Tak už jsme...

co kdyby se tenisová organizace nakrkla a vyřadila tenisty a hlavně tenistky z ČR ze svých soutěží ??

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-ruska-ekonomika-se-hrouti-ukazuji-nova-statisticka-data-40401903

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/rusko-sankce-dopad/r~4f4630a69e0c11ec8d900cc47ab5f122/

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/473725-porazka-ruska-je-nevyhnutelna-dochazi-jim-munice-tvrdi-ministr

https://cnn.iprima.cz/ruskym-vojakum-dochazi-zasoby-jidlo-a-munice-jim-vydrzi-jen-tri-dny-tvrdi-ukrajinci-88048?

https://cnn.iprima.cz/putinove-armade-dochazeji-rakety-generalove-se-navzajem-obvinuji-z-neuspesne-invaze-107324?

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-rusku-dochazeji-rakety-dve-tretiny-uz-pouzilo-tvrdi-ukrajina-191137

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/rusko-munice-vojensky-analytik-rozhovor_2207082215_voj

K tomu si dovolím reprodukovat jeden názor, který jsem si dnes přečetl v jiné diskusi:

"Rusko už má raket tak na 3, maximálně 4 Ukrajiny." ;o)

na některé otázky v několika tématech, které zaznívají pořád dokola : 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Uznani-si-musite-zaslouzit-treba-praci-Profesor-Budil-k-LGBT-a-jejich-pochodu-hrdosti-740429

Hezký zbytek víkendu všem

Ермак подтвердил проведение переговоров о мире на Украине в Саудовской Аравии без РФ
Ermak potvrdil provedení rozhovorů o míru na Ukrajině v Saudské Arábii bez RF (Ruské Federace).

Андрей Ермак, глава офиса президента Украины, подтвердил, что Киев проведет переговоры о мире на территории Украины в Саудовской Аравии, и это будет происходить без участия России. Следующая встреча советников по нацбезопасности и политических советников государств, занимающихся реализацией мирных инициатив Украины, состоится на Ближнем Востоке. 
Andrij Yermak, vedoucí kanceláře prezidenta Ukrajiny, potvrdil, že Kyjev provede rozhovory o míru na území Ukrajiny v Saúdské Arábii, a to bez účasti Ruska. Příští setkání poradců pro národní bezpečnost a politických poradců států, zapojených do realizace ukrajinských mírových iniciativ, se bude konat na Blízkém východě.

На этом дипломатическом мероприятии, запланированном в Саудовской Аравии, будут присутствовать делегации из Мексики, Чили, Аргентины, Индонезии, Замбии, Южной Африки, Великобритании, Польши и стран Европейского Союза. Организаторы из Ближнего Востока также надеются привлечь представителей Китая, однако Пекин пока не подтверждает своего участия. Важно отметить, что Россия не приглашена на это мероприятие.
Této diplomatické akce, plánované v Saúdské Arábii, se zúčastní delegace z Mexika, Chile, Argentiny, Indonésie, Zambie, Jižní Afriky, Spojeného království, Polska a zemí Evropské unie. Organizátoři z Blízkého východu také doufají, že přivedou zástupce z Číny, ale Peking svou účast ještě nepotvrdil. Je důležité poznamenat, že Rusko není na tuto událost pozváno.

Ранее сообщалось, что Индия и Франция разрабатывают новый мирный план по Украине, а страны Африки уже представили свой мирный план в военном конфликте между Украиной и Россией. Напомним, что 24 февраля 2022 Россия начала военную спецоперацию на территории Украины.
Dříve bylo oznámeno, že Indie a Francie vypracovávají nový mírový plán pro Ukrajinu, a africké země již představily svůj mírový plán ve vojenském konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Připomeňme, že 24. února 2022 zahájilo Rusko vojenskou speciální operaci na území Ukrajiny.

NATO selhalo na Ukrajině proti Rusku. Nyní se zaměřuje na Čínu

Autor: Radhika Desai , Michael Hudson a Pepe Escobar, 28. července 2023

K politickým ekonomům Radhice Desaiové a Michaelu Hudsonovi se připojil geopolitický analytik Pepe Escobar, aby s nimi probral, jak NATO přešlo od zástupné války proti Rusku na Ukrajině k cílení na Čínu v Tichomoří.

RADHIKA DESAI: Dobrý den všem a vítejte u patnácté Hodiny geopolitické ekonomie, čtrnáctidenního pořadu o politické a geopolitické ekonomii naší doby. Jsem Radhika Desaiová.

MICHAEL HUDSON: A já jsem Michael Hudson.

RADHIKA DESAIOVÁ: A dnes se nabízí diskuse o NATO po nedávno skončeném summitu ve Vilniusu, ve které budeme zkoumat různé otázky týkající se toho, jak se daří NATO útok na Rusko a vyhlídky na rozšíření jeho operační sféry do oblasti, kterou představitelé NATO rádi nazývají Indopacifik.
 A za tímto účelem se k nám v dnešním pořadu nepřipojil nikdo jiný než Pepe Escobar. Mnozí z vás samozřejmě vědí, kdo to je. Je to brazilský novinář, geopolitický analytik a publicista. Pepe, vítejte v našem pořadu.

PEPE ESCOBAR: Je mi obrovskou ctí a potěšením být s vámi a samozřejmě s tímto fantastickým publikem. A jdeme na to.

RADHIKA DESAI: Dobře. Pojďme to rozjet. Takže v podstatě NATO je obrovské téma a je obklopeno značným množstvím kouře a obrovským množstvím zrcadel.
Takže se musíme tím vším tak nějak prodrat a pokusit se pochopit, o co jde. NATO o sobě říká, že je obrannou aliancí, defenzivní.
Skutečnost je taková, že vzniklo jako součást studené války, kterou USA zahájily víceméně samy ještě před koncem druhé světové války. Zahájily ji proti svému vlastnímu spojenci z druhé světové války. A opět, Spojené státy jako součást tohoto zahájení studené války, odpálily jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki. Studená válka tedy v žádném případě nebyla obranná. A co víc, byl to samozřejmě také útok proti komunismu, ale byl to také útok proti třetímu světu.
NATO bylo v podstatě vytvořeno také jako určitá konkurence Organizace spojených národů, která se Spojeným státům moc nelíbila, protože se do ní začalo zapojovat stále více zemí třetího světa.
Aliance? Co je to za alianci, ve které se jeden člen snaží v podstatě škodit a ublížovat ostatním členům? To dnes Spojené státy dělají například Německu. To samé dělaly Spojenému království před desítkami let, na konci druhé světové války.
Hodně se také mluví o jednotě NATO. Ve skutečnosti úsilí, velké úsilí potřebné k zalepení trhlin, které se v NATO rozšiřují, už ve skutečnosti ani nestačí. A trhliny se odhalují.
Severní Atlantik? Jak je to myšleno, Severní Atlantik? NATO už dávno opustilo svou údajnou sféru působnosti a stále více proniká mimo tuto oblast, a to nejen v rámci Evropy, ale dnes se samozřejmě, jak už jsem řekla, chystá proniknout do Indopacifiku.
Tento výčet lží, které obklopují NATO, by se dal ještě prodloužit. Ale proč se raději nepustit do našeho rozhovoru? Rozhodli jsme se jej strukturovat na základě řady otázek. Dovolte mi tedy začít první z nich.

