Spasitel přichází

tomuto témat mohu věnovat jen málo času. Příroda nepočká a musím jít makat ven.

Tak začnu tím že Kalousek dokáže vlivem na media vynulovat skoro všechny svoje černoty.

Vražda, kšft s bytem.....

Někde existuje spis „Hříchy Miroslava Kalouska“.

Jako je privatizace posádkových kasáren na Náměstí Republiky, které pro stát znamenalo velké mínus za budovu na lukrativním místě.

Založení TOP09 byl mistrovský tah, kdy do krajů jako lídry nasadil známé osobnosti jako Parkanovou, Šmuclera? a Knížete, další si nepamatuji. Tak že to zopakuje?

Najděte si knihu od Šlachty

https://www.databazeknih.cz/knihy/robert-slachta-tricet-let-pod-prisahou-433187

kde popisuje jak Kalousek jako ministr financí objížděl podnikatele a smlouval s nimi podraz na odvody DPH. Tuto knihu psal Robert jako zkušený expolicista a celník ještě nezatížený politikou a není důvod mu nevěřit včetně Lihové a Ropné aféry. Celé toto dílo redigovalo Ministerstvo vnitra tak není důvod hledat nepravdivé informace.  Jak dopadla aféra s „kabelkami“ a zabavenými miliony a množstvím zlata? Omluvou od státu a trestný čin „se nestal“. Robert tuto akci nazval Vlastizradou za dosazování "vlivných" lidí do státní správy.

Důvod proč má Vidlákova teorie naději na úspěch je zapojení lidí co tahají v pozadí za provázky naší politiky a už dlouhodobě ji směrují k „obrazu svému“. Podle mne je to v utajení a pozadí Česká klika proč to nejde.

Veškeré zdroje těchto informací jsou veřejná media:

Pospíšil dodal a financoval provoz tajných telefonů a možná se podílel na akci Dozimetr. Zeptejte se odkud ty šifrované telefony pocházejí, kdo platil pořízení a provoz. 

Benda ovládá Sněmovnu jako „vyštudovaný“ právník už od roku 89, kdy jako člen Listopadové vyšetřovací komise. Dodnes zasahuje do politiky a zákonů ve prospěch koho? Najděte si záznam z hlasování o důvěře vládě a na mne dělá dojem že tam byl „řídícím orgánem“ a je zjevné kdo má zásluhu na tom že tato vláda získala důvěru, už jsem o tom psal dříve.

Benešová a Don Pablo ( a justiční gang) se na vedení tohoto spolku a na ovládání státu legálními prostředky a ve prospěch mocných podílejí nebo tiše souhlasí.

Celé toto téma je na „diplomovou práci“ a mám velké obavy že na obzoru je další podraz ve prospěch stávajícího zcestného vedení státu.

Demokracie je jen hezký termín, ale jak dějiny dokazují nikdy v reálu neexistovala a běh světa určují jen mocenské a nadnárodní zájmy HOVG.

 

Já ani v nejmenším nepochybuji o tom, že pan Kalousek je sekáč. Je to ten, který se nezakecá.

Kdyby mělo dojít na to, co tu skoro až návodně líčí pan Vidlák, tak ti, kteří tu zbydou - zbydou-li jací - , budou ještě v dobrém vzpomínat na Petra Fialu a spol.

Jiří

 

na Vidlákovo, tentokrát nedělní kázání:  Vracíme se do středověku?

Podtitulek: Ne technikou a materiálním vývojem  ale myšlením lidí.

Je to jako se zrušením otroctví v Emerice. Tím se vlastně stali černoši bezdomovci. Nebylo jim dříve lépe?

Po roce 89 bylo potřeba udělat tlustou čáru a začít znova. To isté po roce 89. Proč to nešlo? Doplácíme na to dnes a to hodně. Tak že "stré páky" opět k veslům?

