Výlet do Tennessee

Autor
Štítky

Než přejdu k povídání o Tennessee, ráda bych se s vámi podělila o malou úvahu. Před nějakými 10 dny zemřel americký herec Sidney Pioitier.  Shodou okolnosti jsem se týden předtím dívala na film, za který získal Oskara - Lilies of the Field. (Máte-li chuť, zkuste se na to mrknout. Byť je to v angličtině, může tomu porozumět i středně pokročilý student jazyka, protože většina komunikace probíhá mezi hlavní postavou - Homerem Smithem, což je takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu, a jeptiškami z německého kláštera, které žijí v Kalifornii na farmě, kterou jejich řád zdědil, z nichž pouze matka představená umí trochu anglicky, ostatní mluví německy. https://www.youtube.com/watch?v=o9usfYeY5vU&t=132s ) A v tom filmu jsem si všimla několika detailů, které mi od té doby tak nějak vrtají hlavou. Jak už jsem se zmínila, hlavní postavou je člověk, který se živí opravami a měl by být poměrně zdatný řemeslník. Přesto, když vytáhne nářadí, rukojeť kladiva je sněhobílá, ani jedna šmouha. A když staví zeď, chodí si pro každou cihlu zvlášť snad 50 metrů, kýbl s maltou tahá v ruce, přestože v předchozích scénách se vyskytovalo kolečko. Každý, kdo někdy podobné práce vykonával, ví, že rukojeť kladiva, které skutečně používáte, je zašlá od potu smíchaného s prachem, že cihly si navezete kolečkem tam, kde stavíte a že maltu v ruce taky netaháte, je-li po ruce kolečko. Ty scény jely podle scénáře, takže nám je naservírovali scénárista, režisér a produkční. Ani jednoho nezarazily ty drobné nesrovnalosti, protože zřejmě ani jeden z nich nepracoval rukama. Kolik takových filmů jsme shlédli, kdy nám nereálnou skutečnost prezentují umělci. Nekřiví nám to reálný pohled na svět, zvlášť pokud to pokřivení nebude tak patrné jako v tomhle filmu? Do jaké míry nám filmy ovlivňují naše vidění světa a názory na něj?

A teď už k tématu.

Začínám mít pocit, že vám už musí Mississippi lézt krkem. Udělejme si tedy krátký výlet do Tennessee. Byli jsme s Billem v Tennessee několikrát, především ve městě Knoxville navštívit Billovy přátele. Když se podíváte na mapu a necháte si zobrazit trasu mezi středem Mississippi a Knoxville, je vám jasné, že člověk musí jet přes město Chattanooga s tím, že do samotné Chattanoogy to trvá nějakých 6 hodin. Ideální čas na to, udělat si přestávku přes noc. A to víte, že jsem k tomu Billa aktivně přemlouvala, vždyť kdo by neznal písničku Glenna Millera - Chattanooga Choo Choo (Vláček do Chattanoogy)! https://www.youtube.com/watch?v=xO21y9Gflx0 Ráda jsem ji poslouchala už od mala, ale nikdy jsem necítila potřebu si o Chattanooze něco zjistit, takže mi spadla čelist, když jsme Chattanoogou projížděli a já zjistila, že počtem obyvatel se dá srovnat s Plzní, velikostí je někde mezi Brnem a Prahou, je sídlem několika univerzit, a že ta písnička není náhoda, protože co je pro českou železnici Česká Třebová,  to je pro Tennessee Chattanooga. Písnička popisuje cestu vlakem z nádraží Pennsylvania v New Yorku přes Baltimore a Severní Karolínu s konečnou stanicí v Chattanooze. To víte, jen jsme projížděli, tak nebylo tolik času na prohlídku města se všemi jeho atrakcemi, zvlášť když Bill se se svým bolavým kolenem sotva belhal. Večer, když jsme šli na večeři, jen jsem od stolu smutně sledovala světla pozemní lanovky (á la Petřín) jak se pomalu sunou na vrchol Lookout Mountain (Vyhlídková hora), protože mi bylo jasné, že tam se nepodívám. Přesto jsem aspoň Billa ukecala, abychom se zastavili na tom dnes už bývalém nádraží, které bylo přeměněno na luxusní hotel. Mít představu o tom, kam vlastně ten vláček do Chattanoogy směřoval.

