Polovina občanské společnosti je to, že kritika směřuje zdola nahoru. Od lidí k politikům. Od lidí k vládě. Lid si může vládu vyměnit, má právo jí vidět pod ruce, má právo ji kritizovat, třeba i neoprávněně. Vláda naopak nemůže rozpustit lid a zvolit si nový. Vláda tu není od toho, aby svůj lid vychovávala, ale aby prováděla umění možného.
Znáte tu skoro jistou taktiku, jak zaručeně vyhrát v ruletě, že? Prostě vsadíte na barvu. Když prohrajete, vsadíte znovu dvojnásobnou částku. Když prohrajete, opět vsadíte dvojnásobnou částku a když máte dost peněz, dřív nebo později vám barva padne a vy minimálně dostanete své peníze zpět…
Zatímco svět (a obzvláště Izrael) je ve stavu pohotovosti, protože výsledek mocenské přetlačované v Íránu v podstatě určí velikost současné americké moci, vrátíme se v jednom článku k nám na náš domácí píseček, protože v tomto týdnu se bude hlasovat o důvěře vládě, čímž bude završen celý proces předání moci, ve kterém nakonec Filip Turek ostrouhal a i nadále zůstane terčem pravdy a lásky, protože je vyhodnocen jako nejslabší článek vládní jednoty. Tož využijeme klidu před blízkovýchodní bouří a prokydáme si domácí politickou situaci.
V Íránu se dál protestuje, ale ajatoláhové tam vypnuli internet, takže informací je málo. Občas se objeví obrázky hořících mešit či policejních služeben, občas se objeví Revoluční gardy a střelba. Nejvíc se ale objevují videa s Rezou Pahlávím juniorem, který vyzývá k převratu z amerického exilu… Což je pro každou revoluci spíš špatný signál. Koneckonců, i ten Lenin musel do Ruska osobně dojet a postavit se tomu do čela. Když už Spojené státy chtějí mít v Íránu svého vládce, měli by ho posadit do vagonu plného zlata a poslat na místo… Ale to já jen tak.
Dnes jsem celý den čekal, jestli mi můj fejsbůkový profil Vidlákovy kydy vrátí…. Padesát sedm tisíc sledujících, vypiplaný od nuly, bez jediné koruny do reklam, bez marketingových pouček, jak si zvednout dosah, jen čisté každodenní psaní. Jeden seriózní článek denně a pak trocha satiry. Profil přežil čtyři roky Fialy i Foltýna, přežil zakládání falešných profilů pro moji dehonestaci, přežil Bidenovu éru, přežil faktčekery, Demagogy, Cempery i Oganesjany.
Tak se nám Donald Trump v posledních dnech vybarvuje. Nejprve nadějný mírotvůrce, ukončovatel válek… snižovatel vojenských rozpočtů… America first, ale v tom smyslu, že vrátí domů pracovní místa, stáhne ze světa svá vojska, zbaví se příživníků a ukončí americký koncept měkké síly skrze USAID a Člověky v tísni… A ejhle, ono to najednou tak trochu vypadá, že měkkou sílu prostě nahradí ta hrubá…
Přátelé, dnes jsem trochu jak Buridanův osel, který má pře sebou dvě otýpky a neví, ze které má žrát jako první. Máme tady navýsost zajímavé a důležité události v Atlantiku, kde si Američané a Rusové hrají na kočku a na myš a pak zde máme našeho El Presidente, který odmítá jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí, i když ho Babiš hodinu přemlouval.
Tam to celé začalo, přátelé. Tam začala demontáž světového řádu založeného na hentěch pravidlech, která ovšem museli dodržovat jen ti slabší, co prohráli Studenou válku. Ti silnější prostě byli silnější a nemuseli dodržovat nic. Pravidla byla jednoduchá. Když nějaký povstalec bojuje proti Rusku a nebo přátelům Ruska, je to národní sebeurčení. Když nějaký povstalec bojuje proti USA nebo přátelům USA, je to terorismus. Dokud Bin Ládin bojoval proti Sovětům v Afghanistánu, byl hrdina. Dokud bojoval proti Srbům v Bosně, byl hrdina. Když pak začal bojovat proti USA, stal se z něj terorista.
Spojené státy vytáhly z postele venezuelského prezidenta, při speciální vojenské operaci nebyl ztracen ani jeden Američan, „jen“ třicet Kubánců, venezuelská armáda, která má jednu z nejsilnějších protivzdušných obran v regionu, nezasáhla, venezuelští spojenci kromě krotkých protestů rovněž nezasáhli (údajně ochranka složená z Wagnerovců jak na potvoru o den dřív skončila) a tamní viceprezidentka už mluví o vzájemně výhodné spolupráci se Spojenými státy… Na člověka to dělá dojem, že problémem byl vlastně jen Maduro osobně.
Ve Venezuele vládl diktátorský komouš a to byl jediný důvod jejích problémů. Teď byl tento komouš přepaden, vyvezen ze země, postaven před soud a odteď už bude všechno v pořádku, protože venezuelští emigranti v USA slaví… Obávám se, že takhle snadné to nebude, ale je to typicky americké. Problém Iráku i Afghanistánu také byl přece jen v tom, že tam nejsou svobodné volby. Jakmile je zavedeme, nastane demokracie a svobodně vyhraje… Muktada Sadr. Pamatuju si jedny svobodné volby v Gaze – vyhrál to svobodně, demokraticky a suverénně Hamás.
