Sprostý článek o sprostých věcech

Válka v Gaze urychlila spolupráci mezi giganty globálního Jihu, kteří se brání konfliktu podporovanému Západem. Ruskem vedený BRICS a Íránem vedená Osa odporu mohou společně vyprofilovat západní Asii bez přítomnosti USA.

(výrazivo vůči Izraeli jsem výrazně mírnil)

Minulý týden se ruský prezident Vladimir Putin zastavil ve Spojených arabských emirátech - SAE a Saúdské Arábii, kde se setkal s emirátským prezidentem Mohammadem bin Zayedem (MbZ), respektive saúdským korunním princem Mohammadem bin Salmanem (MbS), a poté odletěl zpět do Moskvy na setkání s íránským prezidentem Ebrahimem Raisim.
Klíčovými tématy všech tří schůzek, jak potvrdily diplomatické zdroje, byly Gaza, OPEC+ a rozšíření BRICS. Ta jsou samozřejmě vzájemně propojena.

Strategické partnerství mezi Ruskem a Íránem se rozvíjí závratnou rychlostí, stejně jako partnerství mezi Ruskem a Saúdskou Arábií (zejména v otázce OPEC+) a Ruskem a SAE (investice). To již vede k výrazným změnám v obranném propojení v celé západní Asii. Dlouhodobé důsledky pro Izrael, budou závažné a daleko přesáhnou tragédii v Gaze.

Putin řekl Raisimu něco, co bylo mimořádné na mnoha úrovních:
"Když jsem letěl nad Íránem, chtěl jsem přistát v Teheránu a setkat se s vámi. Byl jsem však informován, že chcete navštívit Moskvu. Vztahy mezi našimi zeměmi se rychle rozvíjejí. Vyřiďte prosím mé srdečné pozdravy nejvyššímu představiteli, který naše vztahy podporuje."
Putinova zmínka o "přeletu nad Íránem" přímo souvisí se čtyřmi ozbrojenými letouny Suchoj Su-35, které letěly ve formaci a doprovázely prezidentské letadlo přes 4 000 km (měřeno po přímce) z Moskvy do Abú Zabí, bez jakéhokoli přistání nebo doplnění paliva.
Jak poznamenal každý ohromený vojenský analytik, americký letoun F-35 je schopen uletět v nejlepším případě 2 500 km bez doplnění paliva. Přesto je nejdůležitějším prvkem to, že MbZ i MbS povolily ruským Su-35 doprovod nad svým územím - což je v diplomatických kruzích něco mimořádně neobvyklého.

A to nás vede ke klíčovému závěru. Jediným tahem na letecké šachovnici, umocněným následným spojením s Raisim, Moskva splnila čtyři úkoly:
Putin dokázal - názorně řečeno - 1) že se jedná o novou západní Asii, kde je americký hegemon druhořadým aktérem; 2) zničil neokonzervativní politický mýtus o ruské "izolaci"; 3) demonstroval dostatečnou vojenskou převahu; 4)  s blížícím se začátkem ruského předsednictví BRICS, ukázal, že má v rukou všechny klíčové geopolitické a geoekonomické karty.    

Zabijte je, ale potichu
Původní pětice BRICS - v čele se strategickým partnerstvím Ruska a Číny - otevře 1. ledna 2024 své dveře třem velkým západoasijským mocnostem Íránu, Saudské Arábii a Spojeným arabským emirátům. Jejich vstup do multipolárního mocenského uskupení nabízí těmto zemím výjimečnou platformu pro širší trhy a pravděpodobně jej bude doprovázet příval investic a technologických výměn.
Dlouhodobá, sofistikovaná hra, kterou rozehrává Rusko-Čína, vede k úplné, tektonické změně geoekonomiky a geopolitiky západní Asie.   
Vedení desítky BRICS - vzhledem k tomu, že jedenáctý člen, Argentina, je prozatím přinejlepším divokou kartou - má pod ruským předsednictvím dokonce potenciál stát se účinnou protiváhou bezzubé OSN.

A to nás přivádí ke složité součinnosti mezi BRICS a Íránem vedenou Osou odporu.
Zpočátku existovaly důvody k podezření, že nevýrazné odsouzení genocidy v Gaze ze strany Ligy arabských států a Organizace islámské spolupráce (OIC) je projevem zbabělosti.
Druhý pohled na věc však může odhalit, že se vše vyvíjí organicky, pokud jde o průsečík velkého plánu navrženého zesnulým íránským velitelem sil Quds generálem Qassemem Soleimanim s pečlivým mikroplánováním vůdce Hamásu v Gaze Yahyi Sinwara, který zná izraelskou mentalitu skrz naskrz a detailně zvážil její ničivou vojenskou odpověď.

