Řemeslo

Albert Schweitzer byl viděno dnešníma očima určitý sluníčkář své doby, ale je třeba mu přiznat, že svou pomoc Africe dělal za své. Sám se chtěl stát doktorem v Africe, sám vystudoval medicínu, psal po večerech knihy, dělal varhanní koncerty a za peníze takto vydělané odjel do Afriky, která se  mu nakonec stala osudem. Knížky, které o tom napsal, stojí za to. 

Dnes budu parafrázovat jednu jeho myšlenku, kterou napsal v knize "Z mého života a díla". Má tam kapitolu o pomoci Africe. Teď se to skloňuje i mezi politiky a mocnými, schvalují se různé Marschalovy plány africkým zemím a móóře miliard dolarů, lecjaká neziskovka i církev buduje v Africe školy a dělají to tak už padesát let a stejně se chystají na pochod nepředstavitelné miliony lidí, protože v Evropě jim bude líp a Merkelová je tam pustí. 

Co tedy o tom všem napsal člověk, který tam byl, žil, léčil a prožil to všechno na vlastní kůži bez turnusů, střídání, ale také bez politikaření? 

Inu, že Afrika potřebuje výuku řemeslům. Že humanitní vzdělání je na nic v zemi, která nevygeneruje žádné zboží, maximálně tak suroviny. Že vzdělaný černoch (on ještě skutečně říkal Afričanům černoši) nakonec pohrdá prací, protože to je jen pro ty blbce a sám se angažuje možná tak ve státní správě, ale většinou si začne hrát na bílého sáhiba a tráví život ne prací, ale tím, že je vzdělaný. 

Ve středověku v Evropě nebylo moc vzdělanců a byli pro život běžného člověka úplně zbyteční. Parní stroj nevymyslel filozof, ale řemeslník. Soustruh nevymyslel církevní otec a převodovky jako první konstruovali sekerníci a mlynáři. Hodinář postavil první plynový motor, kováři a slévači ymysleli, jak udělat hlaveň pušky či děla rovnou a ono se to pak dalo použít na parní válce. Otec parní lokomotivy George Stephenson se naučil číst až jako dospělý, ale už v patnácti dokonale rozuměl všem součástem Newcomenova ohňového stroje. Moderní tkalcovské stavy konstruovali lidi, kteří tkaní rozuměli, obráběcí stroje první konstruovali lidé, kteří uměli obrábět, koneckonců i moderní pluh sestrojili bratři veverkové - zemědělec s kovářem.  A John Deere byl také kovář. Většina těchto vynálezů se objevila dřív než slovo inženýr. Až když byly položeny základy průmyslu, tak přišli ti další, kteří vymýšleli z laboratoří a od psacích stolů. Pak teprve se uvolnilo místo pro lidi, kteří parní stroj spočítali a lépe vyvážili. Pak teprve přišel graf pracovního cyklu tepelného stroje.  Nejprve stála těžká a málo efektivní vysoká pec (která ale chrlila železo  a vydělala si na sebe i šlechtice, který financoval její stavbu), pak teprve přišel Bunzen, který začal používat pro efektivitu její kychtové plyny. Nejprve byly doly na uhlí, které vybuchovaly, zaplavovaly se, ale chrlily uhlí, pak teprve přišli borci, kteří zavedli ventilaci, vrtací kladiva a Nobel také přišel až ve chvíli, kdy prostě existovala poptávka po bezpečné trhavině. A kdyby nebyl Nobel, byl by někdo jiný. 

Proto taky dneska stojí skoro všechny nové výrobky za houby. Vymýšlejí je lidé, kteří s nimi nikdy nepracovali ani to nemají v plánu. Platí to pro traktory stejně jako pro telefony. 

A hele, ono to neplatí jen pro Afriku, ale vlastně i pro tu naši vzdělanou Českou republiku, kde je každý druhý vysokoškolák, ale neumějí dohromady vůbec nic a práce jim nevoní. A sice se pořád mluví o robotizaci, ale v celé Ojrópě je nedostatek vyučených, kteří by něco uměli. Dokonce jsme tak daleko, že stačí chodit včas do práce a kapitalista nenasyta platí školení, protože nic lepšího nesežene. Nakonec největší poptávka je po dělnících a jejich drábech. Jak má nastat nějaká robotizace, když nikdo neumí robota opravit a udržovat? Když nějaký manažer prohlásí cosi o deseti dalších za branou, odpovědí je dělnický smích. 

Jste zručný automechanik? Ale opravdu zručný, umíte nejen napojit auto na diagnostiku, ale rozumíte mu, čtete tuningové časopisy, dáváte si do kupy veterána, víte jak funguje zapalovací i žhavící svíčka? Tak jste za vodou. Kterýkoliv autoservis se po vás v záplavě vzdělaných, ale nic neumějících blbečků oblízne. Svým způsobem, pokud opravdu rozumíte logistice a nejste blbec přes počítače, tak při denšní fluktuaci zaměstnanců nezůstanete dlouho dělňasem ani ve skladu DHL. Umíte vydrátkovat rozvaděč? Za každého takového letos odcházejí čtyři do důchodu. Pokud vás baví soustružení, přijmou vás i bez výučáku a pokud vám to půjde, za dva roky budete požívat veškerých výhod odborové organizace ve firmě. 

