Zásadní chyba pražské kavárny

Jen je to vždycky taková chromá kobyla.

Ona to to teda myslím psala o "našich" lidech v Rusku, ale pražská kavárna má stejnej kádrovej problém. Ti normálnější prostě s nima nechtěj jít do party.

Drahoš neuspěl proto, že venkov v něm celkem spolehlivě poznal dunící prázdný sud, loutku na jedno použití, přes ty jeho tituly.

Mnohem horší je ale druhá strana problému: totiž to, že polovina voličů, vydávající se za elitu národa, volila zjevného nýmanda, politickou nulu, reprezentanta české pravice, která se nehodlá - po těch strašných zkušenostech, které s ní má národ - dobrovolně odebrat na smetiště dějin. Asi by potřebovala pomoct.

Pražská kavárna, to jsou sociální inženýři krásného nového světa. Je nemožné, aby pražskou kavárnu reprezentoval kandidát, který bude oblíbený na venkově, protože venkované se řídí selským rozumem. Źádný prostý člověk z lidu nebude jako zástupce PK věrohodný a nebude chtít být zástupce PK.

Dnes jsem se dozvěděl u vlka na Kose, že hlavním faktorem, který zvrátil výsledek prezidentských voleb, byla špinavá kampaň proti Drahošovi.
A je to vysvětlené. Analyticky a (jak jinak) nezaujatě!

Za socíku byl modlou Julius Fučík. Měl to být komunistický novinář, který byl zatčen a posléze popraven nacisty. Kniha kterou mě nechat vynést ven na motácích byla povinnou školní četbou a symbolicky se v jeho jménu i odsuzovalo (tuším, že Kundera něco takového popisoval). Po Fučíkovi bylo pojmenováno kde co, myslím, že i Pražské výstaviště.

Po pádu socialismu proběhla médii zpráva, že měl nějak Němcům kývnout na spolupráci, válku nakonec přežít a dostat se do latinské Ameriky. Nevím, jak moc to o jeho kolaboraci byla pravda, je fakt, že i v té jeho knížce jsou věci, které nesedí, ale mýtus tehdy padl a od patetických proklamací v jeho jménu byl pokoj jednou provždy.

Dneska je hlavní oficiální mýtus režimu a jeho ztělesnění, pražské kavárny, mýtus Václava Havla a Sametové revoluce. V televizi říct něco proti, to je jako říct "Tfuj kolalokově limonádě" když měl Limonádový Joe zrovna navrch a všichni pili kolaloku.

Médii se mihla zpráva, že se Babiš omluvil Emmě Smetanové, za poznámku o tom, že by spíš měla bádat o tom, jak se její matka Pajerová, proměnila během pochodu z Albertova na Národní třídu ze svazácké funkcionářky v revolucionářku. Problém je, že ona doopravdy byla svazáckou funkcionářkou a normální studenti tam byli jí a jí podobnými nakomandovaný. Pak z ní byla najednou studentská vůdkyně.

Celá oficiální verze nevydrží bližší zkoumání a je jak kostým Mikuláše, ve kterém kromě malých dětí, všichni vidí přestrojené teenagery ze sousedství. Co chvíli padnete na nějaký nesmysl nebo protimluv a ať věříte čemu chcete, oficiální verze prostě možná není. Babiš to musí vědět, když ne jinak tak proto, že jedna z těch jeho političek byla přímo školenej rozvědčík a tak tak měla inforace z první ruky.

Že by si Babiš byl schopen svůj názor obhájit, o tom není pochyb. Argumentů by měl dost a dost. To, že se jí i tak omluvil znamená, že na něj museli zatlačit nějak jinak. "bububu Čapí hnízdo" už má, tak to mohlo být něco dalšího, ne třeba většího, ale ve špatnej moment, poslední stéblo, co to zváhne. Bambitka třeba i na jednu ránu, sama o sobě nijak nebezpečná, ale ne, když máte plný ruce. Každopádně Babiš ustoupil a omluvil se. Taky bylo před prezidentskou volbou a každý detajl počítal a to není moment na boření mýtů.

