Uniklý koláč

Krátký koronavirový úvodník

Nejsem si vůbec jistý, zda reprodukční číslo opravdu klesá. A pokud ano, jen minimálně. Master vám v článku vysvětlí proč. Já k tomu jen dodám, dle vlastní (a nejen vlastní) zkušenosti, že hygiena je týden až čtrnáct dní za realitou. Navíc si už minimálně týden myslím, že počty nových diagnostikovaných případů už nekorelují s celkovými čísly. Jsme na hraně kapacity. A vzhledem k tomu, jak je nastaven systém testování, vlastně už n není možné, aby teď pozitivních případů bylo o moc víc. 

Například ten můj kluk ze školky. Mají tam nakaženou učitelku a tak poslali na testy devadesát dětí. Některé z nich to určitě mají, ale většina to mít nebude. Hned máme celou řadu negativních testů. Podle mě je reálné ve třiceti tisících testech denně najít tak maximálně patnáct tisíc pozitivních. Zvolna těch pozitivních bude přibývat, jak virus prostupuje populací, ale už nám to nic neříká o velikosti nárůstu. Na Masterových grafech můžete vidět pomalé "zarovnávání" denních i týdenních výkyvů. To neukazuje slábnutí epidemie, ale ukazuje to slábnutí systému. 

Master teď shání data o nově hospitalizovaných. Tím to chceme nahradit. Stávající data hospitalizací nám ukazují počet lidí v nemocnicích. Ale každý den jsou také lidi propouštěni, jiní jsou odsunuti, jsou odkládány jiné zákroky a výkony. Tím je to zkreslené.  Čísla o počtu nově diagnostikovaných už několik dní nerostou exponenciálně. Ale zdráháme se tvrdit, že jsme na vrcholu. Spíš se to už nestíhá sledovat. 

Hospitalizovaní jsou cca deset dní za nakaženými. Až se začne lámat jejich nárůst, jsme z nejhoršího venku. Na nově diagnostikovaných už nic nepoznáme. 

A ještě jedna špatná zpráva... Master přidal i graf s úmrtími. Je hnusně exponenciální. 

A teď už Master: 

Ve středu se na novinkách objevil zajímavý článek ohledně nákaz. Vyplývá z něho několik důležitých věcí, o které jsem se s vámi chtěl podělit. V pátek sice byl článek zcela přebit tou humornou událostí s naším zatím-ještě-ne-ex-ministrem zdravotnictví, ale stejně si myslím, že z něho vyplývají věci, které jsou nakonec pro to, co se tu bude v příštích dnech a týdnech odehrávat, mnohem důležitější.

Novinky o grafu referují jako o "uniklých datech," což je poměrně humorné, když sami později v článku přiznávají, že data byla příslušným ústavem ÚZIS regulérně potvrzena. Ale nechme laciného strefování do kvality novinářské práce a podívejme se na ten graf trochu více do hloubky. Ten koláčový graf je totiž nesmírně zajímavý. Ten koláč jako celek, který graf reprezentuje, totiž přesně odpovídá reprodukčnímu číslu našeho Koroňáku. Sto procent koláče je přesně sto procent reprodukčního čísla. A budeme-li z toho grafu ukrajovat nějaké kusy zaváděním různých opatření, budeme ukrajovat také přesně adekvátní díl z reprodukčního čísla. Aktuální reprodukční číslo je údajně okolo 1.5 (aktuálně to teď vychází trochu méně, ale je otázka, zda to není jenom proto, že hygiena už prostě nezvládá testovat tak velká kvanta lidí), což znamená, že abychom tu epidemii zastavili, potřebujeme z toho koláče různými opatřeními ukrojit něco málo nad třetinu. Tím by se nám reprodukční číslo dostalo pod 1, což by tak trochu mohlo ulevit našemu zdravotnímu systému.