 

V příštím týdnu má Fialova vláda na programu projednání opravdové „bomby“, totiž české verze Green Dealu. Ne náhodou během dovolených. Veřejnost má přes léto na starosti jiné, příjemnější věci. Ostatně balíček EU s názvem „Fit for 55“, klíčová složka celounijního Green Dealu, se před třemi lety schvaloval raději také během prázdnin. Politici čeští i ti unijní jsou si totiž vědomi značné nepopularity opatření, která dané přelomové programy obsahují. Jejich cílem totiž v podstatě je lidem výrazně zdražit celý dosavadní způsob života tak, aby byli nuceni jednat úsporněji, s menším dopadem na klima. To má dláždit cestu k uhlíkové neutralitě roku 2050, což je hlavní cíl celého Green Dealu EU. Český Green Deal, jejž tedy nyní chce v tichosti projednat a následně schválit Fialův kabinet, čítá 811 stran. Obsahuje řadu konkrétních bodů, od zdražení benzinu přes přísnější normy pro novostavby až k novému pojetí lesního hospodářství . 

Více ve článku zde:  https://www.konzervativninoviny.cz/cesky-green-deal-je-tu-benzin-zdrazi-o-10-kc/
 

Já si myslím, že je to už obnošená vesta, hodně průserů, které bude připomínat hlavně jeho konkurence z top a ods. Chytrej, všehoschopnej gauner, který ovšem jako jediný byl schopen utáhnout opratě státním darmožroutům a neváhal profackovat drzého spratka co pořvával, že ho pověsí.

Pane berrnarde, pětilhář Fiala chystá nové zákony a pravidla také pro nové pojetí lesního hospodářství viz předešlá zpráva o Českém  Green Dealu . Je známo že se živíte i tvrdou dřevorubeckou práci v lese a tak jsem zvědav jak vám Fiala zhorší podmínky ve vaší lesnické práci. Jisté je že to nebudou pro vás lepší ale naopak horší podmínky. Fialový Kazisvět již potvrdil že na co sáhne v ČR tak to je již totálně v háji. 

https://www.youtube.com/watch?v=K-wVTb8ukbY

Taky Vám to připadá jako popis naší reálné situace? Asi proto byla tahle píseň od Kryla "zapadnuta".

Taky mě napadla otázka: Bude Trump střelenej jenom jednou, nebo to budou zkoušet, dokud se to nepovede?

Co se týká Kalouskových kšeftů na obraně, nejspíš byl jen bílej kůň a prd věděl, co přesně komu podepisuje.

Kamarád Majkl byl u vrtulníjků a po dvou misích v Jugošce mu zjistili leukémii. Tak se pídil, kde k tomu přišel. Když pomineme vliv munice s ochuzeným uranem na životní prostředí, tak se pídil i jinde. A našel! Podle výrobních čísel zjistil, že za Kalouska levně nakoupené náhradní dály na vrtulníky byly očesány z vraků odstavených v Černobylu, takže nenápadně svítily. Krátce po tomhle zjištění "nezabrala druhá chemoterapie" a Majkl se odebral do věčných lovišť. Týden po pohřbu mu přišlo od Britů vyznamenání za záchrannou misi ještě v Jugošce, kde letěli pro raněné za totálně neletového počasí a vezli britský lékařský tým. Traduje se, že po návratu dala britská doktorka půl láhve whisky na ex, aby se z toho letu vzpamatovala...

Na památku se od té doby na podzim koná Majklův memoriál ve westernové střelbě a výtěžek jde na onkologii.

NATO se mění: Od obrany k útoku

Michael Hudson,  12. července 2024, část 1.,  https://michael-hudson.com/2024/07/nato-focus-from-defensive-to-offensive/

RADHIKA DESAI: Dobrý den, vítejte u 30. hodiny geopolitické ekonomie, pořadu, který zkoumá rychle se měnící politickou a geopolitickou ekonomii naší doby. Jsem Radhika Desaiová.

MICHAEL HUDSON: A já jsem Michael Hudson.

