Sobotu jsem strávil v Praze. Ženil se mi můj skoro adoptivní syn. Svatba byla moc pěkná, nevěstě to slušelo, maminky si poplakaly, otcové uronili slzu a pak popili a do toho jsem jim z grilu servíroval čerstvé prasátko. Nechci se vytahovat, ale už jsem se to fakt naučil a i když normální Pražák sní a vypije všechno co mu dají, tentokrát bych obstál i v konkurenci Vidlákovské řeznické smetánky. Zkrátka svatba jak má být s dostatkem piva, vína, burčáku i domácí pálenky. Sto padesát hostů, hodně kamarádů i rodinných příslušníků, potkali se přátelé, kteří se léta neviděli, myslelo se i na děcka, takhle by to prostě mělo vypadat.
Před deseti roky bylo tomuto mému skoro synovi čtrnáct a chodil prvním rokem na průmyslovku. To jsem ještě žil v Západních Čechách a v místním evangelickém sboru jsem se angažoval jako vedoucí dorostu a mládeže. Kluk ze třech dětí, maminka rozvedená, permanentně chudá, která čerstvě naletěla kvalitnímu podvodníkovi, který jí nasliboval hory doly, tedy v jejím případě domeček s bílým plotem a pěknou zahrádkou a když maminka prodala svůj byt a dala mu peníze, tak zmizel.
Rodina v ohrožení se změnila v rodinu v krizi. Museli se odstěhovat sto kilometrů daleko, kde se našel jakýsi dobrák, který je nechal u sebe bydlet za blíže neurčenou nízkou protihodnotu. Kluk musel na internát u průmyslovky. Jenže mamince brzy došly peníze a dneska se s vámi nikdo nebaví. Máte dluh na ubytování? Tož vás vyhodí i ze školy. Šlo o zanedbatelné několikatisícové částky, ale stačilo to na to, aby to odrostlému puberťákovi znemožnilo jakékoliv vzdělání.
Shodou okolností jsme s kloučkem měli společnou třídní učitelku, která obešla všechny předpisy a když viděla, co bude následovat, kontaktovala mě a v rozporu se vším tajemstvím a ochranou osobních údajů mě zasvětila do situace. Tehdy jsem udělal jeden z mála dobrých skutků v mém životě, zaručil jsem se za klukovy dluhy a pustil se do hledání sponzorů, abychom to nějak vyřešili.
Moje drahá žena souhlasila s tím, aby kluk bydlel u nás i přesto, že jsme čekali druhé dítě, postupně se našli další známí, kterým to nebylo lhostejné a od dalšího školního roku jsme dokázali dát dohromady dost peněz, abychom klukovi znovu zaplatili internát. Nepomohla nám žádná instituce, ani církev - jakákoliv žádost na oficiálních místech byla odmítnuta s tím, že chyba je buď ve společnosti, ve státu a nebo v klukově mamince a nedá se nic dělat. Pomohli jen jednotlivci. Nejvíc pak manželé Chmelařovi z Prostějova, kterým tímto děkuji. Nepomohly žádné programy, dotace, Člověk v tísni, stát nebo obec. Jen obyčejní lidé, kterým to nebylo lhostejné a kteří ještě měli pocit, že svět stojí za pokus o záchranu. Tolik ke všem neziskovkám, státním orgánům a ostatním pijavicím ve společnosti.
Abych to neprotahoval, kluk dospěl, odmaturoval a po škole odešel do Prahy, kde si ještě dodělal školu zdravotního záchranáře a našel si holku, kterou si v sobotu vzal za ženu. Je mu čtyřiadvacet, živí se výškovými pracemi jako OSVČ, jde mu to docela dobře, přiženil se do moc milé rodinky, stojí na vlastních nohách a pokud si tento článek teď právě čte, tak mu ještě jednou blahopřeji.
Všem, kteří kdysi, když byla nouze nejvyšší, kteří mu pomohli, všem tímto vzkazuji, že to nebyly vyhozené peníze a někdy zkrátka stačí padesát tisíc během tří let, aby to napravilo všechny chyby rodičů, státu a společnosti vůbec. Někdy prostě stojí za to se na na všechno nevykašlat. Někdy se to prostě podaří. Děkuji ještě jednou všem, kteří tenkrát před deseti lety sáhli do šrajtofle, protože jim bylo líto patnáctiletého kluka i když to vypadalo prakticky beznadějně.
