Ke KSČM jsem se ze všech politických stran dostal vlastně až naposled. Až v době, kdy už nebyli protestní stranou, protože Okamura protestoval lépe a radostněji a kdy už byli mimo sněmovnu, protože co Babiš jednou schvátí, to už nenavrátí. Dostal jsem možnost nakukovat za kulisyaž v době, kdy bylo stoleté dubisko pokáceno liberální demokracií a všem se zdálo, že je to definitivní konec. Ještě pár let tady bude pařez, ale i ten nakonec zaroste mechem… Co by to někoho překvapovalo, vichřice třiceti let svobody a demokracie vyvrátila i mnohé další politické stromy, ač některé měly kořeny ještě hlouběji než komunisté.
Poznal jsem je jako stranu statisíců postavených bytů. Jako stranu tří tras metra, stranu dvou atomových elektráren, stranu dolů, lomů, továren, mostů a přehrad. Tohle zůstalo ze socíku až dodnes a ještě že tak. Postavili toho tolik, že i po pětatřiceti letech drancování je tady pořád ještě co krást a pořád toho ještě dost zbylo. Takových Bakalů se na tom nahrabalo… Pořád ještě máme velký podíl vlastních výrobků na domácím trhu, pořád ještě jsme schopni vlastní produkce hnojiv (a výbušnin), pořád ještě se u nás dělá nějaká ta ocel a pořád ještě máme vlastní písek i výrobu cementu. I ty jaderné elektrárny pořád ještě máme a Jakeš s Biľakem dokonce ještě stihli vybrat místo pro další dvě.
Jen jedno se jim doopravdy nepovedlo. Nevychovali toho nového socialistického člověka. Zkoušeli to po dobrém i po zlém, masově i individuálně, vědecky i pavědecky, s knutou i snahou o blahobyt. Nikam to nevedlo. Lidi zůstali lidmi, pořád si závidějí, pořád se snaží se na sebe povyšovat a sice jsme si všichni rovni, ale všichni si chceme být rovnější. Zbytek jsou dějiny, při kterých se nešetřilo krví, ale to se nešetří ani teď. Vždycky je to ve jménu vyššího dobra a vždycky to dopadne stejně.
Když jsem se začal jezdit po jejich besedách, zjistil jsem, že u KSČM zůstali právě ti, kteří tenkrát především stavěli a projektovali. Pokecal jsem si s lidmi od Dukovan, pokecal jsem si s lidmi od Žďákovského mostu, vyslechl si historky o projektování dálnice D1, poslouchal jsem o rudé záři z vysokých pecí nad Kladnem i Vítkovicemi. Dělnický původ, který to dotáhl na inženýra… to je typický člen dnešní KSČM.
Ti od STB už tam jaksi nebyli… včas pochopili, že jim pšenka pokvete v jiných partajích. Stačí totiž včas překabátit a můžete to dotáhnout až na prezidenta. Zůstali ti, kteří pochopili, že člověk zůstane člověkem, žádný homo comunismus nevznikne a z dávných velkých zápasů o člověka zůstaly především ty kořeny. Strana dělníků, kterým nové stroje braly práci. Strana podvyživených dětí z dělnických kolonií. Strana továrních slumů a boje proti hladu, nad kterým po třech generacích zvítězila. Strana boje proti fašismu.
A jen byla poražena, vrátily se důvody, proč vznikla…
Možná je to těmi hlubokými kořeny, které sahají k lidskému neštěstí moderního věku, ale když jsem se k této straně dostal, měl ten všemi odepisovaný stranický pařez na sobě několik výhonků. V době, kdy už se zdáli být na konci s dechem, udělali totiž několik věcí, které nejsou pro politickou stranu úplně běžné.
Za prvé si za předsedkyni zvolili Kateřinu Konečnou a byla to šťastná volba. Mnohem šťastnější, než si sami uvědomují.
Za druhé si neprožrali stranický majetek a pořád mají velkou disciplinovanou členskou základnu.