RADHIKA DESAIOVÁ: V zákulisí se na přípravě našeho pořadu každých čtrnáct dní podílejí náš moderátor Ben Norton, kameraman Paul Graham a zapisovatel Zach Weisser. Tento pořad natáčíme v době, kdy se představitelé NATO sešli ve Washingtonu, D.C., aby si připomněli 75. výročí založení NATO. Tato příležitost, naplánovaná před více než rokem, měla být jistě velkolepá, i když za poslední rok se mnohé změnilo a rétorika v důsledku toho začala znít spíše velkohubě než velkolepě.

Zazněla vzletná prohlášení o nejúspěšnější alianci na světě, která přinesla 75 let míru. Ano, to se říká, zatímco bomby padají na Gazu, Ukrajinu a další problémová místa. Nazývají ji oporou globální bezpečnosti. Tato slova hlasitě vykřikoval prezident Biden, aby navzdory všem důkazům přesvědčil svět o svém mládí, duševní čilosti a energičnosti.

Mluví se také o tom, jak naléhavě se musí členové znovu zavázat ke vzájemné obraně před hrozbami, kterým čelí, zejména ze strany Ruska a nyní i Číny, o tom, jak se operace NATO musí rozšířit do Tichomoří. Možná, že organizaci překřtí na NAPTO, Organizaci Severoatlantické a Tichomořské smlouvy.

Hovoří o tom, kolik peněz jsou členové ochotni vynaložit na obranu, a samozřejmě také o tom, kolik peněz a zbraní přislíbí Ukrajině, i když bojem zmožený prezident Zelenskyj vypadá stále nejistěji, zda má projevit vděčnost za tyto dary, nebo vyjádřit nelibost a zklamání nad jejich mizivostí ve srovnání s velikostí ambicí, deklarovaným cílem, kterým je porážka Ruska.

Tato rétorika však bude jen tenkým, gázovým, a dokonce roztrhaným závojem, který sotva dokáže zakrýt oslabení samotné aliance a rozvrat vnitřní politiky jejích členů, které spolu přímo a bezprostředně souvisejí.

Stačí si uvědomit několik zásadních skutečností. Aliance definitivně prohrává válku na Ukrajině. Ukrajina má k tomu, aby se stala 33. členským státem NATO, ještě dále než kdykoli předtím. Francouzi čelí vleklé politické krizi, která jim znemožní hrát jakoukoli významnější roli v NATO nebo v Evropě. Z velké části právě kvůli přehnanému angažmá jejich vlády ve válce na Ukrajině. Stejně oslabená německá vláda bude za rok určitě vyměněna. Britská vláda se může jevit jako ostrůvek stability, ale její obrovská parlamentní většina se opírá o pouhou třetinu hlasů voličů, a to by byla jen pětina, kdybychom vzali v úvahu 40 procent voličů, kteří k volbám nepřišli. Takže vzhledem k tomu, že vláda neslibuje nic víc než pokračování úsporných opatření, i jí by mohly otřást lidové protesty.

Mezi občany členských zemí NATO se rychle šíří odpor proti válce a hostitelský prezident Biden se ocitá pod tlakem, aby odstoupil z prezidentského klání, což i kdyby se nepodařilo, i kdyby se jim nepodařilo prezidenta Bidena přimět k odstoupení, samotný tlak a frakcionářství, které ve straně projevuje, jen přispěje ke zvolení Donalda Trumpa, což je eventualita, které se lídři NATO shromáždění ve Washingtonu děsí nejvíce.

Je tedy pozoruhodné, jak mezinárodní politika NATO a války pronikla do domácích voleb a jak domácí politika toho, co veřejnost může podpořit, podpoří, stále více omezuje mezinárodní akce členů NATO. Zesnulý Arno Maier, historik první světové války a krize ve třicátých letech, že odstartovala krizi od roku 1914 do roku 1945, trval na tom, že mezinárodní vztahy toho, čemu se německy říká Außenpolitik, nelze pochopit bez pochopení Innenpolitik, neboli domácí politiky válčících zemí, a naopak.