První otázka, kterou tu máme, zní jednoduše: Kam posunul summit ve Vilniusu NATO? Jaké hlavní rysy v rámci aliance odhalil?
Možná bychom mohli začít u vás, Pepe, protože jste naším hostem.

PEPE ESCOBAR: Proboha. Můžu hodit bombu? Dobře, lidi, podívejte, měl jsem to potěšení sledovat prakticky každý summit NATO za posledních asi 15 let.
Takže vývoj NATO jako globálního Robocopa je rok od roku zřetelnější. Ve skutečnosti jsem NATO začal nazývat globálním Robocopem už v letech 2010, 2011, 2012, protože už to bylo zřejmé.
NATO v poslední době dostává za generální tajemníky pomatené Skandinávce, od roku 2009 to byl Dán Rasmussen, teď je tím vyšinutým Skandinávcem samozřejmě ten kus norského dřeva, Jens Stoltenberg.
Takže je to velmi, velmi horké.
Vzpomínám si, že když jsem byl před lety ve Švédsku a měl jsem geopolitický kulatý stůl na univerzitě v jižním Švédsku, tak když jsem začal mluvit o Rasmussenovi, tak moje švédské publikum vybuchlo vzteky, protože věděli, byli to postgraduální studenti, věděli moc dobře, kdo je Rasmussen, a říkali, podívejte, on ničí solidní pověst Skandinávie.
A věděli to velmi dobře. Stoltenberg není tak zběsilý jako Rasmussen, ale v podstatě ho řídí lidé, kteří ovládají NATO, jak víte, mnohem lépe než já, přímo z Washingtonu. A ti lidé v centrále NATO v Belgii samozřejmě jen plní rozkazy přicházející z Washingtonu.
Stoltenberg je prodáván jako taková relativně zdvořilá tvář NATO, ale poselství je stejné. A po zahájení speciálních vojenských operací se to ještě zhoršilo.
Takže cokoli, co vyjde z úst Stoltenberga, víme, že to vychází z úst zběsilých, strausovských neokonských psychopatů z Washingtonu. A ti mají svého skandinávského člověka, který je jen tlumočí.
Problém je, že ho bere vážně celá Evropa. Myslím to vážně, Ursula von der Leyenová je teď terčem vtipů od Španělska po Řecko a všude mezi tím. Ale Stoltenberg je skutečně brán vážně. A to je to, co jej činí ještě nebezpečnějším.
Když si promluvíte s průměrným občanem, řekněme tady ve Francii nebo v Itálii nebo v Řecku nebo v Německu, berou prohlášení NATO vážně. A NATO se 24 hodin denně točí kolem války proti Rusku, která v podstatě říká, ne, my se v tom neangažujeme. Nejsme ve válce s Ruskem. Nejsme součástí války.
A pak oznámí, že proti Rusku přijde už několikátý balíček buď ze Západu, z EU, nebo také ze zemí NATO. Takže problém je v tom, že většina lidí se kvůli mediálnímu mainstreamu v celé Evropě nezabývá konkrétními věcmi.
Takže opravdu nevědí, že NATO je až po krk a ještě dál ve válce proti Rusku.
Způsob, jakým o Vilniusu informovala evropská mainstreamová média, byl ve smyslu, opět jsme všichni jednotní, 27 z nás je proti ruské agresi...
Ale žádné podrobnosti a mnohem, mnohem hůř, jen velmi, velmi řídké zmínky o tom, že NATO rozšiřuje mandát Robocopa na Indopacifik a Jihočínské moře.
Takže ve skutečnosti jsme za poslední rok a půl svědky toho, řekněme to takto, že Severoatlantická organizace nyní převzala Indopacifik a Jihočínské moře. Takže se vlastně přesunula do Asie.
Takže to není Severoatlantická organizace. Je to Organizace severní polokoule, včetně Dálného východu.
Ale to samozřejmě nevysvětlují například The Economist, The Financial Times, hlavní noviny v Itálii, Le Monde tady ve Francii atd. Takže je zřejmé, že průměrný evropský občan o tom nemá absolutně žádnou představu.
A to, že ta válka, která se dramaticky prohrává na Ukrajině, ten narativ mění Američané, zatím ne NATO. Ale pokud jde o politiku NATO, na konci světového zpravodajského summitu existuje 4 400stránkový, ne tak úplně tajný dokument, který popisuje jejich další kroky v Rusku, ale také jejich další kroky v Indopacifiku. A to je na nich to nejznepokojivější.
A opět bych řekl, že 99 % občanů EU si toho všeho vůbec nevšímá.

MICHAEL HUDSON: No, myslím si, že účelem NATO od počátku vždy bylo prosazovat unipolární uspořádání zaměřené na USA. A začalo to Evropou, protože NATO v podstatě převzalo evropskou zahraniční, a dokonce i domácí politiku. Je to zakotveno v ústavě EU.
A jistě jste viděli, že důsledkem války na Ukrajině je, že se západní Evropa stala satelitem USA. Přerušila obchod s ruským plynem a ropou, hnojivy a dalšími surovinami, čímž se Evropa stala závislou na amerických dodavatelích za mnohem, mnohem vyšší ceny.
Dosavadním účinkem NATO tedy bylo jakési odtržení Evropy od toho, co se zdálo být stále těsnějším vztahem vzájemného hospodářského prospěchu mezi Německem a dalšími evropskými zeměmi, obchodováním a investicemi s Ruskem kvůli levným surovinám a s Čínou kvůli levným výrobcům.
No a plán USA, který si právě vynucuje vojenské řešení na Ukrajině, byl odtrhnout Rusko od možnosti podporovat Čínu, podporovat Sýrii, podporovat Írán a další země. Celá myšlenka NATO spočívala ve zničení jakékoli skupiny, která by se snažila být nezávislá na světovém řádu USA.
A samozřejmě konečným cílem, jak prezident Biden opakovaně řekl, je Čína, která je nepřítelem číslo jedna.
No, proti Číně teď nemůžete jít, protože už má tak velkou podporu Ruska a dalších zemí. Takže NATO přemýšlelo, jak Čínu izolovat? V první řadě musíme od ní odtrhnout jejího potenciálního spojence - Rusko.
A kdybychom měli válku na Ukrajině, neoconi skutečně věřili, že by ruský lid povstal proti prezidentu Putinovi a došlo by ke změně režimu, a změna režimu by přinesla další postavu typu Borise Jelcina orientovanou na Západ.
No, skutečnost byla přesně opačná. Těžko se divit, když je nějaká země pod útokem, jako jsou ruskojazyční obyvatelé pod útokem na východní Ukrajině, no, tendence jakéhokoli obyvatelstva je shromáždit se za vůdcem.
A to je důvod, proč Putinův rating stoupl na 80 procent, což je mnohem více než u jakéhokoli amerického nebo evropského vůdce.
Takže se stalo to, že místo toho, aby NATO rozbíjelo Čínu, Rusko a další země, které se snaží prosazovat vlastní politiku, žene je všechny dohromady, aby si ochránily vlastní ekonomiky před americkými sankcemi a před americkým plánem na jejich rozbití.
A když Spojené státy přijdou a rovnou řeknou, že Čína je náš nepřítel, Rusko je náš nepřítel a všichni jejich spojenci jsou nepřátelé, sotva je to překvapí, nepřátelé se spojí.
Takže výsledkem je, že NATO skutečně místo toho, aby izolovalo členy BRICS a globální většinu Eurasie s globálním jihem, je všechny srazilo dohromady.
Sbližuje zbytek světa a je integrující silou pro zbytek světa tím, že vytváří železnou oponu, izoluje Spojené státy, Anglii a západní Evropu od zbytku světa a nechává západní část světa, BRICS a globální většinu, aby si vytvořily svůj vlastní nový světový řád.