První a do očí bijící věc na tom grafu je, do jakých kategorií jsou nákazy rozděleny. Například "rodina, domácnost a volný čas", "běžné aktivity bez upřesnění" a podobně. Uvědomme si prosím, že toto je přesně ten graf, podle kterého má smysl cílit jednotlivá opatření. Když tam máme 0.8% z dovolených a rekreací, asi fakt nemá smysl cílit žádné opatření na tento sektor, protože i kdyby se nám podařilo zavést opatření, které bude stoprocentně účinné, klesne nám reprodukční číslo z 1.5 na 1.48, což jak jistě uznáte, není zrovna dvakrát výhra. Opatření musí být cílená, protože každé opatření je příšerně drahé. Nemůžeme plýtvat sílu na sice účinná opatření, ale ukrajující jenom malý kousek celého koláče. Potřebujeme opatření, která ukrajují obrovské kusy koláče. Potřebujeme ukrojit aspoň 33%. Jeden by čekal, že budou mít koláč rozdělený na relevantní kategorie, která souvisí s tím, jaká opatření se dají zavádět. To by toho ale jeden chtěl od našeho zdravotnického systému příliš. Tak tu máme takové kategorie jako "rodina, domácnost a volný čas," která dohromady míchá úplně nesouvisející kategorie. Jiná opatření budu dělat, když bude k většině nákaz docházet ve společné domácnosti a jiná opatření budu dělat, když se nákazy budou šířit mezi příbuznýma žijícíma v oddělených domácnostech a ještě jiná opatření budu dělat, když nákazy budou vycházet z volnočasových aktivit. Našemu zdravotnickému systému evidentně ještě od jara nestihlo dojít, že na tom v případě Koroňáku sakra záleží. Bohužel si klidně to všechno míchá dohromady. Jakoby ty kategorie vznikly ještě někdy v době, kdy si nikdo neuměl představit, že by se kvůli epidemii mohla zavírat celá republika. U kategorie "běžné aktivity bez upřesnění" je to podobné. Kurňa, snad je něco jiného, když se velká část lidí nakazí v obchodě a je úplně něco jiného, když se stejná část lidí nakazí vysedáváním v hospodě nebo v restauracích a ještě něco jiného, když k nákaze dochází vysedáváním mladých v parku. Našemu zdravotnímu systému je to ale evidentně úplně buřt a všechno to opět hodí do jednoho pytle. Nesmíte to přitom ovšem chápat tak, že "běžné aktivity bez upřesnění" znamenají, že hygiena nebyla schopná dohledat zdroj infekce. Na to je tam úplně samostatná kolonka "Neznámo". A já se ptám: Jak může někdo udělat nějaká zacílená opatření na základě takových hausnumer?

Druhá věc, která bije do očí, je rozložení nákaz i do těchto kategorií. Zcela nepřekvapivě vedou nákazy kategorie "rodina" (nelze čekat, že ten volný čas tam udělá zas tak moc) a "pracoviště", které mají dohromady skoro polovinu celého koláče. Na ani jednu z kategorií se ovšem v zásadě žádná opatření nezaměřují, protože ekonomika a protože nechceme trhat rodinu. Tím neříkám, že by snad bylo správné trhat rodinu, nebo zastavit všechny firmy. Jenom říkám, že téměř půlku koláče zavedená opatření vůbec neovlivňují.  Schválně jsem si dělal takový drobný výpočet, jakou část koláče vůbec naše současná protiepidemiologická opatření mohou zasáhnout. Je to tedy jenom takový přibližný odhad, neboť ty kategorie, jak jsou dány, jsou strašně dementní. Ale vychází mi, že i současná velmi bolestivá protiepidemiologická opatření jsou schopna zasáhnout pouze cca 28% koláče, což je méně, než má jediná kategorie "zaměstnání". Kdyby tedy byla protiepidemiologická opatření 100% účinná (jakože se v praxi nezvládne dosáhnout ani 50% účinnosti), klesne nám reprodukční číslo na hodnotu 1.08, což nám pořád ještě nestačí k ústupu viru.

