Zachovat tvář

Když americká vojska v roce 2003 vpadly do Iráku, (protože tam Shaddám měl zbraně hromadného ničení - alespoň jak tvrdila CIA) tak si to samozřejmě odbojovali sami. Ale potřebovali mít nějaké krytí, aby to nevypadlo tak zoufale invazně a velmocensky. Proto si pořídili "koalici ochotných", kteří do toho šli s nimi. Nebylo důležité, zda USácký spojenec zvládne něco vybojovat, ale aby vedle té americké vlajky visely ještě nějaké další.

Ke koalici ochotných se tehdy přidala i naše zemička, protože s USA na věčné časy a nikdy jinak. Nicméně EU i Německo tehdy měli názor poněkud jiný. My veřejnost jsme samozřejmě dostali obvyklou dávku keců o mravnosti, solidaritě vůči spojenci, odsudky vůči krvavém diktátorovi a vizí o růžové irácké budoucnosti, ale naše diplomacie s tím měla slušnou kupu práce.

Jak to zaonačit, aby se přijetím příliš nenaštvali Němci a nebo odmítnutím se příliš nenaštvali USáci? Nakonec to vyřešil Hynek Kmoníček, který českou účast diplomaticky formuloval takto:

Česká republika je nejméně ochotným členem koalice ochotných.

S tím se všichni v podstatě spokojili. USák měl svojí vlajku a česky stejně nikdo neumí a Němec věděl, že my budeme první, komu to nebude recht,  kdyby to šlo do háje.

Diplomat je člověk, který vás pošle do prdele takovým způsobem, že se na ten výlet vlastně těšíte. 

Proč to všechno píšu...

Zachování tváře je základní požadavek každého konfliktu. Pokud někoho někam tlačíte a něco po něm chcete (zpravidla něco, co nechce on), tak nestačí to na něj jen vybalit případně to vymáhat. Musíte mu dát takové východisko, aby se nemusel cítit poražen. Musí mít možnost si zachovat tvář. A čím více budete tlačit, tím více bude protivník zahnán do kouta. A čím více někoho utlačujete, tím je odolnější a zoufalejší, až nakonec z toho zoufalství může i vyhrát. Když v lese potkáte bachyni s mladými selaty, vždycky uteče. Protože má kam. Zažeňte ji do kouta a postaví se vám s takovou vervou, že vám ani kvéry k ničemu nebudou. 

Možná je to střídáním generací, ale v posledních letech mám pocit, že právě tento princip našim mladým moderním a dynamickým jinochům nikdo nevysvětlil. Svým způsobem má mládí právo na jednoduché vidění světa a dostatek energie k jeho proměně. Občas to zafunguje. Ale rozhodně to nezafunguje, když protivník nemá východisko. 

Minář dělá svoje demonstrace, chce premiérovu demisi -  požaduje po svém způsobu spravedlnost, ale nedává protivníkovi žádnou možnost ústupu. Pokud mu Andrej ustoupí, ztratí tvář a bude to jeho konec. Ano, přesně tohle Minář chce, ale nevidí, že to Andrej ze své pozice nemůže udělat. Protože prostě nechce skončit chudý a v base. A protože nemá žádnou reálnou možnost ustoupit, tak o ničem podobném ani nepřemýšlí. 

Stejně tak postupuje Kolář s Koněvovou sochou. Tlačí na pilu a pokud se s tím Rusko smíří, tak ztratí tvář. Ano, tohle Kolář chce, ale už z principu tohle Putin nikdy nemůže udělat. Hřib se úplně stejně přidává s koncem války a Novotný si z tlaku na okolí udělal svůj politický model. Ale všichni dohromady nenabízejí rusákovi žádné východisko. Jen totální porážku. Přesně tohle, ale Putin nikdy neudělá ani o tom neuvažuje, ale o to víc uvažuje o tom, jak se pomstít. 

Uvědomují si tihle všichni, že svým tlakem jen zodolňují své soupeře a pokud budou tlačit příliš, nejspíš se dočkají nějaké skutečné formy boje? Protože své požadavky nastavují tak nekompromisně a robustně, že z toho není žádná cesta ven. Jistě, Rusko má i jiné priorty než tři lokální politiky, ale podívejte... stačila pohádka o agentovi s ricinem a už je to vidět. Pro Putina je z jeho hlediska lepší nechat tyhle tři zabít i za cenu mezinárodního skandálu, než být od nich poražen. Ricinový agent je jen pohádka, ale mohla by se zhmotnit v nějaké opravdové tajné operaci. 

Uvědomují si tihle tři (a s nimi o mozí další) proti čemu vlastně jdou? Myslím, že naši tři pražáci už o tom pomalu přemýšlejí. Třeba jim to dojde a prostě se s Rusy domluví na nějakém kompromisu, který budou moci obě strany prezentovat jako výhru. Je to od nich docela furiantské postavit se před medvědí doupě a házet kameny dovnitř, aniž by měli jakoukoliv možnost se doopravdy bránit, kdyby medvěda naštvali. 

A co Minář? Uvědomuje si, proti jaké síle a jakým možnostem stojí? Je si jistý, že nebude převálcován? Může si být jistý, že jeho stoupenci za ním budou skutečně stát, kdyby si teď pro něj došel nějaký Šlachta a strčil ho do vyšetřovací vazby, protože se našel soudce, který podepsal vazbu... Pár míčů na kontě to jejich hnutí má, to by bylo, aby se nenašly nesrovnalosti v účetnictví. Z toho už je jen krůček k obvinění z defraudace či něčeho podobného. 

Jistě, nakonec se nic nenajde, ale po dvou letech ve vazbě je to vlastně už jedno. Nečas se také znovu nestal premiérem. 

Babiš má také poněkud jiné priority než jednoho zrzka v hnědé košili, ale pokud se bude cítit přitlačen ke zdi, kdo ví, co by mohl zkusit. 

Takže milí kavárníci... zkuste ve vašem boji nabídnout protivníkovi nějaké použitelné východisko... třeba dosáhnete víc. Jenže... to byste zase ztratili tvář vy. Chudák Drahoš musel být proti Zemanovi úplně ve všem a za každou cenu, protože kdyby řekl jedinou větu podle starého ještěra, ztratil by své kavárnické voliče. A po Drahošovi to musejí dělat stejně všichni ti, kteří chtějí nějaký hlas z Prahy. Proto neuspějí. Nenabízejí žádné východisko, jen jinou formu vyhlazení. Neměli by se divit, že se protivník brání a bude to dělat stále vehementněji. Nemá kam ustoupit. Každý ústupek bude vykládán jako slabost.