RADHIKA DESAI: Myslím, že to všechno jsou opravdu zajímavé body. Kdybych měla jedním slovem shrnout vývoj Vilnius a NATO, řekla bych, že to slovo by bylo selhání. Protože i když má NATO spoustu věcí, které se mu daří, včetně chování vlád v důležitých hlavních městech, jako je Berlín, které jsou ochotny udělat všechno, co NATO chce, ve skutečnosti NATO selhává při dosahování svých cílů.
A klíčovým způsobem, jakým selhává, je samozřejmě to, že veškerá pomoc, která šla na Ukrajinu,  v podstatě selhává na bojišti.
Sankce, Michaeli, jak jsi už zmínil, Rusko nedokázaly srazit na kolena. Teď dochází k neúspěchu na bojišti.
A pokud dojde k neúspěchu na bojišti, tak si myslím, že rozpory v NATO, které jsou už docela zjevné, chci říct, faktem je, že různé východoevropské země chtěly dát Ukrajině členství nebo alespoň nějakou mapu ke členství.
A to nedovolilo Německo ze svých vlastních důvodů, ale také Spojené státy. A prezident Biden si nemůže dovolit, aby byl vnímán jako ten, kdo  jakýmkoli způsobem zvyšuje zapojení USA nebo NATO do této války. Takže faktem je, že ani v tomto neuspěl.
Navíc vojenská pomoc,  jen se nad tím zamyslete, velikost skutečného vojensko-průmyslového komplexu, kterým země NATO dohromady disponují, je obrovská.
Ale faktem je, že stále nebyly ochotny, ale ani schopny dodávat Ukrajině takové mnoţství a kvalitu zbraní, které potřebuje, takže nemohla uspět. A tak takzvaná protiofenzíva selhává.
A to je pozadí, na kterém se konal summit ve Vilniusu. Na tomto pozadí, i když se k němu přidalo Finsko a doufá, že se přidá Švédsko, které překonalo omezení prezidenta Erdogana tím, že mu nabídlo obrovské množství peněz atd.
Faktem je, že v této alianci se již projevují trhliny.
A také mám pocit, že úspěch proti Rusku je velmi důležitý pro rozšíření aliance a na její působení proti Číně, protože faktem je, že pokud nedokážou uspět proti Rusku, rozhodně, neuspějí proti Číně.
A co víc, kvůli Rusku už tu byla nejednota. Faktem je, že různí členové NATO jsou s Čínou tak hluboce ekonomicky provázáni, že nastanou ještě větší neshody s tím, že se v podstatě zaměří na Čínu, i když všechny loutky Washingtonu v různých evropských hlavních městech se dušují, že se toho snaží dosáhnout tím, že mluví o snižování rizika a podobně.
Náklady, které tyto země budou muset za takovou válku zaplatit, nejsou jen vojenské, ale také ekonomické. Důsledky ekonomického rozvratu, který to přinese, vyvolají v těchto lidech nesouhlas, vyvolají lidovou nespokojenost. Bude to destabilizovat vlády.
A co víc, vyvolá to neshody i uvnitř elit, protože řada z nich má důvody nadále obchodovat nejen s Ruskem, ale také s Čínou, zejména s Čínou.
Takže v tomto smyslu bych řekla, že summit ve Vilniusu prostě ukázal dysfunkčnost NATO v ještě větší míře.

Možná můžeme přejít k další otázce, a to jak se daří zástupné válce na Ukrajině? Co to znamená pro Bidena a jeho širší strategii sjednocování takzvaných demokracií proti takzvaným autokraciím a zaměřování se na Čínu?
K tomuto tématu jsem již tak trochu odbočila.