To mu připadalo obzvlášť zřetelné, protože byl vědcem počátku 20. století, kdy se masová politika stala v Evropě i jinde realitou. Maier dokumentoval doznívání staré diplomacie, která byla elitní diplomacií tajných smluv a aliancí, územních záborů a dynastického soupeření, v níž na obyčejných lidech nezáleželo a o všem rozhodovaly vládnoucí elity.

Sledoval také nástup nové diplomacie racionálních, otevřených, legitimních a mírových vztahů mezi národy. Ačkoli v západním diskurzu je za jejího hlavního architekta obvykle považován Woodrow Wilson se svými idealistickými plány na Společnost národů, Arno Maier důrazně objasnil, že skutečným architektem nové diplomacie byla bolševická revoluce a mírový dekret z října 1917, který zveřejnil všechny tajné smlouvy, může je všechny odhalit a požadoval, abychom, cituji, všechny válčící strany neprodleně zahájily jednání o spravedlivém a demokratickém míru, míru bez anexí a reparací.

Wilsonových 14 bodů bylo, jak Maier důrazně argumentoval, jen uspěchanou a mnohem méně radikální reakcí na toto převratné prohlášení.

Prolínání domácího a mezinárodního dění je zvláště patrné dnes, kdy se NATO, které je víceméně hrází imperialistického světa proti plné realizaci nové diplomacie, dožívá 75 let a evropské a americké volby ohrožují právě tuto imperialistickou orientaci. A to právě v době, kdy většina světa v čele s Čínou, Ruskem a zeměmi BRICS pokračuje v boji proti staré diplomacii a snaží se projekt nové diplomacie prosadit prostřednictvím nových institucí.

Michaeli, jsem si jistá, že máte co říci. Vím, že chcete mluvit o NATO, ale co si myslíte o tomto prolínání? Prosím, pokračujte.

 

MICHAEL HUDSON: První bod, který jste zmínila, byl, že aliance je namířena spíše proti Rusku, ale co s tím hodlá dělat? To je skutečně otázka.

No, NATO, nebo alespoň Spojené státy, jsou zoufalé. Zdvojnásobují své síly a vypouštějí proti Rusku své stíhačky F-16 s raketami. A Bidenův projev v NATO, myslím, že se ukazuje, že je v tom víc smyslu, než jsme si původně uvědomovali.

On pořád říkal, že Rusko se chystá zaútočit na Polsko a bude to pokračovat z Polska dál právě do střední Evropy. No, a totéž říkal, když debatoval s Donaldem Trumpem. A v té době se to zdálo šílené. Vypadalo to jako stará domino teorie vietnamské války. Když je nezastavíte teď, budete je muset zastavit v Brooklynu, a oni prostě budou pochodovat přímo přes celou zemi.

Ale ukázalo se, že na tom zřejmě něco pravdy bude. Před několika dny podepsaly Polsko a Ukrajina obranný pakt a polský ministr Tusk prohlásil, že Polsko bude sestřelovat ruské rakety nad Ukrajinou, pokud to bude vypadat, že by mohly mířit na Polsko. A samozřejmě cokoli z Ruska směřujícího na západ vypadá, že by to mohlo nějakým způsobem směřovat na Polsko, což je velká země. No, a tím se Polsko stává aktivním hráčem na Ukrajině proti Rusku, protože v podstatě spojuje jejich dvě armády.

Sen NATO, nebo alespoň Bidena, je, že teď, když jste bojovali skoro do posledního Ukrajince, tak teď můžete bojovat do posledního Poláka. A v Polsku už je, jak víte, mnoho základen pro skladování zbraní. Celý ten přechod západních zbraní na Ukrajinu se prostě hromadí na polských hranicích.

No a zdá se velmi pravděpodobné, že Rusko bude bombardovat všechny raketové základny, které jsou připraveny sestřelit jeho rakety. Začne bombardovat tyto zbrojní základny, které se všechny snaží vyzbrojit Ukrajince. A tak skutečně může dojít k válce mezi Ruskem. No a Rusko do té války zatáhne Polsko, nebo Polsko do té války zatáhne Rusko. Tak nějak vypadají plány NATO.

