Autor
Máme před žněmi a tak si dáme malý seriál o současné zemědělské produkci očima Vidláka insidera. Nejde objektivní zhodnocení našeho zemědělského hospodaření. Jen o náhled někoho, kdo se v tom pohybuje.
Ve Vidlákově letos zažívám sedmé žně. Už se to blíží. Po silnicích už přejíždějí kombajny a chovají se jak tažní ptáci. Teď jede všechno na východ - na Slovensko a do Maďarska a za tři týdny se postupně budou vracet zpátky. Kombajn je dneska velmi velmi drahá záležitost od deseti milionů výš a tak se v jistém smyslu vrací idea strojních traktorových stanic. Jen velcí hráči si mohou dovolit nové kombajny.
Naopak ti malí zemědělci vytáhnou z kůlen své východoněmecké Fortschritty, třicet let staré John Deery, sem tam někdo má ještě starší typy a těch svých pár hektarů si posekají i těmito historickými mašinkami.
Nejhůř jsou na tom ti střední zemědělci. Starý kombajn jejich výměru nezvládne a nový typ je pro ně moc drahý, aby pracoval jeden měsíc v roce a pak se na něj chodili dívat, jak rezne na dvoře. Tihle střední proto využívají služeb velkých firem a nechávají si pole posekat jako službu.
Mimochodem... rok za rokem jsou kombajny větší. Když jsem se přistěhoval do Vidlákova, byl na okrese jeden jediný kombajn s devítimetrovou žací lištou. Dneska už jsou jich desítky a vyskytují se i dvanáctimetrové lišty. Takový kombajn ujede kilometr a hektar je posekaný... Jenže takový kombajn se nejen obtížně vejde na silnici, on už se obtížně vejde i na pole. Takových rovných planin, kde má velký kombajn využití zase tak moc není. A protože kombajny jsou drahé a tak se vyplatí koupit ty největší a co nejvíc s nimi najezdit, tak to zvyšuje tlak na zemědělce, aby scelili pole do velkých lánů, zrušili větrolamy a dál už to znáte... velké pole = žádné meze = sucho. Ještě že máme to globální oteplování na které to můžeme svést.
Když takový velký kombajn seče, zaměstná dva traktory na odvoz jen z pole někam na kraj, kde se zrno přesypává na náklaďáky. Dnešní vozy za traktor mají šnekové dopravníky a vejde se do nich klidně i třicet tun. Dva takové traktory krouží po poli a udusávají hlínu do pěkné hloubky.
Naštěstí ještě pořád zůstávají ti malí zemědělci se svými prehistorickými hračičkami. Lišta je čtyř až pětimetrová. Kombajn je vlastně maličký, není tam žádná hydraulika, všechno zvládá řemenový variátor a pár mechanických táhel. Všechno se seřizuje ručně, bez počítače, díly jsou levné, z elektroniky jde jen o přepálené pojistky.
U nás na silech poznáme okamžitě po vysypání, jaký kombajn sekal. Vezmeme si vzorek a stačí ho jen promnout v ruce a hned víte, jestli jezdila stará mlátička nebo moderní hyperkombajn. Ty moderní mrchy sice dělají rychle, draze, ale zato hůř. Velikost vlastního kombajnu už je zastropovaná nejmíň dvacet let. Už před dvaceti roky dorostly kombajny do maximálních rozměrů povolených pro přesun na silnicích. Tehdy byly dělané na sedmimetrové lišty.
Plocha sít je pořád stejná, vytřásadla jsou pořád stejně dlouhá, zásobník je pořád stejně velký, ale lišty a tím i hmota ženoucí se do stroje je dvojnásobná. To se někde musí projevit a také se to projevuje. Starý předrevoluční kombajn uměl zrno vyčistit rovnou při sklizni téměř na mlýnskou kvalitu. Na sile se to jen prohnalo sítem a oddělily se drobná a poškozená zrna. Dneska je zrno plné plev, lístků, neodseparovaného koukolu (ten je odolný i proti roundupu a tak na poli zůstane).
