Tvůrce musí být optimista

Pochybuju, že by si dnešní rodiče (počítám se mezi ně) byť jen na okamžik připustili, že by mohli přežít některé ze svých dětí.
A pokud bychom s Jahodou měli pragmatický přístup, asi bychom neměli ani jedno, protože jsme oba šetřílci a umíme si spočítat, kolik nás naše děti stály, stojí a budou stát. Za to, co nám prožraly a prohadrovaly, bychom měli v pohodě placené společníky na celé stáří.

Zaměnuješ obsah/pččínu/následek/průvodní jev... Vidlak nemyslel, že rodit více dětí je známka optimismu, ale protože je někdo optimista, tak dělá některé věci (Vidlak zrovna děti), které by pesimista nikdy nedělal...
Jinak řečeno, podnikatel optimisticky předpokládá, že bdue bohatej, jinak by nezačal podnikat, když všude hlásají tu krizu ;)

deti k rodicom :D :D :D

Tak to je krásný příklad optimistického přístupu k věci.
No, a jaká je další varianta vývoje?
Kdysi po "sametu" někteří známí se vrhli na stavbu dvou, tří generačních domů, doslova vil.
Postavili a co se stalo, děti se jim rozprchly po Evropě, v některých případech po celém světě.
No a nyní, ti známí v důchodovém věku bloumají po oněch "kasárnách a s bábou tam hrají na schovku.
Očekávat, že děti se zachovají podle očekávání je nesmysl.
Svět je obrovské lákadlo. Jediné co lze s úspěchem praktikovat, je vyslat je v mládí na zkušenou a poté jen doufat v úspěšnou misi

Nebojte, nebudu Vás mazat.
Ale predestinací bych svou víru nenazval. Jak už někdo napsal výše, prostě předpokládám, že vše dobře dopadne, jinak bych to nemohl dělat.

Podle mne spíš než řetězení náhod - posloupnost typu příčina - důsledek za stavu kdy nevidíme do složitého mechanismu světa. Proto taky nevěřím v existenci svobodné vůle ale determinaci objektivních příčin na naší existenci. Pro Boha tam už není místo.

Godot (neověřeno) dne Čt, 14. 02. 2019, 01:28

Ale správně to Vidlák pro lepší vykreslení připodobňuje k víře v Boha. Vždyť optimismus není nic jiného, než naděje a znovu a znovu obnovovaná víra, že všechno má smysl. Jak říkají klasici - optimismus je vlastně forma odvahy - člověk sice ví, že může všechno ztratit, ale nebojí se, protože ví, že vždycky může začít znovu. Tedy nejen věřit ve výsledek, ale věřit sám sobě. Navíc i prohra může být posunem k lepšímu.

Názorně - rodiče se dvěma dětmi (pesimistickým a optimistickým) nadělí pod stromeček jednomu dítěti spoustu hraček a druhému jen kupku hnoje. Dítě-pesimista propukne při rozbalování dárků v pláč - tolik dárečků, všichni mi je budou závidět, tolik baterek se do nich bude muset kupovat, určitě se každá rozbije.... druhé dítě-optimista jásá a přehrabuje se v hnoji - tolik hnoje, to tu někde musí být i koník....:-)

Víte, assi, že štěstí přeje spíše připraveným (a aktivním) obecně jistě platí, ačkoliv žádnou stoprocentní jistotu úspěchu to samozřejmě nedává.
Mně samozřejmě nezbývá, než obdivovat Vidlákovu cílevědomost (a nejspíš v tom nejsem sám), nicméně tou každý nedisponuje, já tedy určitě ne.
Kdybych vám popsal svůj životaběh, asi byste stejně jako já zíral na to řetězení náhod pohledem velmi vyjeveným.
"Jak je to možné, kam a proč mě zrovna sem osud právě teď zavál?" se mi stalo častokrát a abych vás přesvědčil o té až neuveřitelnosti, prozradím, že jsem si to říkal třeba na balkonku u pracovny presidenta jihoafrické rezervní banky v roce 1993 v Johanesburgu, hledíc na kvetoucí džakarandy a těžní věže někde v dáli. A co z toho nastalo.....
Nebyly to vždycky náhody šťastné, to dá rozum, ba i jednu skutečně tragickou mám na kontě, což poznamenalo zbytek života.
Vyvalený jsem z toho (všeho) dodnes s vědomím, že životní linie lidí na zeměkouli jsou v drtivé většině mimoběžky a na otázku proč se ta moje protkala právě s touhle jinou právě tehdy a právě tam odpověď už nenajdu.
Vidlák na sebe kdysi prozradil, že (zjednodušuji, já vím a omlouvám se) vlastně cíleně vyhledal svoji ženu a cíleně se rozhodl mít s ní spoustu dětí. Což je obdivuhodné a ještě obdivuhodnější/záhadnější je, že mu to (zatím) zdá se klaplo.
Jiní to prostě mají v chaosu světa jinak.
Sám nevím, co je vlastně blíže pravdě, zda tvrzení, že jediný skutečný "bůh" je nevypočitatelná náhoda, nebo zda řetězení náhod je pouze námi dosud neodhalená zákonitost.
Už trochu ojetý bonmot říká, že optimista je pouze špatně informovaný pesimista. Až příliš často to ale sedí.
Co myslíte vy?
P.S.: Trochu chaotický výron, já vím....