A ústředním bodem vedoucím k NATO a ke všem schůzkám je, že chceme více peněz na poskytnutí zbraní Ukrajině, aby mohla bojovat. To říká Zelenskyj, jen aby nám dali víc peněz na zbraně. No, na první pohled to nedává smysl, protože tam nejsou žádní vojáci, kteří by ty zbraně použili. Na co proboha jdou všechny ty peníze na zbraně?

No, na druhé straně je úkolem NATO podporovat vojensko-průmyslový komplex ve Spojených státech. Takže víme, že bude spousta objednávek zbraní. Kam tyto zbraně půjdou? Půjdou do Polska? Najednou posledních několik dní, zejména polská smlouva, celý problém tak trochu nasvítila. Co si o tom myslíte?

 

RADHIKA DESAI: Myslím si, že celá ta smlouva mezi Polskem a Ukrajinou v podstatě určila, že pokud to bude vypadat, že Rusko zaútočí na Polsko, tak Polsko bude pomáhat Ukrajině a tak dále a tak dále.

Faktem je, že Západ vždycky tvrdil, že NATO je obranná aliance, zatímco ve skutečnosti je útočná.

Jak se jim tedy daří, aby to, co je v podstatě útočná aliance, vypadalo jako obranná? No, dělají to tak, že masivně, hystericky zveličují své vnímání hrozeb. Takže sebemenší věc, kterou nepřítel udělá, představuje velkou hrozbu. Zatímco oni mohou pokračovat, Spojené státy mohou zřídit více než 800 vojenských základen po celém světě. Mohou umístit rakety atd. přímo na prahu cílových zemí. Zatímco pokud protistrana udělá něco v odvetě, pak začíná válku.

Takže takový byl vždycky recept. Můžete to vidět v praxi v Polsku. Ale pozoruhodné je také to, že vlády to dělají a hrají podle starého kopíráku, starého imperialistického kopíráku studené války, po studené válce, je to všechno stejný kopírák.

Ale čím dál víc obyčejných lidí v terénu tomu není nakloněno. Proto Macron utrpěl v evropských volbách takovou porážku. Pak vyhlásil tyto předčasné volby a v podstatě se snaží přesvědčit francouzské voliče, že pokud se za něj nějak nepostaví, že nastane peklo. Ale francouzští voliči se za Macrona odmítli postavit.

Takže v podstatě prosazování té válečnické politiky, té militaristické politiky ze strany Západu, jejímž hlavním nástrojem je samozřejmě NATO, to se ukazuje jako nepopulární pro domácí voliče.

Ve Francii bylo zvoleno mnoho stran, několik stran, které jsou výslovně proti NATO. Chtějí vystoupit z NATO. Takže to je situace, kdy při 75. výročí NATO vlastně ani tak neslavíte jeho velké úspěchy nebo tak něco. Upřímně řečeno, NATO zas tak velké úspěchy nemělo. I o tom můžeme diskutovat. Ale ve skutečnosti jste v podstatě na prahu jeho rozpadu, konečného rozpadu.

 

MICHAEL HUDSON: Uvádíte dva velmi důležité body. Za prvé, NATO začalo jako obranná aliance proti Sovětskému svazu. Nyní je to útočná aliance od Atlantiku po Pacifik. Ale také to, co jste právě řekla, že voliči v Evropě, v Německu, ve Francii, všude, všechny průzkumy ukazují, že většina lidí je proti prodloužení války, z velké části proto, že chtějí, aby se evropský rozpočet vynakládal na sociální programy, ne na válku.

A tím se dostáváme k jednomu z nejzajímavějších účastníků setkání NATO, Viktoru Orbánovi. Jako hlava Maďarska je nyní shodou okolností také hlavou celé EU. No, dovedete si představit, jak je protiruské, zarytě protiruské a promilitaristické vedení EU rozzuřené.

