Když to nejde přes internet....

půjde to přes elektriku...

Včera jsme ve Vidlákově měli výpadek proudu právě v době, kdy obvykle sedím u počítače a datluji poslední úpravy denního článku. Nebyla žádná vichřice, nebyla žádná těžká námraza, Dukovany za kopcem jely na plný výkon, ale stalo se. Můj počítačově geniální bratr zajistil Vidlákovy kydy proti všem druhům hackerských útoků, nemám facebook, ministerstvo pravdy ještě nenašlo moji adresu a ni občanské jméno a tak musela přijít na řadu instance nejvyšší... vypnuli mi proud... Ale dost srandy.

Nový rok máme za sebou a jedeme do finále prezidentské volby. Tož zkusme si ji před prvním kolem ještě jednou zrekapitulovat... 

Máme devět kandidátů. 

Zemana známe. Máme ho na obrazovce prakticky každý den a je popisován se stejnou důkladností a úporností, jako Putin. Každé jeho gesto, každá sevřená ruka, každá grimasa, každá nová piha, každá mizerná špatně prospalá noc, každé jeho slovo, ba každá jeho hláska je propírána horem dolem. Žádná pochybná celebrita, žádná herečka, žádná vítězka reality šou, žádná Hanychová, Mesarošová (sakra fakt to funguje... já vím jak ty žáby vypadají) nemají tolik fotek a videí na internetu, facebooku a nejsou na obrazovce tolik v hlavním čase, jako náš prezident. Zeman je sledován s podobnou úporností jako princezna Dajána a je s ním ze strany novinářů zacházeno jako s Ivetou Bartošovou. 

Rozdíl je jen v tom, že Zeman je poněkud jiný kalibr než zakomplexovaná Máňa z předměstí. On s těmi novináři jaksi umí zacházet. čím víc o něm Klvaňa a spol. píší, že je sráč, tím víc mu dělají reklamu. O Zemanovi zkrátka víme vše. Ne, on není neřízená střela. Každý z nás si dovede naprosto přesně představit, jak bude vypadat jeho dalších pět let ve funkci. Víme to všichni, ve Lhotě i v Praze. Jen někteří se z toho mohou osypat. Zeman podle mě už svoji práci udělal... novinářští králové jsou nazí. Hlavní služba národu je už hotova a je vlastně jedno, zda v ní ještě bude pokračovat a jak dlouho to vydrží. 

Druhý je Drahoš. Toho už také známe. Jednak začal kandidovat už docela dávno a má docela solidní mediální pokrytí. Je vydáván za Zemanův protipól, vrchol slušnosti i dokonalosti. Jen díky němu se pražská kavárna nebude muset za tuto republiku stydět. V kampani vlastně dělá (a to stále dokola) tu stejnou chybu. Mluví. Jakmile za sebe seřadí pět vět a zavede řeč na politiku, okamžitě přijde o nějaké to procento v průzkumech. 

Pak je tu Horáček. Gambler, sázkař... víte dost nechápu, že se mu s jeho téměř neomezenými prostředky nepodařilo zavést řeč na jeho nepochybnou přednost - je dobrý básník. Promiňte mi to, ale jeho básnický talent já obdivuju.  Je podle mě na úrovni Nezvala. Jen se tím nemusí živit. Má úžasné balady, umí moc hezky pracovat se slovy, jeho verše hladí i škrábou, mrazí i hřejí. Když ho slyším dneska mluvit o prezidentování, nechce se mi věřit, že je to ten stejný člověk, co pro Hapku složil většinu textů. Jako by šlo o dva úplně jiné lidi. Je to podle mě jeho vlastní škoda, protože tenhle národ by byl schopen bez mrknutí oka zvolit na hrad Káju Gotta. Horáček jako textař k němu nemá zase tak daleko. Nechápu, že se ani náznakem nepokusil této své přednosti využít.  

Pak je tu Mirek Topolánek. Chce, chce... znám jednu paní, která u něj pracovala v kanceláři. Ta o něm nemluvila jinak než o Tupolánkovi.  Tvrdila, že je to naprostý korunovaný vůl a prý dodnes nedovede pochopit, jak to mohl dotáhnout tak daleko a tak vysoko. Je prý dokonalým ztělesněním přísloví, že když se štěstí unaví....  Každopádně huba mu jede. Sice trochu zcestně, ale zato nahlas, sice kecá nesmysly, ale zato jadrně. Pořád si myslím, že je darem Zemanovi od jeho byznysových přátel, který možná i nevědomky sehraje svojí úlohu. 

A pak jsou tu Ostatní. Nemohu si pomoci, ale nevěřím, že by průměrný volič přicházející domů po šichtě a zasednoucí k televizi rozlišoval mezi Fischerem, Hanigem, Hilšerem, Kulhánkem a .... koho jsem to zapomněl? To není důležité. Jeden jako druhý. Nemohu si pomoci, i když už nesleduju žádné politické debaty, na televizi téměř nekoukám, zprávy nezapínám, tak o Zemanovi vím všechno. To skutečné i neskutečné. to co řekl, i neřekl. Ale o Hilšerovi si nevybavím vůbec nic. S bídou vím, že (asi) Kulhánek dělal velké zvíře ve Škodovce a tuším ten Hanig má co do činění se zbraněmi, ale možná jsem to (stejně jako miliony dalších) popletl.  

Volba prezidenta u nás je volbou největší menšiny. V prvním kole vyhrává kandidát, který má největší počet příznivců a je lhostejné kolik má odpůrců. Do druhého kola postoupí ten, který má nejodhodlanější jádro fanoušků. Nijak se nezohledňuje, pro kolik lidí je uvedený kandidát nepřijatelný. Proto do druhého kola neprojdou kompromisní kluci, kteří by ztělesňovali nějaký střední proud. Někdo, kdo by za cenu ústupků sjednocoval rozdělené tábory. Někdo, kdo by se pokusil spojit Prahu s venkovem, kavárnu s hospodou, inteligenci a pracující lid, bohaté a chudé, silné a slabé. Vyhrají tribuni svých největších menšin. 

Pořád si myslím, že jeden bude Zeman a druhý Topolánek. A je dost možné, že Jeden bude Zeman a žádné druhé kolo nebude.