PEPE ESCOBAR: No, píšu o tom už rok a půl, takže se nerad opakuji. Ale dobře, pojďme rovnou k věci.
Ponížení NATO, úplné ponížení, je za rohem. A ve srovnání s ním se Afghánistán nedá brát ani jako mini Disneyland. Jen počkejte. Protože z hlediska protiofenzívy je to mrtvé. Trvala tři týdny a už je mrtvá. A žádná protiofenzíva 2.0 nebude.
Především nemají žádný personál, kvalifikovaný vojenský personál. Za druhé, nemají žádné zbraně. Za třetí, jsou demilitarizováni denně, nepřetržitě.
Protože pokud sledujete nějaký dobrý text v angličtině, samozřejmě pokud nesledujete ty, co píší rusky nebo čínsky, což je na Západě obtížné.
Ale pokud sledujete ty velmi dobré, kteří píší anglicky, počínaje Andrejem Martianovem. Andrej Martianov je velmi vtipný, protože technicky vzato je to Ázerbájdžánec. Narodil se v Baku, ale ve starém Sovětském svazu. Andrei ale žije na západě USA. Píše anglicky. Jeho blog je vynikající. Jeho podcasty jsou také vynikající. A řekl bych, že je bezpochyby v angličtině vojenským analytikem číslo jedna, ví co se ve válce skutečně děje.
A máme vynikající americké analytiky, jako je plukovník Douglas McGregor, Scott Ritter atd. Ti všichni, z vojenského hlediska, říkají totéž. Tahle věc je mrtvá. Ta věc je prakticky u konce. Jde jen o to, jak dlouho bude NATO schopné prodávat svoji fikci globálnímu publiku.
Lidé v Německu, Francii a Itálii, což jsou tři největší ekonomiky tady v Evropě, si už kladou otázky. Myslím tím průmyslníky, akademiky, ti samozřejmě nepůsobí v mainstreamových médiích, ale na undergroundových kanálech, v paralelních diskusích, u kulatých stolů velmi dobře informovaných lidí, včetně lidí z rozvědky, Francouzů, Italů atd.
Ti říkají, musíme z toho najít východisko, ale to je nemožné, protože všechno řídí ve Washingtonu ti straussovští neoconští psychopati.
Dokonce i oni, ne oni, dokonce i takzvaná Bidenova administrativa, která tak, jak píšu už léta, neexistuje. Co existuje, je Bidenova skupina.
Biden je ..., jak všichni víme, neumí ani najít cestu do vedlejší místnosti. To ví každý. Takže rozhodnutí přijímá jeho skupina.
A do této skupiny, do její viditelné tváře, patří toxické trio. Sullivan (bezpečnostní poradce), Blinken (poradce pro zahraniční politiku) a Nulandová (Náměstek  pro evropské a euroasijské záležitosti). Ale ti, kteří ta rozhodnutí skutečně dělají, jsou vzadu. Ti se nikdy neukážou. Takže to je ještě nebezpečnější.
Máme představu, kdo jsou, ale nikdy se neukážou. Nepotřebují to, mají posly, kteří doručují jejich zprávy. A oni se snaží změnit narativ, protože vědí, že za rohem čeká obrovské ponížení.
Volby se blíží a blíží. Nemůžete jít příští rok za americkou veřejností a prezentovat ponížení NATO (které je pro 88 % světa zřejmé) jako vítězství a snažit se z toho vyvlíknout. To je naprosto nemožné. Lidé, kteří se obtěžují podívat se na to, co se skutečně děje na bojišti na Ukrajině, to vidí sami. Takže se teď snaží změnit narativ.
A nejlepším příkladem v posledních několika týdnech, vlastně v posledních několika dnech, byl Edward Luttwak, kterého všichni znáte jako, řekněme, schopného poradce Pentagonu, jednoho z nejschopnějších za posledních zhruba 50 let.
Tak ten poskytl rozhovor, který je naprosto žhavý, kde v podstatě mění téma na válku s Čínou.
Řekl bych, že do mainsteamových medií, tak poprvé oficiálně vstoupila skutečná válka proti Číně. Je to na YouTube. Každý se na to může podívat. Brzy, pokud se lidé začnou dívat, brzy to bude mít miliony zhlédnutí.
A Edward, jak víte, je velmi, velmi chytrý omanipulátor. I když to neříká, tak vlastně on celou tuto hru spřádá.

Podívejte se, William Burns a proti němu stojí Naryškin. William Burns, šéf CIA, Naryškin, šéf ruské zahraniční rozvědky. Pravda je, že Burns skutečně volal Naryškinovi. Měli velmi důležitý telefonický rozhovor, ale ne zrovna takový, jak jej přetlumočil Edward.
V podstatě se Naryškin snažil Burnsovi vysvětlit: Podívejte, pokud vy, CIA, začnete organizovat operace uvnitř Ruské federace, bude to mít pro vás následky. Takže, postupujte obezřetně.
Ale Edward tvrdil něco jiného: Burns řekl Naryškinovi, že Putin a Biden by měli uzavřít dohodu.
Jenže Putin se nechystá uzavřít dohodu s Bidenovou administrativou. Zapomeňte na to. Bidenova administrativa přesně ví, co Rusko chce, je to přesně to, co Rusko chtělo už v prosinci 2021. Nedělitelnost bezpečnosti. Vy to víte velmi, velmi dobře a našemu publiku je to určitě také známo.
Ty dopisy, které byly zaslány Pentagonu a Bílému domu před koncem roku 2021, a na které se jim nedostalo odpovědi také byly zaslány NATO. Jde o nedělitelnost bezpečnosti pro Evropu a pro postsovětský prostor. A Američané to tehdy ignorovali.
Nyní se tedy chtějí vrátit k jednacímu stolu a diskutovat s Rusy. Rusové velmi dobře vědí, a pokud nedostanou odpověď ano, ano, není o čem diskutovat.
A ruské ministerstvo zahraničí, ministr obrany řekl: Podívejte se, náš soubor podmínek pro ukončení války je známý a vy Američané to velmi dobře víte.
Celou věc můžeme ukončit telefonátem. Ale oni ten telefonát, na kterém opravdu záleží, neuskuteční. Jde o to, aby Bílý dům zavolal Putinovi, ale to se v dohledné době neuskuteční. Ale stále se snaží najít cestu ven.
Takže pokud si myslíte, že to celé vypadlo přímo z Kafkova románu, tak ano, vypadlo. A pokračuje to dál.

RADHIKA DESAI: Jak a kdy by podle vás mohla válka skončit?

PEPE ESCOBAR: Na to jsou dvě krátké odpovědi, Radhiko. Zaprvé, s tím telefonátem válka skončí zítra. A všichni zasednou k jednacímu stolu někde ve Finsku, v Kazachstánu nebo v Ženevě.
Ale zřejmě nedojde k žádné dohodě, protože Američané odmítnou přijmout nedělitelnost bezpečnosti. To ví každý. Takže mírové řešení této války neexistuje.