- Log in to post comments
Komentáře
A já poděkuju
ještě jednou za toho kluka. I za sebe. Vidlákovi i všem ostatním.
Je fajn vědět, že člověk nežije ve stádu hovad, která myslí jen na trávu, kterou právě přežvykují.
A je fajn vědět, že ten kluk dospěl k tomu, že se oženil a vzal na sebe závazek starat se o svou ženu a případné děti.
Co víc si můžeme dnes přát.
Vidláku,
palec nahoru!
James
I'm truly enjoying the design and layout of your blog. It's a very easy on the eyes which makes it much more pleasant for me to come here and visit more often. Did you hire out a developer to create your theme? Outstanding work!
Nebyly to vyhozené peníze
Podobný případ jsme prožili také,ale už v roce 1986.
Tenkrát se ještě dalo mluvit se sociálkou,dostával příspěvek 800kč na měsíc.
Také byl na internátě,Ostrava-Poruba,to by věděl dobře pan Targus.
Neměl tak velikou svatbu,přiměřenou k možnostem obou rodin.
Také se dobře uchytil,mají postavený svůj domek.Dlouho nemohli mít děti,až po různých lékařských vyšetřeních a zákrocích,tak mají dvojčata,holčičky.
Nebyly to vyhozené peníze
Účinná láska k bližnímu, to není kotrmelec se slečnou na kanapi, ale tomu, kdo zrovna potřebuje, hned pomoct.
Bohumil Hrabal
Ucta a uznanie...
Vidlak je autorom mnohych skvelych clankov ktore som mohol citat nielen na Kose ale aj tu na jeho blogu. Avsak v clanku popisana realita.. v dobrom, nemam slov. Ucta vsetkym, ktori prispeli ci sa inak zucastnili a uznanie pre toho chlapca, ze to cele ustal a nerezignoval. Toto su situacie, pre ktore je clovek "svorkovy" tvor.
A konecne aj ked okrajovo spomenute neziskovky, obavam sa ze nielen v tomto pripade cisti paraziti...
Zopakujem co som pisal uz davnejsie, toto je Vidlak a nielen svojimi clankami, o ktorom si spievame pri taborovych ohnoch :-)
Dvojnásobné hrdinství
Poskytnout ubytování člověku ve finanční tísni je koledování si o vybílení vlastního bytu executorem, takže takový člověk je pak společností doslova vyobcován k bezdomovectví, protože ho k sobě nikdo zodpovědný nevezme. To považuji za jeden z nejodpornějších jevů polistopadového uspořádání a opravdovou hanebnost, která v civilizovaném světě nemá obdoby. Nehledě na to, že prodej takových věcí, jako jsou třeba zabavené peřiny osobu dlužníka zničí. Když byl ubytovaný nezletilý, možná to nehrozilo. Ale každopádně to bylo dvojnásobné hrdinství za těchto podmínek podstoupení ohrožení vlastní rodiny srovnatelné kupříkladu s ukrýváním židů před nacisty. Je někdo jiný než Okamura, kdo chce proti tomu něco dělat?
James
I got what you intend, thankyou for putting up.Woh I am lucky to find this website through google. Being intelligent is not a felony, but most societies evaluate it as at least a misdemeanor. by Lazarus Long.
Moc pěkný příběh
Moc pěkný příběh v deziluzi všelijakých Člověků v tísni, kteří pomáhají kdekomu, ale nikdy těm domácím v opravdové tísni.
Někdy stačí strašně málo na to, aby se život změnil. Typicky u bezdomovců, kteří změnu opravdu chtějí. Potřebují mít na nájem na jeden měsíc, možnost se umýt a trochu slušně obléci a přežít ten jeden měsíc, než najdou práci a dostanou první výplatu, ze které se o sebe postarají. Začíná to ale těmi vysokými nájmy.
A exekutory. Při 800 tisících osob v exekuci, mnozí z nich opakované, třeba i 3 nebo 4, je těžké takové lidi motivovat k vyššímu pracovnímu výkonu v práci v montovně. Vždy budou mít stejně. Občas slýchám naivní argument, že při vyšším platu tím dříve vyplatí exekutora, Nevyplatí. Soukromí exekutoři jsou novodobé pijavice srovnatelné s lichváři a většinou ten nejhorší lidský odpad. Horší než ti, ze kterých dělají bezdomovce. Současný společenský systém má své vybrané vítěze a vrstvu tvrdě poražených lidí.
