Dneska se hodlám vysmívat. Všem hlupákům a cenzorům. Všem libtardům, kteří se bojí svobody slova, všem těm, kteří mají právo, aby jejich informace byly regulovány. Všem těm, kteří si myslí, že nežádoucí informace je možné nějak zarazit a kteří si myslí, že když je zarazí, tak zmizí i jejich příčina.

Přátelé, moje odhodlání teď chvíli nechat prezidentské volby na pokoji, mi moc dlouho nevydrželo. Měl jsem totiž v posledních dnech několik zajímavých návštěv z kategorie těch, o kterých nesmím nic říct, ale kteří mají k prezidentskému cvrkotu poměrně blízko dostalo se mi celé řady drobných poznatků, které posunuly mé úvahy zase o kousek jinam a já bych se o to s vámi rád podělil. A také se mi na fejsbůku trochu rozjela hysterie, že vedu lid do neštěstí, takže to musím uvést na pravou míru.

Největší bohatství tohoto blogu jsou jeho čtenáři a diskutéři. Dokonce i na tom fejsbůku máme pod každým článkem celkem kultivovanou debatu. K tomu dostávám denně stovky mailů, či mesengerových zpráv. Vždycky říkám, že právě díky vám čtenářům mám vhled, jak přemýšlí volič na alternativě. Vždycky, když napíšu, že "mám z něčeho pocit," tak to zpravidla vychází z vašich komentářů, postřehů, souhlasů, nesouhlasů... vlastně i nadávek.