Každý má svou pravdu - hovno

Jestli tím někdo myslí, že každý má svůj kousek pravdy, tak OK, s tím se dá souhlasit, ale to není to, co ta věta říká. Chápu, v běžném jazyce se vyjadřujeme taky zkratkama, s nadsázkou, poeticky, ironicky, přeneseně atd.

Jenže podle toho, že takováhle prohlášení debaty spíš ukončují, tak mám podezření, že to spousta lidí myslí doslova. Kdyby ne, tak by tady debata teprve začínala: kdo má jaký kousek pravdy ohledně světa, kdy se mýlí a jak ty kousky pravdy jsou dohromady. 
 
Bráno doslova, každý nemůže mít svou pravdu. Nikdy. Neexistuje. Pravda je jen jedna.

Zaprvé pravda znamená, že popis reality odpovídá realitě. Nejsou dvě reality. Je jenom jedna jediná realita. Takže může mít jenom jeden jediný správný popis.

Věta "Na tomto stole je sklenice" je buď pravdivá nebo nepravdivá, ale neexistuje, aby o tom měl každý svou pravdu, protože ta sklenice na tom stole současně je a není. To není možné. Je možné, jen aby tam buď byla nebo nebyla. Nikdy oboje najednou.

Samozřejmě, je možné to pak upřesňovat, jestli ta sklenice je skutečně ze skla a jestli je z plastu, tak jestli se náhodou nemá říkat něco jiného. Může se zkoumat, jestli rozbitá sklenice ještě počítá za sklenici. Jestli můžeme desku na kozách považovat ještě za stůl atd. ale ta podstata tvrzení se dá určit jednoznačně.

Druhá věc je, nakolik správně vyvozujete jednu věc z druhé.

Na jednu stranu je fascinující, jak moc lidí uznává, že věci vyplývají jedna z druhé, vlastně skoro všichni. Na druhou je děsivé, jak málo má ponětí, jak se to vlastně děje.

V debatách věřících s ateisty se věřící stále odvolávají na svoji víru. Nic proti tomu. Víra je víra, tam není, co vyvozovat, prostě věříte nebo nevěříte. Věřící by tedy vůbec neměli argumentovat. Proč by měli? Věří. To stačí. Argumentace netřeba. 

Jenže věřícím to nedá, aby neargumentovali. Slyšíte: Věřím/nevěřím protože... a jeden nebo více důvodů. Tím to ovšem celé zabijou, protože jakmile začnou argumentovat, tak by teda měli argumentovat pořádně. Jenže hned je vidět, že to neumí. Celá argumentace by totiž měla být pořád podle těch samých pravidel a bez jakýkoliv chyb.

Seznamů argumentačních chyb nebo faulů je na internetu plno a popisujou pořád dokola těch několik málo desítek chyb. Nedá pak moc práce v duchu odškrtávat, kde váš oponent dělá v argumentaci chybu.

Stejně jako je jen jedna jediná verze vesmíru, je i jen jedna jediná správná možnost, jak vyplývají věci jedny z druhých. Stejně jako je jen jedna jediná matematika, jako je jen jedna jediná fyzika, jako je jen jedna jediná chemie.

S tím se prostě nedá hnout. 1 + 1 = 2. Tak to bylo, je a bude, zcela nezávisle na tom, co si kdo říká a jakou má "svou" pravdu. A když se všichni dohodneme, že uděláme na realitu dlouhý nos a odteď 1 + 1 = 3, tak jsme jen začali používat znak 3 místo znaku 2, ale ta věc sama, co je svou podstatou výsledném 1 + 1 se vůbec nezměnila.

Jedna pravda prostě být musí, protože není možné z těch samých faktů dojít argumentaci bez chyb k rozdílným závěrům. To prostě neexistuje, nikdy neexistovalo a nikdy existovat nebude.

Buď nemáte stejná fakta nebo jste jeden z vás či oba udělali někde chybu v argumentaci nebo obojí. To je celé.

Můžete se však docela dobře shodnout, když se oba mýlíte. Můžete mít ale taky výslednou pravdu jen řadou omylů, co se navzájem vynulují atd, atd.

Pokud se to nemyslí doslova, tak "Každý má svou pravdu" může znamenat "Nechci se hádat," "nechci nikoho zavrhovat," "nechci nikoho ponížit," "bojím se, že mi rozbijou držku," "nezáleží mi na tom, co je pravda" atd. - je to o kde čem, jen o pravdě ne.

Pravda je jen jedna a nemůže to být konec. Amen

OdpovědětPřeposlat