… a trochu ironická úvaha

Předevčírem měla strana PRO svojí dlouho avizovanou tiskovku na které svolala na 11.3.2023 velkou demonstraci na Václavák. Spustili k tomu příslušné stránky, budou to propagovat jak to jen půjde, Jindra Rajchl i Jana Zwyrtek Hamplová kolem toho budou pořádně hopkat, v PRO je celá řada aktivních členů, kteří to znají a vědí, jak se roznášejí letáky, jak se dávají bannery na profily, ba dokonce i vědí, jak se organizují autobusy a pokud vím, mají domluvené i nějaké sponzory.

Přátelé, můj dnešní text je prachsprostě komerční. Ale abych vás neochudil o každodenní komentář, vězte, že válka na Ukrajině stále trvá, Rusku samozřejmě docházejí náboje, ruští vojáci nemají co jíst, nemají žádné vybavení, vrhají se do bezhlavých a neúspěšných útoků, Putin je dávno mrtvý, nebo umírá, ruská ekonomika se hroutí zatímco Ukrajina díky západním tankům již brzy smete nepřítele. Zemětřesení v Turecku je samozřejmě strašné, protože tam vládne náš zkurvysyn, zemětřesení v Sýrii je ale v pohodě, protože tam vládne ruský zkurvysyn.

Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu. Totiž, že se nám tu objevuje velká skupina nespokojených občanů, kteří přestávají souznít se státem, začínají se stavět proti současné vládě, jsou protestně naladěni, jsou připraveni naslouchat jiným hlasům, než od našich pravdomluvných médií, stále více se odklánějí od západního pojetí ekonomiky i moci, hledají si alternativní informace a snaží se žít alternativním životem. Jsou nedůvěřiví a je jich už tolik, že si toho všimli i na ministerstvu vnitřností a vydali o tom zprávu.

Takhle okomentoval Vincek Kostelník bitvu u El Alameinu. Není to konec, není to ani začátek konce, ale snad je to konec začátku. A já bych chtěl stejnými slovy okomentovat události posledního půl roku. Dějiny sice plynou kontiuálně, ale navenek se to projevuje „skoky.“ Dlouho není nic poznat, všechno vypadá pořád stejně a pak najednou šup… přijde nečekaná událost, která ukáže, že se doba posunula. Že se někde dole v podhoubí odehrála celá řada neviditelných událostí, kterých si nikdo nevšiml, ale ve skutečnosti měly obrovský vliv.

Tak jsme se včera dozvěděli, že když náš premiér říkal, že jsme ve válce, tak to bylo jen takové metaforické vyjádření… Jinými slovy, když Babiš mluví o míru, tak je to strašení, když Fiala říká, že jsme ve válce, tak je to metafora. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Také jsme se dozvěděli, že onen pytel na mrtvoly, co vyvěsil náš ministr vnitra, také není nijak společensky škodlivý a není to ani přestupek…

Už jsem tu mnohokrát psal o tom, že naše republika těžko může být nějak extra suverénní, když nám tu skoro nic nepatří. Nemáme žádné české banky, nepatří nám většina strategického průmyslu, nepatří nám distribuční sítě a jak jsme zjistili v posledním půlroce, nepatří nám asi ani elektrárny, bez ohledu na to, co je napsané v obchodním rejstříku. Pokud nám něco patří, tak to pracuje pro Německo, kam také směřuje většina našeho exportu. Takhle to prostě je.

Zajisté si pamatujete článek z minulého týdne, ve kterém jsme se vyjadřovali k udavačské aktivitě zaměstnance knihovny Akademie věd, jehož identitu jsme nepropálili a pro sebe si ho pojmenovali pan Ječmínek.

Ano, i o tom byly prezidentské volby. Válka a mír se celkem podrobně propíraly. Koneckonců jsou to už dva měsíce, co nám náčelík štábu Řehka řekl, že je třeba se připravovat na válku velkého rozsahu, protože v případě konfliktu NATO a Ruska v něm budeme od první minuty. Je to týden, co dodal, že pokud by nějaké to bojováníčko skutečně začalo, tak to bez (výběrové) mobilizace nepůjde. Naše kriegsministryně zase zavedla dobrovolné předurčení a raději ani nechci vědět, kolik se toho udělalo v zákulisí, o čem vůbec nic nevíme.

Dnes se ještě jednou vrátíme k uplynulým prezidentským volbám, protože je zapotřebí dokončit toto tříčlánkové poučení z krizového vývoje. Můj včerejší článek totiž spustil docela velkou zpětnou vazbu, že se ve svém hodnocení mýlím. Podle mnohých ve volbách zvítězila především média, která dokázala Babiše dostatečně démonizovat a Pavla andělizovat. Dokázala z referenda o vládě udělat referendum o Babišovi, využít každé jeho slabiny a naopak schovat či vymlčet slabiny Petra Pavla.

Vmém včerejším článku jsem se zamýšlel nad situací prohravšího kandidáta Andreje Babiše. Napsal jsem, že Andrej Babiš se svými kartami sehrál celkem dobrou hru ve které nic neztratil a ještě něco získal, ale na vítězství to prostě nestačilo, protože jeho soupeř byl od začátku na delší straně páky. Babišova kampaň podle mě nebyla vedena úplně špatně, počítala s dobrými i špatnými stránkami Veľkého Bociana, ale narazila na limity preferencí na české voličské scéně.