Půda a voda

Půdu a vodu přišli žádat perští vyslanci do starověkých Athén a Sparty. To na znamení poroby. Odevzdat půdu a vodu, to bylo už dávno před naším letopočtem znamení nesvéprávnosti. Sparťané také vyslance naházeli do studny, ať si to tam naberou sami, protože i kdyby byla Persie největší a nejsilnější, půda  voda se nikomu nikdy a za žádných okolností nedává. 

Tož vodu jsme už u nás odevzdali do rukou Veolie a zákony jsou postavené tak, že vaše není ani ta voda, která vám spadne na pozemek či ta, ke které veda vaše studna. A tak budeme draze platit za to, co nám zadarmo padá z oblohy. 

S půdou jsme to udělali ještě lépe. Tu jsme normálně zdevastovali a pochybuju, že u nás ještě nějaká půda někde na polích leží. Dneska je všude jen směs jílu a písku v černé či hnědé barvě, ale půda to není ani náhodou. Na půlích máme substrát, ne půdu. 

Proč o tom píšu... 

O víkendu jsem začal s polními pracemi. Je třeba připravit půdu před setím, rozbít zbylé hroudy a nakypřit povrch, aby se tam semínkám dobře leželo. Ale opatrně, opatrně, aby se půda neudusala a aby se neprokypřila moc hluboko, protože to prokypřené okamžitě vyschne. Pokud se to udělá moc hluboko, naruší se kapiláry v půdě a už se to pro ten rok nezachrání. Semínko musí přijít právě na hranu té prokypřené a neprokypřené půdy, aby mohlo pustit kořeny po kapilárách dolů a brát si ze spodní vody. 

Loňský rok totiž u nás ve Vidlákově vůbec nebyl srážkově podprůměrný a během zimy mi na zahrádku spadlo vody víc než dost. Orbu jsem stihl před dešti, usmykovat se mi podařilo ještě v únoru a v sobotu jsem do toho vjel. Už čtrnáct dní u nás nespadla ani kapka, ale půdu jsem měl tak mokrou, že jsem toho musel nechat. Pod vrchní krustičkou se to bylo v podstatě úplně rozbahněné. Budu muset ještě počkat. Minimálně týden ještě nemohu nic dělat. 

Soused začal ve stejný den a také toho nechal. Ale on měl opačný problém. půda byla tak suchá do takové hloubky, že to kombinátor vůbec nechtělo pustit do země a když zabral, tak to vyrývalo takové kusy, že to nemělo cenu. Stejné místo, stejná půda, stejný svah, stejný srážkový úhrn a já čekám na sucho a on na déšť...

 Inu, já už  sedm let pravidelně hnojím a pravidelně orám. Každý rok rozházím své tři tuny prasečí kejdy smíchané se slámou, protože já držím prase na podestýlce a nedovedu si představit ho nechat na betoně. Každý rok dělám podmítku strniště, střední orbu a hlubokou orbu. Každý rok s půdou pořádně pohnu. Vůbec se nevyhýbám umělým hnojivům, rostliny dusík potřebují, ale ledek u mě hnůj nenahrazuje, ale doplňuje. 

Soused hnojiště nemá, ale za to má plnou hlavu ideálů o moderním zeleném zemědělství, kdy se přece orat nemá, aby se žížaly nenaštvaly. Místo hnoje rozsypává na zahrádce kompost, ale nemá ho tři tuny, spíš tak sto kilo. Půdu jen tak podhrábne kombinátorem, ale nepřevrací ji. Sice pravidelně zavlažuje a má na to i pěkný systém kapkové závlahy, ale prakticky všechen déšť mu jen steče po utuženém povrchu a po každé bouřce uklízí kupu hlíny splavené na dvůr. 

To víš sousede, povídá mi... globální oteplování. Máme sucho.

A já doufám, že to alespoň týden ještě vydrží, abych vůbec mohl začít pracovat... 

Takhle to je přátelé. Žádná změna klimatu a to ani globální a nejspíš ani lokální... Jen globální invaze idiotů a nenažraných ambiciózních technokratů. A peníze na prvním místě. Když totiž slepička snáší zlaté vejce, je třeba ji vydojit, aby snášela dvě zlatá vejce. A až pojde, tak se divit, jak se to mohlo stát. 

Také doma pracuju na kapkové závlaze. Ale zatím jsem to nestihl a nemám na to ani našetřeno. Mám studnu, ale na zalévání ji nepoužívám, protože ta voda je studená a mrtvá.  V této chvíli nemám žádné technické prostředky na zalévání. Jen dělám to, co mi poradil dědeček a jemu zase jeho dědeček. Já to dělám pomocí malotrakotru, on to dělal ručně. Zarývat hnůj, aby půda byla kyprá a pořádně orat, aby se převracela, provzdušňovala, aby v ní žily žížaly a tedy i krtci, aby si tam ty malé potvory dělaly dírky a celé drenáže, kam se vejdou kubíky a kubíky vody. 