Pravděpodobně nejpalčivějším bodem podrobných diskusí v Moskvě v posledních dnech je to, že se možná blížíme k bodu, kdy "signál" rozpoutá koordinovanou odpověď Osy odporu.
V tuto chvíli máme k dispozici pouze sporadické útoky: Hizballáh ničí izraelské komunikační věže na jižní hranici Libanonu, irácké odbojové síly útočí na americké základny v Iráku a Sýrii a jemenský Ansaralláh konkrétně blokuje Rudé moře pro izraelské lodě. To vše netvoří koordinovanou ofenzívu - zatím.

A to by vysvětlovalo zoufalství v Bidenově administrativě ve Washingtonu, doplněné zvěstmi, že potřebuje, aby Izrael dokončil plán Gazy mezi Vánocemi a začátkem ledna. Nejenže se globální optika útoku na Gazu stala děsivě neudržitelnou, ale především delší vojenská kampaň dramaticky zvyšuje pravděpodobnost "signálu" pro Osu odporu.
A to bude mít za následek konec všech promyšlených plánů Hegemona v západní Asii.

Geopolitické cíle sionismu jsou zcela jasné: obnovit si v Západní Asii auru nadvlády, kterou si sám vybudoval, a udržet si stálou kontrolu nad zahraniční politikou USA a vojenskou aliancí.

Klíčovou složkou pro dosažení těchto cílů je zkaženost. Je tak snadné bombardovat, ostřelovat a vypalovat ultraměkké civilní cíle, včetně tisíců žen a dětí, a proměnit tak Gazu v obrovský hřbitov, zatímco "Klub bílého muže" vyzývá izraelské okupační síly, aby je samozřejmě zabíjely, ale spíše potichu.
Narážka na toxickou atlantistku a předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, která osobně nabízí úplatky představitelům Egypta a Jordánska - 10 miliard dolarů Káhiře a 5 miliard dolarů Ammánu -, jak potvrdili bruselští diplomaté. To je mindrák z řešení EU, jak zastavit genocidu v Gaze.  
Jediné, co by egyptský prezident Abdel Fattah el-Sisi a jordánský král Abdullah bin al-Hussein měli udělat, je "usnadnit" nucený exodus a konečnou etnickou čistku Gazy na svých územích.

Protože eschatologickým cílem sionismu zůstává nezředěné konečné řešení, ať už se na bojišti stane cokoli. A samozřejmě, jak naznačuje operace Al-Aksa Flood, kterou 7. října vedl Hamás, zničit jeruzalémskou islámskou mešitu Al-Aksá a na jejím popelu postavit židovský Třetí chrám.  

Co se stane, až přijde "signál"
Máme tu tedy v podstatě plán izraelského premiéra Benjamina Netanjahua "Emigrace nebo vyhlazení" - oproti tomu, co veterán a odborník na západní Asii Alastair Crooke památně nazval "Sykes-Picot je mrtvý" (plán Spojeného Království a Francie z roku 1916 na převzetí vlivu v západní Asii). Tato věta znamená, že začlenění arabských a íránských zemí do BRICS nakonec přepíše pravidla v západní Asii v neprospěch sionistického projektu.  

Tentokrát dokonce existuje velká pravděpodobnost, že budou stíhány prokázané válečné zločiny Izraele v Gaze, protože Palestinci, Arabové a národy s muslimskou většinou s plnou podporou BRICS vytvoří komisi uznávanou globálním Jihem, která postaví Tel Aviv a jeho ozbrojené síly před soud.
Zapomeňte na zkorumpovaný Mezinárodní trestní soud, který je stále podřízen hegemonovu řádu založenému na pravidlech. BRICS pomůže vrátit mezinárodní právo do popředí globální scény, jak bylo zamýšleno při zrodu OSN v roce 1945, než byla vykastrována.

Za současného stavu nebyla žádná mocnost schopna zastavit konečné řešení dirigované rasistickou, etnocentristickou ideologií - Západ proto, že to odmítá; BRICS a země globálního Jihu proto, že ještě nerozehrály svou hru.
To však také otevírá překvapivou možnost, že žádná mocnost nebude dostatečně silná, aby Osu odporu zastavila, až přijde "signál" ke zatažení opony nad sionistickým projektem. Do té doby bude mít Osa nejvyšší morální imperativ, který bude uznáván, ba dokonce k němu bude obyvatelstvo na celém světě vyzývat.

A tak jsme nyní tam, kde jsme: napůl cesty mezi bezmocí a rostoucím sebevědomím arabských zemí. Slepá ulička bude prolomena - možná dříve, než všichni očekáváme.
To nabízí srovnání s předchozí slepou uličkou. Současná slepá ulička mezi bezohlednou verzí hebrejské "civilizace" a vznikajícím islámským nacionalismem - odráží situaci, v níž jsme se nacházeli v prosinci 2021, kdy Washington odmítl Ruskem navržené smlouvy o "nedělitelnosti bezpečnosti". Při zpětném pohledu to byla poslední šance na mírové východisko ze střetu mezi sjednocenou Asií a Západem.