Díky, Vidláku !
Takovéhle články dávají člověku naději... či spíše útěchu.
Navzdory ziskům neziskovek, mé bývalé rodné, nyní Antičeské straně asociálně kryptokratické
- i nekřesťanskému počínání kmotrů, ovládajících "křesťtanské" církve.
Vidláku,
Váš příběh má alespoň dobrý konec. Sám se starám o jednoho člověka. Je relativně mladý, nemocný a v podstatě bez prostředků. Platím za něj byt, 1+kk. Měl jsem určitou představu: dopřeji tomu člověku střechu nad hlavou, sprchu a teplo, zaplatím jeho dluhy za elektřinu a najdu trvalé řešení.
Jenže takové neexistuje, takže jsem v hajzlu s celou slávou. Kontaktoval jsem starostku, pražskou primátorku a nakonec i skoro všechny poslance. Když už se člověk k papalášovi dostane, příběh je vyslechnut se zachmuřenou tváří. Skoro to vypadá, že je její nositel takměř rozhořčen. Zeptá se na to či ono a líc se rázem rozjasní. No to je ale opravdu smůla, protože ten člověk nesplňuje třeba x let trvalého pobytu. Jak rádi bychom pomohli, opravdu rádi, ale máme svoje předpisy. Řeknou nashledanou a přidají poklonu: to je dobře, že jsou ještě takoví lidé jako vy.
Jenže ti šmejdi na magistrátu dávají byty státním zástupcům, soudcům, policistům a jiným sockám za nějakých 70, kdežto ten člověk bez prostředků má platit 500 korun/m2.
Nejde mi až tak o peníze, ale o to, že když mě z toho klepne pepka, tak ten člověk bude na ulici.
Nejsou jen příběhy s dobrým…
Nejsou jen příběhy s dobrým koncem... Mám ještě jeden podobný... To zase byli mladí manželé. On jezdil autobusem MHD v Karlových Varech, ona byla zavedená sociální pracovnice. Opravovali dům, neměli dluhy, všechno v pořádku, nalajnovaný život až do důchodu. S jednou čmouhou... On bral prášky na maniodepresivní psychózu. Dokud bral, nebyl problém, všechno bylo OK, ale vždycky po delší době se cítil vyléčený a přestal je brát. Pak se to zhoršilo, zbil manželku, skončil na psychiatrii, tam ho dali dohromady a zase to chvíli šlo. Pak zase přestal brát.
Když se to stalo asi potřetí, tak to ona už nevydržela, začala mít strach o život, chtěla taky nějaké děti a tohle bylo o nervy a tak podala žádost o rozvod. Navrhovala celkem pěknou variantu, že dům se prodá, ona si vezme půlku peněz a z druhé půlky si on koupí menší byteček aby neměl starosti s topením a vůbec údržbou. Bohužel můj druhý kamarád mu poradil, ať si dům nechá, že je to přece životní jistota a že si má vzít hypotéku, bývalku vyplatit a zůstat doma. A tak se taky stalo. A dopadlo to jak muselo. On zase nebral prášky, v afektu rozmlátil v domě na co přišel, nedělal údržbu, nesplácel hypotéku a tak brzy přišel o všechno. Exekuce, doživotní dluhy, život mezi Bohnicemi a bezdomovectvím. A samozřejmě nikdo se k tomu průšvihu nehlásí a nejmíň ten, kdo mu dal tak blbou radu.
A tentokrát se nedalo udělat nic... chlap je svéprávný i přes brouka na mozku a tak má právo se zničit, zadlužit a skončit na smetišti. Má právo na stejné zacházení jako s zdravým člověkem... včetně podpisů na smlouvách v největší psychóze a tak. Všechny podpisy jsou platné i přes neschopnost si pamatovat co bylo včera...
Já jsem z toho zcyničtěl... Nejde pomoci každému. Někdy nepomohou ani statisíce ani miliony, když jeden nebere prášky za 120 Kč měsíčně. Ale někdy stačí 1500 Kč měsíčně, aby za tři roky bylo všechno napraveno... A samozřejmě na každý podařený případ určitě přepadá nejméně pět nepodařených...
Online lowest price
generic price australia https://www.ning.com/?p=8736 generic tablets.
Buy online singapore
Buy generic online overnight https://www.ning.com/?p=9378 Order online mastercard.