Jediným řešením této války je naprosté ponížení obou stran. Když se podíváme na bojiště, vidíme, že ponížení NATO je doslova za rohem.
A nezáleží na tom, zda pošlete stíhačky F-16 za šest měsíců nebo za rok. Nezáleží na tom, jestli budete mít více Storm Shadows z Británie. Nezáleží na tom, jestli pošlete tisíc Leopardů z Německa. Na tom nezáleží.
A je to velmi, velmi legrační, protože i sám Putin říká, podívejte se, ať sem pošlou cokoli, bude to zničeno. A on to teď říká otevřeně. Předtím se ruský ministr obrany dokonce snažil být relativně diplomatický.
A teď se tomu Rusové dokonce smějí, protože takzvané špičkové západní zbraně anihilují starými sovětskými zbraněmi, modifikovanými sovětskými zbraněmi také. Takže to bude pokračovat ještě tři měsíce? Je to velmi pravděpodobné.
A patrně se chystá nějaká ruská, řekněme, kryptoofenzíva, která se bude snažit obsadit celý východ Dněpru. Oni mohou obsadit všechno.
Další možnost, v příštích několika měsících nebo do začátku příštího roku, jít až k Oděse, což je něco, co všichni vojenští analytici v Rusku říkali od února loňského roku. Musíme jít až k Oděse teď, brzy, okamžitě.
Takže k tomu možná dojde. Ale ruský ministr obrany má různé scénáře, co se stane po tom, co se stalo v Bachmutu, což byla taková ta první světová válka, naprosto devastující zákopová válka, trvající šest nebo sedm měsíců.
Ale to byla zkouška toho, co by Rusové mohli udělat, až se opravdu rozhodnou jít do války. Takže stále platí to, co Putin řekl před několika měsíci. Ještě jsme ani nezačali. A oni fakt ještě nezačali.
Protože jejich nejlepší zbraně jsou stále v týlu. Jejich špičkové prapory se zatím bojů neúčastní. Své hypersonické střely používají střídmě, když mají velmi konkrétní cíl, jako byl ten bunkr u Lvova na západní Ukrajině, který před několika měsíci zničili jedním Kinžalem pronikajícím pod zem.
A pak o tom nikdo nemluvil. Pentagon o tom nemluvil. Ruský ministr obrany o tom nemluvil, protože to bylo příliš citlivé. Při tom úderu Kinžálu zahynulo mnoho lidí z NATO.
Takže Rusové bojují s jednou rukou za zády. O tom není pochyb. A v sametových rukavičkách. Ale teď, po všech těch útocích uvnitř Ruské federace včetně druhého útoku na Kerčský most a útoků na civilisty v Rusku, začínají ztrácet trpělivost.
Mají možnost zvýšit smrtelnost na jakoukoli míru, kterou si dokážete představit. V tuto chvíli o to nestojí. Vždy si nechávají otevřené okno pro případ, že by se Američané rozhodli začít jednat.
A tím se dostáváme k nesmírně složité věci, o které bohužel nemáme čas alespoň dnes mluvit, a tou jsou rozpory na nejvyšších místech v Rusku.
Jsou tam oligarchové, kteří jsou pro ukončení války. Jsou tam oligarchové, kteří chtějí válku prodloužit na neurčito, protože na ní vydělávají spoustu peněz. Existují lidé, kteří jsou velmi, velmi blízko Kremlu. A jsou tu Silovikové a ultranacionalisté, kteří říkají ne, měli bychom zítra, za dvacet minut,uříznout hadovi hlavu, což mohou, když budou chtít.
Takže existují rozpory uvnitř Ruska a na nejvyšších úrovních. Neexistuje žádné sjednocení, pokud jde o dosažení cílů tak rozmazaných, jako jsou cíle speciální vojenské operace.
Demilitarizace Ukrajiny je na cestě. Udělali to minimálně z 50 %, ne-li více. Demilitarizace NATO se také daří, protože ji provedli.
Německo, nemá náboje ani na týden, pokud by se rozhodlo jít do války. Jejich Leopardy jsou pryč, o ostatních nemluvě.

Což nás přivádí k nejnebezpečnějšímu prvku v tom všem, který nás vrací k naší diskusi o NATO: Poláci, malé hyeny Evropy. Poláky a Pobaltí si Američané pěstují jako svou novou údernou sílu vzhledem k tomu, že ukrajinská úderná síla již prakticky zmizela.

A to by zajistilo, že válka vstoupí do další, ještě složitější fáze a bez konce. Možností, jak se to může zhoršit, je samozřejmě nekonečně mnoho, ale tahle je, řekl bych, číslo jedna.
Subdodávka další ofenzivy Poláků s pomocí dalších žoldáků NATO. Zapomeňte na Ukrajinu, teď to bude Polsko samostatně, ne jako součást NATO, protože to dělají sami, NATO se na tom nepodílí. A pak budeme mít na ukrajinském bojišti jiného aktéra, protože Poláci, jejich programem, jak všichni víme, je anektovat západní Ukrajinu a myslí si, že mají zlatou příležitost, kterou nikdy předtím v posledních desetiletích neměli, aby to udělali.
Takže se omlouvám, jestli jsem škarohlídkský, ale...

MICHAEL HUDSON: No, možná zníš pesimisticky, ale myslím, že to, co jsi řekl, Pepe, je přesně to, o čem se diskutovalo ve Vilniusu a v NATO. Myslím, že všichni lidé z NATO s tebou souhlasí.
To, co říkáme, už není navenek jako menšinový názor. To, co jsi řekl, je většinový názor NATO.
Sešli se, uvědomili si to a jako by si na vilniuské schůzce řekli, dobře, pohřbíme Ukrajinu, tohle je pohřeb Ukrajiny, víme, že nemůžeme vyhrát, jediné, co můžeme udělat je, že pokud tam zbyly nějaké tanky a zbraně, tak je všechny spotřebujme, aby Evropa udělala obrovský byznis pro americký vojensko-průmyslový komplex, Raytheon je velmi šťastný.
Ale myslím si, že poselství z Vilniusu a z přidružených schůzek v EU zní, s Ukrajinou jsme skončili, udělali jsme všechno, co jsme si předsevzali, vykrváceli jsme Rusko, byl to velký úspěch, jak jste podotkl jinde a nyní je naším skutečným nepřítelem Čína.
Nyní je naše centrum skutečně v Tichomoří. Naše centrum je v Čínském moři. Konkrétně udělejme z Tchaj-wanu novou Ukrajinu. Buďme ochotni bojovat do posledního Tchajwance. Udělejme Číně to, co jsme právě tak skvěle udělali Rusku.
Tam jsme spotřebovali všechno, ale zatímco na Západě jsme spotřebovali tanky a munici a výzbroj, teď spotřebujme naše námořnictvo, existuje obrovský trh pro stavbu všech lodí, který válka s Čínou zničí.
Pošleme tam nějaké naše lodě, a Čína řekne, no to je naše území, jsme jedna země a tak se teď přeorientujeme na námořní válku v Tichomoří, a to je zřejmě to, pro co se všichni rozhodli.
O Ukrajině už nechtějí mluvit, je to pro ně nešťastné. Ukrajincům říkají, no, my jsme udělali co jsme mohli, bohužel...

A myslím, že máte pravdu, pokud jde o Polsko. V Polsku jsou posedlí 15. a 16. stoletím. Kdy Polsko mělo Litvu, mělo mnoho pobaltských států, mělo Prusko. To všechno. Mělo část Ukrajiny.
Chtějí získat zpět ztracenou slávu a polští představitelé jsou přesně takoví, jak jste řekl, a myslím si, že NATO opravdu nebude součástí, pokud se Polsko pokusí napadnout Bělorusko nebo dokonce izolovat Kaliningrad.
NATO se nijak nebude angažovat, pokud Rusko odpoví fackou. Stačí si vzpomenout, co se stalo za druhé světové války, abychom si to zapamatovali.
Myslím, že s tím, co jste nastínil, NATO souhlasí.

RADHIKA DESAI: No, já to teda trochu zkomplikuju, protože jde o to, že kdyby došlo k nějaké polské vojenské akci toho druhu, o kterém mluvíte, tak to vlastně NATO dost radikálně rozdělí.
Některé mocnosti budou říkat, musíme Polsko podpořit. Tohle je boj. A objeví se veškerá rétorika o svobodě a demokracii a tak dále.
Ale faktem je, že počínaje Němci a bude celá řada dalších, kteří to nepodpoří, jak jsi právě říkal Michaeli, oni s tím nebudou souhlasit. Takže si myslím, že je to složitější.
Myslím si také, že pokud jde o rozšíření na Čínu, tak si opravdu myslím, že vojenský neúspěch toho druhu, se kterým všichni souhlasíme, že mu Západ čelí, že mu NATO čelí, bude lidi brzdit, to zaprvé.

