Mimoni

Mimoni z filmu Já padouch. Zamýšleli jste se někdy nad tím, koho v tom filmu vlastně ztvárňují?

Tato bezbřehá masa žlutých tvorečků je pozoruhodně přesným předobrazem budoucnosti většiny lidstva – tedy té její části, která vyroste z dnešních dětí trávících zcela dobrovolně většinu svého volného času u počítačových her, mobilů a televize. V kontrastu s těmi několika málo padouchy (jak výstižné), kteří budou tvořit možná nějaké to 1% lidí žijících ve skutečné realitě plnohodnotné životy v systému plutokracie, využívajíce veškeré zdroje Země jen pro sebe, v komfortu a možnostech pro onu masu žlutých Mimoňů nepředstavitelných. Všimněte si, že Mimoni jsou v podstatě spokojení rozverní tvorečkové, dokonale akceptující svoji značně omezenou existenci. Ani ve snu je nenapadne, že by snad mohli mít stejné možnosti jako Padouch. Dokonalý sociální smír - za příděl jednoduchého průmyslově vyráběného geneticky modifikovaného jídla, skromného bydlení a trvalého přísunu virtuální, energeticky a surovinově nenáročné nekonečné zábavy - zástupného života vytvářeného novými výzvami ve hrách a pseudoproblémy celebrit. I na dovolenou budou moci Mimoni jet – s virtuální helmou se ve své garsonce přenesou na 3D kopii libovolné reálné destinace či i na uměle vytvořené světy ještě mnohem lepší.

Ano, ještě zde bude asi 10% lidstva tvořit obslužnou třídu plutokratů (ti ve filmu nebyli), to budou ti chytřejší, kteří budou jednak zajišťovat produkci toho šuntu pro Mimoně, jednak zakázkově vyrábět vysoce specializované luxusní produkty pro plutokraty, které sami nikdy neokusí, protože na ně ani náhodou mít nebudou.

Že to nebude fungovat, protože plutokrat, aby mohl být bohatý, musí mít někoho, kdo jeho produkci koupí? A protože Mimoň nic nekoupí, ježto žije v přídělovém systému z nepodmíněného příjmu a je na „dobrotivosti“ plutokrata zcela závislý, neschopný samostatné existence, tak chybí kupec? Ale kdeže. Plutokrat už nemusí nic prodávat, protože nepotřebuje nic kupovat. Už totiž veškeré zdroje planety vlastní a jen dle své libovůle přiděluje těm, kteří se o něj starají. Maximálně si mohou plutokraté obchodovat mezi sebou, ale trh v podobě, jak ho chápeme dnes, už existovat nebude. Veškerý majetek, když bude plutokraty na věky dědičně vlastněný, nebude ke koupi ani pro členy oné desetiprocentní obslužné třídy. Ta se sice bude mít mnohem lépe než Mimoni, ale její odměna bude mít výhradně podobu spotřeby, především formou korporátních benefitů – přeměnit je na kapitál a postavit se tak na vlastní nohy nebude možné.

Ale vraťme se k Mimoňům. Bude to ta obrovská masa naprosto nepotřebných lidí, protože produkce s novými technologiemi už nebude vyžadovat masivní nasazení pracovní síly. Budou tedy odloženi k věčným hrám, jako věčně nedospělé osobnosti. Ideální bude, když se pro samou zábavu a ničím neomezovanou perverzi ani nebudou ženit a mít děti. Za sto let se tak problém s přelidněním Země vyřeší sám. Planeta Země si oddychne a vlastně to celé dobře dopadne. Díky hernímu průmyslu i bez válek a ve vší humánnosti.

Nebo myslíte, že ten šťastný konec by měl vypadat jinak?