Za třetí, projevila se u nich schopnost obrátit list. Schopnost akceptovat, že dnešní zápasy jsou jiné než ty ve dvacátém století. Že znovu zápasíme o samou podstatu naší státnosti a ohrožen je lid i národ zároveň. Bojujeme, aby nám vůbec něco ještě zůstalo v rukou, aby nám tady vůbec ještě něco patřilo. Bojujeme, aby se ještě rodily nějaké české děti, aby ještě někdo stál o český jazyk, abychom se nerozpustili ve velké šťastné evropské rodině řízené Uršulou Leyenovou.
Za čtvrté, pochopili, že si to žádá oběti a pochopili, že ty oběti (jako obvykle) nepřinese nikdo jiný, než obyčejný český člověk. Znamená to začít s politikou znovu od začátku. Znamená to, vzdát se osobních ambicí, vzdát se zavedených schemat a připustit, že nový výhonek poroste jiným směrem, než rostl stranický strom předtím. Není nikdo jiný, kdo by to mohl udělat, protože takřka všechny ostatní lidové politické stromy už zašly a zůstaly jen ty, které zalévá velkokapitál. Ale ten si je šlechtí po svém a řeže jim větve, jak potřebuje.
A za páté… právě tento víkend se rozhodnou, jestli dají svoje kořeny k dispozici celému národu. Jestli dají to, co obtížně uchovali, těm novým mladým, kteří jim vlastně nesahají ani po kotníky, protože dokázali občanku v mobilu, ale ani jednu hráz nad Troubkami. Rozhodují se, jestli upozadí sami sebe ve prospěch všech.
Je to těžké rozhodnutí. Ale je to rozhodnutí vpravdě komunistické. Dát to, co bylo jejich, pro nové obrození národa, který za třicet let probendil skoro všechno, co měl. Tak trochu znárodnit sami sebe…
Přejme jim, aby tento víkend zůstali opravdovými komunisty v tom nejryzejším významu slova.
________________________________________________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
- Log in to post comments
Komentáře
Tragický omyl
Obávám se, že jsme opět svědky tragického omylu. S ohněm v srdci za komunisty. Panebože, to to ještě nestačilo? Statisíce lidí po roce 1945 a 48 horovalo pro tyto ideje, aby pak zjistili, do čeho to vedlo. Ono je potřeba si ujasnit, v čem vlastně žijeme. To okolo nás je onen socialismus s lidskou tváří, tak propagovaný v roce 1968. Tohle nemá s opravdovým kapitalismem nic společného, tvrdý kapitalismus najdete dnes tak akorát v Číně a trochu v USA ( v tomto pořadí). Kolem nás je korporátní socialismus, protože každá korporace je prolezlá jen mírně upravenými socialistickými ideály. Kolektivismus, ideologie společného postupu, nedobytná věrchuška. Místo PŠM (politické školení mužstva) a politických desetiminutovek máme ESG. Místo ideií marx-leninismu máme ideu grýndýlu. Proč asi podporoval "velkokapitál" levicovou Kamalu? Protože ideje socialismu jsou mu paradoxně velmi blízké. Tady všichni vidí, že EU je zlo. Jenomže EU je vlastně RVHP se státní plánovací komisí dohromady. Do obrovské nasouvání zcela nesmyslných předpisů je jen a jen dovedení socialistických ideálů o plánování všeho a všech do praxe. Víme, co bude v roce 2035, ale už se zase bojíme, co bude zítra. Máme tu i mládež novou, mládež nikoliv Gottwaldovou, ale zelenou. Tedy melounovou, vevnitř jsou rudí a levicoví až běda. Je vytvářen dojem, že selhal kapitalismus. Houbes, pouze se rozvíjí nový socialismus a ničí vše, co mu stojí v cestě. I životy a blahobyt lidí, tak jako tomu bylo i v minulosti. S naší bolševicko korporátní vládou v čele. To nemá s pravicí co do činění, to je korporátní socialismus, skoro až komunismus. Pokud tedy horujeme pro ve výsledku stejnou cestu, pak jsme opravdu národ Cimrmana, propagátora to slepých uliček.