A co teprve jiné plodiny než pšenice... Řepka je plná slámy, sluenčnice plná klacíků, kukuřice plná klásků. Moderní kombajn prostě nahradil cíl rychlostí.
Pak přijede děda se starým Zetorem s historickou vlečkou, která se zvedá ne hydraulickými písty, ale vzduchovými... na poli totiž nemá olej co dělat. Když praskne hydraulika, je to malér jak pro půdu, tak pro zrno, ale když praskne vzduch, nestane se nic... A na vlečce má děda pět tun prvotřídně vytříděného zrna. Když to vysype, ani se z toho nezapráší, ani jeden lísteček nevzlétne a pšenice teče jak voda. Čím to sekáte dědo? Ale mám starou ruskou SK čtyřku... No vidíte, a ani moderní Claas tohle nedokáže...
Pak přijede moderní kamionová třicetituna a vyklopí svůj obsah, zvedne se prach, rozletí se plevy, obilí vůbec nechce padat, všechno se zpomalí. Jo, to právě sekal nový kombajn, model z minulého roku.
A spotřeba nafty na hektar? Od roku 1970 stejná. Od tohoto roku už k žádné úspoře na pohonných hmotách nedošlo. Žně se zrychlily z dvou měsíců na čtrnáct dní. Zdokonalila se evidence, navigace. Kombajnéra může dělat jakýkoliv blbec. Ale nafty spotřeboval na hektar ruský kombajn stejně jako dnešní New Holland.
Hodnocení
- Log in to post comments
Komentáře
Trocha nostalgie.
Můj otec, jako čerstvý učitel dostal umístěnku na Bruntálsko. Jako výdobytek techniky si pamatuji na samovaz a hlavně na výmlat obilí. Na poli stála lokomobila (stojící parní stroj), která poháněla mlátičku. Kolem chodil strojník, který pořád mazal dlouhý hnací řemen voskem s rozemletou kalafunou. K mlátičce přijížděly povozy za snopy obilí, kterými se krmila ona mlátička a vymlácené zrno se sypalo z boku mlátičky do klasických jutových pytlů. A my, dětičky, které ještě nechodily do školy jsme se vozily na balících slámy, které se tlačily z lisu po lyžinách na stoh. Otec jezdil s traktorem "Buldog" který z výfuku dělal náramné kroužky. To nebylo JZD ale Státní statky Bruntál.
Re: berkowitz Lokomobila by měla mít už podle svého jména
nějaká kola.
A měla by sama jezdit. Povětšině na páru.
A poháněla tenkrát jiné stroje tím koženým pásem, který bylo potřeba přimazávat.
A dva takové vehikly uměly orat pomocí dlouhého lana.
A my byli už tenkrát mladí, hezcí a chytří.
A jsme furt, akorát ti z nás, co ještě trochu vidí, se nesmějí čumět do špigla.
A špigiel (po našimu), to je česky zrcadlo. Ale to my všichni mladí, hezcí a chytří dobře víme.
Pane Targusi
V době, o které píši, mi byly asi tři roky, ty vzpomínky se mi asi hluboko vryly do mozkových závitů a vše jasně vidím, jako by to bylo včera.
Otec tam byl pan řídící učitel, stříhal žáky do hola (vši), hrál v kostele a každou neděli hrál taroky se starostou a farářem. Samozřejmě profesně postupoval, kde dostal učitelské místo, tam dostal učitelský byt. Vadila mi skutečnost, že jsem ztrácel kamarády a na novém působišti otce jsem si musel najít nové.
Pozn.: rád čtu vaše příspěvky a vždy se těším na nové. Přeji pěknou neděli.
Vnímání doby
Ne, mladí budou dobu vnímat na období před vítězstvím Alláha a muslimů v ČR a po vítězství. Pohroma přijde stejně jako za posledních tisíc let z Německa.