To znamená, jestli Spojené státy opravdu dokážou, jestli opravdu dokážou překonat ten vojenský konec, abych tak řekla. A to bude obtížné. Vydávají na armádu víc peněz než mnoho dalších kolik států dohromady, ale přesto nedokážou vyrobit zbraně v množství a kvalitě, které potřebuje Ukrajina, natož Západ jako celek, pokud se pustí do války s Čínou. Takže v jistém smyslu máme přeplácený, zhýčkaný vojensko-průmyslový komplex, který ve skutečnosti nedokáže vyrábět zbraně.
A předtím jsem řekla, že Biden nechtěl Ukrajinu začlenit do NATO nebo jí dokonce nedal žádný časový plán z volebních důvodů, ale myslím, že je tu i jiný důvod.
Nechtějí mít ve svých řadách zhroucený stát, protože tím se Ukrajina brzy stane. Takže v tomto smyslu bych řekl, že možnost rozšíření války na Čínu je myslím mnohem méně bezpečná.
Také proto, že i země v okolí Číny, které se Spojené státy dlouhodobě snaží od Číny oizolovat, s Čínou nadále prohlubují své ekonomické vazby, obchodní vztahy, investiční vztahy atd. a tyto země do války s Čínou  jen tak snadno nedostanou.
Budou hluboce rozděleny, stejně jako je rozděleno evropské vedení.

Tohle všechno vlastně tak nějak hezky přechází do naší další otázky, která zní: Jak dlouho si podle vás Evropa a další spojenci USA udrží zdání jednoty?
Protože víme, že Evropa platí velké ekonomické náklady. Jednota, o které se hodně pochybuje, platila také velmi selektivním způsobem, byl to pohodlný druh jednoty, kdy každá země poslala to, co se jí hodilo, a ne to co Ukrajina potřebovala.
Jak dlouho si tedy myslíte, že i Evropa může zůstat jednotná, když Britové táhnou jedním směrem, východní státy jiným směrem, Německo a Francie a Itálie ještě jiným směrem? Jak dlouho může tato jednota vydržet?

MICHAEL HUDSON: Nemyslím si, že jde o to, aby země bojovaly proti sobě. Je to otázka obchodních zájmů bojujících proti politickým zájmům, které jsou v podstatě podřízeny Spojeným státům.
Otázkou je, zda budou mezinárodní vztahy určovány ekonomickými faktory a vzájemnými zisky, jak se všichni domníváme při materialistickém přístupu k dějinám, nebo zda převládnou zcela neekonomické faktory, nebo, jak řekla Janet Yellenová a její evropský protějšek, veškerý obchod je riziko.
Jakýkoli obchod s Čínou, Ruskem nebo Blízkým východem je spojen s rizikem ztráty národní bezpečnosti. Protože pokud s nějakou zemí obchodujete, jste na ní závislí, a proto byste měli obchod s Čínou přerušit. Měli byste přerušit obchod.

No, samozřejmě, přerušení obchodu s Čínou a Ruskem již vedlo ke kolapsu německého ocelářského průmyslu a průmyslových odvětví, která využívají ocel, a průmyslu hnojiv a sklářského průmyslu, který využívá plyn.
Takže skutečnou otázkou je, zda bude evropská politika založena na dlouhodobém ekonomickém vlastním zájmu, jak jsme všichni předpokládali, že je určující formou geopolitického uspořádání, nebo zda odmítne své vlastní zájmy a dá přednost národní bezpečnosti, což znamená, že obchod se Spojenými státy zakládá absolutní závislost na Spojených státech.

Když Janet Yellenová, americká ministryně financí, a [von Leyenová] musíte veškerý svůj obchod založit na národní bezpečnosti, znamená to, že veškerý obchod musí zpečetěn vaší závislostí na amerických vývozcích, na amerických vývozcích ropy a plynu, když jsme nyní vašimi jedinými dodavateli plynu a ropy. Vývoz zemědělských produktů z USA. Vývoz počítačových informačních technologií z USA. Americké komunikační technologie. Odmítnutí společnosti Huawei.
Jak je možné, že evropskou politiku neovládají obchodní zájmy, ale americké fantazie, že ani americké zájmy nejsou založeny na výhodách amerických vývozců počítačových čipů.

Právě vám prezident Biden řekl, že budeme muset dát 30 miliard dolarů na podporu modernizace amerických čipů, ale čipové společnosti budou muset ztratit třetinu svého celkového trhu, kterým je Čína.
A čipové společnosti řekly: Počkejte, vy říkáte, že přijdeme o své trhy, a vy se nás pokoušíte motivovat k růstu, ale ničíte odbyt pro naše zboží, protože naším trhem je Čína.
Dokonce i Spojené státy se odvracejí od svých ekonomických zájmů k této posedlosti tím, že musíme dominovat jiným zemím. Tato posedlost neoconů ovládat jiné země. Myslím, že s něčím takovým jsme se ještě opravdu nesetkali, a ti z nás, kteří věří že ekonomika určuje dějiny, nemohou uvěřit, že to může trvat dlouho, ale teď se to děje.

PEPE ESCOBAR: Jen doplním, co řekl Michael, souvisí to s ohromující průměrností současných politických elit v Evropě.
To je něco, o čem samozřejmě vedeme tyto rozhovory tady v Evropě, ale samozřejmě zcela mimo záznam. A takovou debatu nikdy neuvidíte na názorových stránkách Le Monde nebo v žádném nočním zpravodajství.
Ale německé podniky jsou naprosto rozzuřené. A říkají, podívejte se, už se to tady začíná bouřit, že je potřeba se té vlády co nejdřív zbavit. Francouzské zájmy, víceméně to samé. Když jel Macron nedávno na návštěvu Číny, tak ten podnikatel s Macronem říkal, nás nezajímá, o čem se bavíte z hlediska politiky. Jsme tu proto, abychom s Číňany obchodovali, ať už říkáte cokoli.  A ve skutečnosti během svého pobytu v Pekingu uzavřeli spoustu velmi šťavnatých kontraktů.
Italové, to samé. Italové říkají: Zbláznili jste se? Chcete přerušit italské partnerství v rámci iniciativy Pásmo a cesta, což je rozhodnutí, které budou muset přijmout do konce roku, začátkem příštího roku. To je absurdní. Čína chce investovat do našich přístavů. Vytvoří zde pracovní místa.
Takže víte, v podnikatelských kruzích se bouří. To jsou tři ekonomiky, na kterých v Evropě opravdu záleží, Německo, Francie, Itálie. Všichni ostatní jsou jen kompars, víte.

