Opovrhované severské dědictví

Opovrhované severské dědictví

Tohle je takové povídání, které je tak trochu o všem. Především je ale o moci symbolů. A možná také o znalostech, na které jsme zapomněli.

Před nedávnem probleskl novinami článek o norských dresech, který vzbudil určitý negativní rozruch, protože tyto dresy, považte si to, na sobě mají nacistické symboly. Opět se někdo politicky korektní začal vyjadřovat k věcem, o kterých nemá nejmenší povědomí a pro kterého historie začíná druhou světovou válkou. Je o to více absurdní, uvědomíme-li si, že každý si dnes z historie dělá s odpuštěním děvku, která mu dá vše, co zrovna potřebuje. Co je ještě horší, spousta lidí to bezvýhradně přijímá a nechá se tak ovlivňovat a ve své podstatě vědomostně mrzačit. Na jmenovaných norských dresech se objevují runy, které známe ze staršího futharku a které se pochopitelně postupem času vyvinuly z jeho mladších verzí. Zde se jmenovitě jedná o runu Tiwaz (Teiwaz) a runu Algiz.

Není mnoho komplikovanějších a komplexnějších symbolů, než je severská runa. Na rozdíl od námi používané abecedy, kdy jednotlivý znak má skutečně jen funkci písemného znaku, každá severská runa je v podstatě symbol. Symbol, ve kterém jsou obsaženy prvky každodenního života, přírody a vztahu k ní, života a smrti, dále mytologické, náboženské, ekonomické, hospodářské i magické prvky. Vše se dále ještě komplikuje tím, že každá runa v sobě obsahuje negativní, pozitivní, nebo neutrální rovinu. Každá runa je i v tomto ohledu jedinečná. Některé z nich jsou více negativní, některé více pozitivní. Jednu zajímavou výjimku tvoří runa Eihwaz, která je pokládána za ryze pozitivní runu bez jakýchkoli negativních efektů a jako taková byla používána jako ryzí a nejsilnější ochranná runa vůbec.

Používání run bylo velmi rozšířeno. Ryly se do trámů domů, do štítů, ryly se do mečů, šperků, dokonce i do kůže. Ano, mám na mysli člověka, který si některými runami takto velmi bolestivě označil vlastní tělo. Měly zajistit bohatství, prosperitu, odvahu, čest, štěstí, vyléčení z nemocí, moudrost, vítězství  v boji atd. Je důležité podotknout, že každý z velkých severských bohů byl spojován s nějakou runou a tím se nadále rozšiřoval význam runy jako takové, protože jejím užitím dával její nositel na vědomí spojení a vyznání k jemu nejuctívanějšímu Bohu. Schválně píši slovo s velkým B, protože seveřané to tak skutečně chápali. Užití run mělo svá daná pravidla a tady bohužel musíme připustit, že naše znalosti nejsou zase až tak hluboké jak bychom chtěli. Jistě, literatury o nich bylo napsáno velmi mnoho, ale je třeba si uvědomit, že jediné tři reálné prameny, o které se můžeme opřít, jsou velmi staré a dochovaly se ne zcela kompletní. Těmito prameny jsou Poetic Edda, Prose Edda a Heimskringla. Mimochodem napsané cca 200 let po katolizaci germánského obyvatelstva a po období násilné likvidace všech památek, které by nám dnes mohly poskytnout ucelenější pohled na celou problematiku. I přesto se nám však rýsuje relativně jasný obraz toho, co runy v životě severských a germánských obyvatel znamenaly. To, co napíšu dále je mimořádně zjednodušené. Je třeba si uvědomit, že o každé z run by se dala napsat relativně obsáhlá seminární práce.

Runa: Tiwaz (Teiwaz)

Tuto runu bychom mohli obecně nazvat jako „runu bojovníka“.

Bůh, který je s ní spojený, je Tiw (nám známější spíše jako Tyr) ochránce válečníků a námořníků a v podstatě bůh války. Ekvivalent starořeckého boha jménem Ares.

Je spojena s dubem, tedy s odolným a silným stromem.

Vlastnosti, které bychom si s ní mohli spojit je odvaha, statečnost a oddanost. Týr byl bůh, který obětoval svou pravou ruku, aby mohl být svázán vlk Fenrir, proto výše uvedené vlastnosti. Tato runa obecně pomáhá vítězství, ať již v jakémkoli oboru. Pro sportovce je tedy runou mimořádně vhodnou.

Runa: Algiz

Tato runa symbolizuje ochranu, útočiště, ale také znamená příležitost pro rychlý růst a vývoj. Obecně se dá říci, že je to velmi silná ochranná runa.

Je spojena s rostlinou ostřicí, trávou, která svým ostřím chrání před všemi vnějšími a nebezpečnými vlivy.

Bůh, který s ní bývá někdy spojován, je Heimdall – označován jako „Strážce bohů“.

Mohli bychom napsat, že runy byly pro dresy vybrány velmi dobře. Měly by zajistit jak odvahu a statečnost v boji (sportovním), tak ochranu před nepříznivými a nebezpečnými vlivy. Jenže někomu se nelíbí, protože o tisíc let později je někdo použil, aby jednoduše řečeno využil jejich síly a moci.

Dál se asi zabředneme do mystiky. Domnívám se však, že je důležité tento aspekt zmínit. Symboly si totiž podle mého názoru jsou schopny uchovat svou vnitřní sílu, svou energii. Symbol není v takovém případě jen bezduchým obrazem, ale stává se entitou s vlastní energií, s vlastní setrvačností. Pokus o jeho zneužití může vézt k tomu, že nositel, který se o toto zneužití pokusí, bude nakonec zničen. Zničen například tak, jako byla zničena ona neslavná Třetí říše. A je to opět i moc symbolu, která se na tomto zničení podílí. Moc a síla, která byla vytvářena a kumulována po stovky let.

Neměli bychom si nechat brát symboly, které by nám mohly stát ku pomoci v těžkých dobách, či nám být třeba jen průvodci v dobách dobrých. I ta svastika jako jeden z nejpozitivnějších symbolů byl téměř zničen a jeho polarita zcela otočena. Budhistům a hinduistům naštěstí nevadí a je používán stejně a se stejnou vírou v něj. Jako symbol slunce a života. A co můžeme vědět. Za jak dlouho se nám někdo pokusí podobným způsobem zmrzačit třeba symbol ukřižovaného Krista. Nechám si jej také tak snadno vzít? Jistě, v dnešní době, kdy status na facebooku, či nesmyslná fotka na instagramu má větší hodnotu než vlastní čest, je jistě možné vše. Možná, že jsme právě na křižovatce, na které se rozhodneme, kudy se naše civilisace rozhodne ubírat.

A co je nakonec nejzajímavější, možná že někdo, kdo si je vědom toho, jakou moc symboly mohou mít, se snaží jejich moc zeslabit, či neutralizovat zcela cíleně.