K Vidlákově stati o automatizaci a robotizaci

Vítr osudu mne v současné době zavál na pracoviště, z něhož jsem zbaběle prchnul před cca 35 lety.

Je to pro neznalé a prvodiváky (výraz "prvodivák" jsem vymyslel já, heč!) taková praktická ukázka inferna, aneb názorné školení, co čeká podle náboženských představ jedince, kteří mají pro Boha a Desatero jen slova pohrdání.

Na vybetonované hrázi rybníka jsou položeny koleje a po nich přijede Oranžový expres. Ovšem nikoli s lidmi, nýbrž s nákladem. Tím nákladem je žhavá struska z vysokých a ocelárenských pecí (rozdíly pro vás laiky jsou nepodstatné). Oranžový je proto, že struska v noci krásně svítí, neb má teplotu něco málo přes jeden tisíc stupňů Celsia, a vypouští zdravotně závadné smrady (mňam).

Pak přijde týpek v trenclích (po většinu roku, a pokud zrovna nečíhá v okolí bezpečák) a pomocí stlačeného vzduchu vyvrátí obrovitánské nádoby (zvané též kokily) otočně uložené na vagónech (jsou podobné silně přerostlým náprstkům) tak, aby žhavá struska vytekla do onoho rybníka, kterému se zde říká "bazyn" (ano, je to bazén).

Až je bazén plný, zchladí se struska vodou na přijatelnou teplotu (něco kolem šedesátky) a začne se pomocí bagrů kopat, nakládat na nákladní auta a odvážet k dalšímu zpracování do drtičů na vzdálenost desítek až stovek metrů za účelem výroby umělého kameniva. Někdy se za účelem docílení jiné kvality kameniva stříká do bazénu voda už při vylévání kokil, ale to jsou zanedbatelné detaily.

Celý ten cirkus s přemísťováním faktického odpadu z výroby železa a oceli se jmenuje "technologická přeprava", odehrává se mimo veřejné komunikace v podstatě v uzavřeném prostoru a vše běží za dosti vysokých teplot, velké vlhkosti (struska chlastá vodu a ta se po rozrušení chladnějších vnějších vrstev následně odpařuje, bohužel s nikoli nepodstatným množstvím prachu) a za přítomnosti dosti agresívních oxidů (kysličníků) síry.

Zároveň je tento cirkus naprosto ideálním místem k nasazení moderní automatizované dopravní techniky.

A teď mrknem na těch pětatřicet let, co se změnilo.

Dosloužily Tatry 148 (https://www.auto.cz/galerie/profi/53821/dokonale-zrestaurovana-tatra-148-proc-je-v-terenu-stale-neprekonatelna?foto=1), což je logické. Dosloužily i Tatry 815 socprc produkce (měly šíleně rozežrané motory, jináč i dnes furt dobré) a na pracoviště, které „prostě MUSÍ jet“, se nastěhovaly Tatry novější produkce (Jamal, Phoenix), jakož i jiné značky (Mercedes, Renault, MAN, Iveco). Volvo a Scania z boje o zákazníka zbaběle zdrhly. Anebo spíš jejich obchodní zástupci měli moc rozumu na to, aby riskovali případnou ostudu.

Po mnoha halasných prohlášeních, polotajných i zcela tajných pokusech se za pětatřicet let došlo k těmto výsledkům:

1/ auta bez řidiče opravdu ještě dlouho ne, tedy aspoň zde.

2/ auta s automatickými, resp. robotizovanými převodovkami opravdu ne, tedy aspoň zde.

3/ auta s všelijakými pomocnými asistenty opravdu ne, tedy aspoň zde.

Proč?

Protože:

• neustále zoufale selhává kvalita a životnost kabelových svazků, tedy „krmení“ oněch „chytrých hejblat“, která mají obstarat všechno za nás lidi.

• neustále zoufale selhává kvalita všeho, co je vystaveno agresívnímu prostředí. Od železa, přes sklo, plasty, barvy, až ke krámům zajišťujícím datové přenosy (GPS, hlídače stavu paliva, atd).

• neustále zoufale selhává technologie čištění oněch čidel (nejen jich), propůjčujících autům „počítačovou chytrost“. Prostě dostat z plastových krytů nánosy zatvrdlého prachomlžného bordelu je prozatím nad síly jak západních, tak východních soudruhů automatizátorů.

Takže tady, na tzv. odvalovém hospodářství nejmenovaných železáren prozatím jaksi s kolem dějin moc nepohnuli. Ba dokonce klesli tak hluboko, že jim v Tatře vyrobili repliky podvozků vojenských Tater 8 x 8 z 80. let minulého století (Tatra je pořád prodává do zemí nepostižených emisním a chytrostním šílenstvím) s původním číslem rámu, aby se vozový park lehce omladil a erár si toho moc nepovšiml (nejlépe vůbec). Nic ekonomicky smysluplnějšího pro přepravu ocelových ingotů v rámci teritoria železáren (asi 5 km) totiž prostě neexistuje.

Co tím chci říci (napsat).

Vůbec nic.

Každý nechť si udělá svůj obrázek sám…