Takže možná vidíme, řekl bych, střednědobě až dlouhodobě, změnu na obzoru. Krátkodobě bych řekl, že je to naprosto masivní taktické vítězství Američanů, že odřízli EU, zejména Německo, od Ruska.
Problém je v tom, že lidé, kteří skutečně vědí, jak se dělá byznys, obchodníci a průmyslníci, teď začínají mít plný obraz nejenom pro příští zimu, ale pro další roky.
Takže to nejlepší, co bychom měli všichni očekávat, je změna vlád v těchto třech zemích, na kterých skutečně záleží.

Ve Francii k ní nedojde, protože, jak víme, Macron byl nedávno znovu zvolen, i když jeho popularita je v tuto chvíli pravděpodobně menší než nulová. Není šance, že by došlo ke státnímu převratu, který by je zbavil le petit roi, malého krále. Ale francouzští podnikatelé, ti jsou stejně rozzuření jako jejich němečtí kolegové. Říkají, tak co nám zbývá? Přesuneme se do USA? Ne. Přesuneme se do Asie? Možná.
A samozřejmě, pokud se to stane, sociální situace uvnitř Francie, která je už teď mega výbušná, tak přejde v totální požár.

A v Německu, deindustrializace Německa je teď faktem a čísla jsou naprosto děsivá. Oni v podstatě letos deindustrializovali přes 30 % oproti loňsku. To je více než obrovské a ještě před pár měsíci nepředstavitelné, že?

A východní Evropa se samozřejmě nepočítá. Ve východní Evropě mají jiné představy. Kromě Poláků začnou brzy i Rumuni říkat, aha, my chceme zpět naše území, které jsou teď součástí Ukrajiny. A Maďaři budou říkat úplně to samé. Takže v podstatě dojde k obrovskému rozdělení západní Ukrajiny, na kterém se budou přiživovat všichni. Takže důsledky toho všeho jsou z hlediska politické ekonomie a geopolitiky naprosto děsivé.

A z hlediska průměrného občana EU, kterého už teď pohřbívají daně, průměrný francouzský nebo italský daňový poplatník v podstatě platí 50 % toho, co vydělá, na daních. To je naprosto absurdní. Nedostávají za to mnoho, protože systém sociálního zabezpečení v obou zemích i v těch ostatních se také hroutí. Takže většině lidí se stěží podaří vyjít s penězi.
Začíná se přímo navazovat na to, že se do Ukrajiny vrhají miliardy eur, zatímco sociální situace uvnitř EU, stejně jako uvnitř USA, jak dobře víte, se velmi rychle zhoršuje.

RADHIKA DESAI: A to je pravda. A abych se vrátila k něčemu, co říkal Michael, víte, Michaeli, mluvil jste o tom, že ti z nás, kteří si myslí, že ekonomické zájmy by měly určovat politické a geopolitické kroky a tak dále, že jsme nějakým způsobem tlačeni k tomu, abychom přehodnotili základy našeho myšlení.
Ale existuje způsob, jak o tom přemýšlet. Pokud o tom přemýšlíte z hlediska delší historie imperialismu, a já jsem vždycky říkala, že je důležité si uvědomit, že imperialismus je zhruba od roku 1914 na ústupu. Byl to dlouhý úpadek. Byl to pomalý úpadek. Někteří z nás se nemohou dočkat, až se zrychlí, ale je v úpadku.

A dospěl do bodu, kdy právě ty kroky, které jsou nezbytné k zachování imperiálního systému, ve skutečnosti poškozují samotný systém, na němž je založen.
Takže když nastane takováto situace, kdy had požírá svůj vlastní ocas, tehdy začínáte vidět, že rozpory systému narůstají. A to je pozice, to je ta situace, ve které se dnes nacházíme.

Že to, co Spojené státy potřebují dělat, aby zachovaly a rozšířily imperiální systém, a tedy i samotný kapitalistický systém, se ukazuje jako škodlivé pro kapitalismus. Co to bude znamenat do budoucna, se můžeme jen dohadovat. Předpokládejme, že budeme mít takovou vládu, která, změní režim.

Pokud tedy dojde k takové změně režimu, o které se zmiňoval Pepe, a důležité evropské metropole se pak budou muset vrátit k něčemu takovému, jako byl přístup, kdy Merkelová učinila Německo závislé na Rusku, pokud jde o jeho, víte, energetické potřeby a tak dále a tak dále. Něco takového by se mohlo stát.

Ale pak to musí udělat to, že uvidíme, že kapitalistický svět se bude muset smířit se světem, který je, víte, na jedné straně socialistický v tom smyslu, že Čína je socialistická a další socialistické mocnosti.A na druhé straně, pokud ne socialistické, jako je Rusko, tak alespoň neochotné podřídit se kapitalismu, a tedy být, řídit se neoliberálními principy, protože neoliberální principy nejsou nic jiného než podřízení se kapitalismu.

Takže v tomto smyslu si myslím, že se díváme na část důvodu, proč tato situace vypadá tak složitě, jak vypadá, je právě tato velmi složitá situace kapitalismu a imperialismu v současnosti.

Možná ještě zbyl čas věnovat se alespoň jedné další otázce. Opět se jedná o samotnou ekonomickou otázku.
Proč podle vás zkrachovala dohoda o obilí? Jaký význam má krach dohody o obilí?

Vzpomeňte si, že původní důvod pro Grain Deal, Západ dělal spoustu hluku o tom, jak Ukrajina živí svět a bla bla a tak dále.
Ale ve skutečnosti se k Grain Deal dospělo proto, aby velké agropodniky, které se nacházejí na Ukrajině, mohly vyvážet obilí a vydělávat na tom. To byl skutečný důvod pro dohodu o obilí.
Nyní samozřejmě prezident Putin uvedl své vlastní důvody a vlastně uvedl dvě skupiny důvodů. Jedním z nich je, že poukázal na to, že Západ nedodržel svou část dohody. Ale také poukázal na to, že obilí, které z Ukrajiny odcházelo, se ve skutečnosti stejně nedostalo do třetího světa.

PEPE ESCOBAR: Tři procenta obilí se dostávala do chudých zemí v Africe. Víte co? Dnes ráno o tom diskutovali na zasedání Valdajského klubu, které předcházelo summitu Rusko-Afrika, jenž začíná ve čtvrtek. Diskutovali o tom a zacházeli do detailů a říkali, že Rusové jsou jediní, kdo zbytku světa skutečně odhalil fikci. Přes 40 procent obilí šlo do bohatých zemí EU, nikoliv do chudých zemí. To je číslo jedna.
Za druhé, oni využívali toho, že přístav Oděsa byl centrem pro skladování zbraní v Oděse. Proč Rusové od začátku tohoto týdne bombardují Oděsu? Protože bombardují právě tyto prostory, které fungují jako skladiště zbraní.
A za třetí, organizovali způsoby, jak využít koridory obilné dohody k útoku na černomořskou flotilu a zejména na Krym. Tady to máte. Michaele, teď je to tvoje.

