Vidlákův barometr sucha

Nechci mluvit za situaci se suchem v celé republice, protože ji neznám. Ale pokud bych měl shrnout  poslední rok diskuse o suchu, řekl bych, že sucho loni dorazilo i do Prahy a okolí a tak si toho všimli i ti, kteří donedávna měli vody dost a díky tomu to vypadá, jako by sucho přišlo až teď, nikdy předtím žádné nebylo a všichni jsme žili ve vodním dostatku. To až teď -  to globální oteplování, emise CO2 a Greta... 

Ve skutečnosti se období sucha celkem pravidelně opakují. Například u nás ve Vidlákově máme sucho prakticky každý druhý rok, co paměť sahá. A co paměť sahá, míváme tu i několik suchých roků za sebou, ale jen zcela výjimečně máme po sobě dva roky s průměrnými či nadprůměrnými srážkami. 

Jenže... ono to slvné sucho není tak jednoduché. Za posledního čtvrt století jsme sice měli patnáct suchých roků, ale "jen" sedm let podprůměrné úrody a k tomu ta podprůměrná úroda byla i dvakrát v letech na vodu relativně bohatých. Každý druhý suchý rok se na zemědělství prakticky nepodepsal. A naopak, i přes průměrné a nadprůměrné srážky, stejně se neurodilo z důvodu nedostatku vody. 

Je strašně snadné říci, že málo prší, ale srážky se na suchu podepisují jen z větší půlky. Existuje spousta drobných faktorů, které hrají svoji roli a mohou ji hrát i tehdy, kdy prší naprosto dostatečně. 

Například nejhorší sucho zažil Vidlákov v roce 1947. Srážkově to ovšem byl rok naprosto průměrný, ba nadprůměrný. Ale zjara dlouho a intenzívně mrzlo. Zem byla zamrzlá do 60ti cm. Pak přišly jarní srážky, které celoplošně takřka bez výjimky odtekly po zmrzlém povrchu. Do podzimu se to už nenapravilo a bylo to znát ještě dva další roky. Nejdeštivější měsíce jsou červen a červenec, ale to prší v intenzívních bouřkách a ze čtyřiceti spadlých milimetrů se jich vsákne tak deset. Tehdy to nenapravily ani meze, ani malá rozdělená políčka, ani pěstovaná mnohem pestřejší skladby plodin. 

Dalším suché roky byly koncem šedesátých let. To zase nešlo o mráz, ale o intezívní dlouhodobé větrné počasí. Vanulo ze stepí na sibiři, vzduch byl horký a suchý a vytáhl všechnu vodu z půdy i když - světe div se - opět pršelo nadprůměrně. 

Loni ve Vidlákově opět pršelo průměrně. Ale - koncem května a začátkem června, když se nalévají klasy, tak tři týdny nepršelo. Pouhé tři týdny. Rozdíl mezi dobrou a mizernou úrodou představovala jedna jediná bouřka, která nespadla. Deset milimetrů deště by bývalo zajistilo rekordní úrodu. 

Letos ve Vidlákově nezapršelo prakticky dva měsíce i když průměrné měsíční srážky byly splněny. Akorát že v březnu napršelo na začátku a v dubnu až na konci. Oba měsíce byly lehce podprůměrné,  ale kdyby se ten déšť jen trochu rozdělil pravidelněji, nebylo by po suchu ani památky. Květen už má déšť splněný teď a doplnil i předchozí stav. 

K tomu bylo v březnu teplo a v dubnu zima. Osení rychle vzešlo a schovalo zem před sluníčkem. Navíc nijak extrémně nefoukalo a tak i když déšť přišel pozdě, na většině půd nebyla zem vysušená. Kořínky ještě měly nějakou tu vláhu. Ovšem to, co se selo až na jaře, to vzchází až teď. Ale vzchází to dobře, protože když už nepršelo, tak nepršelo ani trochu a tak si semínka jen tak poležely. Nestalo se, že by vyklíčily a pak zašly. 

Kupodivu sucho prospělo i bramborám. Ty se objevují také až teď. Ale brzy zjara se už probudily mandelinky a protože brambory ne a ne vzejít, tak zašly hladem. Letos bude o dost méně postřiků na bramborách. 

Kolem Vidlákova letošní sucho schytali jen ti, co zachytávají moderní trendy a neořou Ti mají smůlu a počítají značné ztráty. Ostatní jsou celkem v klidu. Samozřejmě do žní je daleko a klidně se může zase stát, že o úrodě rozhodne jedna jediná fronta, která přidá v pravou chvíli nezbytných pět milimetrů vody. Ale zatím se nám plní pranostika - studený máj, v stodole ráj. Všimněte si, že nikdo tam neřeší velikost srážek. Už naši předci věděli, že studený květen zajistí nějakou tu vodu a všechno nevyschne na žhavém sluníčku. 

Já osobně mám jednoduchý vidlácký barometr sucha. Asi nepřekvapí, když řeknu, že je to moje hnojiště. Jen se nesmějte, správně udělané hnojiště je základ všeho zemědělství a já ho mám jako ze žurnálu. Má nepropustné dno, abych nezamořoval spodní vodu dusíkem. Má poměrně vysoké neprodyšné stěny, aby hnůj zbytečně nevysychal. A kromě toho je hnojiště propojené s vedle ležící jímkou do které se stahuje nadbytečná voda.  

Touto vodou já hnůj pravidelně polévám. Jednak tím urychluju rozklad - voda je hodně dusíkatá a jednak zajišťuju hnoji to nejlepší prostředí pro působení hnilobných procesů. Voda prostě prosákne hnojem, něco tam zůstane, něco se vypaří a zbytek se stáhne zase do jímky. Na hnojiště samozřejmě také prší. V suchých měsících vody v jímce postupně ubývá, v mokrých přibývá. 

Opravdové sucho je tehdy, když mi v jímce dojde voda a já musím hnůj vlhčit hadicí. V té chvíli je už opravdu zle, úroda hyne, osení vstřebává vlastní odnože, stromy odhazují plody, myši na polích hynou žízní. Ale dokud slunce a vítr nevytáhnou všechnu vodu z hnojiště, nic  se neděje. Dokud déšť přináší byť jen trochu nové vody, vše je v pořádku. 

A tak hlásím, že špatný rok byl loni, to mi voda došla dvakrát. Ale prozatím ani jednou předtím a letos jsem dokonce musel hnůj přikrývat proti dešti, protože jímka je zatím pořád plná a mám té vody dokonce nadbytek.  

Zkrátka, sucho je kategorie o dost složitější, než se vejde do článku průměrného bojovníka za životní prostředí. A současná hysterie je podle mě mnohem víc jen marketing než odraz skutečnosti. Ano, někomu vyschla studna. Dokonce tam, kde se to nestalo už padesát let. Ale v předchozích letech vyschly studny zase jinde, jen se o tom tak nenakecalo. A pak se zase naplnily. 

Dokonce začínám mít pocit, že pokud současné studené květnové počasí vydrží ještě dva týdny, tak články o suchu na dlouhou dobu skončí a začne se psát o prvních, druhých i třetích povodňových stupních.