Přesně tak!
A prosím, zůstaňte na tomto webu. Vy to umíte sdělit hezčeji. Já, když jim tady něco takového napíšu, tak většinu lidí naseru. Budu muset ještě krapet poladit razantnost textu, ale ten váš se mi líbil tak, že bych ho podepsal.
Korporátní socialismus je oxymórón
čili protiklad. Ale zaručeně existuje KORPORÁTNÍ FAŠISMUS. Jedním z jeho ideologů byl i pán, po kterém se jmenuje hlavní nádraží v Praze.
Vysvětlení pro ty, cop se o to doposud nezajímali: socialismus znamená společné vlastnictví výrobních prostředků. Což korporace určitě nejsou. Nebo se mýlím?!
Už jsi někdy zažil,
že by společné vlastnictví výrobních prostředků vedlo k větší efektivitě firmy?
Já teda taky rád čtu scifi, ale na takovejhle hard prostě ještě nemám.
Něco mi tu chybí...
Něco mi tu chybí. Co to je ? Tady na Vidlákovi je skupina lidí, která je dost uzavřená. Je to skupina, no dejme tomu, starších a něco pamatujících lidí. To nám umožňuje srovnávat i to nesrovnatelné. Je dobré, že velká část z nás má svoje zkušenosti jak za komančů, tak nové porevoluční době. Pokud se zde pokusí něco napsat někdo z "venku" , je nemilosrdně smeten. To je škoda. Střet těch našich názorů s názory těch mladších, co nepamatují komanče a ani je to nezajímá, by byl jistě hodnotně zajímavější. Jim bude patřit budoucnost, jim bude patřit rozhodovat o politické budoucnosti této země, kdo tuto zemi bude řídit atd, atd. Nás, seniorů, je sice velká síla a vypadá to, že nás bude ještě mnohem více. Ale na druhé straně, kolik seniorů se stará o nějakou špinavou politiku ?
Proto apeluji na ty mladší, co si přečtou Vidláka a odejdou. Vykašlete se na nějaké jednoslepičky, které dostanete od zdejších starousedlíků a zapojte se. Vaše názory mohou korigovat naše názory a jistě že i opačně.
Tak asi tak.
Omyl, pane Milane.
Pokud je někdo tak křehký, že se vyděsí a zdrhne po tom, co ho někdo verbálně zcupuje, tak by mě celkem zajímalo, k čemu by vám takový zbabělec bez koulí byl.
I když vlastně jedno použití pro něj bych měl. Má svůj hlas ve volbách.
dneska se nejradikálnější bolševické nápady
líhnou v kedlubnách Pirátů
kritérium vazalství
Psal jsem, že toto téma nás rozhádá, ale na druhé straně bylo napsáno hodně dobrých argumentů, kdo co postavil a kdo co rozkradl. Jsme již v letech a těžko se ustupuje. Nicméně jedno srovnání je objektivní. Existují žebříčky, jak si naše republika stála v porovnání s ostatním světem v r.1989, když šli od válu komunisti, a jak si stojí dnes po 35 letech rozvinutého kapitalismu. Výsledek všichni známe...
Připojím jedno kritérium, které v hodnocení doby za komunistů a doby za kapitalistů zde chybí nebo jsem přehlédl. Toto kritérium je míra závislosti resp. vazalství. Dříve na RVHP a dnes na EU. Dnešní vazalství je nesrovnatelně vyšší než v r.1989!
Takže opět: Zavřeme tu pandořinu skříňku s KSČ/KSČM, mysleme na Stačilo! a na SPD+. Nejlépe na jejich propojení. Máme jiné problémy, aby lidi, co chtějí změnu, to nehodili Babišovi, který potřebnou změnu neprovede. A totéž platí o nějaké budoucí straně na půdorysu staré ODS, kde bude riziko 4,9%výsledku. Byl jsem dlouholetý volič ODS a názor se posunul: Z dnešního morálního a ekonomického marasmu nás svobodný trh nevyvede. Svobodný trh je ovládán korporátem, takže vlastně svobodný ani být nemůže.