Hegemon ji odmítl. Rusko si zahrálo svou hru - a exponenciálně urychlilo úpadek Hegemona.
Od stepí Donbasu až po ropná pole západní Asie se ozývá stejná píseň. Jak může multipolární globální Jih - stále více reprezentovaný rozšířeným uskupením BRICS - čelit běsnícímu, ustrašenému, nekontrolovatelnému imperialistickému Západu, který hledí do propasti morálního, politického a finančního kolapsu?

„Evropané se dívají na rozpad svobody, jako by se jich to ani netýkalo. Chybí v nich vzdor“ Robejšek napadl staré elity

13. prosince 2023👉 @cz24news

Politolog a ekonom Petr Robejšek je přesvědčen, že elity v Česku, ale i jinde v Evropě, jsou zcela odtrženy od reality obyčejných lidí. Elity politické, mediální i podnikatelské podle něj vytvořily pakt, do kterého odmítají pustit kohokoliv nového, aby se udržely u moci. Nové politické strany jsou pak tímto paktem dehonestovány, protože znamenají ohrožení. Podle Robejška už nelze na elity spoléhat a lidé se o sebe musí postarat odzdola. „Když reprezentace nefunguje zdola nahoru, tak musí napřed začít fungovat dole, mezi námi. Je potřeba, aby se lidé dole začali starat o to, aby jejich společnost tam dole fungovala,“ tvrdí Robejšek.

Robejšek v rozhovoru pro Radio Universum popisoval, jak se elity politické spojily v jeden elitářský celek s elitami mediálními a podnikatelskými. I proto prý současným elitám vlastně moc nevadí stále rostoucí omezování svobody slova.

„Z historie politického chování známe, že intelektuálové se přizpůsobí nejsnáze. Třeba i brilantní hlavy se stanou poplatnými, protože si myslí, že nemají jinou možnost, nebo ji objektivně nemají, protože se jinak neuživí. Takže pro mě z toho vždycky nakonec vypadne materiální zájem, kterému podlehnou ti, kteří se jinak živili právě tím, že byli investigativní, kritičtí a nepohodlní,“ říká Robejšek, že novináři primárně hledí na svůj zisk.

„To je prostě bolest naší doby, že se úlohy jednotlivých institucí demokratického státu posunuly. Politické strany už dnes nejsou odlišitelné podle toho, že obsluhují nějakou klientelu nebo že se snaží pomoci uskutečnit nějakou ideologii. Média už se nepoznají podle toho, že tamto je pravé, tamto levé, tamto je zcela nezávislé, toto má nižší, tamto vyšší úroveň – ale vlastně nám nabízejí v různých odstínech, ale pořád tu samou kaši,“ má jasno Robejšek.

A že stejně tak to funguje u podnikatelů, kteří nás zrovna tak zahlcují všemožnými produkty, které často nemají ani velký smysl, ani skutečný přínos, ale lidé to stejně koupí. „Prostě člověk, který je zmechanizovaný a socializovaný v konzumní společnosti, tohle všechno se sebou nechá dělat,“ upozorňuje Robejšek.

Ten dlouhodobě tvrdí, že u nás i v Evropě došlo k degeneraci politické kasty, protože vlastně neprobíhá žádný koloběh elit. „V dobře fungujícím politickém systému by mělo probíhat cosi jako koloběh elit. To znamená, že elita přichází s novou ideou, tuto ideu se snaží uskutečnit, a třeba se jí to i zčásti nebo úplně podaří, a tím pádem dosáhla svého zenitu, a za tímto zenitem klesá, a je třeba, aby ji nahradila nová elita s novou myšlenkou,“ vysvětluje Robejšek.

Stará elita se tomu ale brání, protože jí je dobře v jejích pozicích – a tak vzniká oligarchizace politiky.

„To znamená, že ti, kteří jsou nahoře, chtějí nahoře zůstat, a to bez ohledu na to, jestli ještě plní svou funkci tak, jak slíbili, jestli ještě vůbec nějakou funkci mají. Ale chtějí tam zůstat za každou cenu. A to vede potom k tomu, že se vlastně brání proti lidem, kterým slouží, vymykají se jejich kontrole, protože kontrola je nepohodlná. Tam by se jim něco předhazovalo, co by znamenalo buďto se změnit, nebo odejít, a oni ani jedno nechtějí, takže se snaží této kontrole bránit. A to je jeden ze zdrojů nebo motivace cenzury, která nechce, aby si občané, kteří jsou suverény v tom kterém státě, aby si mohli stěžovat. A tím vlastně setrvává elita nahoře nekonečné časy, a myslí si, že to tak je správné, a stává se z ní jakási dědičná politická aristokracie,“ pokračuje Robejšek.

