiché protesty vyškolených. Sebejistota davu a pořvávání písní za rytmického potlesku, jako když se kotel fanoušků dostává do varu. Záběry jak později z JAR. Najednou bylo vidět, proč to někdo nechce mít vedle sebe.

King s kumpánem vedli průvod po ulici a policie je zatkla. King tam měl napsat politický dopis. Byl tam jen krátce, pouhý týden, tak nesepsal žádnej rozvláčnej Mein Kampf, či Dopisy Olze. 
 Dopis stačil. Ovšem dopis, co ukázali je bez jakýchkoliv škrtů a přepisování. Čistá verze. Musel tam mít dost dopisního papíru.

Měla to bejt samotka, ale jelikož tam je k tomu fotka z cely, jak kouká skrz mříže ven, tak to je jen lež a všechno nahraný. Není to selfíčko. Takže na tý samotce s ním byl definitivně fotograf a nebo to nafotili později někde na efekt.

Po týdnu byl King propuštěn na kauci. Černoši zase sami sebou. Zpívající, tancující, tleskající dav. Protesty trvaly a místní policie na ně poslala hasiče, aby je rozehnali stříkačkou (co by za to dali katalánci, žluté vesty a naši technopartisti a další). Kennedy tam poslal federální vojáky, aby "nastolili pořádek," to znamená podpořili černochy.

Černoši se rozhodli jít na univerzitu. Blíže nerozvedeno, jestli tam měli studovat nebo na zápis, jaktože to někdo věděl dopředu, ale bylo to v červnu. Šli tam dva černoši, za nima zase dav. Guvernér se jim postavil do cesty. Okolo televizní kamery, garda a davy lidí. - Tak nějak jasný, že připravená akce.

Náměstek federálního ministra spravedlnosti (jménem Katzenbach) po guvernérovi chtěl, aby ustoupil. Ten odmítl. Katzenbach to okamžitě nahlásil Kennedymu, ten okamžitě federalizoval národní gardu a nařídil jí, aby guvernéra odvedla.

Velitel poslechl, nařídil to guvernérovi. Guvernér byl normální člověk, co neměl nacvičené žádné majdanovské scénky a triky a tak tedy normálně lidsky odešel. - Kdyby se vzpíral a nechal se tam zmlátit, odnést nebo zabít, tak celá provokace mohla dopadnout jinak. Takhle zase prohrál jedno kolo.

Kennedy pak pronesl prohlášení ve stylu neomarxistického "Poručíme větru, děšti, genitáliím a genům" prohlášení, že rasa nemá v USA místo. 
 Kupodivu, ani na rozkaz pana presidenta běloši nezčernali ani černoši nezbělali, nezměnila se jim ani psychika a příroda si s jeho prezidenským prohlášením vytřela prdel, jako to udělala i s marxovými krásnými ekonomickými teoriemi. - Rasy zůstaly tak jak byly.

Další scéna, další manifestace. Zase tištěné cedule. 28 srpna 1963, pochod na Washington. King tam říká, že má sen. Za ním černoši v podivných bílých čepičkách. (V komentářích chybí, že soudruh King měl den před tím grupáč, jak to o mnoho let později znechuceně řekla Jacqueline Kennedy, protože tajné služby ho samozřejmě sledovaly a hlásili jejímu manželovi, který jí to řekl.)

V listopadu Kennedyho zastřelili. Proč, to je jiné téma, ale kromě toho, že nasral armádu a CIA zpackaným výsadkem na Kubě, FBI šlapal na paty, mafii, která mu pomohla v prvních volbách šlapal na paty, tak ho napadaly i takové věci, že by třeba znárodníl Federální banku nebo odmítl Ben Gurionovi atomovou pumu. - Každopádně byl pryč a nastoupil Johnson.

Taky úplně zapomněli zmínit, že Kennedy přikázal FBI aby Ku-klux-klan zničila a ti na to šli zradou shora, kdy pak odhalili vedoucího celého klanu jako svého agenta.

Johnson pak podepsal Kennedym prosazovaný zákon a rasová diskriminace byla v USA nezákonná. - Rozuměj začala diskriminace bělochů. Protože nic takového jako pozitivní diskriminace neexistuje. Když diskriminujete, tak z podstaty věci ve prospěch někoho a v neprospěch druhého. Taky se nějak nezačala prosazovat třeba integrace černochů do chinatownu nebo třeba integrace indiánů do židovských náboženských škol, kde by jim židi povinně museli dodávat vepřové a vařené psy a odstraňovat své náboženské symboly, aby je to náhodou neuráželo.

Jak to je ve skutečnosti s rasovou rovností vidíme dnes a denně v Jižní Africe. Utlačování menšin nikoho nezajímá, když je ta menšina bílá. Nejsou toho plná televizní zpravodajství. Nepíše se o tom pravidlně v novinách. Neprotestuje se diplomaticky. Nezavádí se sankce. Neškolej se o tom děti. Nic. Ticho po pěšině a ještě to je jako fake news.

Že by nějakej černoch z USA jel školit bělochy do JAR, jak maj protestovat - ani náhodou. Americký černoši se dokonce cejtěj uražený, když jim jejich běloští známí připomenou, že oni žádná rasová privilegia nemají a citujou jim jeden či druhý černošský spolek, který by nemohl existovat v bělošské verzi.

  V JAR taky nejde o to, že by bělochy jen nějak vyhazovali ze špatného místa v autobusu. Tam jde o to, že mučej, vražděj, znásilňujou a světe div se, dobrým duším to nestojí za zmínku.

Pak jsem podíval ještě do nahraného předchozího dílu. Takže následné bylo před tím.

