Autoři

Jsem Povidlák.

Také žiju ve Vidlákově a k povidlí mám vztah kladný. Povidlí podporuje správnou funkci střev a tvorbu toho, co je základem hnoje. Jenom s tím kydáním mi  to moc nejde. Ne, že bych občas nekydal, ale kydám málo. Místo, aby hnoje ubývalo, je ho čím dál víc. Ve skříni mám plno "kostlivců", ze kterých budou moji pozůstalí jednou v šoku. Doporučuji jim: nepřebírat to a rovnou to vyházet do velkého kontejneru a v něm to radši spálit na padrť. Bude z toho určitě mnohem víc popela než z mojí tělesné schránky, ale nějaká větší popelnice by na to mohla stačit. Pokud ovšem dojde k dokonalému prohoření.

Co ale s materiálem a taky hnojem virtuálního charakteru, uloženým v mém počítači a v mojí e-mailové schránce? (Facebook neřeším, protožes ním se moc "nekamarádím".)

Proč mě ale napadají takové v podstatě morbidnosti? Jsem o hodně starší než Vidlák.

Vidlákův věk je proti tomu mému v podstatě poloviční. Člověk mého věku by už na myšlenky související s jeho koncem pamatovat měl...

Ve Vidlákově žiju od doby, kdy Vidlák kdesi, kde prožil dětství a mládí, začal chodit do základní školy. On však za těch asi 30 let došel k takovému poznání, zkušenostem a schopnostem, že nechápu, jak je to vůbec možné. A tak mně nezbývá, než mu fandit a nechat se jím inspirovat. Místo toho, že by to normálně bylo naopak.

Co mám s Vidlákem mimo jiné společného je skutečnost, že i já jsem ve Vidlákově "náplava". Je zajímavé, jak to přistěhovalectví většině obyvatel Vidlákova, kteří jsou potomci převážně poválečných přistěhovalců, stále vadí. "Náplavovi" a "přivanadrovalci" zkrátka nedůvěřují. Ale to už mně dávno trápit přestalo. Mám zde  dostatek přátel a  známých, kteří to tak neberou.

Ve Vidlákově se mi zkrátka líbí a žije se mi zde dobře. Léta jsem odtud dojížděl za prací  někam jinam a vracel jsem se sem na chvíli, abych nabral sil. Teď, jako senior, dělám všechno pro to, aby těch sil neubývalo. Na Vidlákov jsem si zvykl a mám ho rád. Už bych ho za nic jiného nevyměnil. Ani za nějaký "Řím", "Senokřupy" nebo "Horákov" s "Lesákovem". 

Na jaře i na podzim jsem patřil k opatrným, dodržoval opatření, nechápal popírače. Na podzim to v naší rodině  udeřilo. Pochopitelně identitu svou i rodiny skrývám, ale podávám vám pravdivé a nezkreslené svědectví o tom,co covidu 19 dokáže.

-Tuctový stařík - dobrá, tak tedy osoba mužského pohlaví, která je věkově prarodičem.

-Hlupák, který dostal trochu rozumu, až když ho skrouhla nevyléčitelná nemoc.

-Bývalý tvrďák, který byl schopen rozchodit i zlomenou nohu a spát deset hodin týdně, a dnes ho likviduje obyčejná rýma (opravdu, to není kec), a brečí jak stará kurva při každé druhé písničce,nebo básničce, neřku-li filmu, protože má nervy úplně a natrvalo v hajzlu.

-Celý život vzteklý a neuvěřitelně protivný tvor, který dokáže nasrat a nastartovat proti sobě naprosto každého dvounožce, včetně lidoopů v zoologické.

-Mamlas s prý dosti velkou pamětí na věci a události, které mu nejsou v praktickém životě naprosto k ničemu a zcela postrádající elementární znalosti nutné pro přežití a průběžné společenské neznemožňování se v běžném současném životě.