Taková politická elita podle něj udělá pro setrvání u moci cokoliv, například se klidně spojí do nesourodé koalice. „Spojí se ti, kteří vlastně normálně nemají vůbec nic společného, nebo měli kdysi: sociální demokracie a křesťanská demokracie, konzervativci a levicoví. Oni se spojí, protože je pro ně důležitější tímto spojením udržet své pozice i za cenu, že své ideály a ideologie zapomenou někde v příkopě,“ tvrdí Robejšek.

Těmto politickým elitám se daří držet nahoře, protože už ve společnosti neexistují korektivy demokracie, jako média a mocenské skupiny mimo vládu. „Instituce demokracie, které dříve fungovaly jako korektivy – to znamená třeba média nebo zájmové skupiny, které zrovna nejsou reprezentovány vládou – se slily v jeden velký mocenský hlas, v jednu velkou mocenskou bublinu, ve které jsou podnikatelé, politici, média a takzvaní experti, kde jsou všichni v jednom navzájem propojeni svými zájmy. A hlavním zájmem jsou mocenské a ekonomické zisky. A z této jistoty se mohou spolehnout na to, že média je nebudou kritizovat za to, že něco dělají nebo nedělají, spolehnou sena to, že to jsou jejich média, jenom hlásné trouby, které zachraňují nebo zdůvodňují, proč je politika vlády správná,“ hodnotí Robejšek tento elitářský klub.

A jakákoliv nová strana to má extrémně těžké, ty staré elity sesadit nebo se alespoň dostat mezi ně.

„Koalice oligarchizovaných stran je příliš silná, odmítá mezi sebe pustit někoho, kdo představuje skutečně opoziční hlas, protože to by je donutilo ke změně, a změna je to, co většina lidí nenávidí úplně nejvíc. To vidíme, kam se podíváte. Všechny strany, které se vymykají z tohoto vzorce, jsou cílem útoků – objektivně pravdivých, nepravdivých, manipulovaných, a tak dál – které mají tyto strany dehonestovat, mají jim znemožnit přístup k moci, mají je držet co možná nejdál od centra, kde je tak příjemně a útulno, a kde už někdo sedí,“ má jasno Robejšek a uvádí příklady stran jako AfD v Německu nebo nacionalisty Marine Le Penové ve Francii.

„Tady se často mluví o tom, kdo rozpolcuje společnost, a tohle je skutečné zásadní rozpolcení zájmů – společnost, od níž se její elita odcizila tak, že žije úplně jinde, jiné životy, a odmítá vzít na vědomí životy těch dole,“ shrnuje Robejšek.

A že cestou pro obyčejné lidi je na elity už více nespoléhat a zařídit se odzdola. „A proto také moje konsekvence z toho je, že se musíme začít zdola starat sami o sebe. Když reprezentace nefunguje zdola nahoru, tak musí napřed začít fungovat dole, mezi námi. Je třeba, aby se lidé dole začali starat o to, aby jejich společnost tam dole fungovala. Je to vlastně pomoc nevýkonnému státu, je to kompenzace toho, co stát už neumí a nedělá. A to tím, že se toho ujmou lidé, kteří k problémům mají blíž, mohou je snáze ovlivnit, a mají na to i povědomí o tom, co je důležité. A pak je to produktivní, pak je to pozitivní. A bylo by potřeba, aby těchto lidí bylo víc. Přibývají, ale není jich dost,“ dodává Robejšek.

ZDROJ: Radio Universum

Slovo "libtard" není žhavou novinkou - v USA se jako reakce na politickou polarizaci objevilo už v roce 2004. Já jsem se s ním setkal daleko později, ale hned mi bylo jasné, koho má popisovat, a že je daleko výstižnější než do té doby používané výrazy. Časem jsem zjistil, že spousta lidí vůbec nechápe, co má libtard znamenat, a někteří si to dokonce mylně vztahují na sebe.

Abych v této záležitosti udělal jasno hned od začátku, dávám sem svou vlastní definici:

Libtard je retard, který si o sobě mylně myslí, že je liberál.

To, co se v současnosti falešně prohlašuje za liberalismus, je jen naprosto zdegenerovanou karikaturou liberalismu v původním slova smyslu.

Příkladem je pseudoliberální postoj "musíš mít rád menšiny, nebo s tebou zatočíme"! Ten se zatím uplatňoval hlavně v podobě společenské ostrakizace, ale současný ministr vnitra Vít Rakušan - kozel zahradníkem - ho chce nyní uplatnit i v rovině trestní:

„Pokud je důvodem jiná sexuální orientace, rasa, barva pleti, politické vyznání, věk, pohlaví nebo jazyk, považuji to za zvlášť odsouzeníhodné. Hnutí STAN i já osobně podporujeme takovou změnu trestního zákoníku, která by tresty za tyhle útoky zpřísnila,“
zdroj: iDnes

Rakušanovi v prosazování současné "liberální" agendy nestačí současné zákony proti fyzickým útokům na ostatní, ale chce přitvrdit a ušít zákony dle neoliberální ideologie.