Tam ukázali nějakého tehdejšího černého Kučiaka. Jakýsi Emet. Jel z Chicaga do Missisipy za příbuznými, kde si prej hvízdl na nějakou místní bělošku. To už tam brali jako pokus o znásilnění, chytli ho, zmlátili a zastřelili. Soud je osvobodil a po soudu to pak prej veřejně přiznali.

Samozřejmě, po majdanovsku jsou toho plné noviny. Maminka pořádá pohřeb, vykládá, jak syn zemřel jako hrdina. (Jakože pískat na bělošky, jestli si nechtěj zapíchat, je hrdinství a právo každého černocha). 3 dny byl vystavenej v kostele, aby se na něj všichni mohli podívat. Aby svět viděl, co se jejímu synovi stalo. (Viděl někdo z vás jak vypadaly mrtvoly z Bataclanu? Mluvilo se i o kastracích a vypíchaných očích. Viděli jste někdy v TV či mainstreamových rodinách třeba jak vypadají mrtvoly bělošských jihoafričanů po nájezdů černochů? - Viděl někdo z vás jak přesně vypadalo tělo Pamely Montepietro, či jak se to jmenovala ta italka, co jí po vraždě ještě černoch ještě snědl srdce?) - Jaktože byl tehdy černý kučiak tak v TV a tohle se tam nedostane a nedostane?

Další podivná informace je, že v roce 1957 vybrala "Národní asociace pro zvýhodňování barevnách lidí" 9 studentů, kteří měli nastoupit na bělošskou střední školu. - Asociace pro zvýhodňování? Tak už tedy ne rovnost, ale rovnou zvýhodňování?

8 jich přišlo společně, 1 sama. Když tam šla, sama, středem davu který ani netancoval, nezpíval, ani netleskal. Kamery a fotografové, tam zas čekali, aby to pěkně natočili.

Arkansaskej guvernér poslal národní gardu, aby jim zabránila vstoupit do školy. Gardu vzápětí zfederalizoval generál president Eisenhover (jo ten o kterým jsou svědectví, že nechal v zajateckejch táborech pomřít asi milión německejch zajatců). Poslal tam pár stovek výsadkářů a ti černoušky vozili do školy. Vojáci s nimi do té školy chodili víc než rok a hlídali je přímo ve třídě.

Bělochy, co se tam jen přišli podívat, zaháněli namířenými puškami s nasazenými vojáky. - Ti, trapně nevyškolení, jen ustupovali, místo aby si sedali na zem, zapalovali svíčky, nechávali se vláčet po zemi a případně nechat zmlátit a zabít, aby pak byly nějaké ty strašlivé obrázky v médiích. Jak to všichni majdanisti tak dobře uměj.

 (Anebo jo, ale do dokumentu se to nedostalo)

 

 O tom, že v USA byla nějaká hnutí za občanská práva a rovnoprávnost černochů jsem věděl, ale tohle jsem nečekal.

 Zvlášť, když to srovnávám s naším obrozením, tak to vedle sebe působí jako pěst na oko. Nás sem nepřijel školit někdo z Ruska či odjinud, s rozpracovanejma manipulativníma strategiema, který se od té doby objevují znovu a znovu po celém světě. Neměli jsme připravenou žádnou mediální podporu, která okamžitě skočí na každý přešlap, legálně to ošetřený ze všech stran a zmatenou protistranu, která neví, co se děje a první přešlap je hned osudová chyba.

 Majdan, je vždy to stejná strategie. Udělat provokaci tak, aby co nejvíc podprahově nasrala a vyprovokovala reakci, pak zdrženlivost, aby nebyla vidět žádná další agresivita a když přijde jakýkoliv mediálně vděčná reakce, tak ji okamžitě rozmáznout - pokud možno mezinárodně. 

 Ne, my jsme si sami zakládali sokoly, kampeličky, vzdělávací a svépomocné spolky, tvořili vlastní kulturu. My jsme se necpali mezi němce a rádi se od nich sami segregovali.

 Je jasné, že bez médií majdan to nejde. Ta jsou v těhle provokacích klíčová. Bejt boorští farmáři denně v médiích, už v Jar vyskakujou parašutisti NATO. Vidět, co se děje v Sýrii, Jemenu, Lybii tak Clintovonová s Obamou už dávno seděj před tribunálem v Haagu. 
 
 Černoši v USA neměli nějakou americkou verzi našeho obrození, ale byl to cynický, plánovaný majdan, kterej se dá tak dobře rozpoznat až teď a jen proto, že už jsme mjich viděli tolik a jeden (+nějaký další pokusy) viděli už tady a zblízka.

 Samozřejmě, že je další otázka, kdo ho tedy vlastně organizoval, protože černoši to nebyli. Jejich skutečné vzpoury jsou násilné výbuchy hněvu, nejsou sice v rukavičkách ani náhodou, ale jsou jsou přirozené a pochopitelné. Zabili jste chlapa jako já, jdu vám rozmlátit obchody, zapálit auta a na vaše policajty házet zápalné lahve.

  
 Jo a bílí jihoafričani dneska, těm je k prdu jejich víra, pracovitost i optimismus. Seděj na svých farmách a čekaj konec světa. Mladí utíkají a staří chtěj umřít v zemi kde žili, i když jejich mrtvoly budou nejspíš zhanobeny a vydány divé zvěři. Nakonec budou bourat i jejich hroby a hroby jejich předků, jako se to potichu děje s běloškejma hrobama v prý civilizovaním Tunisku.

 Optimismus jim je taky k prdu. Pesimismus může zachránit ty, co zdrhnou. Poučení je, že se některé problémy musí řešit dlouho dopředu, opájení se iluzema nikoho nezachrání a jestli se vám něco jen trochu nezdá, radši v tom hledat levotu, než nad tím mávnout rukou, že nějak bude. Ti, co vymřeli, vymřeli přesně na tohle.