Z Chattanoogy jsme dojeli k přátelům, kteří nás mimo jiné vzali na jednodenní výlet do Great Smoky Mountains (Velké kouřové hory - ony opravdu mají zdáli namodralý nádech, jako by se z nich kouřilo), konkrétně do Cades Cove, což je takový skanzen rozkládající se na rozloze zhruba 25 čtverečních kilometrů (okružní vyhlídková trasa měří cca 18 km). Původně tu prý měli letní ležení Čerokíové, kteří tak přečkávali pylovou sezónu z kvetoucí kukuřice, jak ji pěstovali v nížině podél řeky Tennessee. Později se v Cades Cove usadili bělošští osadníci. Velkou paseku v komunitě způsobila válka Severu proti Jihu, která značným způsobem zdecimovala zdejší populaci, a když už se z této rány komunita vzpamatovala, přišla rána další, tentokrát ve 30. letech minulého století - skanzen. Zatímco ve skanzenech na Veselém kopci nebo v Rožnově pod Radhoštěm sestěhovávali starodávné dřevěné stavby, které by se jinak zbouraly, na jedno místo, v Cades Cove nechali stavby na místě, byli to obyvatelé, koho vystěhovali. Z dobových dokumentů vyplývá (a je pochopitelné), že s vystěhováním bylo spojeno hodně hořkosti a křivd. Nicméně, když dnes přijedete do Cades Cove, přivítá vás pohoda a klid. Máte pocit, že tady je ještě svět v pořádku. Už jenom příjezd do Cades Cove. U začátku vyhlídkové cesty narazíte na kovovou krabici, ve které jsou uloženy prospekty k Cades Cove. Krabice není zamčená, u ní je cena za prospekt s tím, že návštěvník si prospekt vezme a do kasičky hodí příslušný obnos. Všechno založeno na důvěře. Nikde ani živáčka, který by to kontroloval. A pak už jedete a před vámi se objevují nádherná panoramata, pasoucí se koně a srnky, staré budovy, potoky valící se vody... (Prý je možné vidět i medvědy, ale to štěstí jsme neměli.) Zahanbeně přiznávám, že jsme výlet absolvovali v autě, jen s několika zastaveními. Billovo koleno mu nedovolovalo chodit velké vzdálenosti, a mimo jiné nás tlačil čas, protože jsme museli být do 4 odpoledne zpátky v Knoxville. Pokud byste snad do Cades Cove někdy zavítali, nechte si na to dostatek času. Stojí to za to.

Poslední, co jsme v okolí Knoxville navštívili, byla mléčná farma Sweetwater Valley Farm. Vedle samotného chovu mléčných krav mají i sýrárnu, která je přes sklo spojená s firemní prodejnou sýrů, takže nakupující může i vidět, jak se sýry dělají. Samotný obchod nabízí širokou škálu sýrů v chladícím boxu podél průhledů do výrobny. Uprostřed obchodu pak je možnost jednotlivé sýry okoštovat. Z počtu krav, které jsem viděla bych si dovolila spekulovat o tom, že vedle prodeje ve firemní prodejně musí zásobovat i další podniky v okolí. Vedle toho, v jiné budově mají expozici vysvětlující výrobu sýra. Jinými slovy, vedle samotné produkce mléka a výroby sýrů mají dobře podchycený i marketing.

Nevím, jestli se ještě někdy do Tennessee podívám. Bill chtěl navštívit kamaráda, co se přestěhoval do Nashville, ale do toho přišel Covid. Uvidíme...

Na první kompilaci obrázků vidíte snímky z původního nádraží v Chattanooze. Pokud máte pocit, že vám interiér něco připomíná, myslím, že by to mohla být Fantova kavárna na hlavním nádraží v Praze. Obě budovy byly postaveny zhruba ve stejnou dobu, takže podobný styl je pochopitelný. Druhá kompilace snímků představuje Cades Cove. A poslední snímek, jak jinak, je ze Sweetwater Valley Farm.

nádraží

skanzen

nabídka jídla

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.7 (91 hlas)

Komentáře

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

vždy dopadnou tak, že původní hezký zmrší do studeného šedého. 