Být označen za libtarda se dotčeným pochopitelně nelíbí, a tak si vytvořili vlastní definici, aby se nad původním významem nemuseli zamyslet, a u některých z nich, nedej Bože, nedošlo k sebereflexi. Tato definice zní:

"Libtard je urážka, kterou obvykle používají konzervativní trollové na internetu, aby charakterizovali liberály jako hloupé."
zdroj: Dictionary.com

Tato definice není samozřejmě úplně nesprávná, protože by ji všichni odmítli, ale k její pravdivé části jsou přidány následující manipulace:

• Cílem označení jsou liberálové.
  Nejsou. Na klasické liberály, nebo i na příznivce neoliberálních konceptů, kteří o nich ale přemýšlejí a jsou ochotni konstruktivně diskutovat, se označení "libtard" opravdu nevztahuje.

• Používají ho konzervativní trollové na internetu.
  To je velmi zúžené a zavádějící tvrzení. Mnoho lidí (včetně mne) používá toto slovo i v normální mluvě. Osobně ho nepoužívám proto, abych kohokoli trollil (= bavil se vyvoláváním silných emocí), ale abych jednoznačně určil, o kom je řeč, a abych si ušetřil čas a úsilí, které by jinak bylo třeba věnovat komunikaci s libtardy, protože s nimi normálně diskutovat nelze - to jsem zkoušel řadu let. Mimoto je u těch, kteří toto označení používají, nejistá i jejich konzervativní orientace, neboť motivaci odlišit se od "nekalé konkurence" mají i klasičtí liberálové.

Pro libtardy je charakteristická stádovitost, což je jedním z důvodů, proč se mezi nimi tato falešná definice tolik rozšířila. Vezměte si, jak snadno se mezi nimi vžily nálepky pro každého, kdo nesdílí jejich "jediné správné" hodnoty: (výše zmíněný) konzervativní troll, rasista, fašista, rudá mázdra, flastenec, dezinformátor, chcimír, proruský agent / šváb, dezolát. Zastavme se nyní u posledního označení, protože jej lze chápat jako protiklad libtarda. Uveďme si jednu rádoby objektivní definici, jejímž autorem je očividně libtard:

Na počátku 20. let 21. století se slovo dezolát začalo objevovat jako synonymum pro lidi, kteří jsou antisystémově a často i antidemokraticky zaměření; případně pro osoby šířící dezinformace či takové, které dezinformacím bezvýhradně uvěřily.
zdroj: Kdo je to?

Než si vyjmenovávat všechny manipulace v této definici obsažené, pojďme se raději podívat na definici, kterou převzal z české Wikipedie vyhledávač DuckDuckGo, ale na Wikipedii již není (obojí platí pro 7.12.2023). Mezi autory v české Wikipedii totiž převažují uvědomělí, humanitně zaměření intelektuálové, kteří tíhnou právě k "liberální demokracii":

Novotvar dezolát je dehonestující termín pro odpůrce vlády Petra Fialy, jimž se nezamlouvá vládou prováděné porušování platných zákonů, jakož i jiné projevy papalášství.

Čím je stádovitost libtardů způsobena? Mají své autority a informační zdroje, které jim říkají, co si mají myslet, co je správné a co ne, a tyto informace jsou pro ně tou jedinou a nezpochybnitelnou pravdou. Lze se tak domnívat, že si tím kompenzují nedostatky v jejich osobní schopnosti hodnotit informace a rozlišovat dobré od špatného.

Pak by nebylo možné se divit, že mezi libtardy jsou tak rozšířeny fanatismus a agresivita. Když jde 17. listopadu v posledních letech položit věnec k památníku někdo, koho loutkovodiči libtardům označili za nepřítele, je jimi hromadě verbálně napadán; což tak ostatně bývá i při jiných veřejných vystoupeních.

Dalších příkladů agresivity a fanatismu libtardů bychom našli spousty (stačí třeba účet émerického frajera Jiřího Hrdiny na síti X nebo blog uvědomělého publicisty Jana Zieglera), ale to bychom sestavili článek tak dlouhý, že by jej jen málokdo dočetl až do konce.

Další charakteristikou libtardů je jejich destruktivita. Všimněte si vývoje tam, kde se libtardi dostali k moci:

• V severní a západní Evropě se kvůli prosazení neoliberálního konceptu, že je správné přijímat všechny uprchlíky, postupně velmi zhoršila bezpečnostní situace. Státy dokonce mají tendenci trestat ty, kteří proti benevolenci bezpečnostních složek k chování přijatých uprchlíků a jejich dalších generací protestují.
  To ostatně i v Česku předvedl někdejší ministr vnitra Jiří Hamáček, kterého po znásilnění dívky Afričanem poblíž Lovosic zajímalo jen to, "abychom tragédie nezneužívali k tomu, že budeme rozdmýchávat obavy a nenávist ve společnosti" a v této souvislosti napadl Tomia Okamuru kvůli jeho vyjádření na facebookovém profilu a následným hněvivým reakcím uživatelů Facebooku.

