Začněme si zvykat (a nebo s tím něco dělat)

Mám rád Jana Hnízdila. Psychosomatika. Jasně, dnes je v kurzu, zná ho skoro každý, to co dělá už je vlastně docela slušný byznys, ale byl první, kdo tady v republice nahlas řekl (a bylo ho slyšet), že se dostáváme do bodu, kdy už to tu prostě není k žití a tak člověk somatizuje. Lidské tělo je prostě zařízené docela šikovně a když se dostane do podmínek, které nejsou k vydržení,tak se prostě přepne, člověk se zblázní, případně zlomí a začne reagovat úplně jinaknež normálně. 

Má podle mě pravdu, ten náš vyspělý svět už není k životu. Všichni si jen lžou, demokracie je pozlátko, svoboda je pozlátko, místo soucitu náme sociální úřad, místo bezpečného místa k životu máme evropské hodnoty co si nesmíme nechat vzít a čím horší věc se obyčejným lidem stane, tím víc jsou přesvědčováni, že je všechno v pořádku a je to daň za tu jejich svobodu za kterou si nemohou nic koupit ani si ji jinak užít. 

O víkendu jsme si kromě strašlivých katalánských separatistů, kteří podkopávají věčné španělské hodnoty, mohli užít dalšího magora, který dokázal postřílet přes padesát lidí, zranit dalších pět set a vůbec si do hotelu dovezl deset kvérů a nikdo si toho nevšiml a pokud všiml, nepřišlo mu to divné. Tentokrát je to příslušník přizpůsobivé bílé většiny, důchodce mající pěkné teplé místečko v domově důchodců... takový děda Simpson. 

Navrhuju, abychom jednali stejně s ním, jako s islamisty... pomalu bych začal lustrovat Američany, co k nám jezdí. Jeden Dalghren nám tady pozabíjí celou rodinu, tam v USA furt někdo střílí do lidí... nepouštět je sem. Z nějakého důvodu se dá zmagořit i bez Alláha a protože nejste tmaví a zarostlí, pronesete hromadu zbraní do hotelu a projde vám to. A ne, není to tak ojedinělý jev ti Amíci tam mají podobné věci pořád. Jen tentokrát se to jednomu podařilo fakt pořádně. 

Co takhle si pomalu začít připouštět, že se v tomhle světě nedá žít tak nějak všeobecně a není to jen Alláh, kdo nabádá k zabíjení? Není pomalu na čase si říct, že jsme si prostě udělali planetu, kde se dá jen zmagořit, ale ne normálně žít? Vsadím se, že milý Američan, stejně jako všichni ti Francouzi a Belgičani s arabským jménem byl úplně normální, nikdo by ho nikdy nepodezíral, klidný člověk, nikdo na něm nic nepozoroval a podobné svědectví mohou o každém říct tak dva lidi, protože žádné další přátele neměli. Vsadím se, že se ukáže, že byl osamělý, možná se najde i nějaký dopis obviňující společnost, že je bez přátel, bez pomoci, bez lásky a tak si to s celým světem vyřídil ala Olga Hepnarová, jen s americkými možnostmi. 

Skoro bych si byl jistý, že chlap celý život makal, dřel, nestihl mít dost dětí ani dost přátel, byl na stará kolena osamělý a ani bratr se s ním moc nestýkal, zkrátka prožijete dlouhý pracovitý produktivní život a pak zjistíte, že jste pracovali pro debilní splolečnost, debilní vlast i debilní vládu, která vás vysála a odhodila na smetiště mezi další důchodce. Ti islamisti to alespoň rozpoznali dřív a rozhodli se vyhodit do vzduchu  ve dvaceti. My bílí na to přijdeme až později. My si v mládí myslíme, že je svět skvělej... Jak to zpívá ten písničkář Pokáč? Já chci milovat,já chci poznat svět, já chci lítat na měsíc a pak zpět, já chci drink na pláž, ne tvou kancelář.... 

A kvůli drinku, lítání na měsíc a poznávání světa nemáme čas si najít opravdu věrné a dobré přátele, nemáme žádné velké rodiny od pradečka po pravnuka, vlastně už nemáme vůbec rodiny, jen instagram a plný facebook falešných kamarádů, nemáme žádné místo ve společnosti, jen místo ve firmě, nepatříme ani do rodiny ani do vesnice, jen do velkého multikulti světa... sakra ještě že to já mám jinak, protože to je opravdu na naládování kvéru a jít se mstít. 

Začněme si pomalu zvykat, že to nebudou jen islamisti. Budou to prostě lidi na okraji, vyhození, bez šance, bez zařazení, bez naděje na budoucnost. Není to Alláhem, ale prostě planetou, kde už se nedá normálně žít. 

Tím končím... jdu se přitulit k manželce, pohladím jí to rostoucí bříško, obejdu si svoje čtyři haranty a zítra půjdeme všichni ke tchýni na kafe. Bude tam tchýnin bratr s rodinou, tchánova sestra s rodinou a moje švagrová s rodinou. Na zabijačky mám pozvanou hromadu lidí z celého světa, bo jednoho dne budu také starý a tak bych nerad byl osamělý. Aby mi měl kdo dát pár facek, až budu vymýšlet pitomosti.