S Havlem to je to samé, taky tam nic moc nesedí, protože jeho mýtus je s mýtem Sametové revoluce propleten a pád jednoho strhne i druhý.

Spousta lidí na oficiální verzi nevěří od samého začátku, protože měli pod nosem nějaký diskreditující detajl a prostě jim to nešlo.

Spousta lidí na to ještě věřit chce. Nejde jen o ty, co z toho mají prospěch. Jsou lidi, kteří neměli rádi komunisty, měli špatný kádrový profil nebo jen neměli protekce, najednou se dělalo něco proti komunistům, tak přispěchali jak čtyřletý dítě, co nese aspoň jednu briketičku, když rodina vyklízí sklep a teď nechtějí si přiznat, že hráli roli užitečných idiotů.

Na malý vesnici, kde se všichni znají a každej tam na každého všechno ví, by se mu rychle vysmáli v hospodě, že věří tomu, že by ten místní velkej komunista měl najedou syna antikomunistu a nakonec jim zůstalo za prstama místní skladiště, pila nebo přidružená výroba.

Ve velkejch městech nevíte nic. Kdo vyleze na pódium, ten může kecat, co chce, pravděpodobnost, že někdo ví, co dělal on či jeho fotr před dvaceti či padesáti lety, je mizivá. Lidi si nepamatujou ani, co viděli ve filmu. Momentálně mluví v TV nějaká Andrea Sedláčková, co natočila film s Kaiserem. On tam hraje bejvalýho disidenta, jakoby člověka, co je pro přesvědčení ochoten se vzdát všeho. Působí to směšně, pro ty, co si Kaisera pamatují ze seriálu Major Zeman a jak byl za socíku všude vidět.

Sama režisérka má taky takovej lehce záhadnej životopis. Byla na FAMU a podle věku se dostala na tu školu pro děti prominentů hned napoprvé. V roce 89 pak utekla do Paříže a dostala azyl akorát 17 listopadu 89 a hned příští rok se dostala na supervýběrovou filmovou školu FEMIS. Takže přijímačky musela dělat pár měsíců po získání azylu. Jak skládala přijímačky v cizím jazyce, co jim tam předvedla že si ji vybrali mezi těma stovkama místních, z čeho žila, kde brala peníze na školné, proč se teda po revoluci nevrátila zpět na FAMU - která byla už tou dobou samej revolucionář a tedy blízká jejímu srdci. To už tam vysvětlený není, i když by to bylo poučné čtení tak jako tak.

Osud ji zřejmě miloval, jen kdyby pořád nehlásala, jak je kdeco v jejích filmech opsané od života (a to je teda vidět, jak dobře popisuje vztahy, žádný vycucanosti z prstu jako Ordinace v Růžové zahradě), protože člověk pak pomyslí na tatínka její hlavní postavy, důstojníka StB, se kterým má hrdinka samozřejmě špatné vztahy a kterého tam hrál Mrkvička, a který zcela bez disidentů tuneloval.

To pak začne člověk dumat, co vlastně dělal její skutečný tatík a jestli ten milující osud nebyl ve skutečnosti sám tatínek, co ji napřed dostal na extra-protekční školu a pak, když už věděl, co se chystá, ji z té školy radši uklidil až do Francie.

Takovýhle záhady na vesnici nemáte. Staříci nad pivem si pamatujou, co bylo před čtyřiceti lety líp, než co je dneska za den. Jestli něco nechápali tehdá, tak jim to za těch 40 let měl čas mezitím někdo jinej vysvětlit.

V Praze, Hradci či Plzni, když někdo cinkal klíčema na náměstí, tak měl pocit solidarity a sounáležitosti s úplně cizíma lidma okolo, jako kdyby spolu zachraňovali lidi před povodní. Kdo jako hrdina Kolji viděl v davu cinkat i estébáky už ho zas neměl, ale neměl to moc komu říct. Kdo viděl na náměstí nadšeně cinkat dávné soudruhy taky ne. Mohl to říct tak leda rodině a dost.