- Mám dvě maturity, z vysoké jsem odešel ihned po poznatku, že mi pro život, který chci žít, nemůže nic přinést (éra zmírajícího socíku), a zejména, že nechci ztrácet svůj čas s tehdejším pedagogickým osazenstvem VŠ postižené mou přítomností.

Mojí první hračkou, kterou si pamatuju, by tzv. angličák, maličká kovová, a tudíž nerozbitná kopie obrovského náklaďáku - sklápěče, který se užívá v povrchových dolech. Celé dětství jsem se zajímal o auta, zejména o veterány a historii automobilek. Celý profesní život dělám v dopravě (nejen řidiče), projel jsem půlku Evropy a do nedávna jsem nejraději strkal nos tam, kde se střílelo (Jugoška, Rusko, Ukrajina).

Taky mám jednu šetřivou a plačtivou ženu, která to se mnou táhne už 30 let, a tři potomky, kteří nesou bohužel nejen její genetickou výbavu, takže o počet a intenzitu vzruchů v životě rodinném není nutno nějak zvláště pečovat (v mírné nadsázce co den, to průser).

Jsem z vidlácké rodiny.  Vidlák na pokračování. Zákaz studovat.  Vyučit se na traktoristu. Prolomeno a mohl jsem na střední. Maturita.  VŠ:  Hnojárna, Lesárna, Práva.  Zapreščeno.  Špatný třídní původ. Samostatný agronom, škola si mě vybrala na Školní statek. Původ přestal hrát roli.  Do vojny.  Vojna?  Na základě posudků od zaměstnavatele, školy a obce Raketové vojsko, Země - Země  ráže 20 kilotun.  Vojna?  Mise na Usuri.   SSSR nás tehdy nepoužilo, ač jsme měli ostře nabito.  Kamarádi komunisti se zase skamarádili a jadernou válku nepoužili. 

Po vojně znovu samostatný agronom, poté dispečer, vedoucí střediska,  Hlavní dispečer, vedoucí dopravy, vedoucí přidružené výroby....

Privatizace,  25 let soukromý podnikatel. Poslední podnikání ? Trafika, kde jsem se těšil na styk s lidmi... Zarazil to Nebureš se svým EET. Trafika zařvala, čip do zadele si strkat nenechám.  No a tak jsem měl tři roky do důchodu.  

Měl jsem předvojenskou trojku. Udělal jsem profesní průkaz, psychotesty, kartu řidiče  a vše potřebné a dal se na rajtování s návěsem.   Dva a půl roku před legálním důchodem jsem byl kamioňákem. U těch nejtěžších nákladů.  Betonové panely, sloupy ….  Přijali mě na kamion, když mi bylo 61 let a já za tím nikdy neseděl.  Zajímavé, ne? 

Třetí měsíc jsem oním státem certifikovaným starcem. Nudím se.

Proč jsem se zapojil do zdejšího blogování ?

Protože se mi moc, moc, moc,  líbí to co Vidlák napsal ve svém úvodu " Proč tento blog".  Protože souzním s názorem berrnarda „ že chlap by se měl umět postarat o svou rodinu i kdyby u toho měl potit krev. A až bude v bahně po ústa a bude mu už pouze vyčuhovat nos, tak má právo natáhnout dlaň a žádat o pomoc. Pokud bude křičet, že je v hajzlu a pomozte, když má to bahno kolem kolen, tak to není chlap, ale sračka “ a s názory Alef Nula : „že rodina je máma, táta a děti. Že návštěva má ctít zvyky domácího“.

V tuto chvíli jsem se zarazil, protože tohle zavání přesně tím, čeho se štítím. Totiž sociálních sítí na kterých se setkávají a tzv. svými “přátelí“ jedinci se stejnými názory a tím si žehlí svoje ega….A polarizují společnost, tím, že se utvrzují ve svých pravdách…Proto si dávám za cíl šířit tento blog mezi lidi, své známé anebo přátele, o kterých vím, že mají opačné názory než já a nad některými texty z tohoto blogu se možná aspoň zamyslí a nebudou trvat a prosazovat všemi způsoby jenom svoji pravdu. Protože jak řekl A.Lustig : „Jsme všichni kurvy, bratři a sestry, dámy a pánové; jen musíme znát míru.“

Pokud jde o mne samotného - nemyslím si, že informace o mé osobě jsou důležité - nicméně v kostce - jsem velice vzdělaný a inteligentní, dalo by se říct přímo elita národa a hlavně to co zde napíšu je pravda a nic než PRAVDA !