• Hospodářské výsledky v Česku po nástupu vlády Petra Fialy jsou katastrofální. Tato vláda má sklon připisovat původ problémů předchozí vládě Andreje Babiše, ale dva a půl roku po jejím konci je normálně uvažujícímu člověku víc než jasné, že jde jen o výmluvy.
  V samostatném Česku dosud nevídaná inflace je zčásti daná neschopností a neochotou vlády poradit si s oligopolem obchodních řetězců, zčásti neuvěřitelnou vládní servilitou vůči všem zeleným nesmyslům přicházejícím z Brusele. Na druhou stranu kvůli nařizování cen léků sem nechtějí distributoři kvůli nízkým maržím dodávat, a tak dochází k výpadkům dodávek i tak základnách léků jako penicilin. Vinou přemrštěných cen za energie čeká Česko v roce 2024 zatím nevídaná vlna krachů. Na další vlády dopadne i historicky nejdražší nákup stíhaček z USA.

Za nejtypičtější charakteristikou libtardů považuji nesoudnost. Už jsem psal o tom, jak si nechávají vymývat mozky těmi správnými autoritami a médii. Ale i v takovém případě každý může sám za sebe na základě výsledků zhodnotit, jestli něco fungovalo, nebo ne, a pokusit se rozlišit příčiny a následky.

Naneštěstí jsme neustále svědky následujícího vzorce:

• Stádu libtardů je sdělena progresivistická idea jako ta správná.

• Stádo libtardů ji fanaticky a agresivně pomůže prosadit.

• Autority stáda libtardů ideu, samu o sobě destruktivní, uskuteční obvykle ještě destruktivněji, než je nutné.

• Prakticky nikdo z libtardů nemá dostatek soudnosti, aby ideu a / nebo její uskutečnění odsoudil.

Na nejvyšší úrovni EU (s nejvyšší koncentrací libtardů) byla už mnohokrát protlačena rozhodnutí, která v členských zemích vedla k problémům, ale odpovědí chybujících nebyla náprava, nebo aspoň omluva. Odpovědí bylo volání po předání více moci do jejich rukou.

Je tak naprosto nabíledni, kam z hlediska svobody a životní úrovně bruselský režim, k němuž libtardi tolik vzhlížejí, směřuje. V Česku je tento vývoj vinou servility dlouhodobě vládnoucích a hlavními médii podporovaných politiků ještě umocněn.

Přesto můžeme v diskuzích na médiích typu Seznam nebo iDnes vidět, jak jsou dotyční přesvědčeni o své morální a vzdělanostní nadřazenosti a navzájem si přizvukují v agresivním prosazování svého přesvědčení. Tyto diskuze ovšem často vypovídají pouze o realitě jejich kruhů, protože z diskuzí byli nekonformisté a silní oponenti libtardovanou administrací postupně vyházeni. Už jsem viděl i poměrně rozumné diskuze nedlouho po vydání článku, kde správně uvědomělé příspěvky byly na základě hodnocení zcela v pozadí, pokud už vůbec v diskuzi byly. Takové se však po nějaké době v diskuzi prostřednictvím bůhvíjak ovlivněného hlasování objevily v popředí a rozumná diskuze se vytratila.

A právě propagandistická média ruku v ruce se vzděláním podle bruselských směrnic vyrábí z našich nejmladších generací další libtardy. I spoustu lidí, kteří libtardi nejsou, přesvědčil kolovrátek v hlavních médiích o některých "pravdách" libtardů, což nám přineslo nejhorší vládu i nejhoršího prezidenta v dějinách samostatné ČR.

Nyní se věnujme pokrytectví libtardů, jež by bylo možné považovat za neuvěřitelné, ale na základě předchozích bodů lze usoudit, že když už se chovají jako blbci, tak raději žijí v popření. Proto se rádi prohlašují za slušné, vzdělané a chápou sami sebe jako ochránce svobody a demokracie. Jak se ale chovají v praxi?

• V libtardí kultuře jen kvete udavačství, podobně jako za vlády KSČ, ač libtardi komunisty berou jako nepřátele a - podobně jako psychiatričtí pacienti vidí přízraky - libtardi vidí všude kolem sebe komunisty, i když ti byli definitivně poraženi už před celou generací a jejich počty i zbytky moci dále ubývají.
  
  Libtardi moc rádi udávají jakékoli politicky nekorektní projevy jak na internetu, tak mimo něj. Často se kvůli tomu skupinově koordinují s tím, že když na příspěvek na sociální síti bude dostatečněkrát nahlášen, i kdyby to mělo být s falešným důvodem, bude zcenzurován.
  
  Ve snaze odstranit politickou konkurenci Andreje Babiše se libtardi neštítili udávat ho v Bruseli, aby přišel o dotace, zcela bez ohledu na dopady na české hospodářství jako takové.

• Pokrytectví libtardů se typicky projevuje dvojími standardy.
  