MICHAEL HUDSON: Teď, jsi řekl celou pointu, to, co jsi řekl, je přesně tak.
To obilí, které Rusko řeklo, my to obilí vyprodukujeme. Chceme toto obilí dát africkým zemím, abychom upevnili naše propojení mezi Ruskem, Čínou a zeměmi BRICS a globálním jihem, konkrétně Afrikou.
Je zřejmé, že pro Rusko, stejně jako když SSSR stavěl Asuánskou přehradu v Egyptě, byl pro ně obchod a podpora prostředkem k vytváření národních aliancí a Evropa tomu bránila.
A jak jsi podotkl, velké zemědělské agrární společnosti chtěly vydělat peníze ze stejného důvodu, jako když Willie Sutton řekl, proč vykrádáte banky? Protože tam jsou peníze. Takže samozřejmě chtěly od Evropy dostat zaplaceno, místo aby své produkty rozdávaly zadarmo do Afriky.

A jak jsi zdůraznil, Ukrajina se snažila využít tento údajně humanitární obchod s obilím k tomu, aby si vytvořila zásoby zbraní a využila tuto námořní dopravu jako prostředek, jak zaútočit na Krym. Po moři. Tak použili námořní torpédo, aby vyhodili do vzduchu most na Krym.
Takže máte přesně tohle. Rusko se rozhodlo demilitarizovat Černé moře. Putin řekl, že pokud bude v Černém moři jakákoli cizí loď, která nebude s ruským povolením, bude se s ní zacházet jako s nepřítelem, protože kdo jiný by asi tak plul do Černého moře?

Nebudou existovat pojišťovny, které by zaručily bezpečnost lodní dopravy ve vojenské válečné zóně. Jak tedy chcete přepravovat obilí, aniž byste si zajistili pojištění námořní dopravy? To samo o sobě ji zastavilo.

A Putin právě vyjmenoval celou řadu kritérií, která by byla nutná pro obnovení obchodu s obilím. A to včetně zastavení sankcí EU proti ruským bankám, které mají financovat obchod s obilím, zastavení nejrůznějších útoků na Rusko, jakési využití cesty přepravy obilí jako prostředku k tomu, aby se tam vlastně dostala válečná loď k útoku na Rusko.
Rusko v podstatě řeklo: budete muset demilitarizovat Černé moře, pokud chcete mírový obchod s obilím přes Černé moře.

To USA vůbec nejsou ochotny udělat. Kongres s tím nikdy nebude souhlasit. Spojené státy tedy v podstatě zablokovaly dohodu o dodávkách obilí.
A využívají svou propagandu v Africe, aby řekly: podívejte, Rusko to blokuje. Proto vás nekrmí obilím.
Komu budete věřit, ruské realitě, nebo americké krycí historce? To je to, o co se teď v Africe bojuje.
A Afrika se vlastně stává jedním z velkých bojišť v tomto rozkolu mezi unipolárním řádem USA a vznikajícím globálním většinovým řádem. A základem je obilí.

Základem americké obchodní politiky od roku 1945 bylo bránit ostatním zemím v pěstování vlastních potravin.
Všechny půjčky Světové banky zemím třetího světa v 50., 60. a 70. letech byly určeny na vývoz plantážních plodin a americké ministerstvo zahraničí se stavělo proti rodinnému zemědělství, aby podpořilo pěstování plodin na plantážích, zejména na půdě vlastněné americkými exportními zájmy.

Problémem je celá struktura vlastnictví půdy v Africe a na jižní polokouli a to, zda budou usilovat o to, aby se uživili stejně, jako se uživili Evropané.
A problém, který jste nezmínil v souvislosti s dohodou o obilí, spočíval v tom, že Ukrajina řekla: dobře, zkusíme vyvážet naše obilí po železnici do Evropy.
No, středobodem evropské zahraniční politiky, nejdůležitějším ekonomickým cílem vytvoření společného trhu byla v první řadě společná zemědělská politika, která měla chránit francouzské a německé a další zemědělství.
A to poslední, co chtějí, je, aby se jejich zemědělci podbízeli a šli s cenou níž než je cena levného ukrajinského obilí, což by poškodilo jejich ekonomické zájmy. A tak jsou evropští zemědělci a mají zemědělskou politiku, která blokuje přepravu ukrajinského obilí přes Evropu.
Ale kromě toho, že všechna skladovací zařízení, sila na obilí jsou již využívána pro evropské zemědělské obilí, není kam to ukrajinské obilí dát. Z tohoto hlediska je problém neřešitelný.

RADHIKA DESAI: Ano, to je pravdivé a důležité, Michaeli, že jsi tak trochu rozšířil obraz a zasadil problém obchodu s obilím do širšího obrazu imperialismu a způsobu, jakým vždy fungoval.
Protože všechny země prvního světa, samotné imperialistické země vlastně sledují velmi přísnou politiku potravinové bezpečnosti.

Mezitím říkají zemím třetího světa: "Neměli byste se starat o vlastní potravinovou bezpečnost. Měli byste, jak Michael správně podotýká, produkovat exportní plodiny. Co jsou to exportní plodiny? Jsou to plodiny, které požaduje první svět.
Proč by měly země třetího světa produkovat exportní plodiny? Aby dodávaly levné plodiny, které Západ, který je z velké části netropický, nemůže pěstovat.
Takže třetí svět nám má dodávat všechno to tropické ovoce, zeleninu, tabák, kakao, kávu, čaj, ať už je to cokoli.

A co je také opravdu zajímavé, víte, lidé si vždycky myslí, že třetí svět není schopen se sám uživit. Ve skutečnosti je poměrně málo zemí třetího světa, které podlehly velmi vážným nástrahám Spojených států, aby se nestaraly o potravinovou bezpečnost. A kromě toho nejsou tak bohaté, aby mohly dovážet velké množství potravin. Takže míra potravinové závislosti zemí prvního světa je ve skutečnosti mnohem větší.
Dovážíme více potravin než průměrná země třetího světa a rozhodně mnohem více než velké země třetího světa.
A tento vývoz potravin také udržuje nízkou inflaci. V zemích prvního světa jsme schopni nakupovat věci téměř zadarmo. A to je velký stabilizační faktor, který udržuje nízkou inflaci.
Takže ano, myslím, že je velmi důležité zasadit obchod s obilím do širšího obrazu imperialismu.

Teď bych musím říct, že se blížíme k hodině tohoto pořadu a stále máme několik otázek, které ještě musíme probrat. Takže navrhuji, abychom se příští týden vrátili a pokračovali na stejné téma.  Děkuji všem za sledování. Děkujeme Pepemu, že byl naším hostem. Vrátí se k nám příští týden.

MICHAEL HUDSON: Tedy pokud bude ještě nějaký příští týden.