S úctou k vám i vašim kydům, 

Jsem synek z dědiny u Ostravy zakotvivší nakonec na západě Čech, dřevařský inženýr půl roku před penzí. S manželkou (druhou) máme čtyři syny (každý dva) a dvě vnučky, třetí na cestě. Měl jsem asi dvacet zaměstnání na přeskáčku od dělníka přes OSVČ po ředitele. Žádnou „zašívánu“, všechno ve výrobě mezi lidmi, takříkajíc v první linii včetně vojny (Janovice nad Úhlavou). Slíbil jsem ženě, že ji v penzi vezmu na všechna místa, kde jsem bydlel, pracoval, studoval a vojančil. Když vynecháme Německo, Srbsko a Severní Osetii, projedeme pouze země Koruny české a Slovensko a všude pobudeme den, bude to trvat asi měsíc. Jelikož máme za rohem zámek a pivovar, zbudovali jsme v podkroví čtyři nájemní pokojíčky, aby bylo v penzi na pivo. Beru život, jak běží, ničeho nelituji, jenom se snažím poučit. Nikdy jsem si nevytyčoval smělé cíle, teď ale jeden mám-být moudrým a laskavým dědkem. K obojímu mám ještě daleko, ale snažím se.

 Jsem bývalý pražák přestěhovaný od roku 2007 na venkov do menší střediskové vesnice. Zde jsem výměnou za  pražský byt  získal  malé staré hospodářství, které se snažím vlastními silami obnovovat a budovat.  Začalo to elektroinstalací, čističkou odpadních vod,  dvou obývacích místností  a kachlových kamen s výměníkem, abych měl  kde bydlet.  Pak jsem se pustil do stodoly a budovy  bývalých prasečích chlívků. Bylo by toho hodně k popisování všech zážitků s řemeslníky a celkového budovatelského úsilí.  Jinak moje rozšířená rodina bydlí v Praze, mám už vnoučata  a v létě zde konáme rodinné srazy.  Jinak jsem dlouhá léta hospodský hráč a muzikant. V poslední době jsme zde založili  skupinu dědků, příznivců zpěvu lidových písniček a chodíme trénovat do místní hospody. Zažil jsem si svoje a jsem po  dvojí opakované transplantaci kostní dřeně (taky se chystám popsat zážitky). Teď jsem již od roku 2014 (druhá transplantace)  v takzvané remisi a schopen, úměrně svému věku, různých zednických a budovatelských prací ve kterých  nacházím potřebný relax.    Jinak mám dost dobrý vztah k zemědělství, za mlada jsem jezdil s traktorem a  dělal v kravíně a proto mne Vidlákova filozofie a názory na svět dost oslovují a proto mne také upoutaly. 

Plzeňák, včelař, obdivovatel Vidlákova stylu... později bude doplněno :-)

Seniorka, pyšním se veverčákem st. a dvěma  veverčáky ml., dospělými a z hnízda už vyletěvšími.  Jsem příznivcem zdravého rozumu. Mám-li nějakého boha, je jím příroda a její zákonitosti. Náboženství (jakákoli, o nichž něco vím) nemám ráda. Jsem VŠ, už čtvrt století OSVČ v jiném oboru než vystudovaném, silně háklivá na kvalitu poskytovaných služeb. Vlastních, cizích, státních. Rozumný vlastenec, fanda pěkné češtiny. Pokud se něco zásadního nezmění, budu na podzim 2017 volit Okamuru.

Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.  

Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila. 

Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.

Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.