Šéfka EU von der Leyenová, Callasová a ostatní nezastupují evropské voliče. Proto vzniká takový nacionalistický anti-EU tlak napříč evropskými voliči, protože si uvědomují, že EU je řízena v podstatě NATO. NATO řídí evropskou politiku, nikoli zvolení národní lídři.

A máte tam Viktora Orbána, který při svém půlročním působení v čele EU říká: Podívejte, já jsem právě jel do Ruska a právě jsem jel do Číny. A mají pravdu. Je to NATO, které donutilo Rusko bránit rusky mluvící lidi. Je to NATO, ten agresor, který by měl přestat, měl by se stáhnout a NATO by se už nemělo účastnit bojů na Ukrajině, abychom mohli ukončit válku, dát Rusku to, co bude důsledkem vojenského bojiště, a prostě to všechno zastavit.

No, on je někdo, kdo je součástí toho jednání a prostě všechny tak nějak rozčiluje. To je jeho role. A oni říkají, Orbán nemluví za EU, ale mluví, jak zdůraznil, za voliče Evropy.

To je to příčinou napětí, které máme, že EU a vojensko-průmyslový komplex nezastupují voliče. Co to všechno znamená z politického hlediska?

 

RADHIKA DESAI: Jednoznačně. A teď jen dvě poznámky. Za prvé, EU se samozřejmě, zejména díky Maastrichtské smlouvě a tak dále, stala v podstatě exekutorem posledních několika desetiletí. Stala se vykonavatelem neoliberální úsporné politiky v celé Evropě.

Takže v tomto smyslu byla EU samozřejmě nenáviděnou organizací již dříve. A je třeba si také uvědomit, kolikrát byly různé smlouvy odmítnuty občany těch zemí, které o těchto smlouvách uspořádaly referendum. A pak se prostě ta smlouva tak trochu upravila a zapomnělo se na referenda a tak dále.

Takže EU byla prosazovatelem neoliberalismu, ale je tu i další mechanismus. Jak tyto vládnoucí elity stále více prosazují agendu, která je otevřeným porušením přání obyčejných lidí, tak se také uchylují k EU a říkají, že EU vyžaduje toto, víte, bla, bla, a tak dále. A tak se EU stává dvojnásobně nepopulární. Takže to je první věc.

Druhá věc je, že jsem chtěla jenom trochu upřesnit, když jste říkal, že NATO začalo jako obranná aliance. NATO ani nezačalo jako obranná aliance. Musíme si uvědomit,  letos si připomínáme 75. výročí, NATO bylo založeno v roce 1949. A skutečně to, čím bylo, bylo vyjádřením nespokojenosti imperialistických západních zemí se strukturami Organizace spojených národů. Protože struktury OSN v podstatě díky tomu, že tady byl velký moment dekolonizace, existovaly ve světě dvě hlavní komunistické mocnosti. K tomu se přidal dekolonizující se svět. Řada velkých zemí a mnoho zemí se stávalo členy Organizace spojených národů, protože se právě osamostatnily a tak dále.

V tomto kontextu tedy Organizace spojených národů skutečně nebyla místem, kde by Západ mohl prosazovat svou agendu. V důsledku toho tedy vytvořily NATO jako jakési záložní opatření, skutečně klub bohatých zemí, aby mohly mít vlastní nezávislou zahraniční politiku. A samozřejmě to bylo také spojeno s existencí Sovětského svazu a obecněji komunistického bloku, studenou válkou atd. Ale NATO vzniklo jako první.

 

MICHAEL HUDSON: Aha, vy mluvíte o realitě, ne o deklarovaných cílech...

 

RADHIKA DESAI: No, přesně tak. Takže NATO dokonce začalo jako útočná organizace a Varšavská smlouva vznikla až v roce 1954. Takže mělo uplynout pět let. Takže celou tu dobu údajně bojovný expanzivní komunistický blok, který se právě chystal vtrhnout do Evropy, podle rétoriky NATO a tak dále, neudělal nic. Nevytvořil žádnou protialianci.