Kdo viděl Donutila cenzurovat komu se dá mikrofon, či řvát (bez mikrofonu) studenty osobně zmlácené toho 17, na pana mluvčího na tribuně, že jeden či druhý detajl, co právě mluvčí říká, není pravda, a mluvčí, co si do mikrofonu jen mele svoje dál, tak už taky přestal všemu věřit. Komu to říct, když většina lidí, nezná ty věci okolo a neví, co všechno z toho detajlu vyplývá.

Jenže když nejste pod tribunou, ale na kraji náměstí nebo na jiném náměstí, tak už to neslyšíte vůbec, i kdybyste chápali, co ti kluci vlastně říkají.

Co si počít s historkou, někoho, kdo viděl, jak si ještě před revolucí Havel posílal estébáky, co ho měli hlídat, pro cigára. Co s jeho vlastním popisem, jak si do toho strašného vězení nechává posílat doutníčky, tvrdé sparty a jídlo jak z tuzexu. Když to neměli lidi ani venku. Co s bezzubým ex-vězněm, co se směje, že Havel nemusel pracovat a jen si psal, když oni manuálně dřeli.

Co s tím, když sama ČT ukáže bachaře, co bezelstně ukazuje Havlovu celu a říká, jak mu tam vodil Dientsbiera na pokec.

Když padnou tyhle dva mýty a vřed se konečně prořízne, tak při příštích volbách půjde o kdeco, jen pražská kavárna bude pasé, jako je pasé nějaká VŘSR v dnešním Rusku.

Horác-Hogofogo: "Fuj!"
šerif: "Řekl jste 'fuj', cizinče?"
Horác-Hogofogo: "Ano, fuj."
Goodman: "Fuj, Kolalokově limonádě?"
Horác-Hogofogo: "Ano, fuj, Kolalokově limonádě."
Goodman: "Šílenec."
šerif: "Anarchista!"

Mnoho komentátorů se předhání v tom, jaký moment vyhrál M. Zemanovi druhé kolo prezidentské volby. Aniž by se zamysleli nad tím, že věc je mnohem složitější, a tak popisují průběh volby metodou slepců popisujících slona. Ten, který nahmatal chobot, jej popisuje jako hadici. Další nahmatal břicho a tvrdí, že slon je ohromný sud. Třetí nohy a tvrdí, že slon jsou 4 sloupy. pravdu mají všichni a nikdo, popsali pravdivě jen část skutečnosti stejně jako čeští komentátoři.
Voliči dostali na výběr dva kandidáty. Z nich měli vybrat toho přijatelnějšího. A už zde se promítly osobní preference a komplexní hodnocení osoby kandidáta. Komentátoři tvrdí, že voličům nevadilo lhaní Miloše Zemana. Vadilo, ale méně než beznázorovost Jiřího Drahoše. Takže vše, co komentátoři napsali o Miloši Zemanovi nebo Jiřím Drahošovi je většinou pravdivá část komplexního obrazu kandidáta. A pak nastala situace, kdy některé věci vadily na kandidátovi méně než jiné. Voliči prostě jen nesdíleli všechny obavy a hodnocení těch kazatelů vyšší morálky. Někomu vadilo Zemanovo chování při překladu názvu Pussy Riot. A někomu to nepřišlo důležité.
Miloš Zeman vyhrál právem. Kdyby tolik voličů nezůstalo doma (skoro 1/3), jeho vítězství nad J. Drahošem by bylo mnohem vyšší.
Demokratická volba byla jako proslulé odhadování váhy býka pohledem. Průměr hodnocení expertů se od reality lišil mnohem více než průměr hodnocení všech zúčastněných, který byl s odchylkou do 1 kg. Všichni napsali svůj odhad podle svého uvážení a zohlednili v něm všechny své životní zkušenosti v nejlepší míře.
Podobně při volbě voliči podle svých zkušeností a sociální situace vybrali, který kandidát jim vadí méně než ten druhý. Je chybou kandidátů a expertů, že se nepokusili více porozumět všem voličům. Ve voličích žádná chyba není.