Dědeček sypal na zahrádku ledek. Ale nikdy jím nenahrazoval hnůj. Organická hmota je nezbytná. A nejlépe až poté, co projde trávicím traktem zvířat, které zužitkují spoustu semen plevelů, pak si to poleží na hnoji, kde to přehrabou slepice, které sežerou zbylá semínka a pak to přijde zpátky na pole, čisté, plné živin, zaoře se to a pak se do toho pustí žížaly a do těch se pustí krtci a ti udělají systém drenáží na který nemá žádný vodohospodářský inženýr. Jo, krtky je pak možné hubit, protože jich je hodně, vždycky nějaký přežije, ale hlavně zajistí, aby voda pěkně zůstala v zemi poměrně blízko ke kořínkům rostlin. 

Místo toho se mluví o vodě, která už je z koloběhu dávno pryč. Voda v řece, ta už k ničemu není. Ta je tu pro ryby a říční dopravu. Stejné je to s vodou v přehradách. Ta je už napuštěná vším, co rozpustila v půdě a v lese. Na takovou vodu jsou zařízené ryby a ne rostliny. Mluví se o rybnících, přehradách, zdržích vody, ale nikdo nemluví o zabetonované krajině, která vodu svádí do trubek... Takhle jsi to řekl Targusi ne? Místo aby voda zavlažovala pole a nebo se vsákla ve struze, tak se pěknými plastovými rourami zavede přímo do řeky či přehrady, kde je úplně k ničemu. 

Loni spadlo při největší bouřce nad Vidlákovem čtyřicet milimetrů během půl hodiny. Některé níže položené kanály už tu vodu nedokázaly pobrat. Půlka dvorečků byla plná bahna. Já nic. Voda se hladce vsákla. To víte, krtčí díry  a načechraná kyprá zem, která je ale jinak jílovitá a těžká až hanba.  Potřebuje organickou hmotu každý rok, ale pokud ji dostane, pobere všechno.  

Nepotřeboval jsem k tomu žádné meliorace, žádné peníze, žádné stavby, žádné hráze, žádné nádrže. Jen prase a vidle. A fungovalo by to i se slepicemi, kozami, holuby, krůtami, pštrosy, daňky, jeleny, i s obyčejnou slámou politou trochou dusíkaté vody. Organická hmota je základ všeho. Ta už dvacet let v půdě chybí. A bude dvacet let trvat, než se obnoví, i kdybychom začali zítra ráno. 

U nás dědeček nehnojil posledních pět let, než jsme se nastěhovali... Neměl už dobytek, protože ho nezvládal a tak neměl hnůj. Půda pořád dobře plodila, jen těžkla a těžkla. A mně trvalo pět let po třech tunách hnoje každý podzim, než se to dalo do pořádku.

Kdyby se na vesnicích zase nechaly ty blátivé rybníčky na návsích a voda z dláždění kdyby netekla to kanálu, ale normálně dozadu za baráky. Bylo by to sice poněkud čvachtavé, ale té vody, co by se vrátilo do půdy a krajiny... Kdyby se obnovily travnaté strouhy podél cest a nepokládaly se všude roury. Hned by se mohlo celé povodí Vltavy i Moravy jít vycpat a přehrady by tu zase byly pro průmysl a rekreaci a ne pro nějaké zachraňování krajiny, kterou stejně nezachrání. 

Naše krajina nepotřebuje nic, jen orat, hnojit a nechat vodu téci normálně po zemi na pole. Lesům by stačilo, aby tam nechali růst to, co tam samo nalétne a vzejde... budou to nejspíš břízy. A po nich se objeví i něco lepšího. Samo... 

 Ale to je tak triviální řešení bez jakýchkoliv moderních zaříkávadel, že to nikdo nepochopí.  Stejně tak se začne globálně ochlazovat nejjednoduššeji tak, kdyby se kolem Klementina na pět kilometrů kolem nacpala trhavina a odpálila se ta Praha.  Už druhý rok po výbuchu by se tam objevila křoviska, pak první stromky, pak les. A každý rok by všichni koukali jak by ten teplotní průměr poklesl. Co také máte naměřit, když před dvěma sty roky byla příroda pár kroků daleko a dneska je deset kilometrů na všechny strany betonová džungle? 

Kdyby se jen zlomek z těch zamýšlených miliard na boj s klimatickou změnou použil na pořádnou orbu a na hnůj, poklesla by spotřeba pesticidů, herbicidů i umělých hnojiv, voda by se vrátila do krajiny a všechno by bylo v pohodě. Problem je v tom, že by to bylo směšně levné, nedalo by se u toho demonstrovat a nepřineslo by to žádné tučné fondy na lety do Davosu a jiná ekonomická fóra. A trvalo by to. Dvě dekády by to trvalo... a tolik času prý nemáme, jak nám řekli demonstranti za zrušení skleníkových plynů.