Jediný okamžik, kdy vytvořil protialianci, byl okamžik, kdy Německo vstoupilo do NATO. A v tu chvíli, kdy se Sovětský svaz a další země ocitly na konci německého útoku během druhé světové války, tak brutálního a krutého německého útoku, měly dost a vytvořily Varšavskou smlouvu. Takže ve skutečnosti nikdy nešlo o obranné spojenectví.

A vidíte, lidé říkají, že 75 let udržovala mír. Ale upřímně řečeno, za prvé, prvních kolik let to je, 30 necelých let, takže 50., 60., 70. a 80. léta, 40 a více let, ale dokud neexistoval Sovětský svaz, nebylo to NATO, které udržovalo mír. Byl to fakt, že Sovětský svaz byl v podstatě nucen vydávat spoustu peněz na armádu, aby se ochránil. A proto byly náklady na to, že se ho Západ snažil napadnout, že se ho snažil zničit, příliš vysoké.

Když se Spojené státy rozhodly bombardovat Hirošimu a Nagasaki atomovými zbraněmi, hlavním účelem nebylo vyhrát válku proti Japonsku. Japonsko už bylo na kolenou. Japonsko se již soudilo o mír. Skutečným důvodem bylo, že chtěly Stalinovi demonstrovat, že mají tyto strašlivé zbraně hromadného ničení, a tím nějak získat převahu.

Nikdy si však nedokázali představit, že během čtyř krátkých let získá Sovětský svaz vlastní jaderné zbraně a posléze i nosiče a tak dále a tak dále.

Takže v tom všem a v celé historii Sovětského svazu byl jeho vojenský postoj, stejně jako z hlediska jaderných zbraní, vždy obranný. Nikdy nebyl útočný, zatímco Západ měl vždy útočný postoj.

Sovětský svaz neustále říkal, podepišme prosím všichni smlouvu o nepoužití jaderných zbraní jako první. A Západ to stále odmítal. A kdyby skutečně, váš účel mít jaderné zbraně byl obranný, tak byste to udělali. Ale Západ to odmítal podepsat. A nakonec v roce 1981, myslím, že to byl Brežněv, který prostě řekl, zapomeňte na to, my prostě vyhlásíme politiku nepoužití jaderných zbraní jako první. Takže to bylo tím pozadím. Takže NATO vždycky bylo, a samozřejmě druhá část je, že po roce 1991 v podstatě NATO neudělalo nic jiného, než že se přímo nebo nepřímo podílelo na západní agresi po celém světě. Nebylo téměř roku, ve kterém by nedošlo ke konfliktu, který by byl v podstatě vyvolán Spojenými státy a NATO.

MICHAEL HUDSON: Máte pravdu, pokud jde o nepřetržitost agrese. Stalin měl hned po vzniku NATO takové obavy, že bude agresivní, že se obával války na západní ruské hranici. A to byl jeden z hlavních důvodů, proč tlačil na Maa, aby se zapojil do korejské války.

Stalin si myslel, že když se mu podaří vázat americkou armádu v Koreji, že ji tam nějakým způsobem připoutá a ta nebude ohrožovat Rusko na západní straně. Lidé si to už skoro nepamatují, ale byla to jedna z jeho hlavních obav.

Pořád se obával, nemusím říkat, že to bylo trauma z nacistického útoku na Rusko za druhé světové války, a pořád se znovu a znovu obával, že jakmile skončí druhá světová válka, tak všichni od generála Pattona až po generála MacArthura řeknou, počkejte, nezastavujte válku. Teď dokončíme to dílo a vyrazíme proti Rusku.

Amerika přišla, naverbovala co nejvíce nacistických vůdců a pověřila je vedením americké politiky v Latinské Americe a ve zbytku světa. Projekt Paperclip přebíral nacisty a vždycky tam bylo, od samého začátku, to protiruské smýšlení.