  Libtardi si moc rádi dělali legraci ze špatné angličtiny Aleny Schillerové, ministryně ve vládě Andreje Babiše, a novináři z médií hlavního proudu - prostředí hemžícího se libtardy - se v této záležitosti aktivně angažovali. Nedávno zkoušela redaktorka v televizi Andreje Babiše z jeho znalosti angličtiny, němčiny a francouzštiny. Neviděl jsem ovšem libtardy dělat si legraci ze současné vlády, plné nekompetentních idiotů, což se často týká i jazykové vybavenosti. Hovno v hedvábné punčoše Petr Fiala neumí anglicky prakticky vůbec. Nezaznamenal jsem, že by kdokoli z mediálních aktivistů někoho z vlády testoval.
  
  Poté, co byl Andrej Babiš označen politickými konkurenty (neoliberály, jak jinak) za nežádoucího, objevila se na jeho adresu označení jako "estébák" nebo "Bureš". Nicméně, jak se projevilo v případě Petra Pavla, členství v KSČ a represivních složkách státu za minulého režimu, stejně jako přezdívku "Pávek" ze spisů STB libtardi ignorují, protože Petr Pavel má ty správné progresivní postoje.
  
  V roce 2019 napsal radní za ODS z Jesenice na Facebooku mj.: Zeman je druhý Hitler a je nutné ho podřezat jako svini. Případ byl nakonec poslán jen do přestupkového řízení, dotyčný nakonec ani nebyl vyloučen z ODS. Ve světle toho, za jaké výroky byly za vlády Petra Fialy odsouzeni běžní občané, jde o výsměch spravedlnosti. Ani si nechci představit, co by se dělo, kdyby někdo podobně silné výroky vypustil na adresu současného prezidenta Petra Pavla, přestože jeho dosavadní činy k tomu motivují daleko silněji.
  
  Co se týče volebního sloganu ODS posledními volbami do Poslanecké sněmovny "Babišova drahota", tu považovali libtardi za špatnou. Daleko horší drahota za Fialovy vlády zjevně nevadí.
  
  Dále mají libtardi obecně tendenci řešit nešvary v nesvobodných zemích jako je Rusko nebo Čína, ale zavádění podobných nešvarů v Česku, potažmo v EU, ignorují. Typickým případem je omezování svobody slova v poslední době.

• Libtardi jsou i značně morálně flexibilní. Tento bod se částečně prolíná s bodem předchozím, ale zde je větší důraz na změny v postojích libtardů v čase podle toho, co zrovna tvrdí jejich autority a mainstreamová média.
  
  Pokud až donedávna někdo prohlašoval, že Ukrajina ve válce nemá žádnou šanci, nebo že nevítězí, byl libtardy okamžitě označen za šiřitele ruských dezinformací. Dnes už to píšou i mainstreamová média, takže je to pro ně realita, a co bylo dřív, pro ně prostě neexistuje.
  
  K tomuto bodu jsem chtěl dodat daleko víc příkladů, ale obtížně se mi dohledávaly, takže moc děkuji D-FENSovi, že napsal článek Libtardí lobotomie, s nímž přišel jako na zavolanou a příklady vypsal za mě.

V článku jsem několikrát zmínil neoliberalizmus. Proč dotyčné jednoduše nenazývám neoliberály? Jednoduše proto, že neo- ani liberalismus neimplikuje jejich degeneraci. Jsou to prostě libtardi a seriózní pojmenování si nezaslouží ani v nejmenším.

Milan Vidlák (tedy ne Vidlák z tohoto webu) na otázku Jany Bobošíkové "kdo je libtard" mj. prohlásil, že není příznivcem nálepkování. Jenže tady se zase musím vrátit k příčinám a následkům: Jsem si naprosto jist, že kdyby dotyční v takové míře automaticky nereagovali na argumenty odpůrců "liberální demokracie" výše zmíněnými nálepkami, mohli jsme zůstat u velmi mírných označení pravdoláskař, sluníčkář nebo lepšočlověk a o libtardech by dnes nikdo nemluvil. Naši situaci ale lze připodobnit boji s obrovským požárem, s nímž je potřeba bojovat i ohněm, a nemyslím si, že je rozumné se toho vzdát.
zdroj: Aby bylo jasno (YouTube)

Jen malá zpráva z velkého světa. Nic tak velkého a vážného jako dnešní zdejší diskuzní příspěvky.

(Mimo jiné: Už tady  asi pořádně rozumím jenom tomu Vidlákovi. Ti ostatní jsou na mě moc složití - a dlouzí. Asi by si zasloužili vlastní blog, materiálu pro něj mají dost a dost.)

" Němcům se podařilo deset let předstírat, že migraci zvládnou a že je to kulturní obohacení… a teď zjišťují, že ten vyprodukovaný hnůj už nezvládnou. "

Zítra si ve svazáckých plátcích přečteme, že moravský dezinformátor označuje uprchlíky hnojem.