Průměrný počet slepic: 3.7 (7 hlasů)

Norské stavby a architektura
05.12.2017
Také jste si na svých cestách během dovolené v Norsku kladli otázku proč je většina domů natřena červenou barvou? Zatímco dnes hrají domy v Norsku barevnými a pestrými barvami, v minulosti existovaly jen tři barvy – okrová žlutá, červená a bílá. Červená byla nejobyčejnější a proto nejlevnější, vyráběla se z odpadní suroviny měděných dolů, do které se přimíchával rybí olej a krev ze zvířat. Tato barva má vynikající konzervační a ochranné účinky. Také žlutá se vyráběla z rybího oleje. Zato bílá barva byla pořádně drahá a jen někteří si ji mohli dovolit. Barva ukazovala vaše postavení ve společnosti a vypovídala o vašem bohatství. U některých domů můžete spatřit paradox, kdy zadní strany stavení byla často natírána červenou – levnější barvou a na přední stranu směřující k okolo plujícím lodím (v době, kdy moře bylo hlavní dopravní tepnou) byla použita barva bílá.

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)

bylo červené celé. 

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jaktože nic není?

Nadšení propagátoři umlčování svobody slova a největší cenzoři. Propagátoři zavírání lidí za názory. --- A ti všichni jako jeden muž plamenně řeční nutností boje za svobodu podle příkladu Jana Palacha.

Zase jsem pochopil, proč jsem vyhodil televize v roce 1999, a od té doby ji nemám. Hysterie proti Srbům v Kosově pro mě byla tak traumatická záležitost tehdy, že jsem si pustil televizi naposled - a z výšky.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

In reply to by Miloslav Ponkrác (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jan Palach
VĚŘÍM, ŽE VÍCE SVĚTLA POTŘEBA NEBUDE
délka: 52 min
rok výroby 2020
repríza
Jan Palach dal svou obětí na vědomí, že si svého národa váží víc než svého života. Dokumentární film přináší nejen další a nový pohled na jeho osobnost, ale také novou výzvu dnešní generaci (2020). Režie O. Sommerová

21.05
Ticho za Jana Palacha
Jan Palach
TICHO ZA JANA PALACHA
délka: 58 min
rok výroby 2021
premiéra
Hudební vzpomínka Bohdana a Jany Mikoláškových z Památníku Jana Palacha ve Všetatech. Režie P. Vejslík

Průměrný počet slepic: 2.7 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

U vlka je dnes upoutávka od Řezníčka z Brna na knížku V pavučinách času – dobrodružný život našich předků.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2022/01/16/tip-na-dobrou-knizku-lukas-kaspar-jaroslav-cechura/#more-977251

Proč to dávám do souvislostí s každotýdeními poznámkami paní Petry o životě ve státě Mississippi a tak okolo?

Protože ten popis, zkušenosti, popis všední  každodennosti těch úplně normálně žijících lidí dává mnohem lepší obraz o skutečnosti, než zevšeobecňující pohledy z hora, může zcela rozvrátit představy o tom jak to vypadalo/vypadá.

Tu knížku si koupím. 

Průměrný počet slepic: 5 (8 hlasů)

To vážně vypadá dobře. Už jsem zaúkolovala dceru.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Čechura je zárukou kvalitního čtení a poctivé historiografie nezk...ené propagandou.

Průměrný počet slepic: 4.9 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Dobrý večer paní Petro.
Děkuju za další velmi poučný fejeton.Jak moc jsou ve vašich končinách aktivní hmyzáci typu komárů a ovádů a jiné krvesající havěti?Víte, možná že my středoevropané si neumíme představit tu obrovskou velikost naší Země- Někam do Tennesee, Někam ke Great smoky mountains..Víte co mi to evokuje? rádi bychom lítali do Egypta, jezdili do Jugošky, ale vůbec nevíme jaké krásy máme doslova za humny..stačí se jen dívat a vnímat.Jasně ž to tam musí být bomba. dva dny nikoho nepotkat, jen lesy. Prostě, člověk by potřeboval x životů aby zažil a prožil to co by rád.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Obojí tu najdete, jak komáry, tak ovády. Kromě toho ještě klíšťata, chiggers a fire ants. Ti poslední - mravenci - to jsou prevíti, kteří si moc rádi staví mraveniště uprostřed vašeho dvorku, větší část pod zemí. No a vy se tu a tam zastavíte - třeba chcete vytrhnout plevel nebo pověsit prádlo a najednou cítíte, že vás něco lechtá na nohou. A pak začne tanec, jak se rychle snažíte sklepat ty potvory, než začnou štípat. Ono to jejich štípnutí zanechává hnisavé pupínky. A o chiggers taky není co stát. Vidět je není, ale cítit na kůži je. Žijí ve vysoké trávě a na šlahounech ostružin.

Máte pravdu, že Česko má tolik krás, že kdybychom chtěli, mohli bychom trávit dovolené jenom objevováním krás doma v Česku.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)