Vlasně by to nebylo až tak těžké, nastartovat prosperitu. Stačí jen opravdu něco umět. Nejen kecat, psát porady a vyplňovat hlášení ISO 9001. Pokud opravdu umíte, i ta zahraniční korporace vás vezme, protože takové lidi potřebuje. Sice nebudete mít peníze, jako kamarád náměstka, ale k žití to bude. A za pár let můžete stát s vlastním soustruhem ve vlastní garáži.

Prostě na začátku je schopnost něco vyrobit. Ne to okecat, popisovat a snít o svém snu, ale reálně něco udělat. Znám několik skvělých modelářů, co lepí letadýlka nebo dělají vláčky. Ani jeden nemá vysokou školu, všichni dělají v normální fabrice u ponku, ale mají stejníé i větší peníze než já. Proč? Protože mají zlaté ručičky. Znám instalatéry, kteří nejdou pod čtyři stovky na hodinu. Ale za jejich rukama jsou rovnoběžné trubky, krásné spoje, které netečou a čistá práce. Znám pokrývače, kteří jezdí do práce na šest hodin, ale udělají během toho víc, než jiní za dvanáctihodinovou šichtu a ještě je radost na to koukat a kupodivu si za těch šest hodin vydělají víc než jiní za dvanáct. 

Co se společností plné vzdělaných ale jinak neschopných čechů, nebo černochů?  Nic. Mohou si na pracáku "přečísti Vergilia v originále". Zatímco jejich blbější spolužáci, kteří mají průmyslovky nebo učňáky a vzali svoji budoucnost trochu vážně, začali někde za minimální mzdu a za pár let je jejich kapitalistický privatizér přemlouvá, aby zůstali, protože za ně nemá náhradu.

Na začátku musí být výroba. Klidně i primitivní. Pak se na ni mohou nabalit zlepšováky a nakonec se s tím dá lítat na Měsíc a ještě padesát let potom se dá žít z naučených postupů a fortelů. (V USA se furt ještě dělají špičkové věci a v Německu také). 

V Africe (ale i u nás)  se musí začít normálně vyrábět. Ne iphony, ale jednoduché vozíky, které si bude moci dovolit i chudý černoch, aby dojel na trh s větší dávkou melounů. Pak na to namontují třeba nějaký jednoduchý motor, co spaluje všechno. Stejně tak u nás musí být nejdřív šikovný soustružník. V dnešní době tisknutí peněz se pro něj soustruh vždycky najde. Stejně tak se pro šikovného kováře vždycky najde výheň. Ale fakt šikovného, ne blbce. 

Vzdělaní teoretici jim maximálně utečou do západní Evropy, aby tam nic nedělali.   

Všechny kecy o vysokých školách u nás jsou nesmysl. Postačí tři roky v učňáku, které nejsou proflákané a opravdu něco naučí. Kdysi ty tři roky stačily na to, aby si sedmnáctiletý absolvent uměl naskládat ozubená kolečka na řezání závitů na soustruhu, elektrikářský zobák uměl spočítat závity cívky do elektromotoru nebo tranformátoru a zednický bažant uměl nahodit třicet metrů čtverečních omítky. Rovně. 

Co oproti tomu umí vysokoškolsky vzdělaný ekonom? Dovést bankovnictví a hypotéky do krize. Různých estetiků a absolventů evropských studií máme plné neziskovky, ale bez státního cecíku by byli všichni na ulici. Co já si už vyslechl od lidí, co opravdu rozumějí automatizaci... že za každého nahraditelného dělníka nastupují dva mnohem méně nahraditelní opraváři robolinek.  Za chvíli se vyplatí ševcovat na verpánku, aby takový člověk za dva tácy udělal boty, uživil se, vydělal si a ještě to bude levnější než záplava bot od Adidasu z Číny. Sice horších, ale za stejné peníze. 

Kdo umí, ten má vždycky menší nouzi než ti okolo něho, co nic neumí. To platí dokonce i na té vybydlené Ukrajině. I Rusové jsou schopní dávat svoje hospodářství krok za krokem dohromady z vlastních zdrojů. A to mají míň vysokoškoláků než Evropa. Ale určitě mají víc obráběčů, zedníků, námořníků, zámečníků a zemědělců.  Prostě když jste v průseru, nepodporují se vysoké školy, ale řemesla. Zámečník ledacos vyrobí i bez inženýra, ale inženýr bez zámečníka udělá kulový i kdyby měl k tomu deset robotů. 

Kdo něco umí rukama a v principu je jedno, jestli umí zabít a rozbourat prase nebo zafalcovat plech, jestli to dělá nožem, kleštěmi a nebo ohraňovákem, ten je za vodou. Vždycky pro něj bude práce. Možná ne pod laskavým státním dohledem, možná načerno, ale prostě bude. Stejně tak, když se někdo nebojí vyměnit plínu pacientovi nebo umí pohlídat pět dětí, takový člověk nikdy nebude v nouzi. Budoucnosti se   musí bát jen ten, kdo nic neumí.