Samozřejmě že bude citována pouze tato věta (pokud vůbec), a to ještě předpokládám "drobné stylistické úpravy". ;o)

já mám podobnou teorii pro mezilidské vztahy. Říkák jí teorie hovna.

A zní takto:

každej si před sebou tlačí v životě svojí hromadu sraček. Tlačí tak dlouho dokud má síly. Když už tu hromadu utlačit nemůže, tak má několik možností:

-chytrej se zamyslí a pak tu hromadu obejde. A pokračuje vesele dál.

-další se začne hromadou prokopávat na druhou stranu a hovna háže za sebe. Stojí ho to plno práce, ale nakonec se prokope a pokračuje dál

-no hloupej se prokopává sračkama, ale háže je všude okolo sebe na ostatní. Ti mu je hážou zpátky, takže má před sebou pořád stejně velkou hromadu sraček. Nikam se nedostal a je udřenej.

ale zpět k článku.

Lidi jsou nepoučitelní a doufají, že Babiš bude druhej Fico. Nebude. Pokud se nezbavíme Unie (a Babiš se jí nezbaví), tak jsme v prdeli jak Baťa s dřevákama. Českej volič bude pořád dokola volit ty samý strany i když se několikrát spálil. Pro ty co maj cukání Babiše volit, Jourová by vám měla bejt mementem

ale myslím si, že se tu neustále píše jen o tom co je špatné, kdo je špatný a kdo za to může. V podstatě se jen popisuje realita, kritizuje se a nadává. Popravdě, já nejenže nečtu každý diskusní příspěvek, ale nedělám si ani žádnou "evidenci" diskuse ve stylu "ten je dobrý, ten je špatný". Celkově se mi ale zdá, že tady není řečeno ono B (béé). On vlastně ani neexistuje Plán A. Jestliže někdo něco vidí jako špatné a kritizuje to, měl by také mít plán A = jak to změnit (verbální kritikou, masovými protesty a demonstracemi, vyvoláním předčasných voleb, zvolením jiných politiků, násilným převratem, revolucí... zkrátka provést personální změny). Ale co dál? Jaký je Plán B? Co změnit a co ponechat v resortech jednotlivých ministerstev? Jak to dělat lépe, čeho dosáhnout do konce roku, do dvou, do pěti, deseti, třiceti... let? A také musí být Plán C = kdo to udělá? Mají zdejší revolucionáři "kádrové rezervy"? Kdo by byl nejlepší premiér, ministr financí, vnitra, obrany, zemědělství, průmyslu, zdravotnictví... ??? Co je lepší, kapitalismus, nebo socialismus? Je lepší levicová, pravicová, liberální nebo jaká politika? Co uděláme s cizím kapitálem a majetkem? Zdaníme ho, vyvlastníme, vykoupíme? Budeme "kamarádit" jen s někým, nebo se všemi? Co bude pro vládu prioritní? Aha, už vám svítá? Už chápete o co mi jde a co chci říct?

A to je jen otázka takříkajíc "vnitřních záležitostí". Uvědomujete si, že jsme stovkami pout a řetězů přikováni k EU a NATO, neboli ke KoZa a jejich "evropským hodnotám"? Že máme prázdné spíže, že z příborníků zmizelo rodinné stříbro a v kredenci jsou jen pavučiny? Dochází revolucionářům, že české školství už po generace neprodukuje učně, průmyslováky a inženýry? Že máme desítky tisíc naprosto nepotřebných a neužitečných maturantů a vysokoškoláků? Stovky tisíc lidí chodí do zaměstnání (to je přesnější než "do práce"), ale kde je jejich "zboží"? Kolik lidí ze sta ho k životu potřebuje a koupí si ho? Musí ho koupi stát, jinak by z těch stovek tisíc zaměstnanců byli klienti pracáků a bezdomovci. Proto tolik potřebujeme gasarbeitery z UA a "inženýry" z Afriky? Že většina mladých "mužů" neumí zatlouct hřebík a vystřelit ze samopalu? Že mnoho chlapců a mladých mužů jsou zženštilé, rachitické nebo naopak otylé, bezpohlavní atrapy chlapů? Že některé slečny a ženy vypadají jak strašáci na poli a zmizela u nich ženskost, elegance a zkrátka sex-appeal? Že výsledkem práce naprosté většiny pedagogů jsou "zmetky"? Že za to, co vychází z jejich tříd a ze škol, by měli být vděční za průměrný plat?

Je jako "osvěta" hezké, že se tu hodně "tapetuje", ale schází mi tu ty zmíněné plány A, B, C a další. Jen vás prosím, nedoporučujte mi někteří, abych, když tu nejsem spokojený, odešel jinam. Tím jen potvrdíte, že mám pravdu, že na víc než kritiku nemáte. Raději mi napište v čem se mýlím a v čem se mnou souhlasíte. Díky!