Jistě možná budou mít opatření větší účinnost. To ale ani náhodou není dáno samotnými opatřeními, ale tím, že opatření působí také jako strašák na lidi. Tím, že se lidé trochu vystraší, jistě tím opatření nepřímo zasáhnou i do těch částí koláče, na něž se vůbec nezaměřují. Je ale důležité říci, že opatření samo nezabere. Pokud si jako národ řekneme, že přece máme opatření, nemusíme nic víc dodržovat, tak to bychom se šeredně spletli. Epidemii je možné odrazit jenom tím, že se sami do protiepidemiologických opatření nějak zapojíme a sami se přizpůsobíme. Současné přizastavení ekonomiky, které se tu zavedlo,  nemá samo o sobě tu moc přimět virus k ústupu.

Možná se tedy zeptáte, co si tedy myslím, že by mělo smysl udělat za opatření. Inu, nejsem vševěd a nemám univerzální odpověď na to, jaká opatření by byla potřeba k tomu, abychom se viru zbavili, ale myslím, že existuje několik věcí, které by v konečném důsledku zdaleka nemusely tak moc bolet a přitom by mohly mít mnohem větší účinnost, než bolavá opatření, která se tu dnes zavádějí. Inu, základem je, že když chcete šetřit, musíte šetřit tam, kde jsou velké výdaje. Na malých výdajích neušetříte. A když chcete brzdit vir, musíte ho brzdit tam, kde se ve velkém šíří. A tak se může stát poměrně hodně, kdyby se zavedla nějaká opatření patřící do kategorie "rodina" a "pracoviště". A napadá mě několik kandidátů na opatření:

• V zásadě správným směrem jde Prymulův nápad (dej mu Zeman lehkou demisi) izolovat nakažené z rodin v hotelích. Dává to smysl. Sice to asi nebude zrovna dvakrát účinné, ale i malé procento z velkého čísla je pořád velké číslo.
• Co se týče rodin, mohlo by mít také velký význam, že s jedním členem domácnosti by se automaticky testovali všichni členové. Asi by bylo nutné vymyslet na to nějaké efektivní schéma, jak to dělat, ale systém by prostě měl jinak zacházet s těmi, o kterých ví, že jsou s potenciálním nakaženým v mnohem uzším kontaktu, než s ostatními.
• I kvůli pracovním podmínkám by mělo velký smysl se zaměřit na subklinické příznaky. Je velká spousta lidí, kterým Koroňák nic neudělá, nebo se u nich projeví jako mírná chřipečka. Ti ale často chodí do práce a tam to pak dále roznáší. Zavést takový malý lockdown pro lidi s klinickými příznaky respiračních onemocnění by mohlo také mít netriviální efekt. Nevím, v jaké formě by se měl zavést, protože jistě by mohl některé svádět k tomu, aby kvůli rýmičkám nechodili do práce, ale možná je to pořád lepší, než aby všichni nechodili do práce kvůli lockdownu. Povinnost zaměstnavatele poslat domů každého zaměstnance s respiračními obtížemi, podobně, jako se to dělalo ve školách, by mohlo udělat mnohem větší efekt, než celé zavření škol.
• Také by se mohly vylepšit postupy dávání lidí do karantény. Jak už tu psal Vidlák, dneska je kvůli zpožděnému testování klidně možné, že se na člena stejné domácnosti s nakaženým hledí jako na zdravého a práceschopného, protože prostě nemocný ještě nebyl za nemocného oficiálně prohlášen. To je dle mého názoru absolutní tragédie našeho zdravotního systému a nevěřím tomu, že by to jakýkoliv ministr byl schopen nakopnout správným směrem.

Jistě by se našla i další možná opatření, která by při mnohem menší bolestivosti mohla být klidně účinnější. Účinnost těchto opatření je jistě také diskutabilní, rozhodně by ale každé z těchto opatření mělo mnohem větší efekt, než jsou například roušky. Obávám se ale, že náš zdravotní systém je už příliš zkostnatělý na to, aby byť vůbec napřel své úvahy trochu netradičním směrem.