Chudáčci sirotci ... a potom si v článku přečtu tohle: Ne všechny z těchto dětí jsou sirotci. Jejich přijetí v Česku by ale neznamenalo i automatické přijetí dalších členů jejich rodin.
Owertonova okna?

gatě.

Těmi je upláceno tolik politiků a institucí, že se razantní reakce na norské výstřelky nikdy nedočkáme https://www.eeagrants.cz/cs/ukoncena-obdobi/ehp-a-norske-fondy-2009-201…
Běží to tady léta.

cesko by melo norskeho velvyslance/kyni pritlouct na vrata noske ambasady - hlavou dolu

Vase deti jsou genialni - ale dovedl byste jim vymysled horsi pocatecni situaci v zivote, nez se narodit ve vasi rodine, ze.

To záleží... Vzhledem k tomu, že maďarský sociální systém zcela určitě moc dávek nedává, tak to pro ně asi smysl má. My jsme "vyspělejší" a tak místo abychom prostě anulovali daně, tak je sice platíme, ale zpětně nám chodí zase nějaké peníze od sociálky a existují daňové odpisy a bonusy. Myslím, že Maďarsku i po změně zákona na tom budou hůř než u nás. V tomto ohledu VKml podle mě nevidí do problematiky.

V principu vzato mám dneska stejně velkou hrubou mzdu jako čistou. Ze základu daně se mi odečítá slušná částka za každé dítě i za manželku na mateřské a to i do mínusu - když už mám daně nulové tak mi naopak stát přidává do výše těch nárokových daňových zvýhodnění, takže vlastně dostávám daňový bonus.
S trochou nadsázky se dá říci, že sice zaplatím daně, zdravotní i sociální, ale stát mi to na daňových bonusech všechno vrátí + - nějaká stokoruna.
K tomu pak máme k vybrání 220 tis rodičovského příspěvku (od příštího roku se zvedne na 300 tis). Vybírá se měsíčně - my si nastavili částku 6 tis. což nám vyhovuje a manželka bude až do čtyř let věku posledního dítěte doma.
K tomu jsou přídavky na děti - teď mám plat akorát takový, abychom se do nich s chlupem vlezli. Přídavky na pět dětí teď dělají zhruba 4 tis. měsíčně.
Takže abych to shrnul... S pěti dětmi a manželkou na rodičovské dovolené mám hrubý plat stejný jako čistý - daně platí jen zaměstnavatel ze superhrubé mzdy. Můj čistý plat je spolu s rodičovským příspěvkem s chlupem 2,7násobek životního minima celé naší rodiny a díky tomu máme i přídavky na děti a protože chodím do práce, za každé dítě mi přídavek zvyšují o tři stovky.
Není to vůbec nastavené špatně - chodíš do práce - máš bonusy. Nechodíš do práce? Jsi bez bonusů. Máš malý plat? S dětmi ti to na bonusech dost naskáče. Bez dětí máš plat prostě malej. Chodíš do práce? Máš vyšší přídavky na děti. Nechodíš? Přídavky jsou menší. Jsi dost bohatý? Přídavky nepotřebuješ.
Máš hodně dětí? Péče se počítá do náhradní doby pro výpočet důchodu. Stát platí matce zdravotní pojištění do 15ti let věku předposledního dítěte. Systém máme dobrý, jen šíleně složitý. Potřebuje moc úředníků.