Já bych přidal ještě něco,volič je vyléčený ze slibů,co se projevilo u volby prezidenta.
Když se ohlédnu na sliby,tak jich Drahoš měl více a nesplnitelných,nebo nevhodných,nepřijatelných.
Pak bych uvažoval,že Zeman je víc levicoví,kdežto Drahoš se hlásil k pravici.

Dobrý den diskutéři. Vzhledem k tomu, že zřejmě zbytečně mlátíte prázdnou slámu tak si Vám dovoluji nadhodit jedno téma, které mě momentálně tak trochu zaměstnává.
Chodím díky jedné agentuře na brigádu. Z agentury se nedávno ozvala nějaká pracovnice s tím, že potřebuje dokument o přiznání nároku na důchod. Ten požadovaný dokument jsem samozřejmě zaslal. Pak již následovala korespondence a o tu se chci s Vámi zde podělit.
Dobrý den ,
mohu Vás poprosit o informaci za jakým účelem je nám tento dokument zaslán?
Odpověď:
Dobrý den,
tento dokument byl od Vás někým vyžádán s tím, že při nějaké kontrole bylo zjištěno, že se tento dokument u Vás nenachází. Jestli jej nepotřebujete, tak jej vyhoďte a víc k tomu nemám co dodat, jen věřte, že nejsem aktivní idiot a takovou věc bych svévolně a tudíž i zbytečně nedělal.
Mějte se pěkně.
S pozdravem....
Reakce na moji odpověď od šéfky.
Dobrý den...
zřejmě Vás kontaktovala naše nová kolegyně, která zpracovávala Vaši složku do systému. Kolegyně se Vás pouze zeptala na důvod zaslání,neboť nevěděla o co se jedná. Věřím tedy, že nebylo ani do budoucna nebude potřeba využívat expresivní výrazy podobné tomu, který jste využil v předchozí konverzaci.
Dokument o přiznání důchodu od Vás potřebujeme kvůli odvodu zdravotního pojištění. Již jsme si jej tudíž vytiskli a založili k Vašim dokumentům.
Děkujeme . Ing....
Tak tady zatím korespondence končí. Zatím, dal jsem si dva dny klidu. Nedokázal bych takovou odpověď přejít jen tak a zbytečně bych paní ing. poslal někam. Takže , aby jste měli co řešit rozhodl jsem se Vám zde předložit tuto korespondenci s tím, že snad se někdo z Vás chytne a pomůže mi napsat odpověď, která tu slepici odkáže do patřičných míst a přitom jí nikterak nezavdá na možnost traumatu ze zbytečně strávených dní při honbě za titulem.

Děkuji Hnidopichovi, že se mu úspěšně podařilo nasypat do námi mlácené prázdné slámy několi putýnek plnotučného zrní.

Touto dobou už musí být zásluhou našeho bohulibého intelektuálního úsilí ze slámy řezanková drť a z přisypaného obilí jemné obilné vločky.

Teď to jen vzájemně rozseparovat...

V pimprlové komedii stalo se,
že usedla vosa králi na nose.

Král se namích a bouch pěstí do stolu:
"Zavolejte na tu vosu Škrholu!"

Škrhola si řek, že vosu prožene
Sukovicú mohutně se ožene.

A jak tak ta vosa sedí na nose,
bóchne ju - a v tu ránu je po vose.

A zbývá jen, abychom k tomu dodali:
V tu ránu je po vose - a po králi.

Chtěl bych radit - nijak vás však nenutím:
Malé věci řešte ruky mávnutím.

Nedopadnete tak, jak Škrhola,
- nebudou vás považovat...
.....zááá cíísaře pána a jého ródinu!

Pánové,

nerada vám přerušuju vaše sobotní intelektuální tajtrlíkování, protože rozprava o slepicích je téma zcela relevantní pro Vidlákův dvorek.

Ale chtěla bych vás upozornit, že krásná, chytrá a drzá blogerka Lucie Provazníková napsala další článek a je to opět pěkný nářez:

„Ultrapravičák“ Zeman a proč si čtvrtina národa plete EU směřující k totalitě s jakousi pokrokovou modlou"
http://www.lucieprovaznikova.cz/2018/02/03/ultrapravicak-zeman-a-proc-s…