Narozeninová

Přátelé, dnes mám čtyřicáté třetí narozeniny. Žádné kulaté číslo, prostě jsem zase o rok starší. Navíc, pokud vím, sedmnáctý březen není nijak zajímavé datum. Roku 461 v tento den zemřel Svatý Patrik. Ale jinak žádná významná bitva, žádné dějinné zvraty, žádné otevírání významných staveb nebo narození nějakého významného státníka. Nic důležitého. Kromě toho Svatého Patrika jsem si jediný milník pro tento den zařídil sám. Před rokem jsem dostal registraci na Institut českého venkova a i když jsem své zaměstnání opouštěl pozvolna, od tohoto dne jsem henten bloger na volné noze.

Dneska jsem také dosáhl třiceti čtyř tisíc sledujících na fejsbůku a můj dosah se přehoupl přes sedm set tisíc lidí. Po delší době jsem se podíval na statistiku přímo Vidlákových kydů i Litterate a rovněž to byl velmi hezký dárek. Přibývá to, přibývá. Jeden milý dárek mi chystají i zemědělci, ale má to být překvapení, takže mám vydržet, oni mi všechno včas řeknou… Tak jsem napjatý jak řemen z transmise.

To všechno díky vám, čtenářům. Jste to vy, kdo sdílí moje články, vy je přeposíláte v mailech, vy mi děláte zpětnou vazbu v diskusích, vy mě chválíte i napomínáte, vy mi zprostředkováváte kontakt s realitou. Strašně si vážím toho, že jsou se mnou stále ještě i ti, kteří mě začali číst tenkrát v roce 2012 u Vlka na jeho vlkovobloguje.

Rád bych dnes poděkoval i těm, kteří mi dali důvěru a rubriku u sebe na stránkách. Martině Kociánové, Jardovi Polanskému, Honzovi Fulínovi, Marku Stonišovi, Ivanovi Smetanovi, Petru Burešovi… i všem ostatním, kteří za mnou v uplynulých letech přijeli, ponoukli mě k něčemu a pomáhali mi táhnout blogerskou káru o kus dál. S některými se naše cesty zase rozešly, ale doufám, že se rozešly v dobrém a až se jednou zase sejdeme, vezmeme se kolem ramen a půjdeme zase kus pěšiny spolu.

Děkuji Petře Rédové, že mě loni tak nějak politicky adoptovala, Davidovi Moosovi i ostatním z jejího týmu. Vážím si, že každý den namlouvá moje články a každý den vznikne audio i video verze. Vždycky jsem si nejvíc cenil pracovitosti a tohle považuju za jeden z největších počinů, který udělal hodně pro to, aby se Vidlák stal opravdu známým. Jen díky každodenní práci těchto lidí jsem měl několik virálních videí a to nejznámější mělo jeden a půl milionu shlédnutí.

Za čtrnáct dní se uzavírají kandidátky do eurovoleb… hádejte na které budu… Na žádné. Tímto dělám dlouhý nos na všechny, kteří „mi viděli až do žaludku, měli mě přečteného“ a věděli, že to dělám kvůli politickému korýtku. Smůla… snad někdy příště. A abych nikomu nekomplikoval život, rovnou hlásím, že já sám to v eurovolbách hodím právě Petře Rédové, protože si to za těch 400 namluvených článků a videí prostě zaslouží. Samozřejmě budu porovnávat a hodnotit šance jednotlivých stran a budu psát, mezi čím si vybíráte, budu hodnotit kampaně, šikovné počiny i chyby, ale tentokrát sděluji svou osobní preferenci dlouho dopředu, abyste o ní věděli.

Zažil jsem neuvěřitelně naplněný rok. Užil jsem si svoje a moje rodina také. Uhnal jsem si cukrovku i vysoký tlak, už vím jaké to je, když člověk nemůže starostmi usnout, i když nemůže usnout z euforie a pocitu dobře odvedené práce. Bylo mi někdy ouvej a vážně jsem se zamýšlel, jestli mám toto všechno zapotřebí a měl jsem i úplně normálně strach… obzvlášť, když jsem utíral jsem slzičky z tváří mé manželky a uklidňoval znepokojené děti, které se bály, že jejich táta půjde do vězení… ale ať se dělo cokoliv, ať se dařilo nebo nedařilo, ať jsem byl nahoře nebo dole, vy, čtenáři, jste mě vždycky podrželi.

Pochybuju, že by kterýkoliv sportovní oddíl měl lepší fanoušky, než mám já.

Vy jste byli ti shovívaví, vy jste mě nezavrhli, když jsem dělal chyby, vy jste mi odpouštěli, když jsem se vydal špatnou cestou, vy jste na mě čekali, když jsem pak doháněl situaci. Vy jste mi při osobních setkáních říkali hezké věci, vy jste mě povzbuzovali, navštěvovali a drželi nad vodou. Vy jste mi dokázali, že největší spoleh je v této zemi na obyčejné lidi, kteří ještě vědí, jak je důležité, držet při sobě.

Děkuji, že vás mám. Vy jste důvod, proč jsem bloger. Vy jste důvod mého optimismu, vy jste důvod, že jsem lopatu vyměnil za nabroušený jazyk a pluh za klávesnici.

Dnes večer si otevřu lahev mého prvního portského, které jsem vyrobil před deseti roky, připiju vám, všem na zdraví a budu doufat, že se s vámi všemi postupně potkám tváří v tvář a přiťuknu si s vámi opravdově.

Děkuji vám všem.

Dnes bez čísla účtu… mám narozeniny.