>Jaroslav236 dne Pá, 15. 11. 2024, 16:02
Naprostý souhlas a zejména je třeba se řídit posledním odstavcem! MMK
Ufff!
Tak takovou ideologickou bitvu jsem tu fakt zatím neviděl. Ještě že jsem tu včera nebyl. Zakázal jsem si na VK po dvaadvacáté jen pohlédnout. A dobře jsem udělal – zkejsnul bych tu minimálně do půl druhé.
Je jedno, jaké má každý z nás politické vize. Zkušenost ukazuje, že to vždy dopadne trochu jinak, případně úplně jinak. Po 1. světové jsme byli jako nový stát pod patronací VB a hlavně Francie. Jak to dopadlo v roce 38 víme všichni. Po roce 45 si vítězné velmoci dohodly sféry vlivu. My se ocitli v mírovém táboře a Rakousko, ačkoliv bylo dobyto nebo osvobozeno (dnes se k tomu přistupuje alternativně) SSSR, v tom druhém. Zas to skončilo jinak, než si mnozí přáli. V roce 69 jsme si mysleli, že už konečně máme, co jsme chtěli – a dostali s požehnáním sovětských poradců Husáka. Jsme v roce 89 a situace se opakuje. Na rozdíl od nových spojenců nás ale SSSR nechtěl vybrakovat a zbavit národního majetku. A my byli zase poslušní. Máme v tom velkou praxi už od roku 1622 – celou tu dobu až do dneška posloucháme někoho cizího.
Smiřme se s tím. Jsme malá země a z vlastní hloupé vůle jsme se ještě zmenšili. Doba vozových hradeb, píšťal, palcátů a řemdihů je dávno pryč.
Uzavře Scholz mír na Ukrajině do 24 hodin?
Čím víc teče do bot - obzvláště těsně před volbami - tím větší aktivitu je třeba vyvinout:
Německý kancléř Olaf Scholz zahájil předvolební kampaň ve velkém stylu:
telefonoval nejprve Zelenskému, poté - po dvou letech - Putinovi, a chystá se do Kijeva ...
Путин и Шольц созвонились впервые с 2022 года
Ukončeme den úsměvem.
Bananofobie
Hadmut
15. listopadu 2024 17:33
Švédská ministryně pro rovné příležitosti Paulina Brandbergová má fóbii z banánů. Švédský list Expressen nedávno uvedl, že jeho zaměstnanci se snaží zajistit, aby ministryně nebyla při výjezdech konfrontována s banány. V oblastech, kde se ministryně zdržuje, by proto po banánech neměla být ani stopa.
Kdo, když ne ministryně pro rovné příležitosti, by mohl mít tak šílenou fobii? A takoví lidé řídí celou EU. - ptá se a konstatuje Hadmut
Komunismus nás nezachrání.
Ono je to trošku složitější. Úspěchy první republiky byly založeny už Rakousko Uherskem, Marií Terézií, její důraz na vzdělanost, a nástup úspěšných českých vynálezců, průmyslníků, vysokoškolských profesorů, lékařů atd.
Stejně tak úspěchy komunistických vlád, byly založeny už za první republiky, a komunisté po počáteční devastaci všeho prvorepublikového, se skřípěním zubů připustili, že komunizmus je nereálný nesmysl. I když to veřejně nikdo neřekl, a hledaly se slova, jako hmotná zainteresovanost, která sloužila k zakrytí pozvolného vracení k normálu.
Po roku 1989 se opět stavělo na tom co vybudoval minulý režim. Bohužel se dlouhou dobu žilo z podstaty, a společnost se přizpůsobila negativním trendům našich západních spojenců. Ti ve své pýše blbnou a my jejich blbnutí napodobujeme. Navíc se našim západním přátelům podařilo si z nás udělat dojnou krávu, a tak jdeme ke dnu spolu s nimi, jenže rychleji než oni.
Že to spraví komunismus je mylná představa. Spraví to pouze zdravý rozum, ale toho je tu bohužel velmi málo.